Probuď mě! - 13. kapitola

Bert mlátička

Tohle mě opravdu bavilo psát.

 Miluju vězeňské prostředí a i Berta mlátičku jsem si opravdu oblíbila :-D 

Hezké čtení.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Soudce byl starý, seschlý muž a toto pro něj byla jen další rutina:

"Obžalovaný se odsuzuje na pět let nepodmíněně. Trest byl zmírněn vzhledem k polehčující okolnosti a to, že obžaovaný byl psychicky ovlivněn."

Zaklepání kladívka určilo konečnou platnost rozsudku.

Soudce si unaveně povzdychl a zavolal:

"Přiveďte dalšího!"

A tak Buckyho vyvedli ze soudní síně a přidělili mu v oddílu D novou, trvalou celu. Přinesli mu také to málo věcí co vlastnil v papírové krabici a nové oranžové vězeňské oblečení.  James si sedl na kavalec a ukryl hlavu do dlaní. Takhle je to spravedlivé. Musí být silný a odpykat si trest se ctí. Až vyjde z vězení, bude moci jít za Stevem bez černého svědomí.

Energicky vstal, oblékl si připravený mundůr a začal si vyskládávat své věci z krabice. Právě, když skončil, přišli k jeho cele dozorci.

"Jdeš ke kadeřnici," usmívali se. Jejich škleby se Jamesovi vůbec nelíbily. Dovedli jej do malé místnosti vedle sprch. Tam už čekal "kadeřník", muž s holícím strojkem v ruce. Ne! Buckyho krásné vlasy ne!

Když skončili, měl chudák Barnes na hlavě asi pětinu toho, co předtím

Od holiče jej odvedli rovnou do obrovské kantýny plné obědvajících trestanců. Strčili mu do ruky tácek, postavili jej do fronty a odešli.

Na oběd byla jakási kalná polévka, čočka s chlebem a zákusek v plastovém obalu. Mňamka.

Zklamaně vzal svůj oběd a začal se rozhlížet po volném místě k sezení. Cítil na sobě mnoho mlsných a zlověstných pohledů a tak rychle obsadil nejbližší volné místo, aby nebudil přílišnou pozornost. Když se usadil, překvapeně zjistil, že na něj hledí už celá kantýna. Všichni nervózně těkali pohledem mezi ním a mužem vedle něj. Když si svého spolusedícího prohlédl, rázem pochopil, proč.

Ten chlap byl tak dvakrát větší a tlustější, než on. Hlavu měl plešatou, nos zjevně několikrát zlomený ve rvačkách, ošklivá jizva, táhnoucí se přes rty a tmavé oči, jimiž na Jamese zlobně zahlížel. Na první pohled boss všech místních vězňů. Jeho party se tu nejspíš všichni bojí. Bucky si všiml, že hodně slabších mužů stojí se svým jídlem raději u zdi, než aby se dostali do blízkosti tohoto chlapíka.

Každopádně s od něj schválně jakoby lhostejně odvrátil a začal svěnovat své polévce. Periferním zrakem najednou zachytil, jak se hromotluk sebevědomě natahuje pro jeho dezert. Barnes počkal, až se jej plně chopí a  a pak jeho tlapu v setině sekundy popadl svou železnou končetinou a pevně ji v zápěstí zmáčkl.

Obr překvapeně vykřikl, ale zákusek nepustil. Místo toho se snažil jeho stisku vytrhnout. James sevření nekompromisně zesiloval, až byl druhý muž nucen svou kořist konečně pustit. Můj dezert, kámo. Pak svůj zákusek před svým sokem robalil a drze jej začal jíst.

Hromotluk si jej prohlížel se zvláštním výrazem v obličeji. Tmavovlásek se už připravoval čelit jeho ranám, když tu jeho spolusedící udělal něco naprosto nečekaného. Rozřehtal se:

"Ty se mi líbíš, hochu! Ja jsem nějakej Bert mlátička. Sedím tu za vraždu pěti lidí při menší hospodské rvačce," představil se. Pak ukazoval na jednotlivé členy své party:" Toto je Joe travič, John devítiprsťák a Edward ticháček. A jak říkají tobě?"

Barnes se rozpačitě představil:

"James Barnes. Dostal jsem se sem za vraždu... no... velké spousty lidí."

"A jó! Byls v televizi! Jseš fakt borec, klobouk dolů!" zvolal nadšeně Bert mlátička:

"Ty budeš James železná pěst!" usmál se a promnul si pohmožděné zápěstí.