Pouto 10. část

Po delší době je tu znovu Pouto, opět ovšem s Lokim jen ve vzpomínkách, ale je tu naopak zase hodně Buckyho. :3 Z nějakýho neznámýho důvodu tu ale všichni vyplňujou nějaký papíry, ale kdo by to řešil? :D A taky je tahle kapitola o něco kratší, nevím, jak se to mohlo stát, jelikož v mém sešitě má klasicky 6 stran jako vždy. Fail.

V rámci možností ale opět přeji hezké počtení. 

Maya

   "Bucky?"
   "Hmm?" ozvalo se za jeho zády společně se zvukem zapínání mikiny.
   "Kam přesně bys chtěl jít?" zeptal se Steve a otočil se, když mu dal jeho kamarád najevo, že je na jejich procházku připraven.
   "Vlastně je mi to jedno. Cokoliv je lepší než tenhle zasranej ústav," zamrmlal a úplně na blonďákovi viděl takový ten záblesk v očích, kdy mu chtěl vyčíst jeho mluvu. Z nějakého důvodu to ale neudělal.
   "Kavárna?" řekl místo toho.
   Bucky spolkl původní odpověď a raději zakroutil hlavou. V poslední době si všechny záběry z minulosti s Lokim  vybavoval nezvykle často a také je porovnával s tím dnem, kdy jej viděl nedávno. Teď potřeboval něco jiného, než připomenutí jeho poslední návštěvy kavárny právě s ním.
   "Rád bych šel do knihkupectví," pravil klidně, potlačujíc obrazy v hlavě, které mu zabraňovaly v racionálním přemýšlení.
   "To je skvělý nápad," zaradoval se Rogers. Těšil ho fakt, že s ním James začíná komunikovat normálně a požádal ho, aby ho vzal ven. Sice věděl, že on ví, že by ho samotného nepustili, takže mu tím pádem nic jiného nezbývalo, ale i tak byl rád.
   "Mám radost, že sis našel nějaký koníček," usmál se a společně zamířili ke schodům. "Kolik jsi toho už přečetl?" zajímal se, poté co ukázal muži u východu potvrzení, že je pověřený brát Barnese ven, a ocitli se na čerstvém vzduchu.
   "Moc ne, jen pár knížek od sestřiček, které mi je daly už předtím v nemocnici," odpověděl James a zvedl pohled k jasně zářícímu slunci. Zjistil, že mu je v té mikině dost vedro, ale nechtěl ji sundávat. Byl zvyklý na neustálé skrývání své kovové části těla.
   "No jo, už jsem je viděl," kývl blonďák hlavou a za chůze se na něj podíval. "Ale můžeš si vybrat i nějaké jiné, jakože jiný žánr. Cokoliv budeš chtít."
   "Docela mě zajímá, co bude dál s Jess a Fredem, to byla moc hezká kniha," řekl Bucky s mírným úsměvem, což donutilo zvednout koutky úst nahoru i Steva.
   Chvíli mezi nimi nastalo ticho, když se dostali do rušné části města a procházeli ulicemi, aby našli hledaný obchod. Rogers byl celou dobu viditelně zamyšlený, ale když otevřel pusu, aby něco řekl, hnědovlasý voják ho pozvednutím pravé ruky zarazil.
   "Všechny vzpomínky, co mám, jsem řekl tomu psychoušovi. A jsem si jistej, že tys ty záznamy četl, takže ne, víc toho nevím," pravil Bucky naprosto bez rozmyslu a světle modré oči ho vyděšeně pozorovaly.
   "Nebo se snad mýlím?"
   "Ne," zakroutil vyšší hlavou a mírně se zamračil. Jeho přítel se tomu jeho kamarádovi z Brooklynu v některých chvílích vůbec nepodobal.
   "Promiň," ozvalo se od nižšího znenadání.
   "Za co se omlouváš?" podivil se Steve.
   "Neměl jsem důvod na tebe takhle vrčet," vysvětlil.
   "To je v pořádku, já se neměl ptát," opáčil mu světlovlasý a v tom uviděl pár set metrů před nimi knihkupectví, ke kterému hned zamířili. "Vím, že toho máš poslední dobou moc."
   "Na to nemysli. Když budeš něco chtít vědět, tak se ptej," řekl Bucky a snažil se svých slov nelitovat. Napadlo ho, že kdysi dávno byl kapitán Amerika jeho blízkým přítelem, takže by se měl alespoň pokusit, znovu k němu získat důvěru.
   Rogerse napadlo hned několik věcí, co bych chtěl vědět, ale rozhodl se to nechat na později. Asi by nebylo vhodné to rozebírat tady na ulici, chce to najít vhodnou chvíli.

   Panikařil. Nemohl ho najít, něco muselo být špatně.
   Prošel několika známými místy, ale on, ani jeho družina nebyli nikde k nalezení. Už poněkolikáté zapadl do dalšího přístřešku, kde tentokrát našel sedět u stolu staršího muže s ostře řezanými rysy. Zvedl k němu pohled, kde se naštvání míchalo s otrávením.
   Loki byl oblečen do uniformy, která na sobě nesla stopy venkovního nepříznivého počasí, černé vlasy deštěm přilepené k obličeji s odhodlaným, ale unaveným výrazem ve tváři.
   "Co tu chcete?" zavrčel a vrátil se zpět k listům na svém stole.
   "Chci se zeptat na jednoho vojáka, pane. James Barnes, 107. pluk," vyhrkl Asgarďan, když si všiml, že podepisuje úmrtní a "ztraceni v boji" papíry.
   Muž opět zvedl hlavu a zamračil se. To se Lokimu ani trochu nelíbilo.
   "Co myslíte, kolik vojáků je na frontě?" zeptal se jízlivě.
   "To opravdu netuším," odpověděl zmatený bůh. 
   "Zatraceně hodně," vyštěkl tak rázně, až to donutilo Lokiho o krok ustoupit. 
   "To znamená, že mě naprosto a nehorázně vytáčí, když se všichni zajímají jen o jednoho," pokračoval, jen o malý stupeň méně rozčíleně.
   "Jak to myslíte 'všichni' ?" nechápal černovlásek, který se marně snažil poručit srdci, aby nebilo tak hlasitě a rychle a nenutilo ho se třást.
   "Ten blbec Rogers tu byl sotva před půl hodinou. A když jsem mu řekl, že Barnese zajali, někam vypadnul. Jestli ho tu najdete, můžete mu říct, ať sem okamžitě nakráčí?" dodal ještě a vrátil se ke svým papírům.
   Rogers. To jméno mu bylo povědomé, jen ho nedokázal k nikomu přiřadit. Teď měl ale jiné starosti, musel přeci najít svého Buckyho.

...
   "Takže, pane Barnesi, veškeré zdravotní testy dopadly pro vás úspěšně, nejsou tu žádné komplikace," řekl muž naproti nim. Steve si tajně oddechl a očima zabloudil na Buckyho vedle sebe. Ten vypadal naprosto vyrovnaně.
   "A co se týče testů psychologických, tak ty ukazují, že až na rozsáhlou, zvolna polevující, ztrátu paměti, se váš duševní stav stále zlepšuje. Začal jste s námi i normálně komunikovat a socializujete se, což je skvělé," pokračoval a upravil si brýle.
   "Takže už mě můžete propustit?" zeptal se voják s potlačovanou nadějí v hlase.
   "Jistě, stačí jen vyplnit pár formulářů," potvrdil mu doktor a ze své složky, kterou měl položenou před sebou, vytáhl několik listů.
   "Budu číst údaje, které už tu máme doplněné a vy mi budete říkat, jestli všechny sedí, ok?"
   Po Buckyho potvrzení, muž začal číst již vyplněné informace.

   "James Buchanan Barnes, narozen 1925 v Shelbyville v Alabamě, v roce 1942 přijat do 107. pluku armády Spojených států amerických, 72 let pod nadvládou-"

   "Myslím, že tohle není nutné, dále už to známe," přerušil ho Steve v pravou chvíli. Dál už to jistě hezké nebylo.
   "Je mi líto, pane Rogersi, ale potřebuju to potvrdit," bránil se doktor.
   "Já si to přečtu," vložil se do toho sám tmavovlasý voják. Bez dalších keců si převzal papír a začal si ho v duchu předčítat. Po pár minutách ticha ho odložil.
   "Všechno sedí," potvrdil.
   "Výborně. Tak ještě tady tenhle dokument," řekl a podal mu mu další list. "Budete jen muset dvakrát týdně chodit na sezení s psychologem, to je vše," dodal a nechal i to Barnese přečíst. Zároveň mu podal pero, aby mohl doplňoval chybějící údaje. Bucky se ale při čtení zarazil a zůstal na jeden řádek zmateně zírat.
   "Je něco špatně?" zeptal se doktor.
   "Nemám ještě žádný trvalý bydliště," přiznal. "Ani žádnou rodinu nebo ručitele."
   "Vždyť můžeš bydlet u mě," nabídl mu blonďák a Bucky k němu nejistě vzhlédl.
   "Vážně?"
   "No jistě, jsi můj kamarád. To je přece jasný, že tě v tom nenechám," pravil s úsměvem.
   "Tak... díky," odpověděl James přemýšlejíc, jestli udělal dobře nebo ne.
   "Tak to je teda, myslím, už vyřešené," vložil se do toho doktor. "Stačí jen, když podepíše oba ten papír. Vy sem, pane Barnesi, a vy, jakožto ručitel, pane Rogersi, sem."

   Poprvé v životě použil lokalizační kouzlo, aby dokázal najít jediného člověka, na kterém mu kdy takto záleželo. Vždy si dával pozor, aby se zaryl do paměti co nejméně lidem, ale teď, když svého miláčka hledal, mu bylo všechno jedno.
   Našel budovu, ve které by měl Bucky být, ale sotva tam dorazil, zachvátil ho ještě větší strach, když viděl, že se celé stavení rozpadá a jednotlivé části postupně vybuchují.
   Najednou ven vyběhlo velké množství vojáků a mezi nimi spatřil i dobře známou tvář muže, který zapíral o někoho vyšší v obleku s přilbou.
   "Dokázal jsi to, zachránils mě," bylo slyšet Barnesův tlumený hlas.
   "Ještě ne úplně, Bucky. Musíme se dostat dál od tohohle, aby vůbec platilo, že jsem tě zachránil," ozval se druhý muž.
...
   "Jamesi," poklepal mu někdo na rameno a on se prudce zastavil. Ten hlas by poznal kdekoliv.
   "Loki," vydechl, otočil se a okamžitě ho pevně objal. Muži procházející za ním je pouze zmateně obešli a Steve zůstal někde na začátku celé skupinky.
   "Měl jsem o tebe takový strach," špital mu černovlásek do ucha.
   "Jsem v pořádku, tak moc rád tě vidím," pošeptal mu Bucky nazpět a trochu se oddálil. Strašně moc ho chtěl políbil, ale uvědomoval si, že tady nemůže.
   "Nevěřím ti, stoprocentně s tebou nic není? Neudělali ti nic?" zeptal se Loki nedůvěřivě a začal ho prohlížet a kontrolovat.
   "Nic, snad žádný trvalý následky, jen odřeniny," řekl Barnes a znovu ho objal. Nemohl se ho jednoduše dostatečně nabažit, tohle bylo tak šíleně nedostačující. Nejraději by tu neviditelnou bariéru mezi nimi strhl.
   "Ale ty vypadáš vyčerpaně," řekl místo toho.
   "Jen jsem nespal, toť vše," zčásti zalhal Asgarďan.
   "Loki," výhružně. "Pravdu, prosím."
   "No dobrá, byl jsem zoufalý. Hledal jsem tě pomocí kouzel a asi jsem se trochu přecenil a unavil," přiznal smutně.
   "Ach, lásko..." zašeptal James a pohladil ho po tváři. Pak poodstoupil a zastavil jednoho z posledních osvobozených zajatců.
   "Vyřiď kdyžtak Stevovi, prosím, že budu hned zpátky, musím si odskočit. Je to pořád rovně ta cesta, že jo?" zeptal se a muž souhlasně přikývl.
   "Co to děláš?" nechápal Loki, když ho Bucky chytil za ruku a chvilku posečkal, než budou ostatní trochu dál. Pak s ním zamířil na okraj cesty mezi stromy.
   "Chci aspoň pusu," vysvětlil mu Midgarďan a položil své ruce na ta štíhlá ramena.
   "Aha," usmál se černovlásek a chytil ho za boky. "A jakou bys chtěl?" zavrněl.
   "Jedině božskou," rozhodl modrooký smrtelník. Vyšší se na to jen usmál. Dál už nemluvil a věnoval mu dlouhý a sladký polibek. 

Ta přesladká krása

   Zdravím vás, zlatíčka. :)

Je tomu těžké uvěřit, já vím, ale tentokrát přidávám další povídku už po třech dnech. Bohužel teď ale nemívám moc času, takže jinak budou další příběhy většinou o víkendech. 

Jinak, nedávno jsem slíbila Stony a... No, vlastně je to Stony. Však uvidíte. :D

Je to takový divný. Hlavně proto, že jsem tohle ještě nikdy nepsala. 

V rámci možností přeji hezké počtení. :)

Maya

   „Ahoj, lásko, jsem domááááá,“ ozvalo se ode dveří.

   „Oh, ahoj, Tony,“ odpověděl Rogers a přiběhl ho poslušně přivítat. Miliardář zavřel a láskyplně ho objal. Něžně ho políbil- musel si přitom stoupnout na špičky, působilo to trochu komicky- a hned poznal, že je něco špatně.

   „Něco se děje, Stevie?“ zeptal se a trochu se odtáhl, aby mu mohl vidět do očí. Na jeho miláčkovi bylo úplně vidět, že je nervózní a má něco na srdci.

   „Tak trochu,“ přiznal.

   „No tak, povídej. Nebo, jestli to nespěchá, dal bych si nejdřív sprchu, ok?“ řekl, vlepil mu drobnou pusu na líci a vydal se směr koupelna. Už si na jejich nový dům zvykl a byla to jedna z věcí, na které byl pyšný. A obzvlášť na tu neuvěřitelně prostornou a moderní koupelnu. Ještě si ale musel skočit do ložnice pro převlečení.

   „Ne, Tony, počkej ještě,“ zastavil ho Rogersův ustrašený hlas.

   „Co je, Steve?“ nechápal Stark. Pak se ale zarazil, když si všiml, že dveře do ložnice jsou zavřené. To normálně nebývaly snad nikdy.

   „T- ty… tam někoho máš?“ zeptal se vyděšeně a sledoval Stevovu tvář. Tomuhle odmítal věřit.

   „Ne, tak to není.,“ zakroutil blonďák hlavou a hlasitě polknul. „Teda, vlastně tam někoho mám, ale ne tak, jak si myslíš,“ dodal tak rychle, že mu bylo sotva rozumět.

 Tony ho pozoroval skelným pohledem, rty měl pevně sevřené do úzké linky a se strachem mu naslouchal.

   „Přišel za mnou, Tony. Je to můj kamarád a… konečně přišel, chtěl jsem mu pomoct,“ pravil a došel k němu, aby ho mohl chytit za boky. Stark pořád vypadal dost nevěřícně.

   „Kdybys ho jen viděl, Tony, vypadal příšerně,“ řekl smutně.

   „Příšerně? Jako že je ošklivej nebo je na tom tak bídně?“ pozvedl jedno obočí a rozhodně ve své otázce neskrýval sarkasmus, ale jeho výraz v obličeji byl stále dost skeptický.

   „Je na tom bídně,“ potvrdil mu. „Byl úplně vyhladovělý a taky trochu zraněný, ale dřív, než jsem mu stačil udělat jídlo nebo něco, usnul,“ vysvětloval a tvářil se přitom pohřebně a možná trochu provinile.

   „Ty jsi mě ale vylekal. Fakt už jsem si myslel, že najdu v posteli Thora nebo tak něco,“ oddechl si Iron man, ale Rogers se na něj zamračil.

   „Tohle není sranda a navíc… Počkat! Proč zrovna Thor? Vždyť víš, že jsem na brunety.“

   „Jen porovnávání konkurence,“ pokrčil miliardář rameny a měl pocit, jako by mu ze srdce spadl obrovský balvan, který stačil narůst během pár minut pouhého podezírání kapitána z nevěry.

   „Mám o něj strašný strach,“ zašeptal Steve.

   „Bude ok, určitě. Neznám lepší zdravotní sestřičku než tebe,“ řekl nižší a co nejdříve zahnal v hlavě vzpomínku, kdy svého milého navlékl do upnutého kostýmu nestydaté sestry, a soustředil se na to hlavní. Jeho přítel má zraněného kamaráda a má o něj strach.

   Ale byl si jistý, že Steve si danou vzpomínku také okamžitě vybavil, soudě podle mírného zčervenání a sklopení pohledu.

   „A můžu aspoň vědět, kdo to je?“ zeptal se mladší pro jistotu.

   „Jde o mého kamaráda Buckyho,“ zašeptal blonďák, ale předtím se otočil za sebe, jako by snad čekal, že někdo odposlouchává. Musel být opravdu vyděšený, protože oběma bylo jasné, že není možné, aby se sem někdo k nim do domu potichu přikradl.

   „Myslíš jako Winter soldiera?“ toužil po upřesnění. Modrooký jen ustrašeně přikývl.

   „Proto jsem se bál ti o něm říct,“ vysvětlil. „Víš přeci, že je hledaný. Fury o něm neustále mluví, tak jsem se bál, že bys ho tu nechtěl…“

   „Copak jsem já Fury?“ zasmál se Stark. „Neměj strach, zlato, nehodlám ho udat,“ uklidnil ho.

   „Ach, Tony… Moc mi na něm záleží. Díky za to, že jsi tak skvělý,“ lehce se rozzářil a políbil ho na tvář.  Zároveň na něm ale stále šel poznat ten strach z toho, co bude s jeho kamarádem dál.

   „Počkej, co to děláš?“ zkoušel ho zastavit, ale Tony se nebezpečně přibližoval k ložnici.

   „Chci ho vidět,“ řekl Iron man rozverně a už se natahoval ke klice, ale jeho spolubydlící ho stáhl zpátky.

   „Opovaž se! Musí se vyspat,“ zasyčel a stáhl si ho do pevně náruče. „A navíc ses chtěl vysprchovat. A mně nevadí, že tu pak budeš chodit naostro, jasné?“ mrkl na něj svůdně a tím Starkovi skoro vyrazil dech.

   „To nemůžu odmítnout. Ale kde budeme spát?“

   „Na gauči přece. Myslím, že je dost velký na nás oba. Vždyť jsme se už kolikrát spolu ujistili, no ne?“

   „Ach, tak můj sladký kapitán má dneska hravou,“ usmál se hnědovlasý a lehce mu dlaní přejel přes zadek. Rogers mu úsměv oplatil, ale Iron man ho znal už moc dlouho na to, aby věděl, že není upřímný. Poznal, že je unavený a zároveň vystresovaný. Proto mu řekl, ať si jde lehnout, že on za ním po sprše přijde. A když se vrátil jen v ručníku a viděl svého milého spokojeně pochrupovat ve zkroucené poloze, moc se tomu ani nedivil. Vlepil mu jen pusu na čelo, přilehl si k němu a oba je přikryl dekou.

…

   Uběhly dva týdny. Nejtěžší úkol ze všeho bylo přesvědčit Buckyho, aby si nechal pomoct. Je pravda, že za Stevem přišel dobrovolně, ale zároveň se potom přiznal, že mu bylo příšerně zle a doopravdy si myslel, že už umře. To jim, respektive jen Stevovi, svěřil přibližně po týdnu pobytu zde. Pořád ale nebyl sdílný, bylo těžké z něj vypáčit jakoukoliv větu. Byly tu ale jasné pokroky a to kapitána těšilo ze všeho nejvíce.

   „Oběěěěěd,“ ozvalo se z kuchyně. Tony odložil šroubovák a vydal se ze své pracovny na místo, odkud se linula ta překrásná vůně smažených řízků.

   „Už mám hlad jako vlk… Nejdříve slupnu tu dobrotu a potom tebe,“ zacvrlikal na svého milého a usadil se ke stolu. Rogers se jen vesele usmál a nandával porce masa i kaše do tří talířů. Když si toho miliardář všiml, překvapeně pozvedl jedno obočí.

   „Přemluvil jsem Buckyho, aby se dnes najedl tady s námi,“ vysvětlil kapitán, odložil naběračku a odvázal si zástěru. Měl ji od Tonyho a strašně ji zbožňoval. Často blbli, že pod ní má blonďák chodit nahý, ale málokdy to tak Steve učinil. Tvrdil, že ta zvláštní látka ho studí na penise a zadek mu mrzne.

   „Už je mu líp?“ zeptal se tmavovlasý, když uslyšel klapnutí dveří a následné pomalé kroky směrem k jejich kuchyni.

   „Dobrovolně se po týdnu převlékl do čistého, umyl se a souhlasil s tím obědem, takže se už mnohem lepší,“ řekl Rogers viditelně šťastně a také se posadil.

   „Ty jsi mi ale skvělá opečovávatelka, drahoušku,“ lichotil mu Iron man a nahnul se pro polibek, který mu jeho miláček věnoval. To už ale do místnosti vešel i Barnes a zdálo se, že z jejich ocucávání před ním si sice nic nedělá, ale stejně by se nejraději na patě otočil a vrátil se do ložnice, ve které se prozatím zabydlel.

   „Oh, sedni si tady, Bucky, čekáme na tebe,“ pokynul mu kapitán a mírně zrudl při zjištění, že byli s Tonym přistiženi byť jen u líbaní.

   Winter soldier se pár vteřin rozhodoval, než svolil a došoural se ke svému novému místu naproti Rogersovi.

   Když se pustili do jídla, Stark ho nenápadně pozoroval. Za tu dobu, co obléhal jejich drahocennou ložnici, ho viděl jen párkrát a to jen ve chvílích, kdy se ho snažil Steve dostat pod sprchu, kterých ale nebylo moc, protože James přeci jenom většinu času prospal. Tony měl strach, že jim do postele vyspí důlek. Všiml si, že si rád nechává skrývat tvář pod vcelku dlouhými tmavými vlasy, které mu skoro znemožňovaly vidět jeho obličej. Občas ale z pod nich vykoukly velké tmavě modré oči, které jen občas putovaly po věcech na stole a pak se opět vrátily k obědu, který do sebe docela obstojnou rychlostí házel. Viděl ho z pravé strany, takže nemohl dohlédnout na kovovou ruku, kterou měl o stůl pouze opřenou. U té druhé si však mohl všimnout, že voják má ve Stevově upnutém tričku opravdu hezkou postavu na to, že tu před 14 dny dorazil podle blonďákova popisu vyhladovělý a unavený.

   Steve!

   V duchu se okřikl za tohle hloupé myšlení, projel pohledem i svého miláčka a věnoval se už jen svému jídlu. Byl poslední, ostatní dojedli trochu dříve.

   „Bylo to opravdu moc dobré, zlato. Kromě sestřičky a mnohého jiného jsi také výborná kuchařka,“ pochválil ho a pomáhal mu sklízet ze stolu.

   „Mně to taky chutnalo,“ ozval se Barnes, poprvé za celý den.

   „To jsem rád,“ uculil se kapitán. „Děkuji vám oběma, ale… Kdo bude dělat nádobí?“

   Otázka zůstala viset ve vzduchu, jako by ji někdo natruc pověsil špendlíkem do prázdného místa. Po pár vteřinách, zarytého mlčení obou tmavovlasých jedlíků, se rozesmáli. Všichni. Rogers, Stark a dokonce i Bucky.

   Byl to takový tichý, melodický smích, jak si stačili oba zde bydlící všimnout.

   „Ne, necháme to na později. Co kdybychom si společně pustili nějaký film?“ navrhl první Avenger a Tony okamžitě vyrazil do obýváku s křikem „vybírám já.“

   Kapitán věnoval mlčícímu Jamesovi sladký úsměv a pokynul mu, aby šel s nimi. Nejmladší z nich už ležel rozvalený v rohu gauče a vybíral ovladačem filmy v menu.

   „Pust, prosím, Forrest Gump,“ ponoukal ho Steve a posadil se vedle něj. Winter soldier si nejistě sedl kousek dál.

   „Ale, zlato, to jsme viděli už několikrát a navíc jsem přece volal, že vybírám já ,“ zakňučel Iron man a dál listoval seznamem.

   „Ale když mně se ten film líbí…“ pokoušel se smlouvat.

   „Jenom proto, že jsi tak roztomilej, když prosíš,“ upozornil ho a splnil jeho malé přání. Rogers se spokojeně usmál, když uslyšel svůj oblíbený klidný soundtrack a chtěl se pohodlně opřít, ale nejdříve pohledem překontroloval Barnese.

   „Bucky, vždyť si zničíš zrak,“ pokáral ho a posunul se k němu. Když k němu James lehce polekaně vzhlédl, odhrnul mu vlasy z obličeje. Zasunul je za uši, ale nechtěly moc držet. Myl si vlasy dnes ráno, takže byly trochu více pružnější a načechranější.

   „Počkej, svážu ti to,“ rozhodl nakonec a rozběhl se pro hřeben. Během pár vteřin byl zpátky, posadil se za Barnese a začal mu pomalu a jemně rozčesávat prameny tmavých vlasů. Nižší z vojáků se nebránil a nechal se.

   Kapitán měl teď opravdu hravou, takže začal splétat jeho vlasy do francouzského copu, i když ani netušil, odkud ho umí.

   „Nevadí ti to?“ zeptal se pro jistotu a nahnul se přes jeho rameno k tváři.

   „Ne. Můžeš pokračovat,“ pravil Winter soldier.

   „On znovu promluvil, výborně,“ zasmál se miliardář a pak je dál v tichosti pozoroval. Zvolna putoval pohledem po svém milém, který klečel na kolenou a byl nad Buckym nakloněný. Studoval jeho postavu, kterou znal už opravdu dobře, v tmavých teplácích a světle modrém tričku, až vystoupal k tomu milému, přesladkému obličeji z kterého byly všechny blonďaté vlasy odhrnuty z čela, aby mu nepadaly do očí. Potom sjel pohledem k muži před ním, který se nacházel v tureckém sedu, a prohlížel si jeho tvář, která byla sice stále dost bledá, ale hezky vynikala, když nebyla skryta pod hnědými prameny. Musel uznat, že je opravdu krásný, mnohem více než jak mu ho Steve popsal. Jemné rysy, pronikavé zvědavé oči, pěkná postava…

   „Tak hotovo,“ vyrušil ho ze zasnění kapitánův hlas. Sledoval, jak se blonďák přesunul před svého kamaráda a prohlížel si ho… Podobně jako si ho před chvílí prohlížel i Tony.

   „Oh, Bucky, myslím, že ti to opravdu sluší,“ nechal se Rogers slyšet a James mu odpověděl plachým úsměvem. Pak ale na chvíli sklopil pohled, oba místní ho přitom sledovali, a když pak zvedl hlavu, zašeptal: „Já vám tu překážím, že je to tak?“

   „Ne, Bucky. Rozhodně ne! Jak tě to napadlo?“ vyhrkl světlovlasý polekaně. „Že je to tak, Tony?“

   „Jasně,“ odvětil Stark téměř okamžitě. Vyděsila ho představa, že by najednou toho pěkného parchanta už nemusel vidět. Až ho to překvapilo.

   „Jsi úžasný spolubydlící, Bucky. A my dva tě máme rádi a chceme tě tu. Vážně,“ vysvětloval kapitán, ale nižší voják na něj pořád zíral krapet nedůvěřivě, nebo možná spíše skepticky.

   Steve se na něj smutně usmál a objal ho. Barnes to rozhodně nečekal a jeho přirozenou reakcí bylo zatuhnutí a polekání se. Protože zimní vojáci se neobjímají. Rogers zase nečekal takový úlek a proto to najednou dopadlo tak, že se převážili a kapitán zůstal ležet na svém kamarádu, který spadl na záda.

   Iron mana píchla u srdce žárlivost.

   „Tak hele, vy dva, já chci taky,“ vyhrkl dřív, než z něj stačil komplet rudý kapitán slézt. Během setiny vteřiny se k nim přikradl a plácnul sebou vedle vykolejeného, ale zároveň snažícího se nesmát, Jamese. Kapitán nad nimi byl zapřený rukama a putoval očima od jednoho k druhému. Na rudé tváři potlačoval výbuch smíchu a kukadla mu zářila, když si prohlížel střídavě svého Tonyho a svého Buckyho.

   „No dobře, už je to trochu divné,“ dostal ze sebe nakonec a slezl z nich.

   „Podle mě je to docela prdel, co myslíš ty?“ drbl do svého spoluležícího.

   „Trošku,“ pípl Barnes.

…

   „Steve…? Tony?“ ozvalo se ze tmy. Miliardář rozespale zvedl hlavu a oddělal ruku ze Steva, který ležel na gauči vedle něj. Chvíli zmateně mrkal, než zjistil, že v kompletní tmě stejně uvidí prd, a opatrně se posadil.

   „Bucky? Pročpak nespíš?“ nechápal Stark a otřel si unavené oči. Hned na to se venku mohutně zablýsklo, na vteřinu to osvětlilo celý obývák, a ze zvuku hlasitého hromu Tonymu naskočila husí kůže. Barnes zakňučel a přikrčil se na zemi vedle nich.

   „Mám strach z bouřky,“ ozvalo se znovu bolestivě tiše.

   „Jak to?“ zeptal se překvapený Iron man.

   „Já vím,“ zašeptal Rogers, který byl už taky vzhůru. „Pojď si lehnout mezi nás,“ vyzval ho a ještě trochu mimo z náhlého probuzení se odsunul, aby mezi nimi byla dostatečně velká mezera. Zimní voják chvíli uvažoval, ale když hodně blízko udeřil další hrom, trhl sebou a zapadl pod deku k nim. Oba dva místní úplně cítili, jak se vyklepaně třese.

   Miliardáře napadlo, jak by se mohl ex- zabiják bát tmy, ale raději se neptal. Bůhví, co s ním provedli.

   „Budeš klidnější, když rozsvítím?“ zeptal se kapitán, bez čekání na odpověď se nahnul k lampičce na nočním stolku a zapnul ji. Místnost teď z poloviny naplnilo slabé světlo.

   Rogers obmotal ruku kolem Buckyho pasu, aby se setkal z tou Tonyho, která mu vyšla vstříc a propletla s ním prsty. Na Barnese to ale ovšem nemělo moc velkou reakci. Při dalším hromobití se rozklepal ještě víc a začal vzlykat.

   „Neplakej, Bucky,“ řekl Steve tiše a políbil ho zlehka na čelo. Winter soldier zvedl ustrašenou tvář a z nenadávání přitiskl své rty na ty kapitánovy. Zároveň se vyhoupl nad něj. Rogersovou reakcí bylo jen doširoka vykulení očí a přiložení dlaní na jeho ramena, aby ho mohl odstrčit. Jenže to neudělal.

   Tony nasucho polkl a lehce se roztřásl. Hlava mu jakoby třeštila všemožnými emocemi a srdce mu bilo ostošest.

   Jejich nový spolubydlící líbá jeho přítele!

   Jejich nový hezký spolubydlící líbá jeho překrásného přítele!

   On. Svádí. Jeho. Kluka... Před ním.

   Měl by ho zabít!

   „A co já?“ zašeptal místo všech přirozených reakcí, které ho v tu chvíli napadly. James se v tu chvíli odlepil ústy od Steva a oba k němu stočili pohled. Ten jeho byl ublížený, v očích se  mu zračily slzy. A ten Rogersův byl naprosto vyvedený z míry, lehce rudnoucí, ale zároveň měl v očích i takový zvláštní tón, takovou určitou divokost.

   Ozvalo se další zahřmení a Barnes sebou zase cuknul, vystrašeně zaúpěl a více se nakrčil. Poté ustrašeně slezl z blonďákova těla a posunul se ten kousíček k polosedícímu Starkovi. Ten se nechal, když ucítil třesoucí se rty dotýkajících se těch jeho. Pootevřel jedno oko, aby si mohl všimnout, jak se tváří kapitán. Viděl na něm ten klasický neutrální výraz, ale v jeho modrých očích šla vidět jedna věc. A to ta, že se mu to zvláštním způsobem líbí.

  „Už je to lepší?“ zeptal se ho a pohladil ho po bledé tváři. Barnes nesouhlasně zavrtěl hlavou, lehl si zpátky na své místo, aby sebou zase cuknul, když zuřící bouřka venku stále neustávala.

   Pohledy kapitána a Iron mana se setkaly. Vypadalo to, jako by se mlčky domlouvali a nakonec dospěli k rozhodnutí.

   „Bojíš se, Bucky?“ položil mu světlovlasý otázku. Žádná odpověď.

   „To bude dobrý, Bucky, uvidíš,“ přidal se k němu Tony a znovu ho pohladil. „Zařídíme, aby ses nebál, dobře?“ zašeptal smyslně a sklonil se, aby ho zlehka políbil na pravou tvář.

   „Chceš?“ zeptal se Steve pro jistotu, protože na rozdíl od svého přítele měl stále pochybnosti. Neměl až takovou odvahu jako jeho Tony.

   Barnes se zavřenými víčky, z kterých steklo několik drobných slz, trhaně přikývl.

   „Dobře,“ potvrdil Rogers a napodobil Starkovo počínání, akorát na Buckyho levé tváři.

   Když se miliardář zvolna přesouval z krku k jeho lícní kosti, ucítil mírný tlak, když ho vytahoval kapitán k sobě nahoru, aby ho mohl políbit s neskrývavou vášní. Doslova bažil po jeho jazyku a sladkým ústům. Když už jim došel dech, odtáhli se od sebe a usmáli se. Pak pohledem sjeli na ležícího vojáka, který je také pozoroval.

   Zvenku k nim stále doléhaly zvuky deště, ale hromy už zřejmě ustaly. Barnes se tedy o něco uklidnil a čekal, co bude dál.

   „Myslíš, že Bucky zlobil?“ ozval se Tony jako první. Steve se zatvářil mírně zmateně. Bylo jasné, že se snaží pochopit, o co se jeho přítel snaží.

   „Přece jenom nám zabral naši postel…“ pokračoval.

   „To je pravda,“ přistoupil kapitán konečně na jeho hru. „Cítíš se nějak frustrovaný, Tony?“

   „Strašně,“ zavrněl Iron man a zkontroloval Jamesův výraz. Když zmizel strach, nahradil ho nedočkavý a hladový výraz.

   „A tady tenhle maník mě neskutečně vytáčí tím, jak dokáže být sexy, i když se nesnaží,“ řekl ještě a vrhl se znovu na Buckyho ústa. Cítil, jak ho studená kovová ruka hladí zezadu po krku. Když trochu ucouvl, tak viděl, že ho Rogers znovu napodobil a políbil Barnese tentokrát on. Pak se zvedl a přitiskl se zase na Starka.

   „Chceš být jenom náš, vojáčku?“ zeptal se nejmladší a začal se svým tělem třít o Jamesův bok.

   „Myslím si, že trest si zasloužím,“ odpověděl mu Winter soldier.

   To byla jeho šestá věta za tento den… A zároveň i poslední, pokud nepočítáme ty výkřiky jejich jmen, protože… To bychom se nedopočítali.

Železné srdce - 7. kapitola

Bouře na obzoru

Po opravdu dlouhé době (za kterou se omlouvám) jsem se konečně nakopla

 a napsala další kapitolu téhle ponuré stony.

Doufám, že jsem se do toho zase dostala a už to pojede jak po másle.

*Niké*

----------------------------------------------------------------------------------------

Anthony Stark tiše seděl na podlaze svého honosného obýváku a jakoby z dáli hleděl na své ruce, stále pokryté krví muže, kterému před chvílí tak surově přerval nit života.
"Proč se mi to tak líbilo? Jaktože nic necítím?" ptal se sám sebe šeptem.
Pomalu si sundal zkrvavený a zničený oblek a zkoumavě si přejel chladnými prsty přes hruď. Byla panensky neporušená a čistá i přesto, že mu do ní před chvílí zajelo deseticentimetrové ostří.
"Jsem nesmrtelný," poznamenal nevzrušeně. Vstal, udělal pár kroků ke dveřím, než mu došlo, že vlastně neví, kam jde. Uvnitř se cítil podivně prázdný a tak jenom stál a lámal si hlavu, co mu vlastně chybí.
"Pane?"
Tony sebou prudce trhl:
"Sakra Jarvisi, tys mě vyděsil!"
"Promiňte, chtěl jsem se pouze zeptat...,"
"Já toho chlapa nechtěl zabít, to tak nějak... samo, jasný?!"
"Ehm... spíš jsem vám chtěl připomenout, že právě úspěšně meškáte další poradu týmu Avengers. Fury je vaší častou absencí znechucen a hrozí, že vás z týmu vyhodí."
"Třesky plesky!" odbyl ho miliardář. Pak se zamračil a zahrozil pěstí do vzduchu:
"A opovaž se někde vytrubovat to s tím zabitým chlapíkem!"
"Můžete se spolehnout," ujistil ho stroj s klidem, jakoby jej jeho pán žádal jen o hrnek kávy a ne o ututlání trestného činu.
...

"Dnes došlo v jedné ze zapadlých uliček města k brutální vraždě. Ten zabitý byl podle všeho nějaký místní kápo. Nebylo těžké najít jeho noshledy a jejich výpověď nás velice znepokojila. Útočník byl podle jejich slov nezranitelný a oplýval prý nadpřirozenou silou. Takový případ už nespadá pod policii a je potřeba, abychom jej vyřešili my. Je dost možné, že tu máme co dočinění s nějakým dalším nadčlověkem," Fury ukončil svůj monolog a rozhlédl se po přítomných.
V konferenční místnosti seděli kromě Furyho také Black Widow, Hawkeye, Doktor Banner a samozřejmě kapitán Amerika. Všichni měli ve tváři tentýž znepokojený výraz a ve vzduchu byly téměř hmatatelné blížící se potíže.
"Máš nějaké zprávy o tom, kde se teď pohybuje Loki," spustil Bruce bez obalu na Thora.
"Chápu, že je to podezřelý číslo jedna, ale takhle bratr nepracuje. On vždycky...," začal ublíženě hromovládce.
"Tak ano nebo ne?" přidala se Natasha, která očividně toužila mít celou věc co nejdříve z krku.
"Ne, nevím kde je," polkl nervózně syn Odinův.
"Ale nemusí to být nutně Loki," zastal se kolegy Steve:"Thor má pravdu, tohle mu moc podobné není. Třeba by něco věděl Tony, kdyby...," zarazil se. Stark, to bylo teď ožehavé téma.
"Kde zase je?" zavrčel Fury s jednookým pohledem upřeným na prázdnou židli mezi Stevem a Natashou.
"Zajedu za ním a zkusím se ho zeptat," rozhodl se Steve a měl se k odchodu.
"Vyřiďte mu, že to bylo naposledy, co nepřišel na poradu," zahrozil velitel přísně.
Superhrdinové jen tiše obrátili oči v sloup, jelikož tuhle větu opakoval Fury skoro pořád.
"A tentokrát to myslím vážně!"
...
O půl hodiny později Rogers s obavami stoupal výtahem Starktower. Vyčerpaně si promnul unavené oči a během krátké jízdy si třídil myšlenky. Stark, vražda, Loki, Avengers...Zhluboka se nadechl a vstoupil do obývacího pokoje.
"Tony?"
Z jedněch dveří se ozvalo tlumené zaklení a vzápětí z nich brunet vyběhl, na tváři děsivý úsměv.
"Steeeveee," protáhl s falešnou srdečností, objal jej kolem ramen a otočil jej zpět k výtahu.
"Došlo k vraždě, kterou zjevně způsobil někdo s nadpři..."
"Hrozně rád tě vidím, ale bohužel na tebe nemám čas, musím pracovat," překřikoval ho a hrubě jej strčil zpět do kabiny.
"Tohle ale vážná věc," namítl Steve, ale to už miliardář mačkal to nejspodnější tlačítko na ovládacím displeji.
"Díky za návštěvu, moc mě to potěšilo. Škoda, že už jdeš!" loučil se nekompromisně Stark s hranou srdečností a škvírou mezi zavírajícími se dveřmi mu vesele mával.
Výtah cinkl a rozjel se dolů se Stevem, který byl ještě zoufalejší a zmatenější než předtím.
Ten pach, který z Tonyho cítil totiž až moc dobře znal.
Byl to pach krve.

Chata v horách

Dobrý večer, přeji. ;)
Po dvou týdnech jsem zase zpátky a přináším vám další příběh s mým OTP, tedy Thorki.
Tentokrát už opravdu vážně. Je to největší úchylárna (horší než Trpělivý), co jsem kdy napsala. To je jen varování, protože bych nerada, aby mě pak někde sháněl dav rozlícených lidí s loučemi, toužící po tom mě zabít. :D
Takže incest, trochu divné sexuální praktiky, v podstatě žádná zápletka... Klasika. :D
Jo a mimochodem, na příště se pokusím o Stony, už mám napsanou asi polovinu a chci se dokopat k tomu zbytku.
15+

Maya

   Začalo to, když byli ještě o dost mladší. U Midgarďanů by se jejich vysoký věk, obsahující třímístné číslo, dal brát asi jako něco kolem 18 let. Thor měl docela svalnatou postavu již tehdy a zlatavé vlasy mu padaly z ramen na záda. Zato Lokiho hlavu zdobila kštice s krátkými havraními vlasy a své jemné a nepřirozeně štíhlé tělo měl už od mala, stejně jako světlou barvu své kůže.
   Sbalili si jen své zbraně- u Thora to byl Mjollnir, u Lokiho pouze lovecký nůž, jelikož spoléhal pouze na svou magii- a vyrazili společně na výlet. Už byli na své cestě několik dní, procházeli lesy i hory, lovili drobná zvířata,  zlepšovali své schopnosti boje a často spolu blbli. Thor strašně rád dělal hlouposti, ale Loki, přestože byl mladší, se přece jenom choval o něco dospěleji.
   Ten den dělal blonďatý bůh na nebi blesky pouze z jednoho velkého mraku a jeho bratr mu diktoval, jak je má vytvářet.
   "A nyní... ho nech narůst uvnitř toho oblaku a pak ho v tenké lince nech snést skoro až k zemi," přikázal mu a posadil se pohodlně do trávy, aby ho mohl sledovat. Byli na vysokém kopci a navíc hodně daleko od jakékoliv vesnice, takže tím nemohli nikoho vyrušovat.
   "Jak si přeješ, bratře," zahlaholil Thor a pozvedl kladivo do vzduchu. Nebe se za pár okamžiků setmělo, kupa černých mraků se nahromadila na místě a sem tam to mezi nimi zlatě problesklo.
   "To stačí, Thore, ne tolik. Pusť to!" pravil černovlásek, když už nebylo přes hustou oblačnost skoro vidět. "Přestaň, to už-"
   Nestačil to ani doříct, když v tu se spustil naráz prudký a štiplavý déšť. Za chvíli byli oba dva promoklí až na kost. Loki na svého bratra sotva viděl a zkoušel na něj volat přes hřmící oblohu.
   "Zastav to, Thore, hned!" zkoušel překřičet zvuky z nebe, které ale zněly jako z Helheimu, skutečně jako peklo na zemi.
   "Nejde to, nevím jak," ozvala se blonďákova zoufalá odpověď. Dřív, než stačil mladší bůh zaklít, hromovládce ho popadl a vzlétl i s ním do vzduchu. Nemohl ani leknutím zaječet, voda padající z nebe ho nutila mít pusu i oči pevně sevřené. Neměl ponětí, co přesně má tvůrce téhle patálie v plánu, ale zeptat se ho tak nějak nemohl.
   Vítr ho prudce švihal do tváře, najednou ale ucítil zpomalený pohyb a brzy už přistávali. Teprve až pod nohama ucítil pevnou zem, odvážil se svá zelená kukadla znovu otevřít. To už ho ale starší drapl za ruku a vtáhl někam do sucha.
   Ještě nějaký čas se zorientovával a probral se, až když Thor odněkud donesl menší svícen a křesací kamínky a vytvořil oheň. Oba si v okamžiku uvědomili, jaká je jim příšerná zima, když se na ně jejich durch promočené oblečení lepí. Začali ho ze sebe urychleně strhávat a Loki si to tu spěšně prohlížel.
   Byli uvnitř nějaké menší dřevěné chatky, kde kromě stolku, dvou židlí, postele v rohu místnosti a krbu nic nebylo. Zbavil se těžkého kabátu a své tuniky a rozběhl se rozdělat v krbu oheň. Naštěstí tu bylo i několik suchých polínek a Loki byl velmi šikovný, takže za chvíli už měli více světla.
   "P- proč ten déšť n- nezastavíš?" vykoktal, zatímco se snažil vysoukat z úzkých kalhot.
   "N- nejde to, m- myslím, že ta bouřka ustane sama. A- asi jsem to přehnal..." zamumlal. Byl už komplet nahý a už se hrabal do peřin, do teď hezky poskládaných na posteli. "Proč se nesvlékneš pomocí magie, Loki?" oplatil mu otázku, lehl si a přikryl se až po bradu.
   "Jsem vyčerpaný a to je tvá vina! Měl jsi ta oblaka ovládnout, ne je nechat takto se tobě a tvé moci vysmívat," zavrčel nespokojeně. "A odkud o této chatě vůbec víš?" Vzorně si své svršky poskládal ke zdroji tepla a světla, aby co nejdříve uschly.
   "Byli jsme zde jednou s otcem, avšak ty jsi s námi nebyl. Myslím, že jsi..."
   "...dobře! Kde mám spát já?" přerušil ho Loki, zakryl si dlaněmi svá choulostivá místa a pokoušel se moc neklepat zimou.
   "Jsou tu pouze jedna lože a nestůj tam tak, Loki, nebo zmrzneš," varoval ho a posunul se ke kraji, aby měl místo. "Přeci se nestydíš," popíchl ho, když se černovlásek k ničemu neměl.
   Loki se nestyděl. Jeho problém byl pravý opak. Lákala ho představa ležet vedle něj, chtěl být k němu natisknutý a nechat se od něj konejšivě hladit po zádech. Od té doby, co začal dospívat, se tyto představy v jeho mysli zjevovaly víc, než by bylo zdrávo.
   Naštěstí, nebo možná naneštěstí, nad ním mráz zvítězil a on se došoural k posteli. Thor ho u toho zcela bez studu pozoroval a když k němu ulehl zády, paží ho objal kolem pasu.
   "Nemusíš se stydět, máš hezké tělo," řekl mu bůh hromu, věnoval mu polibek do vlasů a zívl. Přestože bylo před chvílí ještě odpoledne, mlčky se shodli na tom, že by se měli vyspat. "Zítra se jistě vyjasní. Dobrou noc, bratře," zamumlal ještě a dál už nevnímal. 'Jedna z jeho magických schopností- usne vždy a všude,' napadlo černovlasého chlapce, který tímhle darem neoplýval. Vyčerpanost z cesty a teplo bratrova těla ale přece jenom zapříčinilo, že se také brzy vydal do říše spánku.
...
   Bum!
   Blonďák se naráz probral. V chatce byla úplná tma, oheň  v krbu dávno vyhasl, vykoukly hvězdy, mraky se rozestoupily, ale přesto stále pršelo, slyšel to. Byl zvyklý vždy prospat celou noc, nestávalo se, že by se v půli probudil. Chvíli přemýšlel nad příčinnou svého náhlého probuzení.
   Uslyšel tiché zavzlykání a následně ucítil tvrdý úder do břicha. Leknutím tiše vyjekl a snažil se potlačit slzy bolesti deroucí se mu do očí. Když bolest ustoupila a hromovládce si přivykl na tmu, spatřil Lokiho, ležícího ve zkroucené poloze, s dekou odkopanou a ostré koleno, které bylo blízko u Thorova těla a také příčinnou jeho zranění, bylo pokrčené a mírně zčervenalé silou tupých úderů.
   Loki zakňučel a znovu sebou škubl, ale tentokrát se mu zvládl jeho starší bratr vyhnout.
   "Loki...?" šeptl, ale jmenovaný chlapec se zavrtěl a znovu zavzlykal, jen o něco hlasitěji. Blonďák opatrně slezl z postele, málem se přerazil o stůl, ale nakonec našel svícen a podařilo se mu ho i zapálit. Pak se vrátil zpátky, posadil se na okraj a jen se nahnul, aby tak ozářil jeho zpocený obličej.
   "Ahh," vypadlo z mladšího procítěně, přičemž sebou zase trhl. Potem mokré vlasy měl nalepené na obličeji, ústa pootevřená, obočí nakrčené.
   "Loki," zkusil to vyšší ještě jednou a pohladil ho po holém ramenu.
   "A- ano, Thore," zavzdychal bůh iluzí, čehož se Thor nejdříve lekl, než si uvědomil, že jeho mladší bratr stále spí a mluví ze snu. "Ah, Thore, p- pokračuj," mumlal dál a pořád sebou zmítal.
   To ho vytrhlo z domnění, že má Loki pouze noční můru. Zvlášť, když sjel pohledem o něco níž a spatřil jeho vztyčený úd ulepený od preejakulátu.
   Najednou netušil, co má dělat.
   "N- ne," zaplakal zelenoočko a zavrtěl hlavou, přičemž se ale stále neprobudil. "Auuhh, t- to bolí!" Z pod zavřených víček mu začaly téct slzy a to Thora přesvědčilo. Odložil svícen na stolek vedle postele a připlazil se k bráškovi. Přitáhl si jeho drobné tělo do své teplé náruče a snažil se ho uklidnit tím, že se posadil, aby s ním mohl jemně pohupovat, pročesávat mu vlásky a slabě ho škrabkat zezadu na krku, protože věděl, že to miluje a vždy ho to uklidní.
   "Shhh, Loki, neplakej," konejšil ho Thor a tiskl ho dál k sobě. Bůh neplechy se začal pomalu dostávat ze snu, ale stále v částečném tranzu se na svého modrookého bratra lepil, zatínal do něj nehty a tiše fňukal. "To bude dobré, Loki, neboj se," pokračoval.
   Rozlepil mokrá víčka a chvíli zíral na svalnatou hruď, na které se ve světle svíčky objevili čerstvé rudé škrábance, kterým byl on autorem. Potom pomalu vystoupal pohledem přes jeho krk, bradu, tváře, až konečně spočinul na těch dvou modrých studánkách orámovaných zlatými řasami.
   "Thore..." zachraptěl.
   "To je v pořádku, Loki, neměj obavy," uklidňoval ho a stále ho hladil. Černovlasý bůh jen trhaně přikývl, ale nepustil ho. Pořád na něm zčásti ležel, celým tělem o něj opřený, když mu Thor prsty přejel něžně po páteři a v penise mladšího prince Asgardského zapulzovalo vzrušením. Tiše se ozval.
   "Co se děje, Loki?" zeptal se ho bůh hromu a stále z něj nespouštěl oči. Loki zrudl a odvrátil pohled. Pořád cítil prsty pročesávající jeho vlasy v tenkých černých pramíncích. "Mluv se mnou, prosím," slyšel nad sebou.
   "Thore..." nedokázal seskládat smysluplnou větu. Cítil příšerný stud, obrovské ponížení zaviněné jeho zvrácenou fantazií a popletenou hlavou. Znovu potlačoval pláč, když bříška prstů přejela po vnitřní straně jeho stehna, než docupitala k Lokiho problému.
   Mladší z bratrů zalapal po dechu a vzhlédl zpět k obličeji zlatovlasého Thora těsně před tím, než se větší dlaň semkla kolem jeho mužství.
   "Ah," uniklo mu z pootevřených úst, když ho začal pomalu a nejistě dráždit.
   "Líbí se ti to?" pošeptal mu do ucha.
   "Ach, Thore..." vypadlo z něj jenom slastně. Thor sklonil hlavu níž, aby ho mohl zlehka políbit na spánek. Na chvíli ho pustil, což se u Lokiho projevilo ve formě frustrovaného zaúpění, ale blonďáček ho pouze láskyplně položil zády do peřin a tváří se vrátil k jeho rozkroku.
   Bůh uličnictví cítil jeho horký dech na své chloubě a už z toho se mohl zbláznit. Zaryl nehty do povlečení a celý napjatý čekal těch pár dlouhatánských sekund, než ho vyšší vzal do pusy.
   Než se hromovládce rozhodl pokračovat, stále ho mající v ústech, oddaně k němu zvedl pohled, stejně jako na povel zvedl i Loki hlavu a jejich oči se na chvíli setkaly. Vypadalo to, jako by vládce Mjollniru čekal na svolení, že může pokračovat.
   Thor vystoupal jazykem nahoru, zkoumal každý jeho detail, čímž černovláska donutil zaklonit hlavu a stále opakovat jeho jméno jako porouchaná hračka.
   Tlak v kouzelníkově podbříšku se stupňoval Thorovým zapříčiněním. Lokiho rty neustále opouštěly čím dál hlasitější a procítěnější steny, které Asgarďan nedokázal zadržet a krotit.
   "Thore," vykřikl naposledy, když jeho tělo zachvátil orgasmus a bílá sladká tekutina naplnila blonďákova ústa. Vše poslušně spolykal a poté se vytáhl nahoru k němu.
   "Já... děkuji," vydýchával se černovlasý bůh s chladnoucím potem na těle a lesknoucíma se očima.
   "Učinil jsem, co jsem chtěl," ujistil ho a pohladil ho po boku.
   "Thore..."
   "Ano, Loki?"
   "Myslíš, že je to správné?"
   "Myslím, že ne, avšak mé srdce říká něco jiného než rozum," pošeptal mu, vzal ho za ruku a propletl s ním prsty. "Miluji tě, bratře."
   Černovlásek překvapením zamrkal. Srdce mu bušilo tak silně a hlasitě, jako by chtělo vyskočit ven z jeho hrudi. "Miluji tě," špitl.

O pár staletí později:
    Oba se hodně změnili, ale to nejdůležitější jim zůstalo. Milovali se a i přes všechno, co jim dlouhatánský život nachystal, patřili k sobě a nedokázali bez sebe být. Prošli si mnohým, pokoušeli se tuto zvrácenost několikrát ukončit, ale i když se rozešli, Thor si našel dívku a Loki se uchýlil k žití v ústraní a vyhýbání se nejen jemu, ale všem, po čase znovu skončili v posteli. I přes to všechno se jejich společné žití netýkalo jen promilovaných nocí, ale fungovalo to jako zcela obyčejný vztah plný romantiky i problémů. Co bylo jiné než u ostatních, a co jim bránilo, byla právě ta odporná skutečnost, že jsou stejné krve. To se naučili časem vnímat jako něco nepodstatného a vedlejšího... z části. Ostatní by pro ně neměli pochopení.
   Když teď byli starší, nepřišla jim okolní krajina tak hezká jako prve, stromy nedosahovaly nedohlédnutelných výšek, stejně tak kopce a řeka nebyla tak široká a nebezpečná. I přes to se rozhodli strávit zde "dovolenou".
   Loki na poslední chvíli Thora předběhl, aby mohl otevřít dveře a vlézt dovnitř první. Nespokojeně si odfrkl a zůstal stát na prahu.
   "Vždyť je to tu strašně stísněné, nevejdeme se sem," zanaříkal. Ucítil svalnaté paže obmotávající se kolem jeho hrudi a polibek do vlasů.
   "Je to romantické místo, nemyslíš?"
   "Romantické možná, ale malé," připomenul mu.
   "Myslel jsem, že se ti zde líbilo," pravil mírně zklamaně, ale nepřestával ho objímat.
   "To ano, jen to bylo... o něco větší. Teď se tu dá sotva pohnout," pokračoval ve svém stěžování mladší bůh. "I ta postel, Thore, tam se spolu přeci nevlezeme. Budeš muset spát na zemi," uchechtl se, už o něco více uklidněně. Byl hodně náladový, ale na to si blonďák už dávno zvykl a naučil se to respektovat a chápat, protože to bylo důležité. Musíte se naučit žít s Lokiho zlozvyky, a že jich nebylo málo, když už jej jednou milujete.
   "Mám lepší nápad. Já budu ležet na posteli a ty na mě," navrhl hromovládce s úsměvem a pustil ho.
   "Spíše ty ve mně, chápu," odvětil ušklebačně a rozhodl se zapálit oheň v krbu. "Dojdeš pro nějaké dřevo?"
   "Zahřeji tě, bratře."
   "Za chvíli je tma, tak pro něj dojdi nebo budeme vážně jen spát," varoval ho a Thorovi bylo jasné, že to myslí vážně.


Zápisky Lokiho Odinsona: Chata v horách- Den první (spíše noc)
   Dal jsem mu jasně najevo, že s ním budu sdílet lože a ignorovat to, jak neskutečně stísněné to zde je, pouze pokud bude plnit má přání a tužby. Ví, že mne nesmí milovat, ale stejně miluje, takže to je jeho problém a starost, tak ať se stará. Přeci si zasloužím nějakou péči, no ne?
   Ovšem i on ví, že jej vroucně chovám ve svém srdci. Jinak bych se mu přeci nepoddával a nenechal mu vlastnit mé tělo. Ale nic není zadarmo, tudíž jen ať se snaží!
   Těsně po našem příchodu do tohohle drobného příbytku jsem zapálil oheň v krbu a hned po té jsem byl mým bratrem povalen na záda na ne moc pohodlnou matraci. No, ale že by to mé blonďaté monstrum zajímalo, to ne. Před tím jsme byli nuceni řešit v rámci království nějaké záležitosti a drželi jsme sedmidenní půst, co se týče instimností, jelikož to nebylo, v důsledku častých návštěv zástupců jednotlivých království, vhodné. Thora to rozhodně netěšilo, býval velmi frustrovaný, protože u nás bylo zvykem se mazlit v matracích každý den a v noci usínat ve vzájemném objetí. Proto nejspíš přišel s tou fraškou, že se chystáme s našimi (ehm) přáteli na výpravu, kterým pak sdělil... Netuším, jak to vymyslel, avšak hlavní (a pro něj i pro mne nejspíše i důležitější) bylo to, že jsme měli nyní pro sebe navzájem času až moc.
   Drtil mě celou svou vahou a líbal mě tak, jako by snad následující den měl být počátkem Ragnaroku. Nutno podotknout, že milenec je to opravdu výjimečný a já si jeho pozornost užíval jako vždy, ovšem nebylo nám opět přáno klidného prožití nočních slastí, jelikož nás zradila velikost místního nábytku. Rád jsem pozoroval Thora při orgasmu, miloval jsem ten pohled na jeho okouzlující tvář a na to, jak se jeho zpocené tělo třáslo, když byl nade mnou a zavíral oči, přičemž pokračoval v přirážení do mého těla... Nebylo mi ovšem ničeho z toho dopřáno z toho důvodu, že stará postel byla opravdu na dva muže příliš stísněná a tak můj milý těsně před vrcholem zavrávoral, vykulil oči a s mohutným žuchnutí se sesypal na podlahu. Málem sebou stáhl i mne, avšak stačil jsem se zachytit dřevěné pryčny, když on se převážil a na chvíli mi zmizel z dohledu.  

   "Thore?" zeptal se vyděšeně a nahnul se, aby ho mohl spatřit rozplácnutého na zemi. Blonďák se pomalu zvedal, ale držel se za hlavu, do které se o okraj postele udeřil.
   "Uhhh," zaúpěl a opatrně se posadil zpátky do peřin, když Loki pokrčil dosud roztažené nohy, aby mu udělal místo.
   "V pořádku?" optal se ho Loki pro jistotu. "Mám ti nějak pomoci?"
   "Ne... Bude to dobré, jen jsem se... asi spíše lekl, bratře," vysvětlil hromovládce, když zjistil že mimo menší boule ve vlasech, která byla téměř nevyhnutelná, se mu nic nestalo. Hlavně jeho tepající rozkrok si byl jist, že by se mělo pokračovat v započaté činnosti a tak se zpátky natiskl ke své lásce.
   "To to přejdeš jen tak? Dříve, než se uděláš, se to stane znova nebo se to dříve či později pod námi oběma zhroutí. Jestli mi pádem vyrazíš dech, přísahám, že odcházím," zabručel bůh neplechy rozhodně.
   "Co tedy navrhuješ?" zeptal se ho jeho partner ublíženě.
   "Potřebujeme nová lože a když postavíš základ, mohu je poté magií dotvořit a zpevnit, aby vydržela nás oba," navrhl mladší a Thor mu to odkýval. Hlavně když bude spokojený... a on sám nebude padat.
   "Výborný nápad, Loki," usmál se, ale místo nějakých konstruktivnějších činů se vrhl znovu na jeho ústa.
   "Mphhh," pokusil se černovlásek protestovat, ale bůh hromu ho nenechal.
   "Nejdříve to musíme dokončit... Prosím, bratře," zakňučel nadrženě a... Jak by mu mohl říct Loki ne? Stačilo se podívat do průzračných modrých očí, hladově toužící po jeho přítomnosti a doteku, a roztál dokonce i on.

Chata v horách- Den druhý
    Společnými silami jsme včera docílili stabilního místa k přespání, načež jsme ho ihned použili. Čtyřikrát. Naučil jsem se kouzlu, při kterém nebudeme mít nikdy dost a budeme se spolu milovat,  kdykoliv se jednomu z nás zachce. A že se chtělo. Thor umí být opravdu nezastavitelný a musím přiznat, že umí zařídit, že i já po něm toužím, čím dál víc.
   Je mou slabinou, mým zranitelným místem. Miluji ho, i když mu to neříkám, a on miluje mne. Netvrdím, že existuje něco jako láska na celý život, jelikož za těch pár tisíců let se toho může stát opravdu hodně, avšak... Je to složité. Hlavní je přítomnost, to je to nejdůležitější. Je se mnou a já s ním.
   Při svítání jsem se konečně dostal na čerstvý vzduch, když můj milovaný po probděné noci usnul. Ne však na dlouho, ale to jsem zjistil, sotva jsem se posadil na větší placatý kámen u potoka, aby mne sluneční paprsky mohly ohřát. Teprve se rozednívalo, tudíž bylo ještě chladno, avšak z nějakého důvodu mi zima nikdy nevadila. Užíval jsem si to.
   Někdo mě však postrádal po svém boku. Měl jsem zavřené oči, ale slyšel jsem, že si ke mně přisedl. Poté jsem ucítil polibky zezadu na krku. Seděl za mnou, obmotal si mne svýma nohama a pažema, čímž dost jasně naznačoval, že patřím pouze jemu a nikomu jinému. Stejně jako značky, které zanechával na mé bledé kůži, což činil velmi často, takže jsem se pokaždé zhrozil, když jsem se po naší společně strávené noci podíval do zrcadla. Thor dokáže zařídit, aby šly pěkně vidět a jen tak nezmizely. Tak moc ho za to nenávidím... A zároveň miluji.

   "Společná koupel?" navrhl Thor, stále ho líbajíc.
   "Nemáš nějak moc energie, drahý?" poškleboval se mu místo odpovědi černovlásek.
   "Prosím, bratře," zakňučel hromovládce a skousl mu ouško. Dál nečekal, pustil ho a ve vteřině byl ve vodě. "J- je, j- je s- studená," koktal, když se jeho hlava objevila na hladině, ale zlaté vlasy mu znemožňovaly cokoliv vidět.
   "Ach, ty má citlivko," smál se Loki. V tu chvíli ale ucítil ruku držící jeho kotník, nestačil ani vyjeknout a už se nacházel ve vodě, chvíli spíše pod vodou, vedle svého milého. "To jsi přehnal," štěkal, když vyplivl vodu z úst.
   "P- ptal jsem se tě na tu koupel a- a ty jsi neodpovídal. P- přebral jsem si to po svém," uculil se Thor a odhrnul si blonďatý závoj z očí. Plaval na místě, ale z toho mu začínala být čím dál větší zima.
   "Není to tak studené, jak jsem myslil," pravil Loki, když už na něj pořádně viděl. "Vlastně je to velmi příjemné."
   "C- co jsi z- zač? L- ledový obr?" nechápal bůh hromu a snažil se neklepat zimou.
   "To asi ne. Ovšem ty jsi strašpytel," vyplázl na něj mladší klidně jazyk.
   "V- vážně si to myslíš?" usmál se, stále trochu vyklepaně.
   "Možná," škádlil ho bůh neplechy.
   "Za t- takové chování se m- musí můj Loki ztrestat," ďábelsky se usmál.
   "Tvůj Loki? Odkdy jsem označován jako 'tvůj' Loki?" zachechtal se štíhlejší, ale pak se otočil a plaval pryč. Věděl, že nemá sebemenší šanci utéct, klidně i promrzlému, Thorovi. Ale rád si s ním hrál... Nejčastěji na doktory.
...
   Při západu slunce už byli dávno v chatce a činili ji tím nejromantičtějším místem na světě. Za normálních okolností by vypadali jako zaláskovaný pár, který si jednoduše užívá svých několik dní líbánek. Jenže oni nebyli normální ani svoji... jen zamilovaní. I když to občas mohlo vypadat spíše jen jako znásilnění, kdyby si to ovšem Loki tak neužíval.
   Černovlasý bůh byl zapřený rukama o zeď, do které občas zaryl nehty, celé tělo napnuté, nohy široce od sebe a v sobě svého úchylného bratříčka, který ho nikdy nenechal chvíli v klidu.
   "Mož- ná- to- ne- byl- tak- dob- rý- ná- pad- s- tím- kouz- lem," usekával mladší mezi přírazy, které se stupňovaly a Thor jej u nich držel pevně za boky, aby mu neměl kam utéct. "U- trh- neš- mi..." Další jeho slova splynula v hlasitý vzdech. Už se blížil k vrcholu, zakřičel milencovo jméno, když v tom mu podklouzla pravá ruka a on dost tvrdě dopadl čelem na zeď.

Chata v horách- Den (a noc) třetí
   Čistě a jednoduše, když se ze mne pokoušel ten idiot vyšukat duši, zatímco se já opíral o stěnu, podklouzlo mi to a já skončil s obrovskou bolestí hlavy, odřeným čelem a, to méně důležité, vyhloubil jsem do stěny díru.
   Ten pitomec má štěstí, že se mi hned poté nezačal smát, jelikož já bych ho v ten moment nejspíše zabil. Poté, když jsem si ošetřil zranění a hlava mi přestala třeštit, jsem se chtěl zbavit i té ošklivé díry, avšak Thor navrhl ji zde nechat. Aby nám připomínala tuto noc. 
   Rozeřval jsem se po něm, že je úplný hlupák a ať si jde spát třeba na zem ke krbu, že jej nechci minimálně do rána vidět, a poté odcházím, než mne on stačí utrápit. Pak jsem obsadil naše lože a usnul.
   Probudil jsem se asi v polovině noci, pronásledovaný nočními můrami. Byl jsem přikrytý peřinou, i když jsem si nevybavoval, že bych se před spaním přikryl. Zabloudil jsem pohledem ke krbu, kde jsem spatřil díky ještě lehce žhnoucímu dřevu svého milého. 
   Uvědomil jsem si, že vina nejspíše není tak docela na jeho straně, on je přece jenom můj... bratr. A taky má nejmilejší osoba na všech devíti světech. 
   Omluvil jsem se mu po svém způsobu.

   Thor zamrkal, stále se cítil hrozně. Myslel, že Lokimu ublížil a raději jej nechal být. Teď se ovšem pomalu probouzel, když cítil něčí doteky. Otevřel oči a zjistil, že jeho bratr se naklání nad ním, své rty má kousek od těch jeho.
   "Omlouvám se, Thore," zašeptal. Nebylo čas na odpověď, protože najednou mu Lokiho hlava zmizela z dohledu, ale nebylo těžké přijít na to, kam zmizela. Tam jako vždycky, k jeho slabinám.
   "To já se omlouvám, Loki..." vydechl slastně a ještě trochu rozespale se zavrtěl, když ucítil milencův jazyk. Najednou ho napadlo, že by to mohl být jen sen. Ovšem velmi krásný sen. Často ho to napadalo, zvlášť když měl se svým bratrem taková ta klidnější a romantičtější období. Posbíral ve svém těle všechny špetky sebeovládání, které v sobě 5 minut po probuzení měl, a lehce zatahal za Lokiho vlasy, aby si ho mohl vytáhnout nahoru a docela něžně políbit.
   "Přísahej, Loki, že tohle není žádný sen," zašeptal, když se jejich rty po nějaké době oddělily. Ve slabém, téměř žádném světle se vpil do intenzity smaragdových očí.
   "Kdyby byl, nechci se probudit," zněla odpověď, pro boha neplechy dost sentimentální a netypická, ale Thora si ani nenapadlo stěžovat.
   Mladší princ se trochu odtáhl, aby se mohl otočit a položit se na hromovládcovo břicho tak, aby měl před sebou jeho vzrušení, stejně tak jako blonďák to jeho. Opět se vrátil k jeho uspokojování a bůh blesků dlouho neotálel, aby mu ten překrásný pocit oplácel. Dlaněmi přejel po jeho nahém zadku a párkrát i po jeho otvoru tak, aby mu způsoboval ty největší slasti.
   Po společném vyvrcholení zůstali ležet u již zcela vyhaslého krbu v objetí. Respektive Loki zůstal spát na něm, hlavu položenou na jeho hrudi a svými vlasy ho občas zalechtal pod nosem.

Chata v horách- den čtvrtý
   Nemohu se posadit, což není zrovna moc překvapivé, avšak Thor nám domluvil volných pět dní a netušili jsme, kdy se nám podobná možnost být spolu sami naskytne. Myslím tím jinde nežli v paláci, jelikož mám dojem, že například Sif něco tuší. Ta však není důležitá, hlavní je, že otec mne neustále propichuje podezíravými pohledy. Nejspíše netuší, co za tím stojí, že se občas tak zvláštně chováme.    Vždy měl z nějakého důvodu raději mého bratra, to bylo více než patrné, avšak já nevěděl, proč tomu tak je. Zřejmě to, že jsem nebyl nikdy dobrých bojovníkem, neprahl jsem po válce tak jako ostatní muži a nejspíše se domníval, že se to snažím přenést i na jeho hodnějšího syna, proto bylo pro mne čím dál horší vyjít s ním.
   Využil jsem své magie, abych trochu zmírnil bolest svých útrob, ale věděl jsem, že to nebude na pořád. Ten den bych to měl ještě vydržet. Pro Thora. Jelikož jsem tušil, jak moc se snaží a neměl jsem srdce černé natolik, abych jej odbyl. Je to přeci můj blonďatý idiot. 

   "Již jsem na to přišel, lásko," zajásal Thor a přitulil se k ležícímu Lokimu s knížkou v rukách. Jeho bratr na něj nechápavě pohlédl a několik vteřin uvažoval nad tím, o čem že to mluví. To už ho ale to svalnaté monstrum drželo za pas a přitahovalo si ho do svých spárů . Než se nadál, tak hromovládce klečel a on byl přinucen dosednout na jeho čekající erekci. Byl zády k němu a nohy musel zvláštním způsobem pokrčit, jelikož tohle nebylo zrovna pohodlné.
   "Než jsi se rozhodl, že mne tady opět krutě zneuctíš..." začal mladší z princů, ale dech se mu z tvrdých přírazů zadrhával v krku. "Neříkal jsi, že jsi na něco přišel, ty můj... ahh... génie?"
   "Samozřejmě," zavrněl bůh hromu hlasem protkaných vzrušením, než jemnou kůži na bratrových zádech olízl. "Pravil jsi, že mám nalézti polohu, kterou jsme ještě neozkoušeli... Přišel jsem na tuhle."
   "Nerad ti kazím... ah... ra- dost, avšak mám dojem, že toto n- není po- prvé, co jsme takto," ozval se znovu nižší bůh na jeho klíně. Thorovy pohyby se lehce zpomalily, nejspíše přemýšlel nebo jen zesmutněl. To Loki nechtěl.
   "Ale pokračuj, zlato mé, p- přemýšlet můžeš p- poté..." povzbuzoval ho bůh neplechy, protože bez fyzického spojení spolu byli už... 4 hodiny 48 minut? Ne, že by to počítal... Ani jeden z nich.

Chata v horách- den čtvrtý i pátý
   Přes celé odpoledne, noc a následující ráno jsme si lámali hlavu s tím, co nového ještě zkusit. Zároveň jsme si však byli jisti, že nám dochází čas. Snažili jsme si jeden druhého užít, co nejvíce to jen šlo. 
   Častokrát jsem si v takových chvílích, kdy mne Thor přemlouval k dalšímu milostnému aktu, připadal jako pouhý nástroj pro jeho uspokojení. Proto jsem se nedal nikdy jen tak snadno. No dobrá, také jsem věděl, že mu nejde pouze o to. Nejen, že jsme často trávili v normálních chvílích čas pouze v romantickém duchu, nespočetkrát jsme si i říkali, jak moc se milujeme. 
   A jak ukončit 5denní kapitolu? ...Tenhle výlet byl neskutečné nádherný, ale jestli to někomu prozradíte... Neručím za sebe!

   "Budeme muset vyrazit, Loki," řekl hromovládce tiše a pohladil svého bratra po havraních vlasech. Ten v odpověď něco zamručel a více se k němu natiskl, čímž ho málem převážil a málem oba skončili znovu ve vodě. Seděli opět na svém oblíbeném ostrůvku v jejich řece, tedy jen Thor, Loki se uvelebil na jeho stehnech a nechal se objímat blonďákovýma rukama.
   "Zpátky do toho netolerantního světa, kde se nebudeme před ostatními smět ani políbit," pronesl mladší se smutkem.
   "Budeme pořád spolu a já nikoho nenechám, aby se tě jenom dotknul, slibuji," opáčil mu bůh blesků a políbil ho na rameno.
   "Jistě, spolu," procedil nižší skrz zuby. "I s rodiči. Našimi společnými rodiči, abych byl přesný. Také s tvými přáteli, co mne nenávidí. A se Sif, která..." nechtělo se mu to ani doříct. Po dlouhé době se mu hnaly slzy do očí. A to to byl vždy on, kdo své emoce potlačoval, jak jen to bylo možné.
   "Zvládneme to, Loki."
   "Já vím... Jak moc si pamatuješ nás první společný pobyt zde?" snažil se nahodit trochu veselejší atmosféru a nenápadně si otřel vlhnoucí oči.
   "Byl jsi hodně odtažitý," pravil blonďák a natočil si jeho hlavu trochu k sobě, aby se mohl nosem otřít o jeho tvář. "Ani jsi se mnou na ten výlet nechtěl."
   "Doslova se mi ze začátku hnusil," usmál se bůh v jeho náručí. "Byl jsi pitomec," dodal a oba se uchechtli.
   "Musím ti dát za pravdu, moc jsem si tě nevšímal."
   "Spíše si na mě kašlal."
   "Až tak moc? Ne, ne."
   "Ale ano, já se kvůli tomu trápil."
   "To je mi líto."
   "Nemusí, první noc jsi mi to přeci trošilinku vynahradil."
   "Jak to myslíš, trošilinku?"
   "Asi takhle," ukázal Loki škvírku mezi prsty.
   "Oh, a to ráno jsem ti to vynahradil už úplně, že ano?" chtěl vědět.
   "Ne- e. Splácíš mi to pořád, byl jsem dlouho nešťastný," nenechal se bůh neplechy a vesele se zazubil.
   "Dělám, co můžu. Vymyslel jsi ještě něco před tím, než to tu opustíme?"
   "Možná. Pamatuješ si... naší první polohu?"
   "Jak bych mohl zapomenout? Bylo to naše poprvé a také nejkrásnější," kývl Thor a jemně se svými rty otřel o ty jeho. Poté ho vzal za boky, Loki mu obmotal kolem těla své nohy a nechal se odnést kousek na trávník, kde ho jeho bratr položil. Chvíli zůstal nad ním a prohlížel si ho. Snažil si přesně vybavit stejný záběr, který měl před několika staletími, kdy nastaly ty důležité okamžiky, které se jim zaryly do paměti.
   "Dobrá, sentimentálních vzpomínek již bylo dost," vrátil se Loki ke své klasické reakci a mluvě. "Nenechej mne dlouho čekat, bratříčku."
 

Jste transvestita, pane Rogersi?

Tohle je takový volný pokračování Jste homosexuál, pane Rogersi? (stucky)

Je to, jako ostatně i ten první díl, celkem šílený.

Užívejte víkend.

*Niké*

-------------------------------------------------------------------------------

"Tak už?" netrpělivě zabušil na její dveře.James Barnes přecházel sem a tam před koupelnou a šíleně mu kručelo v břiše.
"No... ano, ale připrav se na to, že vypadám příšerně," zakňoural tlumený hlas zevnitř.
Cvakla klika a z koupelny se vynořil Steven Rogers oblečený tak, jak ho ještě nikdo nikdy neviděl a on sám si teď ze srdce přál, aby to tak i zůstalo.
Bledě modré šaty se zlatou krajkou se mu na vypracované hrudi nešťastně napínaly a svalnaté ruce a nohy podivně kontrastovaly s decentní jemností vypůjčeného oděvu. Na čerstvě oholených nohou v silonkách měl tmavé lodičky s nízkým podpatkem velikost čtyřicet tři, které sháněli nejméně půl dne. Na krk a na zápěstí si pověsil zlaté řetízky a na hlavu si posadil blonďatou paruku. Nevypadal jako žena. Vypadal... vypadal tak, že člověk na první pohled poznal, že ta vysoká namakaná postava pod šaty a líčidly je nějaký(zřejmě poněkud zvrhlý) muž.
"Hezkej makeup," pochválil ho Bucky popravdě.
"Však jsem se podíval na kupu tutoriálů na youtube, abych vůbec věděl jak na to," zamručel druhý.
"Tak jo, můžem jít, už mám hlad."
"Tak počkat! Víš, jak zněla dohoda!" začertil se kapitán a významně mu otevřel dveře do koupelny:
"Když už, tak oba."
James se trpce usmál a šel se upravit také.
Když se o pár minut později oba postavili před zrcadlo, celí zrudli. Kapitán studem a Bucky spíš smíchy. Byla to povedená dvojice - k namakané mužatce v modrém se přidala ještě křiklavě namalovaná bruneta s tyrkysovým kompletem, jehož dlouhé rukávy zakrývaly její železnou ruku.
"Říkals, že by dva gayové způsobili v restauraci nechtěný rozruch, ale... nejsou v tomhle dva transvestité ještě mnohem horší?"
"My nejsme transvestité Stevie, my jsme dvě našláplý buchty."
"Ach jo... tak jdeme. A nezabij se na těch podpatkách."
...
*klap klap klap klap*
Dvojité klapání podpatků se rozléhalo ztemnělou ulicí a mísilo se s potutelným smíchem zvědavých kolemjdoucích.
"To už je patnáctý člověk, co si nás fotí," zaskřípal zuby kapitán.
"Ale zase v nás nikdo z nich nepozná hledaného zločince a amerického hrdinu," zakřenil se Barnes a ukázal fotografovi zvednutý nalakovaný prostředníček.
"Hmm... aspoň, že tak. Konečně, už jsme tady."
Obě "ženy" rychle zalezly do světlé, vcelku útulně zařízené restaurace, vybavené dřevěným nábytkem a vkusnými vzorovanými ubrusy. Zabrali si pro sebe jeden ze stolů, usadili se a sotva si stačily pořádně prohlédnout jídelní lístky, už k nim přikvapila servírka v černé košili a s naditou peněženkou u pasu.
"Copak si dáte...eh... pánové?"
Steve s Jamesem se na sebe jen rozpačitě zašklebili a slova se ujal hnědovlasý:
"*ehm ehm* Dámy," opravil ji až směšně vysokým hlasem.
"Ach promiňte. Co to tedy bude dámy?" zeptala se dívka, který zjevně nevěděla, jestli se má smát nebo volat do blázince.
Rogers už opravdu pochopil, že hůř se asi už ztrapnit nedokážou, prolistoval menu a vybral dvě zcela náhodná jídla.
"Krevetový salát s rajčaty a ... hovězí steak a hranolky, zlatíčko," zamrkal na ni.
Servírka jim na stole zapálila svíčku a odešla. I navzdory okolním čumilům se oba začali cítit vcelku dobře. Bylo to koneckonců jejich první rande po dlouhé, předlouhé době.
"Večeře při svíčkách, to je tak romantické," zavrněl Bucky a v očích se mu odrážel žlutooranžový tancující plamínek.
"Je to tu opravdu hezké," přitakal Steve a nedbale si spravil padající paruku.
"Nakonec ani ty šaty nejsou tak...," Bucky se zarazil.
U vchodu do restaurace se ozval křik a vzápětí dovnitř vtrhli tři maskovaní chlapi s pistolemi.
"Všichni na zem!" zařval jeden z nich a  téměř všichni hosté v panice poslechli.
Téměř všichni.
Kapitán vstal.
"Ne, Steve! Prozradíš se!" vyjekl Bucky.
Pozdě. Americký hrdina prudce vyrazil a překvapil nejbližšího zloděje přesně mířenou ranou do čelisti. Pak ho zpacifikoval tvrdou ranou kolene do břicha a otočil se k dalším dvěma, kteří na něj už ale mířili svými zbraněmi.
"K zemi, ženská!"
Rogers se k nim neohroženě vydal, ale v tom se mu zlomil pravý podpatek a on se s překvapeným výkřikem natáhl na zem.  Bandité už namířili hlavně, aby ho nakrmili olovem, když tu se k nim jako blesk přiřítila bruneta v tyrkysovém kompletu, jednomu z nich bolestivě zkroutila ruku, vzala mu pistoli a neomylně s ním toho zbývajícího střelila do nohy.
"To není žádná baba, to je pořádnej kus chlapa," poučil je Bucky mírně zadýchaně, ale triumfálně.
Pak pomohl svému příteli vstát a s gustem ho políbil.
"Rozmazala se ti rtěnka," poznamenal Steve, když skončili: "Díky za záchranu života."
"Nemáš zač," opáčil James a znovu přiblížil svůj obličej k jeho.
Hosté restaurace je ale vyrušili, když začali sborově tleskat a, jak taky jinak, fotit si je na své aparáty.
"Sundej si ty škvorně a pojď, objednáme si pizzu domů," rozhodl nižší.
...

Doma se pak, už odlíčení a převlečení, usadili s jídlem na pohovku a chvíli jenom tiše a šťastně žvýkali. A pak Bucky zapnul televizi.
"Dnes zabránili dva neznámí transvestité přepadení restaurace. Tři ozbrojení a maskovaní muži ohrožovali hosty a personál. Tito muži je přemohli a poté se vytratili bez udání svých jmen nebo nárokování své odměny. Je to další případ toho, že bychom neměli diskriminovat sexuální menšiny, neboť jsou naší společnosti velkým přínosem. Nedávno se ke své homosexualitě přiznal také známý kapitán Amerika, který...," moderátor zpráv vykládal a vykládal a za ním na obrazovce běžely záběry toho, jak dvojce vyřídila ty zločince.
"Háhahaha!"
"Nesměj se, v bitvě by mě taková chyba stála život!"
"Ale ty ses tam tak dobře rozsekal! Poučení zní: Neběhat v podpadkách."
"Už nikdy! Ale je dobře, že nás tak aspoň nepoznali."
"Jé, koukej, oni nás vyfotili i jak se tam vítězně líbáme! To si dáme zarámovat!"
Kapitán svého milého spokojeně objal kolem ramen.
"Ale nakonec musím říct, že nám to opravdu slušelo," pousmál se.
"To si piš! A tu fotku si pověsíme nad postel!"

Pouto 9. část

   V téhle kapitole jde hodně o Bucky feels. Zároveň jsem tu zapojila trochu Steva i Thora, ale na Lokiho ve vězení už nějak nezbylo místo. :)

V rámci možností přeji hezké počtení.
12+

Maya

   "Ahoj, můžu dál?" ozvalo se ode dveří a Barnes zvedl pohled od knížky. Kývl a tak Steve zavřel a posadil se na židli vedle jeho postele.
   "Už je ti líp?"
   "Říkal jsem, že mi nic není. Jen mě bolela hlava, už je to dobrý," řekl klidně. Rogers se netvářil nějak extra uklidněně nebo přesvědčeně, ale věděl, že pravdu z Winter soldiera jen tak nedostane.
   "No... tak hlavně, že už ti je dobře. Copak to čteš?" mluvil k němu jako k malému dítěti, až si sám připadal hloupě. Bucky ale nevypadal, že by ho to nějak pohoršovalo, a ukázal mu obal své knížky.
   "Eh, to je nějaký román? Odkud ho máš?" podivil se.
   "Jedna sestřička mi ho donesla, abych se prý nenudil, když tu není televize. Já se sice nenudím, ale je to docela chytlavý," řekl James a na jeho tváři se objevil jemný úsměv. "Hlavní postava je patnáctiletá holka, která se stěhuje od svých přátel do velkýho města a má z toho strach. Den před odjezdem se jí stane nehoda a dál jsem to ještě nedočetl. Kdy mě pustíte?"
   Steve poslouchal jeho vyprávění o přečtené části příběhu a při poslední větě se zarazil. Bucky se vůbec nezastavil a prostě na něj tu otázku vyhrkl, jakoby byla součástí té knihy.
   "No, vlastně je to na tobě, Bucky. Nikdo tě tu nebude držet. Teda, jakmile projdeš těmi testy, že jsi v pořádku," řekl Rogers a snažil se vyčíst z Barnesovy tváře jakoukoliv emoci, ale ta tmavě modro- šedá kukadla ho jen líně pozorovala, rty měl semknuté to tenké linky a nijak se neprojevoval, aby na něm něco poznal.
   "Byl tu nějakej chlap," řekl po chvíli. "A ptal se mě na moje vzpomínky z konkrétních roků. A taky na Hydru."
   "Jo, toho poslal Fury," kývl Steve.
   "Nechápal jsem... teda nevěděl jsem o spoustě věcech, co říkal. A nebyl mi vůbec příjemnej. Koukal na mě tak, že bylo jasný, jak moc mě má v lásce a jak moc rád by mi prohnal kulku hlavou, sráč jeden! Nejraději bych mu-"
   "Pst," snažil se ho kapitán utišit tím, že mu dal svou dlaň přes pusu, ale Bucky ji odstrčil. "Všude jsou kamery. Vyhrožování někomu smrtí by ti mohlo srazit body," vysvětloval a dramaticky se rozhlížel.
   "Proč se o mě tak staráš?" nechápal James. "Málem jsem tě... Však víš. Tak proč ti na mě tak záleží?"
   Kapitánův pohled se střetl s tím jeho.
   "Protože jsi můj přítel a mám tě rád," řekl tiše, jakoby se snad bál toho, že to ostatní uslyší. Zdálo se, že se mu lehce červenají tváře. Nevydržel se mu do očí dívat dlouho a odvrátil se.
   "Hmm, půjdu se zeptat, co s tebou má ještě Fury v plánu," zamumlal a vytratil se z Buckyho pokoje. Ten jen překvapeně zíral na dveře, kterými právě blonďák odešel.
   "Podivín," pravil sám k sobě a vrátil se zpět k četbě.

   Bylo zvláštní, že po minulé opilecky promilované noci mají po probuzení ještě vůbec nějakou energii. Buckyho vlastně docela překvapilo, že se nedostavila očekávaná kocovina. Nakonec usoudil, že to musí být tímhle místem a asi i jiným druhem pití, kterému jeho tělo zřejmě ještě nerozumělo Každopádně chvíli po tom, co je vzbudily první sluneční paprsky, už Loki seděl na Barnesově klíně.
   Lehce se nadzvedl a poté opět dosedl, úplně lehounce a opatrně. Poté položil své dlaně na jeho břicho a postupoval s nimi nahoru přes hrudník, až se dostal k rukám, které mu nemilosrdně přimáčkl nad hlavou.
   "Nikam neodejdeš, je ti to doufám jasné?" zavrčel bůh. Naklonil obličej k němu, aby ho mohl dravě kousnout do krku.
   "Manipuluješ se mnou pomocí sexu?" zachrčel voják a následně jeho ústa opustil procítěný sten, když se na něm Loki zavrtěl.
   "Jsi chytrý, lásko," usmál se Asgarďan a k milencově frustraci znovu zpomalil tempo. Nechal ho nořit se do něj čím dál hlouběji a zase pomalu vystupovat, aby mu dal najevo, že i když je to Barnes, kdo je v něm, Loki je ten, který rozhoduje o pravidlech.
   "Jsi můj, nikam tě nepustím, rozumíš?" šeptal černovlásek dál. Občas se musel kousat do rtu, aby nezasténal a mohl tak Jamese zcela smysluplně ovládat.
   "Já tam musím... ahh... Je to má p- povinnost," bránil se smrtelník mezi steny.
   "Neopustíš mne," ozvalo se u jeho ucha, které následně uvěznil mezi zuby a jemně skousl. 
   "M- musím... M- můžeš mě navštěvovat," mumlal Bucky a v další vlně rozkoše zavřel oči a zaklonil hlavu dozadu, čímž se víc zabořila do polštáře. "...když budu v týlu," vydechl tiše, aby dokončil svou myšlenku.
   Loki se na chvíli zastavil. Tohle ho nenapadlo.
   "Takže, když tě pošlou mimo bitevní vřavu, občas se za tebou zastavím jen na pár slov a soulož, to mi chceš říci?" zeptal se i přesto, že znal odpověď. Poté se vrátil zpět k pravidelnému tempu nadzvedávání se.
   "Je to jediná možnost," řekl voják a přemohl se k tomu, aby zvedl pohled a viděl tak svého boha sedět vzpřímeně jeho klíně se skelným pohledem, stále vytrvávajícím ve své činnosti, v jeho trápení. Lokiho erekce mezi nimi zůstávala stále nedotčená, zdálo se, že se o ní vůbec nezajímá. 
   "Spolu to zvládneme, miluju tě," špitl Bucky a přejel po přítelově mužství prsty. Reakcí mu bylo slabé a ze všech sil potlačované zachvění. Vypadalo to, že si ho tmavovlasý muž snaží prohlédnout skrz naskrz a zjistit, jestli nelže, jestli své city myslí vážně.
   "Budeš na mě myslet?" optal se tichounce, sotva slyšitelně. 
   "Budu všem chlapům vyprávět, že mám tu nejhezčí družku, co kdy všechny světy spatřily," usmál se a přejel dlaněmi po jeho štíhlých bocích a poté až na zadeček, který jen lehce pohladil.
   "Neumřeš mi?"
   "To by mě ani nenapadlo, zlato."
   "Slibuješ, že na mne nezapomeneš?"
   "Jak bych mohl?" odpověděl mu James otázkou. Loki se lehce usmál, když mu pravou rukou zastrčil rozcuchané havraní prameny za ucho.
   "Ach, Loki, kéž bys věděl, jak moc mě mrzí, že musím jít. Ale dělám dobrou věc, Amerika potřebuje vojáky, potřebuje mě, bude-"
   "Ne, ne," zakryl mu pusu. "Už žádné povídání o válce, když jsi ve mně," přikázal a znovu se zavrtěl. Bucky neslyšně vydechl slastí a více stiskl jeho boky, aby jej donutil pokračovat.
   "Ty sis začal," připomněl mu přiškrceně. I bůh už svůj pokus o nadřazenost vzdal a nekontrolovatelně vzdychnul. Až teď si uvědomil- když přestal myslet na to, jak ho donutit zůstat- jak hluboko v něm vlastně je...

   Procházel se malou zahradou, tedy spíše jen travnatou plochou o minimálních rozměrech, kterou měli před tím ústavem, kde byl nucen být. Poslal ho sem Fury na nějaký zdravotní test.
   Zatím byl jen na rentgenu kvůli bolestem hlavy, protože doktorům a agentům nestačilo jen: "Nic mi není." Pak ho čekal nějaký psychologický test, který spočíval v odpovídání na otázky, připomínající úroveň první třídy. Jistě měly nějaký hlubší a smysluplnější význam, ale Bucky, ať se snažil, jak chtěl, nedokázal přijít na to jaký.
   Když je požádal, aby ho pustili na chvíli na čerstvý vzduch, koukali na něj jako tele na nová vrata, ale dovolili mu alespoň projít se po malém plátku s několika keříky před tou budovou, než své výsledky "zpracují."
   Seděl hezky na lavičce u okrasného stromku a prohlížel si okolí. Opravdu toho nebylo moc k vidění. V několika oknech té obludné šedivé budovy zahlédl i pár lidí, co si na oplátku prohlíželi jeho.
   Bylo to tu oploceno vysokou kamennou zdí a sem tam nějaká kamera. Nikde neviděl východ, takže se pak bavil tím, že vymýšlel způsoby, jak by se odsud teoreticky mohl dostat.
   Najednou uslyšel nějaký zvuk a než ho stačil identifikovat, uviděl přistát blonďatého chlápka s kladivem kousek vedle něj.
   "Zdravím, Jamesi," řekl a jeho další slova zanikla v křiku sirény. Thor se nechápavě rozhlížel, ale ne moc překvapený Barnes dál seděl na lavičce a krčil rameny. Trvalo asi minutu, než k nim přiběhlo několik ozbrojených agentů.
   "Omlouvám se, nechtěl jsem způsobiti poplach," pravil mírně zahanbeně. Mezi agenty- siréna již ustala- se rozprostřel šum.
   "Pan Thor Odinson, že? Ředitel Fury dal rozkazy, že nám musíte dát dopředu vědět, pokud si chcete domluvit návštěvu," řekl jeden z mužů.
   "O tom jsem netušil, omlouvám se," zopakoval bůh hromu.
   "Tak fajn. Podle předpisů máte maximálně půl hodiny," řekl agent trochu naštvaně, že se sem museli vláčet, i se zbraněmi, úplně zbytečně.
   Když odešli, hromovládce se posadil vedle Barnese.
   "Čau, Thore," odpověděl mu voják na pozdrav. Mírně opožděně, ale přeci.
   "Chtěl jsem ti říci, že musím na chvíli opět na Asgard za bratrem. Pan Fury pravil, že tvá léčba zabere ještě několik dní a já tu nemohu tak dlouho zůstat. Slibuji však, že se pro tebe vrátím," řekl mu.
   Bucky kývl, jakože souhlasí a pak se ještě zeptal: "No... a ten Asgard znám? Chci říct, že je mi to určitým způsobem povědomý, ale nedokážu si to vůbec vybavit..."
   "Myslím, že se ti to prostředí vybaví celé, jakmile ti ukážu alespoň část. Je to těžké na popis," vykládal Thor.
   "Chci tam hned, tady mi brzo hrábne," zamrmlal James očekávaně. "Už vidím létající chlápky v brnění, co bude příště?" rozhodil rukama.
   "Omlouvám se, jestli tě nějak vyvádím z míry, Jamesi. Avšak já jsem skutečný, všechno kolem tebe je, program Avengers je plný zvláštních osob. Jednou z nich je i tvůj přítel Steven," pravil Odinson s úsměvem.
   "No jo," přikývl. "Kromě toho, že mi budeš muset vysvětlit, jak funguje lítání s kladivem, tak ještě nechápu kap- Stevovo chování. Chová se prostě divně, už tady byl včera a furt mluvil o tom, jak moc jsem měl rád čokoládu, kterou mi o donesl, a ptal se mě, jak mi je. Pořád dokola, chápeš to?" řekl James a zvedl k němu pohled. Thor se tvářil trochu zamyšleně.
   "Touží po tom vědět, zda jeho lásku opětuješ," pravil po chvíli s úsměvem.
   "Cože?!" vyhrkl Bucky překvapeně.
   "Ty jsi to netušil?" vykulil bůh oči. "Já ti to prozradil..." řekl spíš sám k sobě. "To jsem neměl."
   "Hej zapomeň na to, dobře? Nic jsem neslyšel," přesvědčoval ho Barnes, hlavně teda proto, že ho pohled na vyděšeného a nervózního chlápka silně znejisťoval. "Radši už běž... nebo leť. Pak mi to všechno vyjasníš, tak se hleď pro mě vrátit."
   "Už uběhl náš čas?" podivil se blonďák.¨
   "To ne, ale tam v okně na nás zle zírají, koukni," ukázal mu dané místo v budově.
   "Pravdu díš, zřejmě mne tu nevidí rádi. Tak já tedy půjdu," pravil a postavil se. Bucky pochopil, že se něco chystá a tak si taky stoupl.
   "No... Vyřiď Lokimu, že si už pomalu vzpomínám a že mu děkuju. A taky že za ním přijdu, až budu moct a... Víš, co? Radši ne! Nic mu neříkej, kašli na to," mávl voják rukou.
   "Nic? Nemám mu říkat nic?" nechápal Thor.
   "Asi ne, však ho ještě uvidím, ne?" řekl, než se k němu hromovládce natiskl a sevřel ho v mohutném chlapském objetí. Nebylo to náhodou křupání žeber nebo se mu to jen zdálo?
   "Uvidíme se tedy brzy," řekl, když už ho celého zmateného pustil. "Jsem rád za mého bratra, Jamesi. Jsi dobrý člověk, Loki to vždy říkal," dodal ještě s úsměvem.
   "Když myslíš..." pokrčil rameny a tentokrát už si byl skoro jistý, že něco zlomeného jistě má. No co, ať si s ním doktoři ještě pohrají.
   "Mimochodem," otočil se Odinson ještě nazpět. "Čistě náhodou u sebe nemáš nějaké ořechy, že?"
   "Ne, to teda nemám. Co máte vy dva s těma ořechama pořád?"
   "Jen je mám velmi rád, toť vše."

   Dva měsíce, 61 dlouhých dní.
   Válka ukázala svou tvář se vší tou odporností. Měnila mladé kluky v muže, kteří už teď věděli, jak krásný a vzácný je život, když ho musíte nastavovat naproti smrti číhající všude kolem.
   Něco kolem 1460 hodin, tak dlouho tu byl. Dostali se z bojiště do týlu, kde vojáci měli asi měsíc volno. Amerika přeci nechtěla mít mrtvé a ani šílené vojáky, proto tu byli.
   To byla ta doba, kdy se museli všichni vzpamatovat z prvotního šoku a pak se naopak vrátit k unášení se nádhernými představami, co je při těžkých časech hřály u srdce. Představami, že tam někde jsou ti, co je milují a čekají na ně.
   Muži si ukazovaly fotky svých milých. Hádali se, která je hezčí a prali se o několik obrázků zcela odhalené dívky, které měl jeden z nich v tašce a vyměňoval je za pro něj užitečné věci, jako například konzervy s ovocem a sušenky, které pár mladíků vyfasovalo.
   A Bucky tam seděl, dál od ostatních, a v ruce svíral svůj obrázek. Nemohl se neusmát, když na ní uviděl ten Lokiho sladký výraz se zářivýma očkama. Poprvé viděl foťák, strašně ho fascinoval.
   Věděl, že za ním přijde. Věděl, že je bůh a něco vymyslí. Doufal v to.
   Měj pro něj dárek. Zapomněl mu ho dát ten den, kdy se vrátili z Asgardu a následovalo jejich poslední loučení. Vzhlédl a pohledem přejel své místní kamarády. A v tu chvíli měl pocit, jakoby ten muž, co se vzadu opíral o jejich dřevěné ubytování, byl... on? Najednou neměl pochyb o tom, že je to jeho milý. Z dáli vypadal jako obyčejný voják, ale on ho prostě poznal.
   A když k němu došel, posadil se naproti němu, spatřil v té zlaté kouzelné tváři ten úsměv...
   "Sluší ti to," řekl Bucky sladce a topil se v intenzitě smaragdových očí, do kterých padaly černé prameny vlasů.
   "Ten oděv mě kouše," neodpustil si hloupou poznámku. 
   "Já tě prostě miluju," rozzářila se smrtelníkova tvář. "A taky mám pro tebe dárek," dodal, když si uvědomil, že ten řetízek, který pro něj měl, stále drží i s tou fotkou v ruce.
   Říká se, že láska hory přenáší. Že je to nejmocnější zbraň... Tihle dva věděli své.

Just you and me

   Hezký večer, přeji. :)

Pokoušela jsem se o Pouto, ale nevím proč, jednoduše jsem se zasekla a nejde to dál. Takže jsem se příšerně namíchla, objevila tuhle tisíc let starou povídku, sedla si a během několika opravdu krutých hodin ji dopsala. Mimochodem je to asi nejdelší jednorázovka, co jsem kdy napsala, přes 7000 slov!

TA- DA! Je tu Thorki, vážení. :D 

Jsou tu změněná některá základní fakta, jakože tu nejsou bratři a tak podobně. Výjimečně žádnej incest, což možná oceníte.

Za jakýkoliv ohlas budu moc ráda, tak mě netrapte a dejte vědět, klidně i kritikou. Prostě chci vědět, jestli tohle někdo čte. Děkuji.

Pěkné počtení.

Maya

   Ozvaly se fanfáry, všichni přítomní zpozorněli a začali se stavět podél obou zdí velké síně. Na jejím konci se nacházel honosný trůn, na kterém seděl samotný král Asgardu Odin, po pravé ruce se svou ženou a po levé se synem. Naproti nim se otevřela brána a dovnitř království začal vcházet rytířský doprovod.
   Když hudba ustala, byli už všichni uvnitř. Jeden z rytířů vystoupil a poklonil se.
   "Mocný všeotče, je nám potěšením, že jste nás dnes přijal. Já, Kantir, královský posel, jsem pověřen vám oznámit, že náš král se nemohl dostavit a proto jsme bez něj dorazili o den později. Žádá vás o odpuštění. Situace v naší zemi si vyžaduje jeho přítomnost," odříkával posel z paměti. Oba manželé ho bedlivě poslouchali, ale mladý princ natahoval krk, aby konečně spatřil důvod jejich návštěvy.
   "Jste zde vítáni. Vašemu vládci zasílám část svého vojska, abych mu pomohl ve válce, již jsem o ní zaslechl. Vaše koně necháme ustájit v našich stájích a vaše komnaty jsou připraveny," pravil Odin poté, co vyslanec domluvil. Dav rytířů se rozestoupil a před královskou rodinkou stanula princezna, až doposud všem mimo dohled, jediná dcera sousedního krále.
   Thor nervózně zalapal po dechu a nevědomky otevřel ústa. Jeho nastávající byla neobvyklá kráska s milým obličejem hezké dospívající dívky a dobrou postavou, která vynikala díky v pase upnutým šatům a obstojným dekoltem. Až do poloviny zad dlouhé krvavě rudé vlasy měla svázány v copy, plné rty se usmívaly a svůdné řasy na blonďatého prince pravidelně pomrkávaly.
   "Buďte zde vítána, překrásná Pagen," uvítal ji všeotec. "Jistě si po dlouhé cestě budete chtít odpočinout. Můj syn vás zavede do vašich komnat," dodal ještě. Uklonila se, poděkovala a to už k ní Thor ochotně došel a nabídl jí, aby se zapřela o jeho loket.
   "Pojďte se mnou, princezno," vyzval ji a společně odešli z přeplněného sálu. Nebylo pochyb o tom, že místní jsou zklamaní z absence očekávaného vládce.
   "Nač taková formálnost, princi?" uchechtla se rudovláska a za chůze si prohlížela zdobené sloupy v chodbách.
   "Máte pravdu. Říkejte... ehm, říkej mi Thore," usmál se hromovládce nervózně, když ji dovedl k jejímu pokoji.
   "Já jsem Pagen."
   "Těší mne," zasmál se mladík. "K večeru se pořádá velká slavnost na počest naší svatby," oznámil jí a sledoval, jak se jí zelené oči rozšířily. Až teď si všiml jejich pronikavosti, líbily se mu.
   "Zveš mne tímto k tanci?" optala se ho a znovu svůdně zamrkala. Byla v tomhle dobrá, Thorovi se podlamovala kolena. "Našemu prvnímu?"
   "Ano, smím- li."
   "Vzhledem k tomu, že jsme zasnoubeni již několik staletí, myslím, že je na to vhodný čas," řekla a ještě jednou se usmála. "Tak tedy večer," potvrdil Thor a políbil její drobnou ruku. "Bude mi potěšením."
...
   Na oslavu se dívka převlékla do dlouhých zelenkavých šatů se zlatými pásky a vlasy si vyčesala nahoru. Thor, oblečený ve slavnostním lehkém brnění, si ji zatím ve větší vzdálenosti prohlížel. Teď stála vedle své blízké služebné, která dorazila brzo po ní, a o něčem si s ní povídala. Všímal si její mimiky, drobných zvyků, které často opakovala. Když na svou poddanou zvýšila hlas, naštvaně krčila nos a občas jí zacukaly konečky prstů. Byla hezká přesně tak, jak o ní už od mala snil, až se to zdálo klišé. Nemohl odtrhnout pohled od jejích drobných gest, které mu pomáhaly dívku poznat i z vnitřní stránky, protože on nebyl povrchní a- i když by pro svůj přitažlivý zevnějšek mohl- nezáleželo mu na bytí s kráskou jen kvůli posteli. A ke všemu se měla stát co nevidět jeho ženou, takže byl opravdu zvědavý.
   "Je velmi sličná, že ano?" uslyšel matčin hlas a leknutím lehce nadskočil. Mírně zčervenal, přichycen při zírání, a přikývl.
   "Ano, to je. Avšak..."
   "...je to zvláštní vidět ji poprvé a vědět, že brzy bude tvou manželkou, rozumím ti," řekla mu a pohladila ho po tváři. Už dávno ji přerostl, ale stále ji vnímal se stejnou úctou a respektem.
   "Líbí se mi, jen... jsem nervózní," přiznal a stiskl její ruku.
   "Chápu tě, Thore. Mrzí mne, že spojit naše království a uzavřít společný mír vyžadovalo vaše zasnoubení," zašeptala, ale bůh hromu zakroutil hlavou.
   "Ne, matko. Víš dobře, že se na vás s otcem nezlobím, neviním vás z toho. Mám jen trochu strach, abychom spolu byli šťastní, abychom se k sobě hodili," usmál se a krátce ji obejmul.
   "Běž za ní, synu," ponoukala ho a naposledy ho poplácala po rameni. "Ukaž jí, že lepšího si přát nemohla."
   "Děkuji, matko," zasmál se Thor a vykročil směrem k Pagen, která se stále bavila se služebnou. Už se nadechl, aby je pozdravil, ale obě byly příliš zaměstnány jejich rozhovorem.
   "Vždy vám dělám účes, Pagen. Pořád nerozumím, z jakého důvodu jste mě najednou odmítla i pustit do vašich komnat.," nechápala už docela dost vytočená starší žena.
   "Pojednou jsem se nachystala po svém. A vůbec, proč jsi na mě tak drzá? Já jsem tvoje nadřízená, ne ty má," odsekla princezna a vztekle našpulila rty.
   "Nevím, co se vám stalo, já vám pokaždé pomáhám s ustrojením na ples. Tato róba..." nedokončila větu a místo toho si s pohrdáním prohlížela tmavě zelenou látku.
   "Co je s ní?!" zavrčela rudovláska. "Mne se líbí a sluší mi, takže raději zmlkni."
   Namíchnutá služebná chtěla něco namítnout, ale hromovládce, stále trochu vylekaně stojící u nich, si odkašlal. Vzhlédly k němu a v dívčiných očích se objevil krátký záblesk, tentokrát ne zlostný.
   "Omluvila bys nás?" zacvrlikala princezna ke své poddané a na to nebylo potřeba odpovídat. Starší žena ohrnula nos, vysekla odfláknutou úklonu a vypařila se.
   "Něco v nepořádku, Pagen?" zeptal se Thor konečně. Princezna na to okamžitě zareagovala. Zamrkala, jakoby se snažila udržet pláč na uzdě, a položila si ruku na srdce. Vypadala jako ztracené štěňátko a, vážení, mladý bůh jí to zbaštil. Ne, nebyl hloupý, jen snadno manipulovatelný.
   "Jsem pouze nervózní z toho všeho tady. Chybí mi otec, mám o něj strach a..." nezvládla to doříct, jelikož se zajíkla v pláči a Thor se trochu polekal. Otřel jí palcem uniklou slzu a vzal její dlaně do svých.
   "Slíbil jsem ti tanec. Doufám, že sis to nerozmyslela." Sotva to dořekl, chtěl si vrazit za to, jak hloupé to bylo. Smysluplné věty to sice byly, ale estetiky moc nepobraly. Thor rozhodně nebyl talent na řečnictví- pokud to nebylo podpoření bojovníků těsně před bitvou- na hezké věty, kterými by mohl okouzlit svou nastávající, rozhodně nebyl.
   Pagen zřejmě ale kostrbatost jeho slov moc nevadila. "Ano, zatančíme si," řekla s úsměvem. Kapela si zřejmě všimla, že princ Asgardský vede svou snoubenku na taneční parket a začala vyhrávat něco více vhodného situaci. Zároveň už přišly i další páry, které na tuhle chvíli čekaly, protože nebylo vhodné začít s tancem dříve nežli královská rodina.
    Boha hromu celý život připravovali na tenhle sňatek, takže tancovat už dávno uměl. Jeho partnerka si toho všimla a zdálo se, že to i oceňuje. Nikdo nemá rád, když mu partner šlape na nohy.
   "Jsi výborný tanečník, Thore," pochválila ho a přitom bedlivě dbala na své kroky.
   "To samé mohu říct i já o tobě, Pagen. A... ty šaty se mi velmi líbí," pravil k ní s úsměvem. Okamžitě ho napadlo, že možná měl říct, že jí sluší, ne že jsou jen hezké. To jeho snoubence viditelně nějak nevadilo, její tvář se rozzářila.
   "Mám ráda tyhle barvy," řekla a princ pokýval hlavou, čímž dával najevo, že on také. A pak se na nějaký čas věnovali jen tanci v tichosti, za což byl hromovládce velmi vděčný, jelikož mu právě došla témata ke konverzaci. No co, tohle vás učitelé tance, šermu a jízdě na koni nenaučí.
...
   Naštěstí se ukázalo, že mladá kráska je dost ukecaná, když chce, a nakonec se oba skvěle bavili a hodně nasmáli. Po několika hodinách ji Thor doprovázel do jejich pokojů za poznatků Pagen o tom, co všechno se dá dělat s opilým strážným. Bůh hromu se občas chechtal tak hlasitě, že ho musela princezna párkrát poplácávat po zádech, aby se nezadusil.
   "Zdá se, jako bys měla stříbrný jazyk, již dlouho jsem se nepobavil tak jako nyní," pravil k ní Odinson, ještě se stále připitomnělým výrazem ve tváři, když stál u ní ve dveřích. Pagen se také neskrývavě culila a věnovala svůj pohled jen a jen jemu.
   "Nechtěla by sis se mnou zítra vyjet na koních do lesa?" Než si to vůbec dívka stačila pořádně rozmyslet, nadšeně kývla a usmála se. Měla ráda zvířata a dlouhé projížďky. Sama nad sebou se ale okamžitě podivila, jak rychle se nechá ukecat.
   Thor se k ní nahnul a jemně ji políbil. Docela krátce, ale dostatečně procítěně, aby to u obou způsobilo zrychlení dechu a tepu srdce.
   "U- uvidíme se zítra," vykoktala Pagen, když ji princ pustil a zavřela dveře. Zády se opřela o dřevo a pomalu klesala dolů, až dosedla na zem. O protější zeď bylo opřené velké zrcadlo, takže viděla sama sebe v celé své kráse a zoufalství. Chtělo se jí brečet.
   Povzdychla si a pomalu nechávala opadávat svou iluzi. Její tělo v zelených šatech na několika místech zeštíhlilo a chytilo bledší odstín. Dlouhé rudé vlasy v drdolu nahradily černé jako havraní peří, dosahující sotva na krk. Obličej chytil jiný tvar, rty teď byly užší, lícní kosti výraznější a nos trochu delší. Jediné, co zůstalo stejné, byly ty pronikavé zelené oči.
   Nová bytost stále ve stejných šatech vstala a došla až k zrcadlu, kde si svůj odraz prohlížela. Pak nad sebou jen zakroutila hlavou a odebrala se k velké posteli, kde sebou unaveně třískla.
   "Co to zase děláš, Loki?" zamumlal a schoval si tvář v dlaních.
   Jeho plán nezněl zase tak moc složitě. To nejtěžší měl za sebou- uvěznit sousední princeznu, vzít na sebe její podobu, aby se dostal ven z hradu. Ta druhá část se zdála o něco lehčí- utéct do bezpečí, ať už je to kdekoliv, jenže když s nimi nejel král (No možná měl Loki na vzniku té války jistý podíl... možná.) byli rytíři na jeho rozkaz mnohem více důslední v jejím hlídání a nepouštěli ji na krok samotnou. Nedostal žádnou příležitost. A tady, kde u brány stojí stráž ve dne v noci a okna jsou v takové děsivé výšce...
   "Zítra," zašeptal si pro sebe, zbavil se šatů a zahrabal se do peřin. "Zítra při projížďce," potvrdil si. Dostane se ven! Myšlenka na projížďku mu znovu připomněla Thora a jeho polibek.
   "Je to barbar," zavrčel naposledy a zavřel oči. Ne, nebude na něj myslet! Je jen nepotřebný ubožák... Blonďatý, modrooký, svalnatý, hezký... ubožák!
...
   Slunce už dávno vylezlo na obzor, když mladý pár vyjel vstříc rozlehlé louce směrem k lesu. Pagen v tomhle byla opravdu dobrá, ale Thor se nechtěl nechat zahanbit a dělal, co mohl, aby jejich závod ke starému dubu vyhrál. Dívka však byla lepší a u cíle stanula na zemi jako první a ještě musela na boha hromu chvíli čekat.
   Přemýšlela, kdy bude nejlepší mu zmizet. Nejvhodnější by byla situace, kdy by ji nehledal okamžitě a ona měla dostatek času utéct nebo ujet dostatečně daleko, kde by se mohla ukrýt. Nevnímala moc, co se kolem ní děje, když jí někdo zaťukal na rameno.
   "Vyhrála jsi," konstatoval Thor s širokým úsměvem. "Gratuluji."
   "Jsem prostě lepší, zahanbila jsem Odinova syna," uniklo rudovlásce dřív, než si stačila zakrýt pusu. Kupodivu byl hromovládcovou reakcí hlasitý smích.
   "A pročpak jsi takový udýchaný, Thore? Cožpak jsi místo svého oře závodil ty?" dráždila ho jeho snoubenka.
   "Nejsem znaven," vydechl bůh hromu s úsměvem. "Možná jen lehce," dodal nakonec. Kecl zadkem do trávy a chtěl se opřít o strom, ale jako by ho něco trklo, byl hned zpátky na nohou.
   "Eh, málem bych zapomněl, dáma první," pokynul jí, aby se posadila, a princezna se rozesmála. Byl tak roztomilý...
   "Tedy, ovšem, pokud ti nevadí sedět na zemi, já... ti dám plášť, můžeš se posadit na-" Než se stačil vymáčknout, Pagen bez cavyků sedla do trávy vedle něj.
   "Ty jsi jednoduše úžasná," vydechl Thor. "A plná překvapení."
   "To bys ani nevěřil jak moc," špitla s potutelným úsměvem. Bůh hromu se opřel o strom a podíval se na svou princeznu, která zírala do země.
   "Pagen?"
   "Ano?" zvedla k němu pohled.
   "Jsi smutná, proč?" pohladil ji po tváři. "Jestli jsem prostě jen hloupý, tak stačí říct a budu už zticha. Nevím, jestli to pomůže, avšak..."
   Pagen vyprskla smíchy.
   "Nejsem smutná, jsi zábavný," usmála se už klidněji.
   "Dovolím si nesouhlasit," zavrtěl Thor hlavou. Trochu se posunul, aby seděl přímo naproti své snoubence a položil jí dlaně po obou stranách hlavy. Srdce uvnitř princezniny hrudi se ji pokoušelo umořit hlasitým tlukotem, jakoby jejímu společníkovi snad chtělo prozradit její tajemství.
   "Nejde o to, že se usmíváš ústy, jde o oči. Učila mne to matka. Ty máš překrásné oči, Pagen, ale jsou smutné," přemítal hromovládce a topil se v intenzitě zelené barvy jejích uhrančivých kukadel. "Je v nich takový nešťastný lesk, takový šedý stín," pravil a rudovlasá kráska ho napjatě poslouchala s pusou lehce pootevřenou.
   Proč to musí Lokimu takhle stěžovat? Proč je k němu tak hodný, proč to není jen obyčejný pitomec? Proč ho nutí zamilovat se?
   Thorovu tvář ozdobil mírně nervózní úsměv. Pravou rukou jí zastrčil za ucho pramen vlasů, který vypadl z jednoduchého účesu. Pagenina kukadla jeho ruku pozorovala, poté co vystoupala po její paži, až se znovu ocitla v těch princových.
   "Zkusím tě rozveselit," zašeptal a pomalu se k ní přiblížil rty. Byl od ní tak blízko, dech se mu zrychloval, když najednou princezna překonala tu malou mezeru mezi nimi a políbila ona jeho. Přesunula své dlaně na jeho ramena, ale Thor ty své z její tváře nesundal.
   Ta zdánlivě nevinná, ale zatraceně proříznutá ústa ho tak strašně okouzlila... Zdálo se, jakoby dívka převzala veškerou iniciativitu. Nutila ho svou vášní a zapálením bláznit. Šílet. Ztrácet rozum a čistou mysl.
   Když byli donuceni kvůli nedostatku kyslíku přestat, odlepili se od sebe a Thor spatřil v jejích stále smutných očích slzy.
   "Tohle jsem nechtěl. Chtěl jsem tě rozveselit, ne rozplakat," naříkal mladý bůh a otíral jí mokrost z líček. "Pokud líbám tak špatně..."
   "Ne, to ne," zasmála se Pagen, ale její smích se utápěl spíše v zoufalosti než v radosti. "Thore, tohle nemůžeme," špitla.
   "Něco se děje?" polekaně.
   "Vlastně ano. Musím ti něco říct."
   "Ah, Pagen... Máš jiného muže?" zeptal se hromovládce. Bylo to první, co ho napadlo. Znali se přeji jen tři dny a on už měl strach, že by o ni před svatbou přišel.
   "Ne... Jde o to, že já..."
   Vyrušil je šramot v koruně stromu. Oba zvedli pohled a najednou po kmeni, o který byli opření, přeběhla drobná veverka, která to vzala zkratkou přes sedícího Thora. Ten se šíleně lekl a překulil trochu dál. Veverka byla pryč stejně rychle, jako se objevila, Thor s vytřeštěnýma očima zíral před sebe a Pagen se upřímně a hodně nahlas smála.
   "To jsem se lekl," poznamenal docela zbytečně a podíval se na princeznu, která se nemohla přestat chichotat.
   "To bylo super! Pojď, najdeme jiný strom a zkusíme najít nějakou další," vyhrkla vesele, drapla boha hromu za ruku a táhla ho dál.
   "Počkej, nechtěla jsi mi něco říci?"
   "Ne, to počká," odbyla ho a snažila se myslet jen na ty hezké věci. Jako třeba veverky.
...
   "Za chvíli je hostina, tak ti nechám chvíli čas, aby ses mohla převléci. Je mi těch šatů líto," řekl Thor v princezniných komnatách.
   "Nemusí, Thore, mohu si za to sama, že jsem je roztrhala a namočila v jezírku, když jsem spadla z toho stromu. Ale jsou to přeci jen šaty, nic závažného," usmála se a její snoubenec také.
   "Zase ten smutný úsměv, Pagen. Omlouvám se, avšak tentokrát mi už opravdu musíš říci, co tě trápí," rozhodl Thor a chytil ji za boky, aby mu nemohla nikam utéct. "Mám nápad. Já prozradím své tajemství, co ty na to?" navrhl.
   "Pochybuji, že skrýváš něco takového jako já," ušklíbla se rudovláska.
   "Na tom nesejde," usmál se. "Tak platí?"
   "A- ano."
   "Než jsi sem přijela, měl jsem ze svatby velký strach. V paláci jsem se na tebe ptal různých strážných a rytířů, kteří byli u vás, abych věděl, jaká jsi. Pravili, že neviděli krásnější a sebevědomější dívku než tebe. Avšak také mi neskrývali to, že se ti ostatní muži nevyhýbají, i když ví, že jsi zasnoubená."
   "T- Thore..."
   "Ne, poslouchej mne, prosím. Nezlobím se na tebe, chápu, že již jsme v podstatě dospělí, ale i tak jsi za svůj předchozí život potkala mnoho jiných a nejspíše i lepších, než jsem já. Svatba slouží pouze  k naplnění mírových dohod, ale nezařídí, abychom se milovali. Důležité je spojení a potomek, rozumím tomu. A vím, že tě mám velmi rád a pokud se mnou nebudeš šťastná, udělám cokoliv, abys byla a nebude tě k ničemu nutit nebo-"
   "Thore!"
   "Co je, Pagen?"
   "Já nejsem tvá princezna," vyklouzlo z ní rychle.
   "Cože?" nechápal hromovládce.
   "Pagen je opravdu taková, jak jsi o ní slyšel. Netouží po svatbě a nechce sem jet. Využil jsem rozruchu v království, abych unikl a dostal se pryč. Využil jsem... její podoby," říkala dívka a Thor ji polekaně pustil.
   "N- nechápu to," vykoktal a vyděšeně ji pozoroval. "J- jak to myslíš?"
   "Jsem uprchlý vězeň. Tvá nevěsta zůstala doma, avšak mám dojem, že ji již objevili. Neboj, neprovedl jsem ji nic, co by jí ublížilo. Jen jsem potřeboval podobu, s kterou bych mohl utéci," pokračovala a bůh hromu ji pozoroval s otevřenou pusou a nechápavě kroutil hlavou.
   "Kdo tedy jsi?"
   "Jmenuji se Loki," zašeptala.
   "Okamžitě se přeměň na zpět, nezneužívej její podobu!" vyštěkl nabroušeně a chytil ji za zápěstí. Pagen sevřela rty do úzké linky a intenzivně zelené oči se jí zaleskly slzami.
   "Udělej to!" zakřičel Thor znovu a nepřestával s pohledem do jejích oči.
   Obličej rudovlasé princezny se začal měnit, stejně jako její tělo, ale to teď Asgarďan nevnímal. Pozoroval jen měnící se rysy v její/ jeho tváři. Zalapal po dechu, ale neuhnul pohledem. Stále pevně svíral úzkou ruku ve svém sevření, až to bolelo. Sledoval ty oči, byly pořád stejné, zatímco všechno ostatní se změnilo.
   "Ty jsi..."
   "Ano, jsem mrtvý. Zabij mne, Odinsone, nic jiného si nezasloužím," zašeptal a Thor zavrčel.
   "Nezabiji tě," pravil po chvíli napjatého ticha. "Prozatím. Je to nečestné," dodal na vysvětlenou.
   "Mrzí mě to," uslyšel od nižšího černovlasého muže před sebou. Na kraťoulinký okamžik se zarazil, na milisekundu měl chuť své rozhodnutí změnit, ale... nešlo to.
   "Stráže!" zavolal hlasitě.
...
   Uběhl týden a Thor s princeznou se procházeli lesem. Vypadalo to snad úplně stejně jako, když tu šel s Pagen o sedm dní před tím, ale stejně to bylo jiné. Opravdovější a... horší.
   "Neposloucháš mě."
   "Uh, omlouvám se, Pagen, co jsi pravila?" zamumlal a podíval se na, po svém pravém boku kráčící, dívku. Tentokrát tu pravou.
   "Jsi nemožný. Říkala jsem, že chci zpátky domů. Tedy, myslím mé komnaty, samozřejmě. Je mi zima," odsekla a zastavila se, aby dala najevo, že to myslí vážně a chce se otočit a odejít.
   "A nechceš se na chvíli posadit ke stromu tady k jezeru? Je tu hezký výhled," navrhl.
   "Je. Mi. Zima. A navíc, ta tráva je mokrá, cožpak nevidíš?" zavrčela nespokojeně a zamračila se na něj.
   "Jak myslíš, Pagen," odkýval ji to hromovládce a taky se vydal směrem zpátky. Myslel, že drobné výlety mu pomohou lépe se do princezny zamilovat, vše by pak bylo jednodušší. Nechápal, kde je problém.
   "Příště, až dostaneš další geniální nápad na výlet, pojedeme kočárem. Můj sloužící Daren by to nikdy nedopustil," vykládala po cestě.
   "Daren je tvůj přítel?" zeptal se bůh hromu naprosto nezájmově. Vlastně mu to bylo jedno. Ani se nesnažil postřehnout to, jak se na něj výhružně jeho snoubenka podívala.
   "Vlastně ano, ale jestli to někomu prozradíš... Udělám ti z našeho manželství peklo. Jako by to snad nebylo přirozené. Jednoduše několik staletí je dlouhá doba, nechtěla jsem žít v celibátu. Daren je... jeden z těch, co mne miluje a já zase jeho. Rozhodně nejsem připravená na manželství, mám ráda volnost a pozornost..."
   "Mít ráda pozornost neznamená být děvka," pravil Thor klidně a netrvalo dlouho a ucítil štiplavě bolestivou facku na tváři.
   "Tohle nemám zapotřebí," ohradila se, věnovala mu pár nepěkných nadávek, ráznou chůzi ho předehnala a vyloženě nasraně si to vykračovala směrem k paláci.
   "To já také ne," pravil Odinson sám k sobě a rozhodl se ještě nějakou dobu zůstat na čerstvém vzduchu.
...
   Ozvalo se zaťukání a poté i Thorův hlas: "Pagen, omlouvám se. Pusť mě, prosím, dovnitř."
   Princezna vstala z postele a když klepání neustávalo, rozhodla se podvolit a otevřít.
   "Co chceš?"
   "Přišel jsem se omluvit za ty věci, co jsem ti řekl," špitl blonďák a podíval se své snoubence, opírající se o dveře, do zelených očí. Postrádaly ten živočišný lesk.
   "To je všechno?" nadzvedla nezájmově jedno obočí.
   "Ano," přitakal Thor. "To je vše," kývl a chystal se odejít, ale Pagen ho zastavila.
   "Počkej. Taky se ti chci omluvit. Omlouvám se, ale nevezmu si tě. miluji někoho jiného," řekla chladně a opětovala mu pohled.
   'Několik jiných,' problesklo princi hlavou, ale raději to nechal být.
   "Musíme to oznámit našim otcům. Tedy mému a tvému až dorazí. Zaslechl jsem, že bitva na vašem území se již chýlí ke konci ve váš prospěch a je možné, že během několika dnů dorazí."
   "Také jsem to zaslechla, ale možná není vhodné, aby přijel, jen aby se dozvěděl, že sňatek se neuskuteční. Měli bychom za sebe najít náhradu, myslím tím, někoho po boku, s kým bychom mohli sdílet vládu," řekla Pagen a Thor chápavě pokýval hlavou.
   "Víš o někom?" zeptal se.
   "Ano. Padli jsme si do oka s princem Bastienem. Má překrásný palác, je na ženění a  má obrovskou a velmi přívětivou armádu o pohledných rytířích," uchechtla se. "A jeho osobní komorník má rád lázně jako já a stájník..."
   "Aha, jistě," usmál se hromovládce nervózně. Víc asi slyšet nepotřeboval. "Takže zbývám jen já," dodal.
   "Princ Bastien má sestru. Je sice trochu mladší než ty, ale myslím, že není s žádným jiným zasnoubená, tak můžeš zkusit štěstí u ní. Myslím, že můj drahý princ pravil, že má ráda projížďky na koních a ráda cestuje, stejně jako ty. Stálo za pokus."
   "Asi máš pravdu, Pagen. Ehm, děkuji," řekl nejistě a chystal se už opravdu odejít.
   "V pořádku, už o mne nemáš zájem, chápu, líbat ruku mi tedy nemusíš," ušklíbla se rudovlasá kráska ve velkých růžových naškrobených šatech, které se Thorovi osobně vůbec nelíbily, a zapadla zpátky do pokoje.
   Odinson se mohl zbláznit z toho, jak se bál to říct otci. Další den se rozhodl domluvit si s Pagen, jak to udělají. Nejdříve ale musel vyslat posla k té záhadné princezně, aby neměl Odin možnost vynadat mu za pokus ponížení a potupení království, které by tím pádem skončilo bez manželského páru k nástupu na trůn. I kdyby to mělo ještě pár let počkat, když je Bastienova sestra prý moc mladá. 'Čím později, tím lépe,' napadlo Thora.
   Zamířil ke svému pokoji, když narazil na jednoho strážného. Rozmýšlel se, jestli to má nebo nemá udělat, a už chtěl odejít pryč, ale nohy ho zradily a vydaly se neposlušně k němu.
   "Princi," pozdravil ho muž mírnou úklonou.
   "Zdravím. Chtěl jsem se zeptat na... toho vězně, co... no, víte, koho myslím, ne?" snažil se předstírat, že jeho jméno nezná. Nikdy by ho ale nezapomněl.
   "Loki?" napověděl mu.
   "Ano... Loki, správně," potvrdil mu blonďák.
   "Byl uvězněn v Asgardských celách, jak jistě víte. A na rozkaz všeotce bude zítra při poledni popraven," řekl muž v brnění klidně.
   "Cože?!" vyhrkl Thor a setkal se s jeho mírně pobaveným výrazem.
   "Za své činy bude připraven o hlavu..." vysvětloval a bůh hromu měl najednou pocit, že se zhroutí. Tady a teď.
   "Vím, co to znamená," vyštěkl a držel se za hlavu.
   "Ehm, jste v pořádku, princi?" zeptal se strážný hloupě. Pochopitelně v pořádku nebyl. Vykašlal se na něj a změnil svůj původní cíl trasy na cely v podzemí.
   Seběhl dolů, netrpělivě odstrkoval sloužící, co se mu pletly do cesty, až se konečně ocitl v Asgardském vězení. Uvěznění zde na něj pokřikovali, nadávali mu, protože to byl ve většině případů on, kdo je sem jako válečné zajatce dostal. Blonďáka to ovšem nevnímalo a jen očima těkal po jednotlivých celách, aby našel toho, koho potřeboval. Narazil na něj skoro až na konci chodby.
   Byl otočený zády k němu. Krátké černé vlasy měl dost rozcuchané a oblečen byl do obyčejného dlouhého zeleného trika, černých kalhot a byl bosý. Bylo vidět jen, jak si hází o protější stěnu malým rudým balónkem.
   "Loki?" oslovil ho Thor, když se k tomu donutil. Potily se mu dlaně schované za zády a měl pocit, že dřív nebo později se mu zlomí hlas nebo podlomí nohy. Jmenovaný se viditelně zarazil a zcela ignoroval míček, který se po svém odrazu od zdi vesele kutálel pryč mimo Lokiho dosah. Trvalo nějakou dobu, než se vězeň postavil a otočil se. Princ spatřil nefalšovaný překvapený výraz v jeho tváři.
   "Thore," odpověděl mu a přešel naproti němu. Hromovládce si uvědomil, že si ty výrazné rysy na bledém obličeji, ty vlasy, ty rty... všechno si to dokonale pamatuje, vše má vyryté v mozku, i když tuhle jeho pravou podobu spatřil jen na pár minut, než ho nechal zavést sem. Ale nejkrásnější a nevýraznější na něm byl jeho uhrančivě intenzivní pohled a jiskra v očích. To byla ta největší zbraň, která nutila Thora přemýšlet o věcech, za které by si nejraději vrazil. Hmm, v tom může říct Pagen.
   "Jestli jsi mi přišel oznámit, že mne zítra čeká poprava, nemusíš se obtěžovat, již dávno to vím. Bylo to celkem pochopitelné," usmál se Loki.
   "Usmíváš se, ale jsi smutný," řekl Odinson, což mladého kouzelníka překvapilo. "Věděl jsi, co tě čeká. Již od začátku jsi věděl, co se stane, když se ti nepodaří utéct, avšak stejně si to riskoval. A prohrál jsi. Proč jsi to udělal?" chtěl věděl hromovládce.
   "Některé věci za risk stojí. Zemřel bych i tam. Nakonec bych je svým neustálým obýváním jejich vězení omrzel a zabili by mne stejně tak. A chápu, že princ Asgardu neví nic o tom, jak krásná a lákavá je svoboda, i když v ní máš jen malou šanci na úspěch. Nevíš, co je to život v zajetí, když se narodíš do zlodějské rodiny, která se tě lehko vzdá pro vlastní svobodu. Byla to šance utéct pryč, já ji nevyužil, neuspěl jsem, to je celý příběh," řekl černovlásek a znovu se usmál.
   "Lituješ něčeho na své cestě?"
   "Možná toho, že jsem ti překazil svatbu, princi," ušklíbl se mírně ironicky.
   "Víš moc dobře, že bychom se k sobě nehodili a že bych si Pagen nemohl vzít," podotkl Thor.
   "Ano, vím. Musím tedy přiznat, že nelituji ničeho," pravil Loki popravdě.
   "Ani toho, žes poznal mne?" toužil vědět bůh hromu.
   "Ani toho ne," odpověděl bez toho, aby nad tím byť jen na sekundu zaváhal. "A budu tě nejspíše muset zklamat, ale nemám v plánu se ti omlouvat."
   "S tím ani nepočítám," vyvedl ho hromovládce z míry. "Pro omluvu jsem si nepřišel, chtěl jsem pouze, abys zde nebyl sám."
   "Trochu pozdě řekl bych, ale i přesto mne to těší a... vážím si toho. Když zítra vykonají rozsudek a já přijdu o život, nebudeš už muset na mě myslet a můžeš opět začít znovu, jako král, který dostal cenou lekci a radu do nového života," řekl mu a pohlédl mu do modrých kukadel.
   "A to jakou?" zajímal se.
   "Že je nutné nejdříve zjistit, jaké se ti líbí pohlaví," vysvětlil mu naprosto vážně Loki a oba se rozchechtali.
   "Pověz, je to poprvé, co se za ten prázdný týden směješ?" zeptal se ho černovlasý muž a přišel ještě o kousek blíž, že už to dál kvůli bariéře nebylo možné.
   "Popravdě ano," přiznal Thor. "A co myslíš tím 'prázdný týden'?
   "No přeci týden beze mne. Chyběl jsem ti, to nepopřeš, princi," uculil se vězeň a, i když na to neřekl blonďák nic, bylo víc než jasné, že Loki má pravdu. Ten týden byl prázdný.
   "Už bych měl jít," řekl Odinson, spíše sám k sobě než ke svému společníku. Ne, nemohl tu být déle, protože věděl, že čím více s ním stráví času, tím bolestivější to bude pro něj po tom.
   Mladý kouzelník se špatně snažil skrýt zklamání.
   "Přijdeš se podívat na mou popravu?" toužil vědět.
   "Pokud budeš chtít," zašeptal Thor.
   "Ano. Chtěl bych. Musím totiž před svou smrtí vědět, že alespoň jedna věc, kterou jsem ve svém životě udělal, byla správná," řekl tiše. Usmál se a bůh hromu mu úsměv opětoval. A v tu chvíli spatřil ten smutek tentokrát on v jeho očích, modř celého Pacifiku byla zakryta šedivým mrakem s deštěm v podobě slz.
   "Tak tedy na shledanou, Loki."
   "Na shledanou, Thore."
...
   Bylo chladno. Chvílemi poprchávalo, nebe bylo zahaleno tmavými oblaky, které vytvářely dokonalou kulisu pro scénu jako z historického filmu. Dva strážní vedli obviněného na vyvýšené místo, malé dřevěné pódium, na kterém už byl připraven špalek a dva muži, jeden z nich oblečen do šatů, které byly příslušné k nošení pouze u katů.
   Loki se nebránil. Jednak to nemělo cenu, jednak neměl energii. Jediné, o co se snažil, bylo projet očima nemalý dav shromážděných obyvatel paláce i z okolních vesnicí, aby našel někoho moc důležitého. Jenže Thor tam nebyl, neviděl ho. Žaludek se mu stáhl úzkostí, když to na něj začalo všechno doléhat. On zemře a jeho milý tu není, aby ho naposledy spatřil. Není tu, aby mu pohlédl do očí a mohl spatřit to, co tam mezi smutkem spatřil včera, to kouzelné cosi, co v mu dodávalo falešnou naději, že není sám.
   Vzhlédl a na balkónu paláce, kousek nad jejich místem, spatřil mocného všeotce pozorovat ho svým jediným okem, které ho ale provrtávalo skrz naskrz. Vedle něj stála i jeho manželka, která ovšem všechno pozorovala pod závojem smutku, který ji tížil. Jistě neměla ráda žádné popravy.
   Byl odvláčen na své místo a donucen pokleknout u popravčího špalku.
   "Všichni přítomní slyšte! Zde je seznam obvinění vězně, oslovujícího se Loki, který za své skutky bude připraven o hlavu," hlásal muž na kraji pódia. Černovlasý zajatec se třásl a potlačoval pláč. Už je vážně konec a on tu není, aby mu to řekl! Aby mu řekl, že ho miluje.
   "Výtržnictví a časté krádeže v minulosti, vloupání do sídla sousedního království, bránění se zatčení, nepovolené využívání-"
   "Zadržte! Přerušte proces!" ozvalo se odněkud za davem, kterým se rozhostil šum. Trochu se rozestoupil, ale i tak nově příchozí do mnoha z nich vrazil.
   "Netahej mne tak," zlobila se jeho společnice, která ho ne moc dobrovolně držela za ruku. Thor ji pustil a oba se zastavili. Blonďákův pohled se na chvíli setkal s tím Lokiho a pak vystoupal vzhůru k Odinovi.
   "Otče, matko... a všichni přítomní. Já a Pagen jsme se rozhodli, že náš sňatek neuskutečníme," začal a už to způsobilo v davu i u obou vládnoucích nahoře znepokojení a mumlání.
   "Nemilujeme se a není to správné. Pagen si zvolila někoho jiného k další životní etapě. Někoho jiného, s kým stráví zbytek života a pojme jej za manžela. A já také," pokračoval.
   "Co to pravíš, Thore?! Tohle je nesmysl," zavrčel překvapený Odin.
   "Ne, poslouchej otče. Mírové smlouvy zůstanou zpečetěné i tak. I když si Pagen vezme někoho jiného, hlavní přeci je, že je urozeného rodu, ne?"
   "Dořešíme to později, synu," rozhodl král.
   "Ne, tohle nepočká. Já si také zvolil," pravil a pohlédl na černovláska, stále klečícího u špalku vedle kata se sekerou v ruce. Viděl i na tu dálku jeho slzy a ustrašený výraz, který zakrýval zmatení.
   "Navštívil jsem Norny, které mi osvětlily pravdu. Během války s obry, přišel král Laufey o dítě. To dítě bylo příliš malé a slabé a nehodilo se k jeho dalším sourozencům, kteří naopak i ve svém mladém věku byli připraveni jednoho dne usednout k vládnutí, pokud by měli tu možnost. O tohohle potomka by se nemohl nikdo starat tak, aby přežilo kruté zimní podmínky, když bylo takto slabé, protože si válka vyžádala nemalé oběti. Nechali dítě ležet na mrazu, ale při odchodu Asgardské armády si ho všiml jeden ze strážných a tajně jej odvedl pryč z Jotunheimu, jelikož se nad ním slitoval. Předal ho jedné vesnické rodině, která se zrovna stěhovala do vedlejšího království, aby se o něj postarala. Nevěděl však, že jde o nepoctivou rodinu, která se musí neustále stěhovat kvůli dluhům a obviněním z loupeží a podvodů. Chlapec dostal jméno Loki, ale rodina jej brzy ztratila jako kompenzaci za to, aby neskončila v žaláři. Loki byl po pár letech z cely propuštěn, protože neměl mnoho přestupků, ale jelikož se začal živit stejně nepoctivě jako jeho adoptivní rodiče, brzy tam skončil znova," vyprávěl Thor a celou dobu, dokud neskončil, byl naprostý klid. Všichni naslouchali téměř neuvěřitelnému příběhu.
   "Na co tím narážíš, Thore?" ozval se opět Odin. "To, že je vězeň odmítnutý Laufeyův syn, nemění nic na jeho obviněních."
   "Jde o to, že si mohu vzít pouze někoho královského původu," vysvětloval hromovládce. "A uvážím- li, že můj vyvolený tento požadavek splňuje.... Vezmeš si mě, Loki?"
   Ticho davu, které brzy přešlo v šum, najednou přerostlo v hlasité mumlání, přes které nešlo slyšet vlastní slova Thora nebo Odina.
   "Nemůžeš si vzít zločince!" zahřměl všeotec tak hlasitě, že všichni v rámci možností zmlkli. "Stráže, odveďte jej! A popravčí, ty konej svou povinnost!"
   "Ne!" vyhrkl Thor zoufale. "Pagen, pomoz mi!"
   "Všechno je na holce," zamrmlala, ale poslechla, podržela si sukni a rozběhla se směrem k pódiu. Thor natáhl ruku, ve které se během několika vteřin objevil Mjollnir. A další dvě vteřiny, než se nebe ještě více zatáhlo a k zemi se snesl blesk. Lidé vyjekli a když se spustil šílený liják, začali utíkat. Pagen se mezitím povedlo dostat se až nahoru a nepřipraveného kata shodit dolů.
   "Thore, ty hlupáku!" zaječela pak, ale bylo ji sotva slyšet. "Ten déšť jsme si nedomluvili!" Poté pomohla vstát Lokimu a rozvázala mu ruce, které měl za zády.
   "Princezno, tohle nesmíte," podotkl muž, který předtím četl obvinění, ale rozjetá princezna ho jednou ranou skolila k zemi. Příšerné počasí způsobovalo, že nebylo vidět dál než sotva pár metrů před sebe. Poté se otočila za sebe, kde stál totálně vykolejený Loki a změřila ho v dešti pohledem.
   "Pěkné," zhodnotila ho, ale pak si začala zuřivě otírat oči, které ji začaly štípat kvůli velkému množství šminek, které na sebe často patlala. "Zabiji tě, Thore," vyštěkla.
   "Princezno, odstupte od něj," řekl jeden strážný s hordou svých kámošů, které Odinsonova bouřka nevylekala a museli plnit královy rozkazy.
   "Vydržte, pořád to štípe," špitala a bolestivě mrkala. Najednou byla celá horda stržena jedním Thorovým zásahem.
   "Děkuji ti, Pagen," zamumlal a opatrně ji odstrčil, aby se dostal k Lokimu.
   "To si ještě vyřídíme, mám zničené vlasy i šaty," naříkala, ale to princ to neposlouchal. Došel k němu a usmíval se nad tím, jak si odhrnuje krátké černé vlasy z očí. Vzal ho za ruce a přiblížil se k němu, aby se mohli slyšet i bez překřičování hřmění a burcování deště.
   "Loki, vezmeš si mě?" zopakoval svou otázku.
   "Teď je asi pozdě na to říci ne, že?" prohodil nižší muž s úšklebkem. Stále potlačoval třas svého těla z toho, že právě málem přišel o hlavu.
   "Já..." zasekl se Thor. S tímhle nějak nepočítal.
   "Ano, ty blázne! Jistě, že si tě vezmu, miluji tě. Ano, ano, ano!" křičel Loki a hromovládce ani nestačil zareagovat a už cítil jeho rty na svých. Byl studené, promrzlé, ale stejně chutnaly tak přenádherně sladce. Cítil tak neskutečný pocit štěstí, které s každou vteřinou jejich spojení narůstalo a tak bouřka začala pomalu opadávat. Dokonce mizely i ty šedivé mraky, které na obloze byly ještě před tím, než se začal Thor do počasí vrtat.
   Museli se od sebe odlepit, když jim došel dech a hleděli si do očí, které byly u obou opravdu šťastné, opravdu se usmívaly.
   "Vezmu, vezmu, vezmu," mumlal, zatímco se nemohl přestat usmívat a opřel svým čelem o to jeho. Stále se drželi za ruce.
   "Ehm, chlapci," ozvalo se kousek od nich. Oba neochotně zvedli pohled a viděli Thorovy rodiče a trochu hloupě culící se Pagen s rozmazanýma černýma očima a rudou rtěnkou po celé puse.
   "Synu, myslíš to vážně s tím příběhem Laufeyova syna?" zeptala se Frigg.
   "Ano, matko. Norny mi prozradily Lokiho původ, o kterém skoro nikdo netušil," řekl popravdě a raději před rodiči pustil jeho ruce. Zároveň se ale z části postavil před něj, aby neměl nikdo možnost mu ublížit, když ho brání vlastním tělem.
   "A... Loki, ani ty jsi netušil, že jsi královské krve?" zeptala se pro jistotu a černovlásek zavrtěl hlavou. Pak si ale uvědomil, že to nebylo zrovna slušné a tak ještě dodal: "Ne, má paní."
   "Laufey se ho vzdal. V tom případě jeho původ padá," pravil Odin rozhodně a v ruce svíral hůl jako o život. Thor nervózně svého miláčka ještě více zastoupil, aby na něj nemohl.
   "O tom se dá spekulovat," podotkla Frigg.
   "Stojíš na straně toho zločineckého zbabělce?" obořil se na ni.
   "Stojím na straně svého syna," odpověděla mu chladně.
   "O to nejde. Uvědomuješ si, co to znamená? Kromě tedy našeho spojenectví se sousedním královstvím?"
   "Dovolte, abych se do toho také vložila," přerušila je Pagen a otočila se k nim. "Nic ve zlém, ale Thora nemiluji a myslím, že tatínek bude velmi rád z možnosti spojit se i s dalším královstvím. Otec miluje pozornost a bude z takové velké rodiny jistě nadšen," vykládala.
   "To je nereálné," odporoval Odin nafoukaně.
   "Vážně? Jak dlouho mého otce znáte, hm? Já celý svůj život," zvedla vítězně obočí.
   "Já se s tvým otcem přátelil již pár století před tvým i Thorovým narozením," odpověděl král klidně.
   "No, tak dobře, no... Ale přeci nemůžete bránit svému synovi vybrat si toho, koho chce, když se mu nelíbí dívky," snažila se ho překecat.
   "Odkdy ti na mne tak záleží, Pagen?" podivil se hromovládce, stále schovávajíc Lokiho.
   "Od té doby, co mi dlužíš nové šaty za tu bouřku," odpověděla pohotově.
   "Thore," vložila se do toho opět královna. "Synu, miluješ jej?" zeptala se. Mladý bůh hromu se usmál a naklonil hlavu, aby mohl vidět do jeho mokrého obličeje.
   "Ano, matko, miluji," řekl a nepřestával se zkoumáním těch zelených kukadel, které vlastně miloval už úplně od první chvíle. Jakkoliv to bylo zvrácené, byly to právě ony, ty oči, které ho okouzlily. Poté ten stříbrný jazyk, který vždy řekl něco úžasného, krásné a vtipné věci, které ho nenechaly v klidu. Poetická duše s neuvěřitelnou fantasií. A až nakonec to byla černovláskova krása, kterou odhalil jako poslední kousek skládačky, který mu chyběl k celkovému obrazu.
   "Také tě miluji," opáčil mu Loki s úsměvem.
   "Kdo kdy slyšel o králi s manželem, to je holý nesmysl," zavrčel Odin a vydal se pryč. Frigg se mírně usmála, kývla hlavou, jakože se to ještě dořeší později, a vydala se za svým mužem. Loki si poté hromovládcovu tvář natočil prsty zpět k sobě a znovu ho políbil. Nechtěl ho už nechat na pokoji. Co kdyby ho náhodou v noci unesli a rozhodli se ho tajně popravit? Chtěl z něj dostat maximum, i kdyby to mělo znamenat, že ho nepustí nikdy.
   "Tak... domluvíme se později," zamumlala Pagen a odtrhla od nich pohled. "A, eh, užijte si to," mávla na ně ještě, ale asi si ji vůbec nevšimli, jak byli sami sebou zaměstnaní.
...
   Uběhl měsíc. A byl to ten nejvíc nervyrvoucí měsíc, který kdy Loki zažil. A to se živil jako zloděj! Několikrát ho zatkli, poté znovu pustili, trápili ho, vyslýchali, osud ho nutil dělat šílené věci a šílené věci mu také prováděl. A zamiloval se. Prudce a rychle jako strhnutí náplasti.
   Dlouho to bylo doslova peklo. Odin jej razantně odmítal, přítomní ho nenáviděli, ale hromovládce věřil v to, že to bude dobré. Hlavně když byl on s ním. A zdálo se to téměř nemožné, ale dočkali se.
   Bylo to jako z pohádky.
   Objevily se i služebné, které si mladého Laufeysona oblíbily. Mimochodem Thor se zmínil o tom, že když šel za kouzelnými Nornami, neměl tušení nic o jeho původu. Prý byl přesvědčen, že ho napadne nějaká důvěryhodná lež, pokud by mu kouzelné sudičky nepomohly. Ale náhoda je blbec a osud pěkný prevít ale taky génius, co z života dělá telenovelu.
   Nicméně právě teď stál před zrcadlem a služebné mu pomáhaly zdobit bílo- zlaté svatební šaty. Loki se netajil tím, že mu rozhodně nevadí nosit ženské šaty a i pro spokojenost veřejnosti, jakožto Thorova "manželka", se tomu nápadu nebránil.
   "Opravdu vám to sluší, princi," rozplývala se jedna ze starších žen. "Vypadáte úplně jako má milovaná dceruška, když se vdávala."
   "Ehm, děkuji vám, Marin, avšak neříkejte mi 'princi', nejsem na to zvyklý," usmál se a rozpažil ruce, aby mu na dlouhé sněhové rukávy mohly přišít poslední detaily.
   "Mimochodem, omlouvám se za svou zvědavost, ale chtěla jsem vědět, jak vás mám tedy oslovovat. Nemyslím teď, myslím až si vezmete za manžela Thora. 'Králi' se asi nehodí, avšak nic jiného nás nenapadá."
   Mladý Jótun se zamyslel, ale pak jen zavrtěl hlavou. "Říkejte mi pouze Loki," pravil mile.
   "Vlastně, proč ne? Je to velmi hezké jméno," usmála se Marin a sundala mu ruce zase zpátky. Potom mu ukázala, aby se sklonil a do vlasů mu připnula jednoduchý závoj.
   "Tak a je hotovo. Ach, to je nádhera," spráskla ruce a nemohla se přestat usmívat. "Tak moc vám to sluší, Loki. Co na to říkáš, Nallo?" zastavila jednu trochu mladší ženu, která odnášela krabici se stužkami.
   "Stejně by bylo lepší, kdyby si Thor vzal dívku. Klidně Pagen," zamrmlala a zase zmizela.
   "Z toho si nic nedělejte. Byla do prince Thora zamilovaná a nedokázala se přenést přes to, že má  rád muže," uchechtla se.
   "Oh, jistě," pokrčil černovlásek rameny. "Pochopitelně."
   "Tak pojďte. Myslím, že královna povídala, že se král, tedy už skoro bývalý král, možná ukáže na vaší svatbě. Tak vidíte, že vás má rád. A jak se vám vůbec chodí na těch podpatcích?"
   "Dá se na to zvyknout," kývl Loki hlavou, ale docela ho zarazila ta věc s Odinem.,. Že by se vážně překonal a objevil se na svatbě svýho teplýho syna? No co, je moderní doba, všechno možné.
...
   "A proto vás z moci mi svěřené prohlašuji za krále a... za manžele," prohlásil muž a odpovědí mu byl mírně rozpačitý potlesk z řad svatebčanů. Thor přijal za svědka jednoho ze svých přátel, ale problémem bylo, kdo půjde s Lokim. Nakonec se tohoto úkolu ujala Pagen, která pár dní před tím odjela za svým drahým Bastienem, pohlednou armádou rytířů, stájníkem a komorným, ale tuhle svatbu si přeci nemohla nechat ujít.
   "Můžete se políbit a naplnit tak vaše manželství."
   Odinson celou dobu nespustil oči ze svého vyvoleného, stejně tak jako on z něj. Bylo to tady, Ty důležité okamžiky, které mohly být ty nejzásadnější v jejich životě, pokud se nic nepokazí, nikdo se nesnese z nebe a nezastřelí je oba za ničení několikatisícileté tradice zvané 'muž+ žena.'
   Nic takového se nestalo. Políbili se a byli svoji.
   A když pak přežili hostinu, rozhovory se šílenými zvědavci a laserový pohled jediného Odinova oka, bylo jim umožněno na koních dojet na krásné místo, kde mohou strávit své líbánky. Šlo o letní sídlo Asgardské královské rodiny, které bylo momentálně prázdné. Nacházelo se tu pouze několik sloužících, co by je měli těch několik dní sytit.
   Thor se vrhl na Lokiho ústa chtivěji než kdy předtím. Byl nadržený až hanba a toužil svého miláčka z těch šatů dostat, co nejrychleji to půjde. Poprvé mohli, už byli svoji, nikdo jim na to nemohl nic říct.
   Hromovládce si vzpomněl, že Norny říkaly i něco o tom, že Loki je velmi variabilní a přizpůsobivý i tak, že může mít děti, tedy otěhotnět. Hodlal to hned otestovat.
   Líbal ho a rukama se mu přitom snažil dostat pod vrstvy sukně, která tvořila velkou část svatebních šatů. Hladil ho po stehnech a usmál se do polibku, když slyšel jeho přerývavý dech.
   Zničehonic se Loki odtáhl. Mlčky poklekl a začal mu rozepínat kalhoty. Ty zelené oči k němu ještě vzhlédly, jakoby čekaly na povolení. Bůh hromu ho pohladil po vlasech a nechal ho to udělat.
   A když pak cítil ten jazyk, tolikrát ho nazývajíc stříbrný, na svém mužství, tak neskutečně nebezpečný a mrštný, věděl, že ho jednoduše a nefalšovaně miluje i kvůli tomu.
   Někoho tu zřejmě bude bolet zadek.