Loki/ Bucky- epilog

Zdravím.
Tak já šikulka se zase nachladila a tvrdnu doma, což až na ten odporný kašel a rýmu zase tak zlé není. Kecám, teď je mi fajn, horší bude noc, kdy nemůže člověk najít ani hloupý kapesník a něco na škrábání v krku. :)
Musím se ale pochlubit tím ,že už mi přišly všechny díly knižní série Lhář, ve které září Loki v hlavní roli a vypořádává se s problémovými lidmi na prosbu Andělů a taky za jejich peří. Prostě dokonalost! :D
A teď už k povídce... Thor je romantik a kapitán si zoufá nad nápady Buckyho s Lokim, kteří neustále provádějí blbosti.
12+

Maya

    Steve Rogers se shlížel v zrcadle, za což se sice nenáviděl, ale odolat tomu nemohl. Nebyl zvyklý na tak krátké vlasy, byly skoro na ježka a i když ho Thor ujišťoval, jak moc mu to sluší, nedokázal se s tím vyrovnat.
   "Jako malá holka," zamumlal si pro sebe a odložil zrcátko stranou, aby už ho nelákalo. Nechápal, jak se to mohlo stát! Jednoduše usnul na pohovce na poradě a to nedělal nikdy. Když se probudil, viděl nad sebou šklebícího se Lokiho s nůžkami a barvami v rukách. Růžovo- zelený melír mu po pořádně hlasitém rozhovoru s Thorem odstranil, ale vlasy mu nějak prodloužit nedokázal. Bucky to celé pozoroval z rohu místnosti, kde si spokojeně seděl na židli a ládoval se popcornem, který od té doby, co ho poprvé ochutnal, pojídal několikrát denně. Když si kapitán odpustí ten celkový šok, muselo to být opravdu k popukání to celé sledovat.
   Postavil se k balkónu a shlížel dolů. V nádherné zahradě plné vysokých stromků, keříků a okrasných kytek stál zdobený altánek a pár služebných tam chystalo židle a stoly. Steve okamžitě zapomněl na svůj nezvyklý účes a rozhodl se jim pomoct. Bylo to už několik měsíců, co ho požádal jeho přítel o ruku. Nyní se už konečně dočkali a na Asgardu se chystala pořádná svatba.
   Otevřel dveře a chystal se vyběhnout ven, když se ale hned na prahu srazil s bohem hromu.
   "Kampak mi utíkáš, Steve?" zeptal se hravě a zastoupil mu cestu, když se kolem něj snažil proklouznout.
   "Chci jim pomoct, nechci aby se s tím trápili sami," odpověděl mu, ale to vyššího blonďáka nepřesvědčilo.
   "Po zbytek dne mám volno a chtěl jsem ho strávit s tebou," zakňučel a objal ho kolem pasu. "A ty jakožto můj manžel mi raději utíkáš pracovat?"
   "Ještě tvůj manžel nejsem a je to naše svatba, musíme jim pomoct," pokusil se mu vykroutit, ale on ho nepustil. "Zítra už budu jenom tvůj, slibuju. Teda... pokud si to nerozmyslíš," polekal se kapitán a podíval se mu do průzračně modrých očí. Pořád mu to připadalo neuvěřitelné, pořád nechápal, že je to zrovna on, kdo tu teď s ním stojí a zbývá mu už jen den, aby byli manželé. Už dávno nebyl ten obyčejný, drobný a hlavně nevinný kluk z Brooklynu, ale pořád si tak připadal.
   "Já se celou dobu obával, že ty mne opustíš a zanecháš samotného," prozradil mu Thor a natiskl ho k sobě. Věnoval mu dlouhý polibek, chtěl mu dlaněmi zajet pod tričko, ale Rogers ho neúprosně odstrčil.
   "Až zítra, zlato, to vydržíš," usmál se, políbil ho ještě na tvář a rozešel se po chodbě najít cestu ven. Pořád se v tomhle labyrintu nevyznal. Nakonec se mu přeci jenom povedlo vymotat se ven a začal služebným pomáhat s přípravami. Za tu krátkou dobu, co tu byl, si našel docela dost přátel mezi nimi. Většina dívek a žen zde ho zbožňovala i když věděla, že on jejich náklonnost nikdy nebude opětovat tak, jak by si všechny přály.
   "Nechala jsem schnout ubrusy na šňůře u řeky. Pane Rogersi, mohl byste mi pro ně dojít?" zeptala se ho jedna z nich. Měla plnější postavu, vlasy svázané ve vysoký drdol a na tváři příjemný maminkovský úsměv jako vždy. Tu měl Steve obzvlášť rád.
   "Jistě. A už mi můžete říkat jen Steve," zasmál se a odešel na známé místo. Chodil tam moc rád, spousta stromů nahromaděných na jednom místě tiše houpala větvemi do rytmu větru a voda šuměla. Začal sundávat velké kusy bílé látky ze šňůry, když něco uslyšel. Zprvu se vylekal, znělo to jako křik o pomoc, ale po chvíli, když už to slyšel blíže, v něm bylo slyšet i smích a nadávky. Než se stačil rozhlédnout a zjistit, odkud to jde, ozvalo se hlasité "a do prdele" moc blízko něj a nějaká postava před ním zakopla a strhla jeden z ubrusů na sebe. Když si z hlavy odhrnula zašpiněnou látku, kapitán si oddychnul.
   "Bucky... Co tu děláš? A... a proč jsi nahý?" dostal ze sebe blonďák přiškrceně, když se druhý voják postavil a snažil se zakrýt své tělo ubrusem.
   "Jamesíííí," ozvalo se odněkud za ním.
   "Dobře, nechci to vědět," opravil se kapitán a odvrátil pohled od Lokiho, kterému dlouhé černé vlasy splývaly kolem obličeje a taktéž na sobě neměl ani nit. U něj to ale nevypadalo, že by se za svou nahotu nějak styděl. Jen tam stál, ruce v bok a sledoval kapitána, jak rudý až za ušima těkal pohledem všude možně, jen aby se vyhnul jim.
   "Koukám, že můj milovaný bratříček z tebe již udělal ženu v domácnosti," uchechtl se.
   "J- jen p- pomáhám s přípravami," opravil ho a nabral si do náruče všechno vyprané prádlo mimo toho, co zakrývalo Barnesova intimní místa. Ani se na ty dva nepodíval a zmizel pryč.
   "Kde jsme to skončili?" zavrněl pak bůh a začal se k Buckymu pomalu přibližovat.
   "Ne- ééééé," zaječel voják dětinsky, upustil ubrus a couval od něj pryč.
   "Ale ano... Když už jsem zjistil, že jsi lechtivý, jen tak se mne nezbavíš." Tvář mu ozdobil děsivý úšklebek. "Braň se, vojáčku."
   "Já bych se bránil," špital nižší a zasykl, když zády narazil o strom. "Ale ty furt podvádíš," zanaříkal s předstíráním zadržování pláče.
   "V tom máš asi pravdu," potvrdil mu Loki, mávl rukou a Bucky byl najednou ke kmeni přivázaný tlustými liánami, které vzal bůhví odkud. "Co bych to byl jinak za boha neplechy?" pokračoval a prsty mapoval jeho hruď a bříško. Barnes sebou cukal, kousal se do rtu, aby se udržel potichu, ale nebylo mu to nic platné.
   Laufeyson dlaní sjel níž, kde se několikrát jemně dotkl jeho znovu vzrušeného údu, než se za jeho zaúpění vrátil k předchozí činnosti.
   "L- Loki," vydechl.
   "Ano, Jamesi? Copak bys chtěl?" zašeptal mu do ucha a jeho ruka se opět ocitla na Buckyho citlivém místě a začala po něm dráždivě přejíždět.
   "Chtěl bych tebe," odpověděl hnědovlásek popravdě a zasténal.
   "To je moc dobře," usmál se bůh a nechal liány zmizet. Uměl se svým přítelem manipulovat podle toho, jak potřeboval a oba to moc dobře věděli. Barnes mu to ale vždycky nějak oplatil.
   Oddělal mu ruku ze svého přirození a a zvedl si ho do náruče. Na to, jak byl Loki štíhlý, byl hodně těžký a docela se pronesl, ale na to si Winter soldier už dávno zvykl. Než stačil zelenoočko zaprotestovat, dravě ho políbil, přesně tak, jak měl ve zvyku a pomalu se i s ním dal do chůze, přičemž ho stále líbal.
   Když došel k řece, odlepil se od něj, ďábelsky se na něj usmál a hodil ho do ní. Loki hlasitě vyjekl a pak už to jen pořádně šplouchlo.
   "Ty odporná smrtelná zrůdo," řval poté, když se mu podařilo vyplivnout nalokanou vodu z úst, ale on ho přes svůj vlastní smích sotva slyšel. Nestačil se ani vzpamatovat, než ucítil, jak se mu studená dlaň obmotala kolem kotníku a ve vteřině byl v řece taky. Tentokrát se zase rozesmál bůh lsti.
   "Ty jsi ale hajzl," zavrčel Bucky, odhrnoval si vlasy z obličeje a zároveň se u toho snažil neutopit.
   "Oh, čeká mě trest?" zamrkal Loki uličnicky, připlaval k němu a nechal znovu spojit jejich rty a po chvíli i jazyky. Dělalo jim problém udržet se na hladině, proto doplavali ke kraji, vylezli na břeh, ale dál už se nedostali.
   "To ani není možné," mumlal černovlásek, když Barnes olizoval jeho mokrou kůži na krku a posouval se níž. "Před chvílí jsi se mnou zde praštil do trávy, aby jsi mi vyšukal duši z těla, jak to vždy pravíš, a nyní znova? Copak nikdy nemáš dost?" škádlil ho, ale už poslušně rozkročil nohy v pozvánce.
   "To protože padouši jsou strašně sexy a ty obzvlášť," řekl mu na to Bucky a nalehl na něj. Loki vzdychnul. Nemohl si pomoct, ale čím víc si ten smrtelník rozpomínal, vzpamatovával se z dřívějšího prokletí, začínal být svůj a choval se více přirozeněji, tím více se mu líbil. Strašně moc ho miloval i když to skoro nikdy neříkal kvůli svému egu. Oba o svých citech navzájem věděli, nebylo potřeba o nich mluvit.
...
   "Bylo zde o jeden ubrus více," podotkla starší dáma a zmateně se podívala na Steva, který se opět neúspěšně snažil potlačit zrudnutí.
   "Zašpinil jsem ho, tak jsem ho... tam nechal," řekl tiše a žena chtěla ještě něco namítnout, ale zrovna dorazil Thor a ona se mírně uklonila a pokračovala v přípravách. To, že zůstává dost blízko nich, aby slyšela jejich rozhovor, nešlo přehlédnout.
   "Neviděl jsi mého bratra? Celý den jsem jej neviděl... Myslel jsem, že dnes dorazí i James," pravil zamyšleně.
   "Vlastně už dorazil a... potkal jsem je s Lokim v lese u řeky, ale..."
   "Skvěle. Matka rozhodla, že se máme do příprav zapojit všichni, tudíž je musím najít, abych je o tom informoval." Políbil zaraženého Rogerse a vydal se pryč. Chtěl na něj ještě zavolat, že to není zrovna dobrý nápad, než mu někdo skočil na záda. Vyděšeně se otočil a spatřil tlemícího se Clinta a tak pochopil, že na to něm je Natasha.
   "Vylekalas mě, Nat," vydechl, ale její vítězoslavný úsměv ho uklidnil. "Jsem rád, že tu jste," přiznal blonďák popravdě.
   "Vy jste pan Barton a paní Romanovová?" zeptala se jedna ze služebných a agentka jí to potvrdila. "Výborně. Vy půjdete se mnou, potřebuji pomoct a královna řekla, že budete k dispozici. A vy jděte s panem Rogersem, totiž ze Stevem a ten vás nějak zaměstná. Práce je tu dost," vyhrkla žena energeticky a odtáhla Natashu někam pryč.
   "Kde máš manžílka?" zeptal se Clint s úsměvem, smířený s tím, že mu odtáhli dívku.
   "Šel najít Lokiho s... Ale ne! Musíme za ním," rozpomněl se a rozběhl se k lesu. Hawkeye se k němu přidal, nestačil se ani zeptat proč a se oba zastavili, když spatřili přicházejícího boha hromu s nahým Lokim přehozeným přes záda. Za ním pobíhal Bucky, nasazující si za chůze kalhoty.
Černovlásek sebou škubal, křičel a bušil do Thorovy hrudi.
   "Pusť mě, vypatlanče. Mám nohy, ty odporný lidoope, já to zvládnu sááááááám," ječel a stále sebou zmítal, až se mu podařilo vykroutit se mu a dopadnout na trávu. Něco ještě při zvedání zabručel a postavil se již oblečený.
   "Matka s tebou potřebuje mluvit," vysvětlil Odinson a pohlédl na něj. Bůh neplechy vypadal, že každou chvílí vybuchne vzteky, zatínal pěsti a v očích mu tančily vražedné jiskry.
   "A nenapadlo tě mi to prostě oznámit, až s Jamesem dokončíme, co jsme započali a pak že bych klidně odešel po svých?" vyštěkl tak rychle, až se všechna slova slila do jednoho, z kterého skoro odkapával jed.
   "Netušil jsem, že-"
   "Počkej na svou svatební noc, bratříčku. Možná by někoho napadlo učinit to samé tobě, možná v horším měřítku," zašklebil se a už se pomalu uklidňoval. Došel k Barnesovi, který už na sebe dostal i tričko a nasoukal se do bot. Chytil ho za krk, přitáhl k sobě a velmi vášnivě ho políbil. Schválně. Dal si záležet, aby to bylo co nejintimnější a nejvíce otravné pro ostatní. Miloval pozornost a hlavně ty rozpačité pohledy ostatních hned potom, co se od něj odtrhl a se spokojeným úsměvem odkráčel pryč. Všechny pohledy se pak stočily k Winter soldierovi, který trošku zrudl a nervózně si strčil ruce do kapes.
   "P- pojď se mnou, Bucky, pomůžeme v kuchyni," rozhodl po delším trapném tichu kapitán a on kývl. Co už?
   Celý den přežili všichni ve zdraví. K večeru přivedl posel i Tonyho s Brucem. Doktor byl ze Starkových balících metod a úchylných narážek ze začátku dost nesvůj, ale po měsíci playboyova snažení mu podlehl a od té doby byli spolu. Tak nějak ale při tom všem zapomněli na Pepper, která byla rozhodně dost překvapená a neobešlo se to bez štiplavých facek pro oba muže. Ale teď už to bylo víceméně v klidu.
 ...
   Celá svatba byla docela neobvyklá, ale hezká. Polovina hostů byla oděna v zářivém brnění s dlouhými plášti a ta druhá na ně jen se zaujetím hleděla. Když si oba blonďáci řekli své ano, nastala  očekávaná hostina, která byla na rozdíl od obřadu uvnitř.
   Thor stolovat neuměl, to věděli všichni, ale i tak je překvapilo, když stydlivý kapitán "Už ne panic" hromovládce krmil. Ten měl také svůj oblíbený způsob zbavování Steva šlehačky ze rtů a za chvilku to bylo až moc idylicky romantické.
   Po nějaké době zjistil Bucky, že mu chybí jeho protějšek a když začala oslava a pilo se, vzal víno a skleničky a vyšel ven do zahrad, kde ho, jak očekával, našel sedět u jejich oblíbeného stromu, kde se rádi muchlali, aby provokovali sloužící okolo.
   "Bavíš se?" zeptal se, usadil se k němu, nalil do obou sklenic a jednu mu podal.
   "Jistě, pochybuješ snad?" usmál se Loki a přitiskl se k němu.
   "Tak proč tu sedíš sám?"
   "Chtěl jsem býti sám."
   "V tom případě budu sám s tebou," rozhodl Barnes a políbil ho do vlasů. Občas byli se ti dva jen hádali a prali, ale někdy se prostě jen objímali a připomínali tak manžele při výročí. Většinou se to řídilo podle Lokiho změn nálad. Dnes měl zřejmě chuť být něžně opečováván a milován, což neměl často, proto voják neprotestoval, odložil již prázdnou sklenici, aby ho k sobě mohl přitáhnout co nejblíže.
   "Asi ti nedopřeji to stejné jako svému manželi můj milovaný bratr, který se brzy stane králem, ale chci, aby jsi věděl, že tě miluji," řekl Loki pozorujíc pomalu zapadající slunce.
   "Vždyť víš, že i já tebe a že to nemusíš říkat, protože to vím," odpověděl mu Bucky mile.
   "Ovšemže to vím, avšak jsem od tebe očekával trochu bouřlivější reakci na to, že chladný a neústupný bůh ti projevil náklonnost," rýpl si Laufeyson a otočil se, aby na něj viděl. Oba se uličnicky usmívali. Mazlící nálada byla pryč. Teď to vypadalo na další noc, kdy se bude konat zuřivá bitva o to, kdo z nich má více moci a síly a pravděpodobně nakonec i usmiřovací sex jako vždy. Prostě idylka.
...
   "Steve... Probuď se, miláčku," mumlal láskyplně Thor a hladil ho po krátkých vlasech. Nechápal, co na nich kapitán vidí zlého, pro něj bude vždy krásný tak jako tak.
   Blonďák ospale zamrkal. Nejdřív spatřil usmívajícího se boha sedícího na posteli vedle něj a když otočil hlavu, skrz mezeru mezi závěsy ho podráždily ostré sluneční paprsky.
  "To jsem spal tak dlouho?" zeptal se nechápavě a posadil se. To nebylo zrovna jednoduché, protože ho bolel zadek, čemuž se vůbec nedivil. Hned ten večer, kdy se vzali, si ho Thor odvedl na jednu vzdálenou planetu, kde se měli konat jejich dlouhatánské líbánky, jak mu hromovládce slíbil.
   "Zde se čas řídí trochu jinak. Neměj obavy, brzy si navykneš" vysvětlil Viking a jemně ho políbil na čelo. "Udělal jsem ti snídani," dodal a podal mu tác s jídlem.
   "To je romantické," pochválil ho Steve a společně všechno snědli. Nikdy by svému muži neudělal to, že ho nechal hladovět a sám se něčím cpal.
   Protože při jejich příjezdu neměli moc šancí prohlédnout si místo, které bůh hromu vybral, učinili tak hned po snídani. Kapitán žasl nad krásou toho všeho. Byl zde lesík, který nádherně voněl smůlou a jehličím, poté nádherně průzračné jezírko a jejich dřevěná chatka s velkou houpačkou, na které strávili válením většinu dne. Steve se rád stulil Thorovi do náruče, předčítal mu ze svých knih a kreslil obrázky.
...
   "Loki, ty ses zbláznil," zakroutil Bucky nesouhlasně hlavou a snažil se tu odpornou haluz dostat z hlavy.
   "Přijde mi to jako úctyhodná pomsta. Thor si neměl začínat," bránil se černovlásek a ďábelsky se usmíval.
   "Lepidlo v lubrikantu? To není úctyhodný ani náhodou!"
   "Možná ne úctyhodné, ale určitě zábavné."
   "To určitě ne," trval Barnes na svém a zkřížil ruce na prsou.
   "Máš lepší nápad?" tázal se Loki a napodobil jeho postoj. Tahle situace ho bavila.
   "Co já vím? Třeba něco jako blechy do peřin nebo projímadlo do jídla, ale rozhodně jim nebudeme dávat lepidlo do lubrikantu," řekl voják rozhodně a Laufeyson se zamyslel.
   "To mě nenapadlo," přiznal.
...
   "Thore?"
   "Ano, zlato?" zamumlal do polštáře, když s ním Steve trochu zatřásl a tím ho probudil. Hlavu ale nezvedl, na to byl moc vyčerpaný a unavený.
   "Na okně je kočka a pozoruje nás," zašeptal kapitán, ale nespustil oči z návštěvníka.
   "Na této planetě žádné kočky nejsou, Steve," odpověděl hromovládce v polospánku.
   "Říkám, že na okně sedí kočka, Thore," zavrčel nižší blonďák, otočil se na něj a zatřásl s ním o něco víc. "Kouká na..." zarazil se. "Z- zmizela, Thore, j- je zase pryč," vydechl překvapeně, když se zahleděl zpátky na místo, kde ještě před chvílí odpočívalo to zvíře s černou srstí a smaragdovýma očima, které bylo možno vidět jen díky stříbřité záři měsíce.
   Bůh to už víc nevnímal a už zase spal. Steve ještě chvíli šokovaně seděl, než se k němu zpátky přitulil a neklidně usnul. Ani ráno se nemohl zbavit dojmu, že mu ta kočka někoho připomínala. Vlastně na to přišel až u snídaně.