Pouto 1. část

Ahojky.

"Chybíš mi" jsem tak nějak zakončila a rozjíždím novou kapitolovku. Možná jsem si ji měla pořádně promyslet a zaměřit se třeba na jiný pár, ale... Ono to prostě nejde. :D  Jednoduše mě to napadlo i když to je tak trochu kravina (tak trochu hodně kravina), takže bych ráda věděla, jestli má cenu v tom pokračovat a jestli se vám to líbí. Zatím mám napsanou jen tuhle jednu část, takže mi určitě dejte vědět, jestli se tomu mám věnovat dál. Samozřejmě mezi díly budou také nějaké jednodílné povídky, abych ostatní páry nějak nezanedbávala i přesto, že tenhle je prostě ťuťu ňuňu a zároveň tak nesmyslnej... Moje logika :D

Za komentáře s hodnocením budu opravdu vděčná, moc mi tím pomůžete.

Teď už nebudu zdržovat, zde je FrostWinter, i když se to možná z počátku nezdá. :)

Maya

   Thor si vesele vykračoval, broukal si nějakou hloupou melodii z reklamy, kterou nejspíš slyšel v televizi u Jane, a Lokiho, znuděně se šourajícího za ním, sotva vnímal.

   "Řekl bych, že chci domů, kdybych ovšem nějaký měl," zavrčel bůh lsti a hromovládce se na něj překvapeně otočil, jakoby si až teď vzpomněl, že jde celou dobu s ním.

   "Neříkej již nic takového, bratře. Víš přeci, že ti byla udělena milost a smíš se vrátit k normálnímu žití, jaké je hodné Asgardského prince," řekl Thor a zpomalil krok, aby mohl jít vedle něj.

   "Tak dobře, v tom případě už chci teda DOMŮ," zakňučel s velkým důrazem na posledním slově. "U té tvé smrtelné děv... Eh, přítelkyně jsme byli 4 hodiny, museli pozřít nedostatečně ohřátý oběd a podivně hýbající se hmotu s malými kousky čehosi!"

   "Myslím, že se jim říká rozinky," zamyslel se blonďák nahlas a promnul si bradu. "Avšak ten pud... Poding? Hmm... Nevím, jak se to jmenuje. Ten ti chutnal nebo ne?"

   "Možná. Ale nikdy mi to nedokážeš," ušklíbl se. "Důležité je, že mi to pro dnešek stačilo a už nikam nechci."

   "Ale no tak, bratříčku," usmál se Odinson a jednou rukou si ho za chůze přitáhl k sobě. Ty pohledy lidí na tenhle nesourodý pár byly k nezaplacení. "Jdeme ještě navštívit mého přítele Stevena, dlouho jsem jej neviděl. Nemusel jsi jít se mnou," podotkl zklamaně, když se mu Loki vykroutil a vražedně se na něj zadíval.

   "Pokud ti to není známo, ta má svoboda je založena na neustálém dohledu. Ale máš pravdu. Možná by bylo pohodlnější sledovat matku při několika hodinovém vyšívání nebo se doprošovat Odinovi o... odpuštění?" odfrkl si, napodobil boha hromu a zastavil se před starou budovou. 

   "Steve bydlí až v posledním patře," oznámil mu a zazvonil na zvonek s jeho jménem.

   "Děláš, jakoby sis myslel, že mě to zajímá," pronesl ještě víc znuděně.

   "Prosím?" ozval se z přístroje trochu zkreslený Rogersův hlas.

   "Zdravím, příteli," zacvrlikal Thor nadšeně. "Přišli jsme tě navštívit." Loki praštil hlavou do dlaní se slovy "pitomec."

   "Thore...? A jak myslíš přišli?" zněl to trochu vyděšeně.

   "Je zde i bratr, avšak nemusíš mít obavy."

   "Loki? Proč?!"

   "Přišel jsem v míru, kapitáne," ujistil ho, ale znělo to opět jedovatě.

   "Nechci ho tu, Thore," řekl rozhodně a následovala chvilka dohadování a hloupých argumentů, nad kterými se Loki upřímně bavil, až kapitán kapituloval. Ne, že by bůh hromu nějak vynikal ve slovních přestřelkách, to jen kapitán si nechtěl Thora rozeštvat a ztratit tak jednoho z mála přátel.

   "No, tak teda pojďte," povzdechl si Steve a se zabzučením se dveře otevřely. Vystoupali schody, zaklepali na další dveře a vstoupili, když se ozvalo "dále."
   "Steve, příteli," zvolal blonďák až přehnaně hlasitě a na nějakou dobu uvěznil jejich hostitele v moci svých paží.
   "Uh, b- byly to jen dva měsíce a... eh... docela to bolí," zamumlal Rogers přiškrceně a tak ho hromovládce pustil. Voják pak stočil pohled k pobavenému bohu lsti.
   "Je mi jedno, co budete dělat vy, avšak já se toho účastniti nehodlám a zabavím se sám. Máte televizor, kapitáne?" zeptal se Loki, nečekal na odpověď a zapadl do místnosti, co vypadala jako obývák. Než se k němu překvapený domácí přišel, ležel už rozvalený na gauči s ovladačem v ruce. Nikdy si nemyslel, že toho vyzáblého parchanta ještě někdy uvidí a už vůbec ne takhle.
   "Ale..."
   "Steve, musíš mi povědět o týmu. Má milá Jane pravila něco o nepřátelském útoku proti Anthonyho sídlu, vysílali to podle ní ve zprávách a mne mrzí, že jsem nebyl přítomen a nemohl vám býti nápomocen," rozvykládal se Thor a tak Steve pustil Lokiho alespoň částečně z hlavy, nabídl svému kamarádu kávu a společně se usadili do kuchyně.
   Žádný z programů černovlasého boha dostatečně nezaujal, proto se rozhodl trochu se tu porozhlédnout. Na pohovce zanechal přesvědčivou iluzi a tiše proklouzl do ložnice. Daný pokoj byl docela velký, ale jeho značnou část zabírala postel, rozsáhlá knihovna, skříň a dřevěný stůl se spoustou zamčených šuplíků. Ty Lokiho zaujaly téměř okamžitě.
   "Jakápak tajemství náš nevinný kapitán asi skrývá?" zašeptal sám pro sebe a podřepl k nim. Představa růžového deníčku o Stevových láskách ho donutila se uchechtnout. Stačilo jednoduché kouzlo a zlatavých zámků se neslyšně zbavil.
   První zásuvka byla až po okraj plná složkami se znakem S.H.I.E.L.D.u a AVENGERS. S úšklebkem je prolistovával a když narazil na něco, co by pro něj mohlo být nějak užitečné, pokud by chtěl tým trochu potrápit, tak si to přečetl. Dozvěděl se zajímavé informace o tom zeleném monstru, ufňukané děvce, lukostřelci, svém hloupém nevlastním bratru, výřečném nafoukanci, kterého nechal proletět oknem, o samotném supervojákovi ztroskotaném v čase a našel i nějaké žvásty o sobě. Nebylo jich málo, Thor jim o něm dost pověděl, což ho moc neznervózňovalo, nebylo tam nic podstatného. Když se dostal k dalším spisům, dané lidi neznal a nezajímalo ho to.
   Už o něco znuděněji strčil všechny zpátky a odemkl druhý šuplík. Hned nahoře ležela tenká složka neutrální bílé barvy se znakem, který Loki neznal, černě vytištěným číslem 093 a nápisem WINTER SOLDIER na prvním listě. Hned na druhém byla fotka dlouhovlasého muže s černou maskou přes obličej v pohybu v ne moc dobré kvalitě. Vedle ní byla ještě jedna černobílá, na které se muž mírně usmíval, měl krátší vlasy a byl oblečený do uniformy.
   Lokimu se zrychlil dech a jeho srdce se rozbušilo o něco hlasitěji. Před očima mu probíhaly krátké okamžiky jeho dlouhého života, které už z hlavy dávno vytěsnil.

   Několikrát se ještě znuděně převalil a chystal se vstát, když už konečně uslyšel klíč v zámku a následné bouchnutí dveří. Slyšel známý zvuk odkopávání bot, sundávání bundy, pokládání klíčů na skříňku a poté kroky Pak vše na chvíli utichlo, když si nově příchozí nejspíše všiml květiny položené v kuchyni na stole. 
   "Loki?" zeptal se pro jistotu.
   "Čekal jsi někoho jiného? Podvádíš mě snad?" zavolal muž z ložnice. Položil se na záda, ruce si položil na břicho a čekal, až za ním přijde.
   "Kolikrát jsem ti říkal, abys sem takhle bez pozvání nelezl?" zeptal se druhý muž, ale naštvaný rozhodně nebyl. Ne, když ho po delší době viděl v plné kráse ve své posteli. "Co kdyby přišel na návštěvu Steve a uviděl by tebe? Homosexuálové pořád nejsou v módě," upozornil ho a postavil se před něj. "A ještě když jde o severského boha, který by podle naší víry neměl existovat a má příšerný zvyk objevit se v cizím domě a ještě k tomu se mu nahý vecpat do peřin," usmál se a posadil se k němu. Loki za ním po čtyřech doťapal a se zavrněním se o něj otřel.
   "Neříkej, že se ti mé tělo nelíbí," řekl Asgarďan výhružně, ale dál se nechal spokojeně vískat ve svých krátkých havraních vlasech. 
   "Je dokonalý," potvrdil mu a úsměv se mu ještě více rozšířil. Poté se ke svému bohu sklonil a políbil ho. Jemně, sladce a něžně. U toho si ho přitáhl až úplně k sobě, aby se mohl co nejvíce dotýkat té světlé kůže na jeho zádech a pažích.
   "Miluju tě," špitl hnědovlasý muž.
   "Já tebe také, Jamesi," řekl Loki. Nechal, ať svýma rukama dál přejíždí po jeho páteří nahoru a dolů. Nepatrně se chvěl, oba to zbožňovali a nemohli se sebe nabažit.

   Lokimu po pravé tváři stekla slza a své nehty nevědomky zatínal do složky, kterou stále pevně svíral v rukou.
   "Jamesi..." zašeptal do ticha.
   Zabouchl šuplík, ani se nenamáhal s vytvářením nějakého klamu a prostě si ty papíry vzal. Skrýt je pod svůj oblek mu nedělalo žádný problém a poté ještě vykouzlil nezájmový znuděný výraz pro Steva, když se s ním Thor loučil.
   Jakmile byli na Asgardu, zmizel ve svém pokoji a věnoval se ukradeným záznamům, přičemž se mu hlavou míchaly sentimentální vzpomínky. Nechtěl je vidět, nechtěl se tím vším prodírat znovu, ale nemohl se tomu ubránit. Postrádal ho. I po takové době.
 
   Budu pryč možná pár dní, Loki," řekl Barnes a nasadil si bundu. Bůh neplechy na sebe kouzlem hodil lehké černo- zelené brnění.
   "Hodláš mi utéct, Jamesi? Asi tě zklamu, avšak mně nezmizíš, pohlídám si tě," ujistil ho a uličnicky se usmál.
   "To bych si ani nedovolil," bránil se Bucky a políbil ho. "Brzo budu zpátky, tak ne, abys zdrhl ty mně," oplatil mu to a oba vyšli z domu. To už si řekli jen "ahoj", protože si nemohli dovolit, aby kdokoliv ze sousedů pojal podezření o jejich vztahu.
   A to bylo naposledy, co Loki Jamese viděl a od té doby se toho hodně změnilo.