O bratrech a holi - 2. kapitola

Tak co uměla ta hůl?!

Za okny už panuje černočerná tma a kuchyní se ozývá cinkot příborů doprovázený spokojeným mlaskáním.
Dlouhovlasý hromovládce už do sebe hází pátý talíř míchaných vajec se slaninou a domácím chlebem a nevypadá ani trochu sytě.
Henriettin venkovský domek je velmi útulný, skromně zařízený a, k Thorovu uspokojení, má také velikánskou kuchyň se spíží plnou různých dobrot.
Paní Fosterová je osmdesátiletá drobná žena s ocelově šedými vlasy, které obvykle nosívá svázané do drdolu a usměvavou vrásčitou tváří.
"To je ale hodný chlapec. Pořádný mužský! Dobře sis vybrala, Janičko," volá od plotny, kde připravuje pro své hosty další porce: "Jsi hodná, žes mi ho taky přivedla ukázat."
Hnědovláska u stolu jen nevrle zamručí a pohledem hypnotizuje svého přítele, jako by se ho snažila přimět k vyššímu tempu nacpávání. Když babička Fosterová naloží Thorovi další plný talíř, už to nevydrží a zakročí:
"Babi, už nemusíš chystat nic dalšího. Thor dojí to, co má a pak už spolu půjdeme do ložnice. Mám podezření, že je bezedný a všechno by ti tu vyjedl."
Oba dva, Henriette i bůh hromu, hlasitě protestují:
"Ale Jane, mám tu ještě dost jídla! A když přijedou jednou za uherský rok mladí tak..."
"Ale Jane, já chápu že jsi nedočkavá až spolu ulehneme, avšak tato výborná krmě..."
"... si vás musím pořádně užít a když Tórovi chutná, tak ať si dá, to je zdravé domácí..."
"... lahodí mému jazyku! A snad by nebylo příliš vhodné nechávat zde Lady Fosterovou samotnou, obzvláště s tímto skvělým pokrmem ne..."
"... vypěstované jídlo, to doma jistě nemáte, že, mladíku? Odkud že to jste? Z Afghánistánu nebo jak jste to povídal?"
"... a zítra je také den a... Pocházím z Asgardu lady babičko. To je takové místo v jiném světě, kde..."
"TICHO!"
Jane už ruply nervy. Bere Thora za ruku  a odvádí jej z kuchyně.
"Promiň babičko, ale já už prostě musím vědět, jak to bylo s tou magickou holí," omlouvá se a vystrkuje svého přítele ze dveří.
Henriette se káravě usměje a začne sklízet špinavé nádobí ze stolu:
"Za našich časů jsme tomu říkali všelijak, ale magická hůl... no bůh hromu je holt bůh hromu."

...

"Tak do toho!"
"Jane, nemyslím si, že je vhodné zrovna tady..."
"Povídej!"
"Cože?"
"Jak to bylo dál s tou magickou holí, co našel Loki?"
"Ach tak! Já myslel... To je jedno.
Rodiče byli na Lokiho velice rozzlobeni a Loki byl velice rozzloben na mě. Ale naštěstí se mnou měl ještě trpělivost a tak to překousl. V dalších dnech s námi opět jezdíval na lovy a na výpravy, ale i já jsem poznal, že je velice nervózní. Mnohokrát jsem jej zastihl hluboce zamyšleného nad knihami o runách, jak se pořád a neustále snažil..."
"Snažil se přijít na to, jak ta hůl funguje nebo co dělá, že ano?"
"Ano, ale nedařilo se mu to. Jednou, když jsem procházel kolem jeho pokoje, jsem zaslechl zoufalý pláč. Vtrhl jsem dovnitř a objevil jsem naříkajícího bratříčka, schouleného v koutě. Zeptal jsem se ho, co se mu stalo, ale on mě poslal pryč. Místo, abych odešel, jsem jej objal kolem ramen.
"Chtěl bych ti pomoci. Nechci, abys byl smutný," zašeptal jsem.
On se na mě vděčně uslzeně usmál a pravil:
"Jsi mi dobrým bratrem, avšak toto není tvá věc. Tvé síly magie, ani vědomosti na to nestačí."
Pak se mu obličej zkroutil žalem a procedil mezi zuby:
"Ostatně ani mé, když na to nedokážu přijít."
Pohladil jsem jej po rameni a pak jsem si všiml, že má na posteli položený tentýž runový klacek, jaký jsem u něj zahlédl tehdy v knihovně. Vstal jsem a uchopil jsem jej do ruky. Nepřišel mi nijak zajímavý. Byl zmáčený lokiho slzami a vypadal hodně staře.
"Souvisí tvé problémy s tímto dřevem?" otázal jsem se.
Bratr okamžitě vyskočil.
"Polož ji," rozkázal mi.
Ta tyč pomalu vzbuzovala můj zájem a já ji začal obracet v rukou, abych zjistil, co na ní ten Loki vidí, ale v té chvíli se ke mně vrhnul, popadl ji a začali jsme se přetahovat. Měl jsem větší sílu a házel jsem s Lokim, zavěšeným na holi jako s papírovým drakem, ale on se držel opravdu pevně. Mohutně jsem cukl tyčí příčně k zemi a bouchl s ní o kamennou zem.
Bráška křikl bolestí a vzápětí překvapením.
Ozvalo se prásknutí, zablýsklo se, a my... my se objevili... *zýv*... v úplně jiném prostředí, než jsme byli. Kolem sebe jsme viděli jen kamenitou pustinu a nebe bylo ponuře šedé, po slunci ani... *zýýýýýv* ...památky."
"Páni! Takže ta hůl uměla přemisťovat?  Něco na způsob molekulárního transportu, ale to je vidět jen ve sci-fi filmech! Jak jste ji aktivovali? Nějakým skrytým tlačítkem nebo dotekem?"
"..."
"Thore?"
"..."
"Thore!"
*chrrrráááp*
"Neříkej mi, žes usnul!"
"...hmmm...aaanooo... víc.... vaaajec....*chráááp*.... se slaninou...."
"To si ze mně asi děláš pr*del, Thore! Ale z toho se jen tak nevyvlíkneš. Já chci vědět, jak to dopadne a půjdu i přes mrtvoly, bude- li to třeba!"
"..."
"Ano a... dobrou noc, miláčku."