úterý 28. června 2016

10 malých Avengerů


Znáte tu písničku 10 malých černoušků?
(totální srdcovka z dětství - teď už bych si na to asi nezapařila :-D )
Představuji vám svojí epochální cover verzi ... *fanfáry* ... 10 malých Avengerů!
*Niké*
-----------------------------------------------------------------


10 malých Avengerů


Deset malých Avengerů začlo Civil War,
Steve si sbalil Buckyho a štítu se vzdal.
Devět malých Avengerů šlo na Lokiho,
Starka našli emzáci v kosmu ztracenýho.
Osm malých Avengerů - Ultrona byl věk,
blbec Hulk se samotnej v letadle zasek.
Sedm malých Avengerů - Thor na Zemi slít,
před kolama auta Jane nestačil se krýt.
Šest malých Avengerů má halucinace,
a Nat se musí do minulosti vracet.
Pět malých Avengerů bylo odbouchnuto
šípem Clinta Burtona, co měl v hlavě duto.
Čtyři malí Avengeři se rozraplili,
když kouzla Scarlett Witch barák odpálily.
Tři malí Avengeři hodně moc plakali,
páč krasavce Quicksilvera kulky proklály.
Dva malí Avengeři - zbyl Vision a Fury,
Vision se propadl do hluboké ďury.
Jeden malý Avenger uspořádal nábor,
hned se jal sestavit nový hrdinský sbor.

Vzal tam Falcona a taky War mašinu,
aby už neměl jenom bílou skupinu.
Pozval rovněž Antmana a Spidermana,
aby říše hmyzu byla zachráněna.
Přál si taky zařadit do týmu savce,
Black Panther a Batman jim dodají akce.
Superman se urazil, že vzali Waynea,
prý že by už lepší byl kus psího lejna.
Tak ho vzali taky, aby nedělal kravál,
na posty hrdinů byl obrovský nával.
Aby měli taky ženské obsazení,
koupili Hillové hrdinské odění.

Už jich bylo devět a Fury se mračil,
koho by do té bandy ještě strčil?
Naštěstí hnedka napadlo Supermana:
"Ke všem těm manům můžem vzít Zemana!"
Chvilku bylo ticho, pak všichni jásali,
pravého českého hrdinu vybrali!
Tak těch malých Avengerů bylo zas deset,
mohli začít od znova šťastně bořit svět.

neděle 26. června 2016

I Love You, Dads - 2. kapitola - Dopis

První kapitolu jsem přidala na Wattpad už asi před týdnem, tak vám sem šoupnu rovnou i tu druhou ;)
Ann

I Love You, Dads
2. kapitola - Dopis

,,Krissy pojď, večeře je na stole!" křikl Tony, mezitím co krájel lasagne a dával je na talíře. Nic. Jindy Krissy stačilo říct jen ,lasa-' a už stála nastartovaná v kuchyni s vidličkou a talířem v ruce. Milovala je. Ale dneska nic. ,,Asi je vážně hodně přešlá z toho dneška," poznamenal Steve. ,,Nejspíš. Kris!" Ani teď nepřišla. ,,Radši se za ní půjdu podívat."
O patnáct vteřin později se vřítil do kuchyně s papírem v ruce. ,,Steve!" vrazil mu ho do ruky. ,,Co tam je?!" ,,Nevím, nečet' jsem to, ale v Krissyině pokoji je okno dokořán!"
Kapitán narovnal papír a četl:
,Milí tatínkové, mo mě to mrzí, ale udělat jsem to musela. Nikdo mě neunesl, odešla jsem sama, nehledejte mě. Ale chci vám něco říct. Zaprvé, doufám, že si po tom dnešním rozhovoru nemyslíte, že jsem to udělala proto, ,že je mi z vás špatně' nebo něco takového, to vůbec ne! Mám z vašeho vztahu radost a jsem moc ráda, že jste spolu. Zadruhé, proč jsem to udělala: říká se, že každý vztah má nějaký problém. Ve vašem případě jsem tím problémem já. Nebýt mě, nikdy byste se spolu nehádali, nebyli naštvaní nebo smutní. Je mi to moc líto, moc mě to mrzí. Omlouvám se vám za to, promiňte. Ať už to teď tedy bude jakkoliv, 1,nehledejte mě (opakuji), 2,buďte šťastní - oba na to máte právo i čas a zasloužíte si to. Prosím, občas si na mě vzpomeňte, spíš v tom dobrém než v tom špatném, i když je toho podstatně míň. Miluju vás a vždycky budu.
                                           S láskou a sbohem,
                                                              Krissy                 ,"
dočetl a do očí se mu nahrnuly slzy, stejně jako Starkovi. ,,Tony, uvědomuješ si, že odešla kvůli nám?!" ,,Jo," vydechl. ,,Ježišikriste, musíme ji okamžitě najít, hned!" vyhrkl pár sekund poté. ,,JARVISi, dělej, oblek, zkus najít Krissyinu polohu, Steve, ty se teď na kostým vykašli, vem' si jen štít!" ,,Neříkej!" odsekl Rogers. Na Tonyho se připnul Iron Suit, vzal Stevea kolem pasu a vzlétli. ,,Jarve, nic?!" ,,Zatím ne, pane." ,,Kurva!" ,,Tony!" ,,Promiň. Kde může být?! Kam by šla?!" ,,Sakra Tony, já nevím!"
Oba začínali panikařit. Báli se o ni. Ne, oni šíleli strachy.
,,Pane, něco mám," ozval se JARVIS. ,,Dělej, honem!" ,,Je asi 35 kilometrů jižně odsud na střeše vyšší budovy. Zaznamenávám vysoké hodnoty jejího krevního tlaku a pulsu." ,,Ty myslíš, že?!" ,,Ano, pane, mám podezření, že slečna Krissy s někým bojuje."

Tony dal trysky na plný výkon. Ani ne za minutu dorazili k určenému místu a uviděli...co už nikdy vidět nechtěli. 

I Love You, Dads - 1. kapitola - Ach ta škola...


Takže ahoj, přidávám sem novou kapitolovku, mojí asi první, na téma Stony x Krissy. Krissy je Tonyho a Stevova šestiletá adoptovaná dcerka s pavoučími schpnostmi. Májí se moc rádi, ovšem že by se to obešlo bez problémů, to se říct nedá...
Každopádně se omlouvám, že jsem sem teď moc nepřidávala - měla jsem takový menší (větší) problém, ael ten už je vyřešený a všechno je fajne. :)
Mimoto, odpoledne vám sem jako náhrada přistane ještě jedna trojka... ;) :3
Ale teď už k naší Superfamily :3
Zatím nic, občas 15+
Ann

I Love You, Dads 
1. kapitola - Ach ta škola...


Muž vyšel z ředitelny a za ním se po pár minutách vyplížila malá dívenka se sklopenou hlavou. Vyšla s ním ze školy na parkoviště a sedla si na zadní sedadlo, zatímco muž si sedl za volant.
Dojeli až před TEN mrakodrap. Nejznámější mrakodrap v New Yorku, možná i na celém světě. Avengers Tower. Vůz dojel až do podzemních garáží, kde ho nechal jeho majitel zaparkovat svou UI - JARVISem, a pokračoval s dívkou nahoru výtahem. Dveře se otevřely a...
,,Krissy! Jsi v pořádku?! Neublížila sis?!" Steve vyskočil ze židle v kuchyni spojené s obývákem a rychle přešel k holčičce. ,,Jsem v poho," odvětila bezbarvě a dál pokračovala na sedačku, která se nacházela proti křeslu, do kterého se svalil Tony Stark. Steve si sednul vedle ní a jestliže byl předtím jeho výraz ustaraný, teď nabral vážnější tón.
,,Krissy," začal pomalu, ale přísně Stark a dívenka se trochu víc zamračila a přikrčila se, ,,proč jsi to udělala? Proč jsi praštila toho kluka?" Steve na něj jen šokovaně pohlédl. Nemohl a nechtěl tomu uvěřit. Jejich malá, milovaná Krissy a tohle?! Když Tonymu volali ze školy, myslel, že třeba jen spadla nebo se jí udělalo špatně... Krissy byla laskavý a mírumilovný člověk, nechápal, proč by něco takového dělala. Stále neodpověděla.
,,Kris," zvýšil trochu hlas Tony, ,,nenuť mě zeptat se toho kluka." Krissy na chvíli ztuhla a rozplakala se. Steve jí položil ruku na záda a Tony se naklonil blíž a ošil se. Věděl, že už si tuhle naštvanou masku nedokáže udržet dlouho.
,,On-on...on! Říkal, že j-jsem divná, protože mám s-svoje schopnosti, ale hlavně protože mám dva tatínky a to je prý nechutný a že Iron Man a Kapitán Amerika nejsou žádní superhrdinové, ale ubožáci a jiný, vážně ošklivý věci!" vypáčila ze sebe, než znovu propukla v pláč. Tony už už otevíral pusu, aby něco řekl, ale přerušila ho. ,,To není pravda! Nic z toho není pravda! A já jsem moc ráda, že vás dva mám a moc vás miluju a je mi jedno, co si myslí ostatní!" vykřikla, než se schoulila do klubíčka a nebyla k utišení.
Tony na to zíral s otevřenou pusou a Steve zrovna tak. Věděli a říkali jim, že to nebude mít ve škole ani v životě lehké, ale slíbili si, že to zvládnou a to se teď jaksi úplně nedělo. ,,Kris," opatrně a jemně začal Rogers, ,,to přece ještě ale není důvod, abys mu musela ubližovat, vždyť-" ,,Tati, kdybys viděl ten jeho hnusnej a posměvačnej a škodolibej výraz, taky by ses neudržel!" Krissy vstala a otřela si slzy. ,,Mohli bychom se o tom teď prosím přestat bavit? Prosím," vydechla a pohledem skenovala zem.
,,Dobře," přikývl Steve. ,,Můžu jít?" ,,Samozřejmě." Kris odešla - odšourala se - do svého pokoje a Steve s Tonym osaměli. Tony se konečně vzpamatoval. ,,Já toho parchanta-" vyskočil na nohy. ,,Klid, klid, klid, klid, klid," stačil ho Kapitán chytit za pas dřív, než mohl něco udělat a oba spadli na gauč. ,,Steve pust mě! Nikdo nebude ubližovat nebo se posmívat mojí holčičce!" syčel. ,,Hej! Naší holčičce," opravil ho jemně, ale rázbě Rogers. ,,Naší, promiň, ale-" ,,Tony, slíbili jsme jí, že už se o tom nebudeme bavit, fajn?!" ,,Fajn." 

čtvrtek 23. června 2016

Steve je MŮJ nejlepší kámoš!

Po delší době, která je mi věru trapná a máte mojí omluvu, je tu další jednorázovka.
Je to na pár Balcon.
Teda ono se to jmenuje Falcon Winter, ale uznejte, že Balcon je lepší :-D
Zase se projevila moje úchylka na bitvy v lese. Jo a taky je to mírně (malilinkatě) rasistický, to neberte vážně... ale prostě černoch v povídce, já si nemohla pomoct :-D
Bavte se.
*Niké*
-------------------------------------------------------------

Panuje tma. Taková tma, že člověk automaticky vyloučí možnost výskytu čehokoli živého. Opak je ale pravdou. V té husté a chladné noční černi po nebi tiše klouže okřídlený muž tmavé pleti.
Sam Wilson, neboli Falcon. Věrný sidekick kapitána Ameriky a schopný vzdušný bojovník. Jeho hi-tech výstroj jej spolehlivě drží ve vzduchu a z temné noční oblohy má za úkol celé okolí bedlivě sledovat. Neproklouzne mu ani myš! Steve Rogers na něj spoléhá a on ho ochrání!
Jakoby odnikud se náhle vynoří cizí vrtulník. Wilsona náhlé jasné světlo oslepí, vychýlí se z rovnováhy a... pozdě si všimne muže se strojní puškou na palubě vrtulníku.
Stačí pár dobře mířených ostrých střel a superhrdina Falcon se s tou vší parádou rychle vydá vstříc zemi.
"Fuck! Fuck!" kleje šokem a hanbou.
Jeho šílený pád naštěstí utlumí měkké jehličí místního lesa a on se rozplácne na vlhkém mechu. Rozzlobeně ze sebe strhne zničenou kouřící část obleku a dál se vydává lesem po svých, prst připraven na spoušti kulometu.
*šššššš* "Kapitáne? Tady Falcon, sundali mě," přizná se neochotně do vysílačky.
"Můžeš po svých?"
"Ano," Sam si oddechne, když v Rogersově hlasu nenajde ani stopu vzteku.
"Tak směřuj na severovýchod k jejich základně, setkáme se tam."
Vydá se tedy dál a svým zrakem, vylepšeným speciálními brýlemi, skenuje prostor mezi kmeny stromů. Bylo by to moc hezké místo na procházku, kdyby se tam ovšem neusadili ti prokletí překupníci zbraní. Svižnou chůzí si to mašíruje dál, když za sebou uslyší sotva postřehnutelné zapraskání větvičky. Otočí se právě včas, aby vykryl jakýsi stín, který na něj skočil.
"Co děláš, sakra?!" zanadává, když toho muže pozná.
"Promiň, neviděl jsem tě v té tmě. Úplně splýváš s okolím," omluvil se vcelku lhostejně dlouhovlasý voják.
"Hele, žádný rasistický vtipy, jasný?"
"Tak dobře... kde je Steve?" zeptal se Bucky.
Sam má docela chuť odseknout, že mu, tedy Barnesovi, po tom nic není, ale ovládne se. Tohle je mise a kapitán Amerika je potřebuje.
"Jde na severovýchod do jejich centra."
Už beze slov se oba vydají temným porostem dál a čas od času zkontrolují, zda jdou správným směrem. Nepromluví spolu, ale je jasné, co se odehrává v hlavě každého z nich.
Steve je MŮJ nejlepší kámoš. Byli jsme skvělý tým, než se tu objevil ten druhý! Boji vůbec nerozumí a teď se k nám nacpal...
"Jak dlouho už se s ním znáš?" ozve se nakonec Barnesův hlas.
"Asi půl roku," opáčí Wilson. Ani se nemusí dívat, aby věděl, jak se ten zatracenej voják šklebí.
"Já se s ním znám už asi dvacet let. No a to nepočítám dobu v ledu."
"Byli jste vždycky přátelé?" Sam ani neví, proč se na to ptá. Možná trošku ze žárlivosti.
"Přátelé? My nebyli jen přátelé," pronese významně Winter soldier.
"Jak to m-myslíš?"
"Víš, můj milý černý příteli, já a Steve jsme spolu chvilku... chodili. Ale nevyšlo to kvůli válečné situaci a tehdejší době..."
Falcon cítí, jak rudne a v krku se mu vytváří hořký knedlík. Netušil, že si jsou ti dva tak blízcí. A nelíbí se mu to.
"... možná bychom to mohli dát zase dohromady," uvažuje Bucky dál nahlas a užívá si reakci druhého muže.
Ten výrazně zrychlí krok, aby se od něj co nejvíc distancoval.  Dusá jako slon a bezohledně láme větve jehličnanů.
"Znáš to přirovnání, když je někdo jako páté kolo u vozu?"
"To přesně jsi tu teď ty, ty parchante," zavrčí Wilson a zastaví se, aby mu mohl pohlédnout zpříma do očí.
"Vrazil bych ti, ale nebude mlácení černého gaye diskriminace?" rýpne si James, který už taky naprosto zapomněl na okolní svět a na nějakou misi.
"Já ti to klidně odpustím," doběla rozžhavený Falcon na zimního vojáka skočí, už jsou na zemi a vzájemně se zasypávají ranami hlava nehlava. Bijí se a fackují jako malé holky, různě fixlují, koušou, škrábou a hází jehličí do obličeje svého soka.
*šššššš* "Mám tu problém! Je jich strašně moc a vypadá to, že nejmíň jeden z nich má raketomet! Kde jste?! Bucky! Same!" *šššššš*
Tahle zpráva z vysílačky oba wrestlery probere. Hrozivou sekundu ticha na sobě jen leží a hledí si do očí... a pak se začnou honem a spěšně sbírat, aby svého miláčka zachránili. Sprintují, přeskakují pařezy, vyhýbají se kmenům a znovu přítomná tíha tmavé noci je pohání ještě víc.
Sam Wilson peláší bok po boku s Winter Soldierem a přes všechnu nenávist musí uznat, že ten chlap je opravdu nabušený. Není na něm znát sebemenší únava ani bolest.
Výbuch. Blízký, silný a nezměrně hlasitý. Do rachotu exploze se ozvou dva zděšené výkřiky.
"Steve!"
"Steve!"
Vybíhají na mýtinu a v hrůze zjišťují, že z bunkru, který si tu pašeráci postavili, zbývají jen očernalé a doutnající ruiny. Kapitán nikde. Jako o život se rozběhnou pře louku, když spatří mezi ruinami záblesk blonďatých vlasů. Ve chvilce se jim naskytne se jim pohled na to dílo zkázy.
Mrtvá těla pašeráků mezi zbytky zdiva a přímo uprostřed...
Sam už už radostně vykřikne, když ho Bucky zastaví. V troskách totiž sedí poškrábaný a mírně začouzený první Avenger a u něj blonďatá žena, ve které Wilson poznává agentu SHIELDu, nějakou Shaunu nebo Sandru nebo tak nějak se jmenuje.
A ta ženská má tu drzost objímat jejich Steva!
Falcon i Winter Soldier strnule stojí a z dálky sledují, jak kapitán dívce děkuje. Ovšem nikoli slovy.
"Ten ženskomilnej parchant," utrousí Bucky chmurně.
"Říkal jsi, že je gay!" vyjede po něm Sam zoufale.
"Myslel jsem si to!"
"Já ho miloval!"
"Já taky doprdele!"
Oba se, už dost znechuceni výhledem, obrátí zpět k lesu.
"Znáš to přirovnání, když někdo pláče na špatným hrobě?"
"Teď už jo."
"Čert to vem!" dlouhovlasý voják Falcona popadne, otočí ho k sobě a vlepí mu pořádnou pusu. Polibek ze zlosti, žárlivosti, trapnosti a taky proto, že Sam nakonec není tak špatný.
Hrou a agresivnými výpady svých jazyků se tiše domluvili, že o tomhle "zamilování " Stevovi nikdy neřeknou. Mohl by pak lehko zpychnout, kdyby se dozvěděl, že po něm letí chlapi i baby.
"Víš Same, já mám stejně radši čokoládovou zmrzlinu, než vanilkovou."
"Ty jíš zmrzlinu? Člověk by řekl, že po těch letech v ledu tě na ní přejde chuť..."
"Ty jsi ale parchant... a to se mi líbí."

úterý 14. června 2016

Pozvánka na guláš

Takže... tahle povídka je na pár stanner/brony a je zveršovaná a obsahuje značně vysokou koncentraci šílenosti a úchylnosti, takže přesně něco pro vás :-D
 Ne, dělám si legraci... jen, kdyby mě někdo požádal o veřejné čtení tohoto "díla", tak bych to okamžitě spálila a utekla :-D, takže asi takhle k tomu obsahu.
No nic, užijte si to ;-)
*Niké*
-----------------------------------------------------------------------

O.M.G. , aneb Objednej Mi Guláš


Bruce ráno vstal, zelený čaj si uvařil,
aby byl v klidu a půl města zas nezbořil.
Byl ještě v pyžamu, když zazvonil mobil, 
kdo ho to proboha tak ráno zlobil?
Tím hrozným necitou nebyl nikdo jiný,
než jistý playboy vlastním jménem Tony.
Bruce vřele pozdravil, ptal se, jak si žije
a tajně doufal, že nervozitu skryje.
Stark chvíli naschvál horkou kaši obcházel,
pak řekl: "Čas na oběd by sis nenašel?"
Banner hned pochopil, o co se Stark snaží,
věděl, že po něm už ňákou chvíli baží.
Snažil se nejevit pražádnou emoci, 
v břiše mu však náhle vybouchli motýlci.
"Tak dobře, když jinak nedáš," odpověděl.
Že bude vepřový guláš se dozvěděl.
Rozloučil se, zavěsil a nadšeně výskal:
"Dostal jsem možnost, abych milence získal!"
Zaběhl v koupelnu a počal se holit,
přestože bylo ráno, jal se hned strojit.
Sám ani nevěděl, proč takhle jančí,
možná ho jen lákalo slíbené kančí.

Nastalo poledne a správný čas přišel, 
Bruce celý nervózní na ulici vyšel.
Ozval se zvuk motoru drahého auta,
v něm Starka viděl nedočkavého chvátat.
"Spěchal jsem, nechtělo se mi pozdě přijet,"
prohlásil Tony, v rukou držíc růží pugét.
Květiny voněly a Stark se usmíval,
Bruce z toho tím blahem  až téměř omdlíval.
Obsadil sedadlo a přepjal se pásem, 
na místě se ocitli jakoby rázem.
"Na co máš chuť zlato? Tady, posaď se prosím."
Teprve usedli a jídlo jim nosí.
"Nazval mě zlato, to se zřídka nestává!"
Do sedmého nebe se Bruce hned dostává.
Guláš je skvělý a víno mizí v krku,
z ničeho nic ucítí na stehně ruku.
Překvapeně kouká, kam končetina spěje,
ze druhého konce se naň Tony směje.
"Tak jak jde život Bruci, máš teď někoho?"
"Co je vám, pane miliardář, do toho?"

Stark zaplatí účet a vstanou od stolu,
dál jdou ruku v ruce, pěkně pospolu.
Zase sednou do auta a jedou domů,
baví se, žertují a flirtují k tomu.
"Guláš byl super, ještě něco bych si dal."
"Copak byste rád, pane Banner, ochutnal?"
Bruce dostal chuť na zakázané ovoce, 
rád by také strčil krocana do pece.
"Už vím, na co máš chuť, milý příteli,
rád bych, abychom ke mně domů zajeli."
Tony se rozjasní a zařadí rychlost, 
že jezdí, jak blázen je už dávno zvyklost.
Jedou do Starktower, do jejích garáží,
kde se světla od drahých kapot odráží.
"To jsou fára!" pískne Bruce, drahé stroje vida,
Stark zřejmě vždy ráno zlatou lžící snídá.
"Můžou být tvoje, jen za malou službičku."
Doktor zesiná: "Co by jsi chtěl?" "Hubičku."
"Tak to prodáváš levně, ty romantiku,
o auto nestojím, díky za nabídku."
Tony se zarazí a zmateně hledí:
"Je tu snad nějaký muž, o kterém nevím?"
"Klidni se, žárlivče! Jenom tě lakuju,
polibek nebo dva zdarma ti daruju."
"A co ten třetí? Čtvrtý? Pátý? Šestý?"
"Ty mi oplatíš nebo dostaneš pěstí!"

Tak spolu ulehli na místě, kde byli,
jen mezi auty svojí nahotu skryli.
A na ten den dlouho ódy pěli,
už předlouho nejedli guláš tak skvělý.


sobota 11. června 2016

Železné srdce - 17. kapitola (Finální!)

ThoBlaHulKeye?!

Tohle je poslední kapitola téhle dlouhatánské stony!
Napiště mi, jak se vám to četlo a celkově a ... omluvte mírnou rozpičouřenost této kapitoly, já jsem prostě jenom šíleně mega velmi ráda, že se mi to podařilo dopsat :-D :*
Ten konec je klišé ve stylu romatnických komedií, ale tak co už.
Díky za veškeré komentáře, a přečtení a podporu.
*Niké*
-------------------------------------------------------------------------------

Celý den strávili Tony se Stevem spolu, bez jakéhokoli spojení se světem. Miliardář objednal spoustu ovoce, které následně rozkrájel a servíroval na milencovu nahou kůži. Vzájemné mazlení a blízká přítomnost jim, alespoň na tu krátkou chvíli dala zapomenout na to, co je ještě čeká. Budoucí nepříjemný rozchod s Pepper a nevyhnutelný coming-out však visel nad jejich ložem jako Damoklův meč a nemohli ho ignorovat věčně.
(Damoklův meč = přirovnání pro situaci, kdy člověk nemůže být šťastný, jelikož ho čeká něco důležitého, co nemusí skončit vůbec dobře :*)
Ve sladkém opojení se Stark věnoval sladkokyselé chuti aromatických mandarinek položených na kapitánově břiše. Přál si, aby z těchto společných chvil měli oba co nejvíce, poznal však, že se i Rogers do vášně poněkud nutí. Vzdychl, posadil se a cestičku z malin, která vedla dolů k cíli jejich slasti, shrnul rukou.
Druhý překvapeně otevřel oči, do té doby slastně přivřené a vrhl na tmavovlasého tázavý pohled.
"Řeknu o tobě Pepper," rozhodl se miliardář, přisunul se k němu blíž a začal ho krmit sladkými plody.
On je se zamračenou tváří přijímal a tiše přemýšlel.
"A nešlo by to utajit? Však víš, kvůli veřejnosti a bulváru a kvůli..."
"Kvůli Sharon, že? Ty proutníku!" plísnil ho schválně Tony: "Nene, hezky všem řekneš, že patříš jenom mně."
"Se Sharon nic nemám, ty to dobře víš."
"No to bych ti radil!"
"Teď vážně Tony, musíme počítat taky s tím, že už nás takhle nebudou chtít v Avengers, že nás možná i odvrhnou."
"No, jestli si myslí, že mi jsou Avengers dražší než ty, tak to se pletou. A navíc, my jsme ti, kteří tu různorodou chásku drží pohromadě! Pokud nás vyhodí, založíme si vlastní organizaci na ochranu světa. Co takhle nazvat jí Stony? Nebo IronShielders?"
"Přestaň si dělat legraci, je důležité, aby Avengers zůstali pohromadě, svět je potřebuje! Proto bych chtěl náš vztah utajit! Miluju tě, ale máme taky zodpovědnost vůči světu!"
"Však ano, můžeme operovat jako Stony...  ale to zní jako nějakej shipovací pár pro náctiletý fanynky, lepší bude IronShielders. I když to se moc podobá SHIELDu... no, uvidíme. No a ostatní si můžou založit vlastní skupinu. Co třeba... ThoBlaHulKeye?"
Stark už se naplno ztratil ve svých úvahách o jménech potenciálních superhrdinských skupin a když si všiml, že v sobě jeho společník dusí smích, rozchechtal se taky.
"Tak snad půjde najít nějakej kompromis. Pozveme ostatní na jídlo a tam jim to oznámíme. Můžem jim do toho něco přimíchat, aby měli vstřícnější náladu," uvažoval, v očích slzy smíchu.
Tak se tedy dali do rozesílání esemesek a zamlouvání stolu na večer. Vybrali jednu zastrčenější malou pizzerii, aby měli na své prohlášení klid. Všichni obeslaní superhrdinové jim svojí účast přislíbili, celí zvědaví, co se bude dít a co bude na jídlo.

...

Zapadající slunce barvilo oblohu do barvy rzi a na stěnách útulné restaurace se odráželo stále sílící světlo svíček. Tony udržoval jakous takous konverzaci s příchozími hosty, Nat, Brucem a Clintem, a Steve venku netrpělivě očekával přílet boha hromu. Na oranžové obloze se za chvilku objevila stále se zvětšující skvrna letícího Thora. Už z oblohy vypadala podivně a kapitánovo podezření se potvrdilo ve chvíli, kdy Odinson přistál a v jeho náruči se mačkal, kdo jiný, než jeho bratr.
"Thore, Lokiho jsi opravdu vodit nemusel," zasténal nervózně voják.
"Odpusť, avšak bratr se ve vězení nudí a napadlo mě, že tato společná večeře bude pro nás pro všechny skvělou příležitostí k navázání přátelství."
Dusící se bůh lsti zaskuhral cosi o bandě šašků, načež schytal pohlavek.
"Budeš se chovat slušně, bratře!" nakázal mu naivně hromovládce.
Rogers je oba uvedl ke stolu, který sborově zanaříkal nad záporákovou přítomností.
Usadili se, dali signál obsluze a za chvilku už před každým ležel talíř špaget, pizza nebo, v případě Thora obojí.
Stark se snažil všechny bavit svým vtipem, bylo na něm ale očividné, jak je nervózní. Neustále těkal očima po Stevovi a ve své porci se nimral a rýpal. Než všichni dojedli, zdálo se to čekání jako věčné.
Kapitán s Ironmanem na sebe kývli, povstali a mírně zčervenalí se obrátili ke spokojeným a sytým hostům.
Brunet se ujal slova:
"Jak určitě víte, poslední dobou jsem byl dost mimo," zle se zamračil na černovlasého záškodníka: "... a asi bych se z toho nikdy nedostal, nebýt tady Capa. No a věc se má tak, že jsme si uvědomili, že se milujeme. A komu se to nelíbí, ať si prdel polí..."
První Avenger, celý rudý jak rajče mu rychle skočil do řeči.
"Jsme si vědomi toho, že je náš vztah asi nevhodný a, pokud budete chtít, okamžitě Avengers opustíme," pronesl s těžkým srdcem a pevně vzal Tonyho za ruku.
Chvilku bylo ticho... a pak propukli všichni přítomní v jásot.
"Gratulujeme!" ozývalo se ze všech úst.
"Přeju ti to Steve!"
"Budete nádherný pár! A na odchod z týmu zapomeňte!"
Thor ve všem tom veselí objal svého, velmi zaskočeného a pohoršeného, bratra a zahlaholil:
"Vidíš to Loki, oni se za jejich vztah nestydí! Vezmeš si mě?"
Všechny pohledy v místnosti se odpoutaly od šťastného páru a upřely se na boha lsti, jehož černé vlasy kontrastovaly s hrůzou zbledlým obličejem.
On se jenom ke svému adoptivnímu bratru naklonil a zašeptal něco neslyšně do ucha. Když se dlouhovlasý blonďák celý šťastný usmál, všichni pochopili, co to bylo a začali rozpačitě tleskat a gratulovat tentokrát jim.
"Jste trapní," vyhrkl Loki a vyběhl z restaurace následovaný bohem hromu v sedmém nebi.
Natasha, Clint i Bruce nadšeně diskutovali celou situaci a otočili se zpět, aby mohli ještě blahopřát Tonymu se Stevem, ti však už dávno zmizeli.

...

Bugatti v barvě pomeranče stálo na opuštěné cestě za městem, skryté planými keři a vysokou trávou a skomírající paprsky slunečního kotouče vrhaly teplé odstíny na celé okolí. Na kožených sedačkách auta se drželi v objetí dva, nyní vyloženě šťastní superhrdinové.
"Zbyly ještě nějaké maliny?"
"Ne, myslím, že ne. Ale jsou tam ještě, myslím, dva banány."
"Steve, ty perverzáku!"
"Já to tak nemyslel!"
"Přiznej se, mně je jasný, na co celý den myslíš."
"A na co myslíš ty, Starku?"
"Na to stejný, co ty. Na mě."
Rogers se zasmál a umlčel miliardářovo ego svými rty. Pak ho políbil znovu a zase a ještě a potřetí a zase, pak to ještě šestkrát zopakoval a znova a zase a opět a zase a ještě...

Das Ende!

pátek 10. června 2016

What? You didn't know it's coming?

Takže ahoj, jsem tu zas :D Dneska tu máme trošku neobvyklý pár a musím se přiznat, že to bylo celkem těžký :) Ale tak, je to tu :D
Je to vlastně taková povídka na přání, kterou jsem psala pro jednu holku na Wattpadu. :)
Hezké počtení ;)
AnnDark
15+

"Steve? Jsi v pořádku?" ozvalo se za Kapitánem. Rogers se donutil probudit se z transu a otočit se na Natašu.
"Co?" vyhrknul. Zrzka se zamračila.
"Jsi úplně mimo. A já chci vědět proč," založila si ruce na prsou.
"Nic to není," zamumlal. "Ale je. Ty, který by měl být v první linii oslav poražení Ultrona sedíš tady a tváříš se jak čínskej bůh srandy. Takže?"
Cap si jen povzdechl. "Můžu ti nějak pomoct?" přisedla si k němu a položila mu ruku na rameno.
"Ne," vydechl a podíval se na ni skleněnýma očima. "Nemůžeš. To nikdo..."
"Jde o něj, že?" zeptala se opatrně. "O koho?" "O...Pietra," šeptla.
"Steve, nesmíš si to tak brát. Nemohl jsi za to. Jen jsi ze svého týmu chtěl dostat maximum, jako sám ze sebe. Nikdo nemohl čekat, že tam vběhne. Na druhou stranu, Clint by bez něho byl mrtvý."
Jen pokrčil rameny.
"To není všechno, co?"
Steve přikývl a podíval se ven z proskleného okna. "Byl pro tebe jako syn, viď?"
Steve se smutně usmál. "Ne, to nebyl."
"Tak co?"
"Já..."
Nataša na něj pohlédla.
"Já ho miloval," zašeptal.
Zalapala po dechu. "To je mi líto," sklopila pohled k podlaze. "Nemůžeš za to. Jsem unavenej, půjdu se prospat, užij si to," zvedl se.
"Steve?" "Hm?" otočil se na agentku.
"Dobrou," pousmála se na něj.
"Dobrou," mávnul na ni a odešel.

"Můžu za to. Kdybych ho tam býval neposlal...," mumlal si pro sebe když odemykal svůj byt.
Něco bylo jinak. Stačil mu jediný pohled a věděl, že tu někdo byl.
Uslyšel kroky v kuchyni, které mířily do obýváku - směrem k němu.
Schoval se za roh a připravoval plán strategie.
Čekal Hydru. Čekal S.H.I.E.L.D. . Čekal Furyho.
Čekal cokoli.
Ale tohle ne.
Mladík, který tam stál, byl stejně překvapený, až vyděšený, jako on sám.

"Pietro?" vydechnul a do očí se mu nahrnuly slzy.
"Steve," polknul Maximoff.
"Ty, ty-"
"Steve, uklidni se," začal mladší ustupovat, ale voják ho nenechal.
Překonal těch pár metrů k němu a sevřel ho v teplém, pevném objetí.
Quick Silver chvíli mrkal pro zahnání slz, ale po pár vteřinách se mu vrhl kolem krku.
"C-chyběl j-jsi mi," vzlykal Cap. Ani nepostřehl, kdy se rozplakal.
"Však ty mně taky," hladil ho po zádech.
"Ale jaktože žiješ? Viděl jsem tě...umírat," vydal ze sebe přiškrceně. Při vzpomínce na to se mu přehnal mráz po zádech.
"No, jak to říct," poškrábal se na zátylku, "můj organismus je rychlejší, mnohem rychlejší než ten lidský. Viděli jste mě zraněného, ale moje srdce pořád ještě bilo. Když jsem se pak v márnici jakžtakž zmátořil, vydal  jsem se sem," usmál se na něj.
"Proč jsi nám nezavolal nebo něco?"
"Chtěl jsem, abys to věděl jako první," zavrněl.
Zpozorněl.
"Já? Proč já? Wanda je přece-"
Umlčel ho prstem na rtech. "Wanda se to dozví zítra. A proč ty?"
Začervenal se.
Rychle se k němu natáhnul a líbnul ho na tvář. Hned se zase vrátil na své původní místo, červený jako rajče.
"Znova. Proč já?" škubly koutky Kapitánovi, když se dostal z oblaku zase na zem.
"Protože...tě miluju," zašeptal Pietro.
"Už dlouho. Ale bál jsem se ti to říct, protože ty jsi Kapitán Amerika - nebudeš se zahazovat s někým, jako jsem já. Ale pak, když jsem skoro umřel, jsem si to uvědomil - musím ti to říct, i kdybys mě měl do smrti nenávidět. Protože...kdybych umřel...už bych ti to nikdy nestihl říct."
Sklopil pohled k zemi. Styděl se.
"Pietro." Nepodíval se mu do očí. Na to se moc bál.
Ucítil dva prsty pod bradou. Rogers ho k sobě natočil a upíral na něj své dětské, modré oči.
"Miluju tě," usmál se. Pietro lapnul po dechu. ON miluje jeho? Nemohl tomu uvěřit.
Steve si ho za bradu pomalu přitáhnul blíž.
Pět centimetrů. Začal se potit.
Tři centimetry. Srdce mu zběsilo bilo.
Centimetr. Točila se mu hlava.
A pak se jejich rty konečně střetly.
Byl to jen jemný polibek, plný lásky a něhy.
Pietro po chvíli zajel Capovi do vlasů a zatahal. Steve mu vzdychnul do úst a Maximoff do nich vniknul jazykem.
Chvíli se takhle líbali, bylo to příjemné, moc příjemné, ale...oba začali chtít něco...víc.
Kapitán, který měl až doposud rzce na Quick Silverových bocích s nimi začal přejíždět nahoru a dolů a Pietro mj skousl ret.
Rogers si ho vyhoupl na pas. Pietro vyjekl, ale hned se uklidnil - Steve by ho NIKDY nepustil a NIKDY by mu neublížil. Ne úmyslně.
Donesl ho až k posteli, kde ho opatrně položil. Chvíli se kochal pohledem na zadýchaného, zčervenalého a podle jeho názoru rozhodně sexy vypadajícího Maximoffa.
Došel až ke dveřím, kde otočil klíčem. Nikdo je teď nemohl vyrušit.
Vrátil se k němu a znovu ho začal líbat. Teď už dravě, hladově, nenasytně.
Rogers nad ním klečel a Pietro se ho držel kolem krku.
"Steve?"
"Ano?"
"Steve...vezmi se mě," podíval se na něj se zastřeným pohledem.
"Jsi si jistý?" zeptal se Kapitán. Nemohl však popřít, že ho to vzrušilo.
Jen přikývnul.
"Ale já nemám žádný-" "Lubrikant? Maličkost," usmál se na něj úsměvem ďábla a zbyla po něm modrá, třpityvá šmouha, která se po dvou vteřinách změnila zase v Pietra Maximoffa.
V dlaních držel malou tubičku.
"Ale, ale, tady se někdo připravoval," zavrněl Cap a skousl mu ušní lalůček.
Pietro vzdychnul.
Začal blonďákovi vyhrnovat košili a když si ji nechtěl nechat přetáhnout přes hlavu, aby ho trošku pozlobil, jednoduše ji roztrhl vedví.
"Hej, to byla moje oblíbená," zamračil se vyšší, ale vteřinu nato se na jeho tváři objevil hladový úsměv.
Maximoff mezitím přejížděl po jeho prsních a břišních svalech. Jeho nadřízený Kapitán Amerika mu připadal neskutečně krásný.
"Teď já," zasmál se a minutu poté letěl Quick Silverův svršek někam do háje.
Následovaly ho jeho kalhoty. "Hele, to neni fér!" poukázal mladší na fakt, že má na sobě pouze boxerky zatímco starší až na roztrhlou košili všechno.
Blýsklo se mu v očích.
Slezl z postele, sundal si košili - na vyhození, pokud by se mu tedy nechtělo, přadlence, přišívat knoflíček po knoflíčku -, stáhnul si kalhoty a už zase ležel na svém miláčkovi.
"To už je lepší," zavrněl Maximoff.
Steve se jen zasmál. Pomalu polibky postupoval od jeho čelisti, přes krk, břicho, pupík, až k podbřišku, kde se zastavil.
Vzhlédl k němu. Potřeboval potvzení, že to, co dělá, dělá správně a není mu to nepříjemně či dokonce bolestivé.
Mladší jen rychle přikývnul. Steve mu pomalu boxerky stáhnul a hodil je na podlahu.
Na to, kolik mu bylo, vůbec nebyl malý, spíš naopak. I když, Cap byl přece jen větší...
Maximoff na něj upíral svoje rozšířené zorničky a Stevovy oči zase dost ztmavly.
Chvíli se na sebe takhle dívali. Rogersovi se blýsklo v očích. Sklonil se dolů a Pietrovy slabiny ovíval jeho horký dech. Ten jen zasténal a zvrátil hlavu dozadu, do polštářů.
Steve si ještě chvíli užíval tu reakci, ale pak si ho - konečně - vzal do pusy.
"Steve!"
Pietro se neudržel a zamotal prsty do Kapitánových vlasů. Udělal pár tahů hlavou nahoru a dolů.
"S-Steve...počkej..."
Blonďák v mžiku zvedl hlavu v obavě, zda mu nějak neublížil.
"Stalo se něco?" zeptal se kapku vyděšeně. "Ne," zasmál se Maximoff, "jen bych to asi nevydržel. Kolikrát žes' byl s chlapem?" "Ani jednou," zčervenal Symbol Ameriky.
"To je divný," přitáhl si ho blíž, "protože úžasně kouříš," zašeptal mu do ucha, které mu následně skousl.
"Ale nemyslíš, že na sobě pořád máš něco navíc?" zatahal za lem jeho boxerek a vyššímu unikl vzdych.
Rychle je ze sebe strhl a za moment se setkaly s těmi Pietrovými.
"Panebože! Kolik sakra měříš?!" "Nevím, asi 30 centimetrů," zarděl se.
"Jseš si jistej, že tohle se do mě fakt vejde?" znejistěl a začaly se mu třást ruce.
"Hej," chytil jeho ruce do svých, "jestli nechceš, nemusíme to nutně dělat, ano?" díval se na něj tím způsobem, co mladší dokázal identifikovat jen jako čistou lásku.
Pietro zasténal a zabořil hlavu do Kapitánovy hrudi. "Já, chci to, a moc, ale...ještě nikdy jsem to nedělal a ty jsi tak strašně velkej... Nejsem jistý, jestli to zvládnu," kňučel.
"Přece jsem ti řekl že to nemusíme dělat," pohladil ho a políbil do postříbřených vlasů.
Přetočil se pod něj, přitáhl si ho na hruď a políbil ho.
Pietro se však ani trochu neuklidnil. "Zlobíš se?" zeptal se šeptem.
"Ne, vůbec ne," zasmál se Rogers, "popravdě, tohle mělo taky být moje 'poprvé'," usmál se na něj a trošičku zčervenal.
"To ti nevěřím. Jakože žádná ženská nikdy neviděla a nechtěla takovýhle sexy tělo?" "No, spíš já nechtěl tu ženskou. Místo toho mi ale z nebe spadnul můj malý ďáblík," ušklíbl se a oběma v tu chvíli bylo úplně jedno, jakou řekl blbost.
Oba už se věnovali ústům toho druhého. Nenasytně a divoce.
Maximoff zašátral někam za sebe a vytáhl tubičku, kterou předtím přinesl. Rogersovi to nemohlo uniknout.
"Vážně to chceš?"
"Ano," přikývnul a přitom se mu díval do očí.
Steve vplul rukou do jeho vlasů a přitáhl si ho do vyhřívaného polibku.
Pietro mu mezitím do druhé ruky vtisknul lubrikant.
Nechal to zcela na něm.
Pořád se líbali, ale Cap si na prsty vymáčkl trochu gelu, promnul ho pro zahřátí a začal se jedním prstem pomalu dobývat do mladého, čistého, - zatím ještě pořád - nevinného těla jeho společníka.
Ten jen hlasitě zavzdychal a kousnul se do rtu.
Lehce a jemně s ním pohyboval - nechtěl mu ublížit a dovedl si představit, jak to asi musí bolet.
Po chvilce přidal druhý prst a dokonce i třetí.
Nakonec je z něj opatrně vytáhnul a podíval se na něj.
Pietro ho políbil a svůdně si olízl rty.
Kapitán si lubrikantem potřel i svůj penis a Maximoff na něj začal pomalu dosedat.
Syknul, když do něj Steve zajel svou špičkou.
"V pořádku?" lekl se Rogers. Quick Silver jen přikývnul a chytil ho za ruku. Cap s ním propletl prsty a přitáhl si ho blíž k sobě.
"Pokračuj," vyzval ho mladší šeptem.
Rogers se dál nořil do jeho těla, až se v něm ocitl až po kořen.
Pohlédl mu do obličeje a píchlo ho u srdce, když na Pietrově tváři spatřil mokré cestičky od slz.
"Mám přestat?" pohladil ho po tváři a setřel nově se rodící slzu. "Ne! Jen...si na tebe potřebuju zvyknout," pokusil se o úsměv, "jsi strašně velkej a je to úžasný, ale taky to dost bolí, ale je to nádherný," šeptal.
Cap ho políbil na čelo a nižší se pomalu zvednul nahoru. Kapitánovy ruce se objevily na jeho bocích, aby ho mohly případně přidržet.
Po pár vteřinách se svezl zase dolů a oba zasténali.

Pietro se ještě párkrát zhoupnul a jejich tempo se zrychlilo. Víc. A ještě víc...

"Steve! P-prosím! R-rychle-ji!" zasténal mladší a starší mu to více než ochotně splnil. Začal do něj přirážet v souladu s tempem a to je vyneslo ještě výš a blíž ke hvězdám.
Rogers se pokaždé strefil do jeho prostaty a poté následovalo Maximoffovo zasténání, zavzdychání, kousnutí do rtu, zalapání po dechu nebo nadávka.
"Pietro...," vydal ze se Kapitán přiškrceně.
"Já taky," přitakal šeptem.
Cap ještě v rychlosti obmotal ruku kolem Quick Silverova penisu a sladil jejich tempa.
"Ste- Steve!" zakřičel Pietro snad na celý New York a vyvrcholil. Stevie ještě párkrát přirazil a následoval ho do nebes.

Chvíli nebylo slyšet nic jiného než dunivá hudba seshora a jejich přerývavý dech.
"To bylo božský," vydechl nižší.
"To bych řekl," přitakal Cap a usmál se.
Pomalu z něj vyklouzl, položil si unaveného milence na hruď a přes oba přetáhl deku.
"Jak se cítíš?" znovu se u něj projevila starost. "Hm...tak nějak...prázdně," zasmál se a Steve protočil oči. "Vážně jsem to nějak neublížil?" ptal se se strachem v očích.
"Ne," zakroutil hlavou, "nezapomeň, že nejsem z porcelánu a něco vydržím," mrkl na něj a políbil ho.
"Pojď sem," šeptl Kapitán a Maximoff se k němu ještě víc natiskl. Ve vzduchu byl cítit sex, zpocená těla, ale taky spousta, spousta lásky.

Oba byli sebou tak zaměstnáni, že si ani si nevšimli klíče, který se pomocí rudě zbarvené magie přesunul k zámku a odemknul.
Klika cvakla, dveře letí, někdo vchází do dveří.

"Pietro?!" vyhrkl dotyčný. Vlastně, vyhrkla dotyčná.
"Jé, ahoj Wando..."

středa 8. června 2016

Železné srdce - 16. kapitola

"Kluci v akci"

Po delším intervalu je tu další Železné srdce.
 Je trošku kratší, ale s tou školou a leností jsem ráda, že je to alespoň něco.
 Těšte se na menší muchlando :*
*Niké*
--------------------------------------------------------------------

Steve se neochotně probral ze spánku a malátně si prohrábl své blonďaté kadeře. Převalil se na bok a přitáhl si teploučkou peřinku výš k bradě. Ještě se mu nechtělo vstávat do toho pochmurného světa.
"Pepper," ozvalo se vedle něj tiše.
"T-tony? Co tu u všech čertů děláš?" polekaně nadskočil a spěšně se posadil.
"Nevím, jestli ji pořád miluju," pronesl klidně Tony, který se ani nezvedl z lehu a pořád klidně hleděl na strop.
"A to jsi přišel řešit se mnou?" zavrčel dopáleně Rogers, zvedl se a odešel do kuchyně uvařit nějaký čaj. Druhý se ani nepohnul.
"Vlastně ano," zvýšil miliardář hlas, aby ho ve vedlejší místnosti slyšel.
"Tak já ti to řeknu, nemiluješ ji," ukončil voják menší filosofickou chvilku.
"Možná se budeš divit, ale já to tak taky docela vidím," pokračoval klidně dál ležící.
"Jaký si dáš čaj? Mám tu zelený s citronem, lesní směs, černý indický a něco bylinkovýho."
"Věděl jsi, že jsem bisexuál? A... dám si whiskey, nemáš zač."
Kapitán přichystal dva menší hrnky, do jednoho nachystal sáček zvoleného čaje -měl náladu na černý- a do druhého nalil záhadnou alkoholickou tekutinu ze zadního rohu ledničky. Nepil, ale měl vždy něco po ruce.  Když už nic, bylo to dobré na desinfekci ran a zahnání chmur.
"Dokážu být vděčný Steve, ty jsi mi zachránil krk a tak si to zasloužíš víc, než kdokoli."
"Co tím myslíš?" zeptal se podezřívavě.
"Máš mě docela rád že? A nejsi právě k zahození takže..."
"Nestojím o... o lásku z vděčnosti Starku!" odtušil hořce první Avenger.
"Ale ne, pochopil jsi to špatně! Já už nejsem takový "šup sem, šup tam"!" ohradil se hlasitě brunet.
Voda už naplno vřela, ale Steve to nevnímal. Opíral se o kuchyňskou linku a držel se za hlavu.
"Takže chceš říct, že o mě máš doopravdy rád?" prodralo se mu z úst zoufale. Cítil se jako naprostý idiot. Puberťák. Naiva. Hlupák.
Ironman vedle mlčel.
"Tak teda vypadni!"  rozkřikl se na něj kapitán a prudce se otočil, aby zalil zapomenutý čaj.
Nic se neozvalo. Čekal jen na prásknutí dveří nebo nějaké uštěpačné poznámky.
"Rád...?" ozval se mu za zády hlas: "... já to mám jako s jídlem. Dokud to neochutnám, tak nevím, jestli to mám rád."
"Ale... už jsi přece ochutnal," prohodil blonďák. Stále se věnoval přípravě čaje, na tváři mu nezadržitelně vykvétal úsměv.
"Ale správný degustátor si vychutnává svůj pokrm dlouho a pečlivě, aby poznal jeho pravou chuť."
Starkovy ruce doputovaly na jeho hruď a jemně se k němu přivinul.
"Musí si nejdřív vychutnat tu vůni," pokračoval, nasával příjemnou vůni jeho vlasů a nosem ho, jako mazlivý kocour čumáčkem, jemně šťouchal do zátylku.
"Hmmm, dobrý ročník. Jemná vůně větru v zádech se mísí s profesionálním pachem tvé uniformy," pokýval znalecky hlavou.
"Dobrá. Dále je velice kladně hodnocen vzhled a servírování pokrmu," vzal jej za ruku, nechal čaj čajem a dovedl jej k posteli. Tam jej nechal ve zvědavém očekávání a trošku odstoupil, aby si prohlédl celkovou kompozici a vyznění této polohy. Nespokojeně zamlaskal a zavrtěl hlavou.
"Lehni si přímo doprostřed postele," poručil vojákovi, který ho nesměle poslechl.
Vlezl za ním, rozepnul mu první dva knoflíčky u košile, čímž odhalil jeho svalnatou hruď a rozcuchal mu blonďaté vlasy. Pak zase odstoupil a obdivoval své dílo.
"Bellisimo!" zajásal "italsky" a kochal se.
"Ehm... pokud mě chceš uspat, tak se ti to dost dobře daří," naznačil mu s úsměvem jeho pokrm.
"Všechno má svůj čas," odbyl ho marnivě.
"Nyní je už tedy pomalu čas na předkrm," komentoval celou situaci, jako by chtěl natáčet "Kluci v akci" a ne se mazlit se svým potenciálním přítelem.
Dával si na čas a po čtyřech obcházel na posteli Rogerse pořád dokola, než to modrooký zkrátka nevydržel a strhl ho k sobě.
Našel si jeho rty a spojil je se svými v dychtivém polibku. Svalili se na matraci a vzájemně se "degustovali" všemi možnými způsoby. Tony, naprosto uchvácený kapitánovými křivkami, pochopil, že se mu asi doopravdy líbí chlapy a Steve, ze kterého spadly veškeré obavy a strachy si nadšeně vychutnával přítelovy intenzivní dotyky.  Hra na "pomalé ochutnávání" je hodně rychle opustila a proud vášně je zcela pohltil. Vzájemný cit je spojil pevněji, než připečenou spáleninu a pánev a za udržování polibky a mazlením jej nechali vygradovat. Leželi ve vzájemném obětí, na tvářích nekonečnou blaženost vesmíru.
"Takže? Jak vám chutnalo, pane degustárore?"
"No, na překrm to nebylo špatné. Jsem zvědavý na hlavní chod."

sobota 4. června 2016

Železné srdce - 15. kapitola

Líbí se Tonymu chlapi?

Odpolední slunce jemně dráždilo Tonyho oční víčka a otevřeným oknem vál do nemocničního pokoje teplý letní vzduch. Ironman se pomalu ale jistě probouzel a jeho mysl se do reality vracela velice neochotně. Zavrtěl se. Dýchalo se mu poněkud obtížně, ale ucítil svěžest čerstvého vzduchu, dotyk slunečních paprsků a zpěv venkovního ptactva a pochopil, že je zpátky. Podařilo se jim to!
Události posledních dní měl jako v mlze - poslední čistá vzpomínka byl Loki. Loki, který mu nabídl řešení a on, idiot, ho přijal.
"Tony! Tolik jsem se o tebe bála!"
"Pepper!" zvolal a nechal se obejmout.
Když se od něj jeho přítelkyně odtáhla, její tvář zvážněla.
"Když jsi byl ovládnutý, rozešel ses se mnou."
"Měl jsem k tomu nějaký důvod? Nepamatuju se," zalhal Stark. Chtěl získat čas na rozmyšlenou, jestli na svém rozhodnutí trvat nebo ne. Jejich vztah poslední dobou nebyl nic moc a tyhle nedávné události ho ještě víc pohřbily.
"Neměl."
"Ale já nic nedělám bez účelu."
"Byls pod Lokiho nadvládou!"
"Nebyl. Dal mi velkou sílu a vzal pocity, ale mojí vůli ovládat nemohl."
"Chceš se hádat? Já tě mám moc ráda, ale když ty mé city neopětuješ..."
"Já nevím! Jsem ještě zmatený a chci si to rozmyslet."
Pottsová ho omluvně pohladila po tváři, zvedla se a odešla. Pacient ještě drahnou chvíli zíral na místo, kde zmizela její zrzavá hlava a snažil se dát do kupy vzpomínky.
"Přijel jsem domů a rozešel se s Pepper," začal pomalu.
"... a pak, pak jsem letěl do města a... já někoho zabil!" vydechl a před očima se mu zostřoval obraz horké krve na jeho rukou.
Pevně zavřel oči. Už si nechtěl vzpomenout, ale ta jedna vzpomínka spustila řetězovou reakci.
Bloumal po bytě... vystrnadil Steva, kterého si v duchu velice vážil... bojoval s Thorem a všichni na něj byli bůhvíproč šíleně naštvaní... uvázali ho do výslechové místnosti a...
Tep jeho nového srdce se zrychlil a tváře mu zrudly karmínem.
Co to ten blázen Rogers udělal? Nevědomky se dotkl rukou svých rtů, vzpomínka mu živě běžela před zrakem. Řekl, že ho vždycky miloval, pomohl mu od magie boha lsti!
Do místnosti vběhla plavovlasá sestřička a honem zatlačila Tonyho zpátky do polštářů, odkud se v rozrušení zvedl.
"Jste v pořádku? Neměl byste se nijak rozrušovat," upozornila ho, upravila mu lůžkoviny a jala se mu měřit životní funkce.
"Ehm... sestro, není tu kapitán Amerika?" zeptal se jí brunet opatrně.
"Dovedl vás na operaci a odešel," odpověděla sestra, dokončila kontrolu a než se vydala k dalším pacientům, ještě dodala:
"Až vám sundají obvazy, budete plně zdravý a nebude už potřeba vašeho obloukového reaktoru. Každopádně si tu ještě pár dní poležíte. Osobní věci máte na nočním stolku."
Stark se zamračil. Nejradši by se Steva zeptal, jestli to, co říkal myslel vážně. A kdyby to náhodou vážně myslel... dokáže jeho city nějakým způsobem opětovat? Rogers je jeho kamarád a ne... milenec. Potřebuje s ním mluvit! Sáhl pro sluchátko na stolku.
"Jarve?"
"Těší mě vás zase slyšet, pane."
"Sežeň mi Steva. Já se teď asi nějakou tu chvíli nehnu z místa, tak ať přijde sem za mnou... prosím."
"Zajisté."
Zase přístroj odložil a neklidně se zavrtěl na posteli. Z dlouhé chvíle si nalil sklenku hnědého nemocničního čaje a znechuceně té břečky upíjel. Dal by přednost něčemu ostřejšímu.
Ozvalo se zaklepání a ve dveřích se objevila agentka Romanovová. Usmála se na ležícího a usadila se k lůžku.
"Tu vraždu, kterou jsi provedl jsme úspěšně přišili Lokimu," oznámila.
"Dobře mu tak, parchantovi."
Natasha chvilku zamyšleně sledovala něco za oknem a pak pohlédla Starkovi zpříma do očí:
"A co Steve?"
"Ehm... co s ním?" železný muž zčervenal a s mistrně hranou lhostejností se znovu napil svého čaje.
"Zachránil tě. Myslím, že je namístě přinejmenším poděkování," zvedla žena obočí.
"Koupím mu v supermarketu bonboniéru."
"Má tě rád, snaž se mu moc nezlomit srdce."
Black Widow se zase zvedla a měla se k odchodu.
"Ty už jdeš?"
"Musím, mám práci. Odpočívej."
A tak Ironman zase osaměl. Steve ho má moc rád? Měl by mu opravdu sehnat nějakej úžasnej dárek jako poděkování. Třeba by se mu líbila nějaká vzácná motorka nebo boxovací pytel s obrázkem Hydry... to by si užil... Tony si musel připustit, že na vybírání dárků opravdu žádný expert není.
"Jarvisi?" houkl do sluchátka: "Sežeň nějakej dostatečně skvělej dárek pro kapitána. A ať tu je dřív, než on."
"To nebude třeba, pane."
"Proč?"
"On odmítl přijít."
"Jakto?"
"Volal jsem mu a když to konečně zvedl, ujistil mě, že si jej opravdu nepřejete vidět."
Starkovi prolétla hlavou Natashina slova "snaž se mu moc nezlomit srdce" a rozhodl se. I kdyby třeba nebyl schopen Steva milovat, je to jeho kamarád.
"Když nemůže Mohamed k hoře...," zvedl se a začal si sundávat půjčené pižamo:"... musí hora k Mohamedovi."
Přes obvazy si nasadil tričko s dlouhým rukávem, oblékl si džíny a vyrazil. Trošku se mu motala hlava a bolelo ho na hrudi, ale měl skvělý pocit, jako by se právě vyškrábal z temného, vlhkého a plesnivého hrobu. Uslyšel za sebou spěšné kroky a vzápětí ho zastoupil muž v bílém plášti.
"Už musím jít," řekl doktorovi přímo.
Ten jenom pokrčil rameny a strčil mu do ruky ampulku s bílými tabletami.
"Proti bolesti," vysvětlil. Zjevně byl už na takové spěšné odchody pacientů navyklý.
Superhrdina vděčně kývl a rozběhl se chodbou ven.
"A až zachráníte svět, přijďte na převaz!" volal za ním ještě lékař.
"Já nezachraňuju svět, ale přátelství," opravil ho Stark. Jako z nějaké dojemné kýčovité romatnické komedie. Alespoň, že ty mívají vždy dobrý konec.
Po pár chodbách a schodech se konečně dostal ven, kde už na něj čekalo jeho Bugatti. Tony v duchu děkoval tomu, kdo ho tam přistavil. Nastartoval a za nádherného zvuku šestnáctiválcového motoru se vydal na místo, kde , jak doufal, svého kolegu najde.
Cestou přemýšlel, co Rogersovi řekne. Steve, chtěl bych ti poděkovat. A... a omluvit se ti. Vím, že mě miluješ, ale nevím, jestli já miluju tebe. Ne, jinak: Musíš pochopit, že já mám Pepper, se kterou nám to sice skřípe ale... sakra. Steve... nepropadej smutku, můžeme být přátelé. Jsi sice hezkej, ale já nevím, jestli jsem gay, zatím mám zkušenosti jenom se ženami... ale znám pár teploušů, co by se ti líbili...
Prudce potřásl hlavou, vyhnal z ní své marné pokusy o citlivý rozhovor a zaparkoval. Pomalu prošel vchodem a stoupal do kapitánova patra a snažil se něco, cokoli vymyslet. Takhle nenávratně došel až k jeho dveřím, kde se zastavil a byl nucen položit sám sobě otázku:
"Líbí se mi chlapi?"
Bohužel v tu chvíli vystoupila z výtahu jakási starší paní, kterou jeho slova pohoršila a zatímco odemykala svůj byt ho propalovala ho nepřátelským pohledem. Stark rezignovaně pokrčil rameny a vzal za kliku. Bylo odemčeno.
Prošel ztemnělou chodbou, nahlédl do kuchyně a do obývacího pokoje, než Steva našel v ložnici. Ležel na posteli schoulený v klubíčku a spal. Občas sebou ze sna škubnul nebo něco zamručel, přesto ale vypadal andělsky. Ironman si k němu opatrně přisedl.
"Tony," zamručel spící blonďák.
"Ne, to si pleteš, já se jmenuju Abigail," ušklíbl se Tony, pak ho ale popadly výčitky a jemně spáče přikryl peřinou, aby mu nebyla zima.
Natáhl se vedle něj a dal odpočinout unavenému tělu a bolavé hrudi. Vytáhl z kapsy prášky a dva z nich spolkl, i když tušil, že proti tomu typu bolesti, která jej právě stravovala, mu asi nepomůžou. Povlečení kouzelně vonělo po heřmáncích.

Poprvé

   Zdravím. :)
Neměla jsem moc dobrý týden (a to ještě neskončil, beh), takže jsem v podstatě nepokračovala v ničem, co mám rozepsané. Vlastně si ani nepamatuju, kde jsem u čeho skončila, můj mozek se rozhodl stávkovat.
Každopádně tu mám další divnou jednorázovku na můj oblíbený pár, který jsem ale delší dobu zanedbávala. Doufám, že je tu někdo, kdo má rád ThunderShield. Kdyby ne, mrzelo by mne to. :(
Ok, nebudu to oddalovat. Je tu další hrůza, ale stejně vám přeji v rámci možností pěkné přečtení.
15+
Maya



   Už asi popadesáté otřel hadrem linku a utěrkou přeleštil skleničky. Napadlo ho, že by se mohl ještě jednou překontrolovat v zrcadle, jestli nemá moc zplihlé vlasy nebo snad kruhy pod očima z toho, že v noci nemohl samou nedočkavostí spát.
   Dnes po dlouhé době konečně dorazí jeho přítel a zůstane u něj celé dva týdny. Už si připadal jako šílená, zaláskovaná puberťačka. No, zaláskovaný vlastně byl. A opravdu moc.
   "Tak dobře, naposledy," přesvědčoval sám sebe a zamířil do koupelny, aby se ještě jednou prohlédl a popřípadě učesal. Naštěstí však konečně uslyšel ten překrásný zvuk vysvobození- zvonek u dveří.
   "Už běžím," vyhrkl a hned se poté se ke dveřím vrhl rychleji než Quicksilver. Těsně před tím, než je zprudka otevřel, se zastavil a zhluboka nadechl. Tohle přeci zvládne, je už dávno dospělý. Co na tom, že chodí s mužem poprvé? Bude se řídit srdcem, pak to půjde.
   "Ahoj, lásko," pozdravil svého milého.
   "Ah, Stevie," zajásal Thor v odpověď a okamžitě ho láskyplně objal... Což znamenalo, že k němu byl citlivější než ke komukoliv jinému, takže nehrozilo žádné křupání žeber, jako to bývalo u ostatních.
   "Tak rád tě vidím," přiznal nižší blonďák, když se od sebe odtáhli, a Rogers si ho mohl odvézt dovnitř bytu.
   "Já tebe také," opáčil mu hromovládce. "Pouze je mi velmi líto, že jsem ti nepřinesl slíbené květiny. Netušil jsem, jak jsou křehké, dokud jsem se je nepokusil udržet v celku při letu s Mjollnirem," pravil krapet posmutněle.
   "To nevadí. Hlavně, že jsi tu ty," usmál se kapitán a vedl ho do kuchyně.
   "Ty jsi nachystal úplné hody," vydechl Odinson a unešeným pohledem zkoumal vše, co bylo nachystané na překrásně prostřeném stole. Kromě spousty jídla jim Steve obstaral i víno a zapálil svíčky.
   "Říká se, že láska prochází žaludkem," pravil první Avenger a lehounce zčervenal.  Zároveň se o něj opřel, objal jeho paži a položil si hlavu na jeho rameno.
   "Líbí se ti to?"
   "Je vidět, že mne znáš," potvrdil mu Asgarďan a políbil ho do vlasů. Rogers chtěl říct ještě něco romantického, ale nemohl si nevšimnout, jak Thorovy nebesky modré oči hladově skenují připravenou hostinu.
   "Tak dobře, pustíme se teda do jídla," řekl, když už se dostatečně nabažil pohledu na trápícího se boha, který měl viditelně co dělat, aby mu nezačaly téct sliny.
   "To jsou slova hrdiny!"
...
   "Takže... Jak ti to chutnalo?"
   Thor nemohl odpovědět, jelikož měl právě plnou pusu, takže si musel kapitán chvíli počkat.
   "Byla to velmi lahodná krmě. Nepamatuji si, že bych měl někdy lepší," přiznal blonďatý hromovládce. "Nezbylo ještě něco?"
  "No, vlastně jo, ale přece nechceš, aby tě bolelo břicho," řekl Rogers trochu skepticky. Odinson zmateně zamrkal, jako by nechápal význam výrazu "bolest břicha".
  "Pravdu díš, musím se věnovati důležitějším věcem," pravil, otřel si pusu (sice rukou, ale alespoň něco) a došel ke svému miláčkovi na druhé straně stolu. Než stačil zaprotestovat, vzal jeho tvář do dlaní a políbil ho. Steve si nemohl pomoct, ale (mimo jeho pečeně) voněl Thor jako vesmír, daleké krajiny a slunce. Vždycky ho to fascinovalo.
   "No né, vážně jsem pro tebe důležitější než jídlo?" zamrkal kapitán nevinně a znovu mu zrudla líčka. "A nebo mě chceš jenom sníst," vyčetl mu, ale to už mu s radostí obmotal ruce kolem krku.
   "Sníst tě? To je velmi lákavé," škádlil ho a přitom si ho vytáhl do náruče, přičemž ho držel pevně za zadek. Odnesl si ho těch pár metrů do ložnice, kde ho s láskou položil do ustlaných peřin.
   Steve se ho opravdu nemohl dočkat a proto celý jeho byt zářil čistotou a hezky voněl. Vše bylo připravené, tenhle kouzelný večer by jim nemělo nic zkazit.
   "Ještě nikdy jsem to nedělal," přiznal bohu, který se skláněl nad ním a obdarovával jeho krk a tváře nedočkavými polibky.
   "Já vím, Stevie, to nevadí," pravil a políbil ho na rty. Midgarďanovy modré oči k němu vzhlížely s důvěrou a skrytou vášní.
   "Prostě se uvolni," pošeptal mu do ouška a pomalu ho zbavoval oblečení. Přetáhl mu tričko přes hlavu a opečovával jeho nahou kůži jazykem. Steve se zprudka nadechoval a pročesával prsty Thorovy vlasy.
   Netrvalo dlouho a byli komplet nazí oba dva. Rogers se choulil v Odinsonově náručí, vřele mu oplácel všechny darované polibky, dlaněmi přejížděl po jeho svalnatých zádech a dole ho už tlačilo bohovo obrovské vzrušení.
   "Jsi moc velký," poznamenal tiše a snažil se, aby to neznělo moc nervózně. Ale představa, že něco tak velkého bude mít v sobě, ho silně zneklidnila.
   Thor mu na to odpověděl pouze dalším polibkem, než ho znovu přišpendlil pod sebe.
   "Budu opatrný," přislíbil mu.
   Pootevřenými ústy se dopracoval od podbříšku ke klínu, kde se začal okamžitě věnovat lízání jeho otvoru.
   Kapitán zavzdychal a zaklonil hlavu. Hromovládce si dával načas, pomalu ho trápil a Rogers jen tiše opakoval jeho jméno jako pokažený gramofón.
   Venku se už mezitím setmělo, skrz zatažené závěsy jim pronikla dovnitř sotva špetka měsíčního světla, jen z kuchyně jim prosvětlovala část místnosti záře ze zapálených svíček, což na jejich těle vytvářelo směsici obrazců ze stínů.
   "Ahh... Thore..."
   Nadzvedl se a z části ho zalehl. Jemně mu roztáhl nohy a špičkou se dotkl jeho otvoru. Steve sebou leknutím cukl.
  Zuřivě zalapal po dechu, když do něj začal zasouvat něco tak nelidsky (v podstatě mimozemsky) obrovského. Znervózněl ještě víc, čímž se stáhl. Asgarďan nebyl ještě ani v polovině a už se nemohl dostat dál skrz bolestivě napjaté svaly.
   "Steve... Jsi v pořádku?" zeptal se nejistě a dva páry očí s barvou nebes se střetly. Ty Rogersovy se nešťastně leskly a, i když nebyl hromovládce zrovna z nejbystřejších, dokázal na něm poznat tu příšernou bolest, kterou se marně snažil skrýt.
   "Jsi si jistý, že to zvládneš?" optal se ho Thor už opravdu vystrašeně.
   "A- ano," vydechl přiškrceně, ale sotva se jeho milenec byť jen nepatrně pohnul, znovu se ozvalo to pálení a on si připadal, že na místě shoří.
   "Ne," špitlplačtivě a prudce u toho zakroutil hlavou. "U- už ne, prosím..."
...
  "Steve?" ozvalo se společně se zaklepáním.
   "Prosím, teď ne," odpověděl muž z koupelny stále ještě trochu roztřeseným hlasem.
   "Lásko, prosím, pusť mě dovnitř," naléhal druhý a už uvažoval nad tím, zda by nebylo snazší ty dveře vymlátit. Jistěže bylo, ale to by mu jeho přítel asi moc nepoděkoval.
   V pravý čas uslyšel zvuk odemykání a dveře, u kterých stál, se otevřely. V nich se objevil jeho přítel, jehož tvář nebyla lehce zarudlá z toho důvodu, že by se jako vždy sladce červenal studem, ale z bolesti.
   "Já jsem ti nechtěl ublížit," řekl Thor smutně a zprudka svého miláčka objal.
   "Ty za to přece nemůžeš," zavrtěl Steve hlavou a oplatil mu objetí.
   "Ale mohu. Měl jsem tě nejspíše připravit na to, že to bude trochu bolestivé," pokračoval vyšší blonďák a odtáhl se, aby se mu mohl podívat do jeho tváře.
   "Tak počkat, trochu?! Viděls sám sebe vůbec někdy nahýho?" vyjel na něj Rogers podrážděně.
   "Já nechtěl..." zopakoval Asgarďan a jeho společník pookřál. Věděl, že za to nemůže ani jeden z nich.
   "Prostě... nenastal ten správný čas, příště se to určitě povede," pravil mladší přesvědčeně a nechal se na něj ještě více natisknout.
   "Jsem tak rád, že tě mám," usmál se hromovládce. "A doufám, že tě to již nebolí."
   Rogers měl pocit, jako by mu hlava po téhle otázce měla vybouchnout. Jo, bolelo ho to. Popravdě ho to kurevsky moc bolelo. Vlastně by ty dveře Thorovi otevřel o dost dřív, ale dělalo mu problém vstát ze země poté, co našel ne až tak moc bolestivou polohu k sezení.
   "Je to... lepší," odpověděl nakonec popravdě. Lepší to bylo, ještě před chvílí měl pocit, že shoří. Věděl, že Thor s ním samozřejmě bude chtít spát, byli spolu přeci jenom už několik měsíců. Problém byl, že jeho přítel nebyl žádný drobeček a Steve byl v tomhle tak nezkušený, i když to tak moc chtěl,  a bůh hromu nebyl s jemnou přípravou za použití určitých prostředků obeznámen.
   "Určitě?"
   "Jo, nemusíš si dělat starosti."
   "Takže co takhle pokusit se znovu?" zeptal se rozverně a kapitánovým tělem projel mráz a určitá část těla ho znovu rozbolela. "Jestli ovšem chceš," dodal bůh a políbil ho na krku.
   "Možná by to chtělo první prostudovat nějakou teorii o.. ehm... tomhle," řekl a klasicky zrudnul v důsledku studu. Pořád "o tom" ještě nedokázal normálně mluvit na rozdíl od jeho přítele.
   "Pokud si to přeješ," pronesl s dalším polibkem tentokrát na jeho rty.
...
   "...A proto předpokládám, že bude vhodné, když budeme dbát na větší opatrnost. Agentka Romanovová má tu oblast už pod kontrolou, podle posledních zpráv, ale blablabla..."
   Rogersovi se už všechna slova míchala v jednu velkou patlanici a, ať se snažil, jak chtěl, nedokázal dávat pozor déle, jak několik vteřin v kuse.
   Raději zkoumal všechny zde přítomné (nejdéle se zdržel u Tonyho, který na svém notebooku hrál Packmana), až zase skončil pohledem na svém milém.
   Strašně rád si ho prohlížel. Blonďaté vlasy už dávno přerostly délku po ramena, kterou měl, když jej viděl poprvé. Průzračně modré oči sledovaly stále mluvícího Furyho, avšak pomalu se mu klížily. Taky se zřejmě moc nesoustředil. V upnutém černém tričku, které vždy nosil, když pobýval u Steva, se nádherně vykreslovaly všechny svaly...
   "Hele, říďo, je čas na oběd," vyrušil ho najednou ze snění Starkův hlas.
   "Uklidněte se, Starku," zpražil ho Fury nevrle. "No, dobře, ještě jsme neprobrali všechno, tak přijďte do půl hodiny," rozhodl nakonec.
   "A ani o minutu déle!"
   Steve vyrazil ze svého místa snad ještě dřív než sám hladový miliardář a hned se vydal k sedícímu bohovi. Ten vypadal, že snad už vážně spí s přivřenýma očima.
   "Thore?" zaťukal mu na rameno. Hromovládce překvapeně zamrkal a otočil se na něj.
   "Copak, Steve? Už je konec? Asi jsem se moc nesoustředil..."
   "Polední pauza. Zajdeme na kávu, chceš?" vyhrkl mladší blonďák zprudka.
   "Myslel jsem, že ti káva nechutná," zamumlal Asgarďan nechápavě. Rogers zakroutil hlavou a chytil ho za ruku, aby ho donutil vstát, ale koutkem oka zachytil tlemícího se Tonyho s rukama skříženýma na hrudi, což ho trochu zneklidnilo.
   "Půjdeme si do jedné z kuchyněk pro koláče," zkusil to Steve znovu a na to Odinson už slyšel. Vyhoupl se na nohy a následoval svého přítele, který se snažil působit naprosto přirozeně, jakože jde se svým spolupracovníkem (žádným milencem) na normální oběd, jenže zrudnutí líček ho opět muselo prozradit.
   "Proč jsme nešli s přáteli do té prostorné kuchyně s velkou lednicí?" otázal se Thor natvrdle. To se už nacházeli v jedné menší jídelničce, kde byl pouze stolek, kávovar a mini chladnička s mikrovlnkou.
   "Protože tu vůbec nejsme kvůli jídlu," řekl kapitán prostě a zavřel dveře. Klíč tu nebyl, ale nepředpokládal, že by sem někdo chodil. Pak si ale vzpomněl na Tonyho podezíravý pohled a pro jistotu zapřel kliku o opěradlo židle. Hned poté se otočil zpět na hromovládce.
   "Chci se s tebou milovat. Hned teď a tady," vyhrkl tak rychle a náhle, že mu až po chvíli začalo docházet, co že to vlastně řekl, a jeho tvář začala ještě více chytat barvu ruměnce.
   "Jsi si jistý?" zeptal se Asgarďan opatrně, ale nemohl říct, že by ho Stevova spontánnost a touha po něm nechávala klidného.
   "Víc než jistý. Jsem připravený," rozhodl kapitán a začal si sundávat kalhoty. To už přimělo syna Odinova, aby tam nestál jako solný sloup a co nejrychleji se zbavil těch svých.
   "Máme 28 minut," řekl Rogers před tím, než ho jeho přítel nedočkavě políbil. Ochutnával ho a zkoumal jeho ústa svým jazykem.
   Steve měl v plánu pokleknout a svou pusou ho vzrušit, ale když se k němu přitiskl, zjistil, že to nebude potřeba. Bůh hromu byl zřejmě vážně natěšený po těch dnech, co u Rogerse bydlel, a jejich drobné mazlení už pro oba přestávalo být dostatečné.
   A když se zdál být kapitán připravený zrovna teď, na poradě Avengers, tak proč ne? Sice stále neměli lubrikant ani kondomy, ale tak nějak jim to teď bylo jedno.
   Starší se posadil na stůl a u toho nejspíš shodil na zem všechny ubrousky, co tam byly naskládané, což ale ani jednoho z nich nezajímalo. Vytáhl si svého miláčka na klín. Steve poslušně rozkročil nohy po stranách Thorových stehen a dlaněmi sevřel jeho ramena.
   Bůh se ještě zastavil, aby si takhle dokonale odvážného, se stále patrnými drobnými stopami nesmělosti ve tváři, prohlédl. Modré oči hořely touhou a chtíčem po něm, to ho vzrušovalo ještě víc.
   Odinson vložil dva prsty do Rogersových úst a ten je nedočkavě olízal. Veškerý svůj klasický stud odhodil stejně rychle jako předtím svoje kalhoty.
   Thorovy prsty opustily Stevova ústa a začaly ho dráždit o něco níž. Na mladším blonďákovi šlo poznat, jak moc to už chce, a že nemá cenu na nic čekat. Hromovládce tedy začal s rychlou přípravou, při níž kapitán sevřel víčka a jeho rty začaly po chvíli opouštět místo bolestivých syknutí tiché steny.
   "Připraven?" zeptal se ale pro jistotu, i když už si myslel, že nadržeností praskne, když bylo milencovo vzdychání čím dál hlasitější.
   "Ano, už ano," vydechl Steve společně s dalším stenem, když Thor poněkolikáté zavadil o jeho prostatu.
   "Odinsone a Rogersi, okamžitě toho nechte," ozvalo se odněkud a oba milenci v objetí ztuhly.
   "Šukání na pracovišti je zakázaný, to vám snad nemusím říkat," pokračoval hlas, ve kterém rozpoznali Furyho. Ztuhlý blonďák jen v odpověď nesmírně vyděšeně pohlížel do Thorovy tváře a snažil se nějak přijít na to, jak z něj slézt, aniž by tak Nickovi umožnil ještě více ho ponížit.
   'Kamery,' problesklo mu hlavou. 'No, jasně...'
   "A vy se věnujte čemu máte," zařval jejich ředitel na někoho jiného, zatímco kapitán ne moc elegantně sklouzl z Thora. Holým zadkem se opřel o stůl a snažil se stáhnout si tričko až nejlépe ke kotníkům. Ale vzhledem k tomu, že mu normálně dosahovalo akorát po pas a bylo velmi upnuté, nedostal se dál než do poloviny stehen. Zároveň pohledem studoval kameru a reproduktor v rohu místnosti, jako by v nich snad mohl spatřit ty hloupé čumily.
   "Ale no tak, jen pokračujte, hrdličky, zrovna to začínalo bejt zajímavý," ozval se jejich egoistický miliardář.
   Steve byl rudý studem už úplně všude a tiše zaúpěl. Přikrčil se a snažil se dosáhnout na kalhoty, které si hned potom začal nemotorně nasazovat. Během hádky Furyho s Tonym, jestli se můžou dál koukat nebo ne, se frustrovaně podíval na svého přítele, který měl podle všeho trochu jiný problém. Větší problém.
   "Nejde to moc vidět?" zeptal se Rogerse tiše a postavil se rovně, aby ho mohl kapitán zkontrolovat. Tvářička, krk, hruď, břicho... a do háje!
   "No... Trošku," přiznal a ukázal na jeho rozkrok. "...Trochu to jde vidět, no," mumlal nervózně a hledal nějakou alternativu.
   "Obmotej si tu mikinu kolem pasu a můžeš to zakrýt rukávama a..."
   "Viděli jste Thorova ptáka?" bylo slyšet udiveného Clinta a jako odpověď několik Avengerů souhlasně, obdivně a možná trochu žárlivě zamrmlalo souhlas, zatímco do nich stále Fury hučel, aby se rozpustili.
...
   "Je mi to moc líto," řekl Steve tiše o několik hodin později.
   "Z čeho se viníš?" nechápal hromovládce a podíval se na něj. Seděli na jejich oblíbené lavičce v parku už dávno po ředitelově seřvání, dotěrných poznámkám od svých kamarádů a odfláknutém zbytku porady.
   "Já nás do toho navezl. To já to chtěl.. tam," špital kapitán. "Nechtěl jsem, abychom z toho měli průšvih."
   "Ale, Stevie, vždyť to přeci bylo vysvobození, nemusíme se již nadále před nimi skrývat jako pár," usmál se Thor a přisunul se k němu, aby ho mohl obejmout.
   "No, ale mohli to přece zjistit i jinak. Mohli jsme jim to prostě říct... časem," povzdechl si nižší, ale stejně se pohodlně natiskl na bohovu hruď.
   "Vždyť se nic neděje," podrbal ho po rozčepýřených blonďatých vláskách a pak ho do nich zlehka políbil. Kapitán zvedl hlavu a obdaroval ho nesmělým úsměvem. Pak se trošku vytáhl a nechal Thora, aby ho políbil na rty.
   "Kolik to bylo pokusů?" zeptal se, když se odtáhl s tentokrát jen opravdu lehounce zrudlými líčky a modrýma očima zářivýma jako dvě hvězdy.
   "Dva?" zkusil Odinson svůj typ.
   "Myslím, že tři. Poprvé, když jsi přijel. Poté dva dny na to..." při té ještě dost čerstvé vzpomínce se otřásl. To ho ještě tak pálila prdel, že nedokončili ani přípravu. "No a ještě teď... No, to nevím, kdy se nám to má ještě povést," přemýšlel nahlas.
   "Jak to myslíš?" optal se ho blonďatý hromovládce a zlehka tancoval bříšky prstů po jeho páteři.
   "No, přeci se říká... Teda, tady na Zemi se říká: 'Do třetice všeho dobrého'. A my už tři pokusy měli," vysvětloval Steve a lehce se chvěl. Vlastně ani nevěděl jak, ale Thor už ležel zády na lavičce, zatímco na něm on ležel. Nechal si stále hladit záda a tiše vrněl. Sklonil se k jeho tváři a začal se věnovat sladkosti jeho úst.
    Pak to začali brát jako hru, kdy musí Rogers pusinkovat svého milého tak, aby mu to nestíhal oplácet. Za chvilku to ale pro oba začalo být moc frustrující a nedostačující a tak to prodloužili v jeden dlouhý polibek doprovázený mlaskavými zvuky a spokojeným cvrlikáním ptáčků kolem nich, což dotvářelo nádhernou romantickou idylku.
   Steve měl ruce po stranách Odinsonovy hlavy, ale jednou z nich začal pomalu putovat před krk níže. Obkresloval jeho bok a mířil ještě trochu jinam, k něčemu, co ho začínalo tlačit, jak byl tak uvelebený na bohově těle.
   "Mami... co to dělají?" vyrušil je pisklavý hlas malého chlapce. Kapitán se trochu lekl, ale při rychlém prozření natočil hlavu za hlasem, když mu došlo, že jsou pořád ještě na veřejném prostranství.
   "Co kdo dělá?" následoval unavený hlas jeho matky, která se za ním šourala s kočárkem a ke vší smůle si zamilovaného páru všimla dřív, než se stačil vydrápat Rogers do sedu.
   "No, že se nestydíte!" vyhrkla ta paní rozčíleně, hodila po nich vražedný pohled, nevybíravě vzala za ruku udiveného kloučka a byla pryč za mumlání něčeho o chování mladých v dnešní době. Když se dvou blonďákům vytratila ze zorného pole, nastalo mezi nimi chvilku ticho, které přerušil jako první Asgarďan.
   "Počítá se tohle jako čtvrtý pokus?"
   Steve se na něj podíval a rozesmál se, což překvapilo i samotného Thora.
   "Třeba to nemusí být jen pokus... Pokračování u mě doma?" zeptal se provokativně a věděl, že ani nemusí čekat na odpověď. Vyskočil z lavičky, vzal Odinsona za ruku a rozběhl se s ním po cestě, kterou sem došli.
   "Kde máš Mjollnir?" zeptal se za běhu.
   "Nemám ani ponětí," odpověděl hromovládce s uchechtnutím, stále držel Steva za ruku a tu druhou natáhl, aby si k sobě přivolal svou zbraň. Ta během několika vteřin poslušně přilétla ke svému majiteli. Kapitán i Thor se zastavili, Steve mu dal ruce kolem krku a nechal se k němu zcela natisknout silnou paží, která by ho nikdy na světě nepustila. To už moc dobře věděl.
...
   "Ještě můžu?" škádlil ho a velmi pomalu do něj zasouval svou chloubu.
   "Můžeš," potvrdil ležící blonďák a poté si skousl ret. Držel ho u sebe, nohy měl obmotané kolem jeho boků a z úst mu unikl další sten.
   "Nebolí tě to?"
   "Můžeš... p- pokračovat," ponoukal ho a to už v něm byl hromovládce celý a nepatrně se zavrtěl. Na to reagoval Midgarďan novým zavzdycháním a zakloněním hlavy do polštáře.
   Thor se začal pohybovat, postupně zrychloval a zase zpomaloval v přirážení do jeho úzkých útrob.
   Nacházeli se ve světě slasti, neexistovalo pro ně nic jiného než jen oni dva, spojeni v jednoho. Ani jeden z nich to však nechtěl moc rychle zakončit a tak, když bůh zpomalil tempo, aby mohl sevřít mezi rty kapitánovu jemnou kůži na krku, ho Steve lehce odstrčil (což nebylo moc lehké vzhledem k tomu, že na něm v podstatě ležel a nebyl to žádný drobeček), aby ho mohl zády pohodit do peřin a sám se vyhoupnout na něj.
   S narůstajícím vzrušením získával Americký hrdina čím dál větší odvahu a všechna nejistota, bolest a strach se vytratili někam do pekel.
   "Jsi strašně sexy, Stevie," zavrněl Odinson a olízl si ret, přičemž mu pomáhal pravidelně se nadzvedávat. Rogers se ještě trošku nesměle, ale více odvážně usmál. Thor s ním vždy mluvil jen jako s porcelánovou panenkou, jako by se bál, že se mu rozpadne pod rukama, když jí řekne něco tvrdšího.
   "A co ještě?" vyptával se ho mezi steny.
   "Líbí se mi, jak jsi těsný..." šeptal hromovládce dál a narovnal se, aby ho mohl políbit, když se k němu Steve tváři lehce naklonil.
   Ještě zdaleka nekončili, věnovali se jen sobě navzájem a dávali si tu nejupřímnější lásku, když někdo zazvonil. Kapitán ztuhl uprostřed pohybu a podíval se do průzračně modrých očí svého milence.
   "Už se vyrušit nenechám, ať si trhne," prohodil nakonec s lišáckým úsměvem a pokračoval přesně tam, kde skončili.
   "A začínáš být drzý," zakřenil se hromovládce a obkresloval dlaněmi jeho boky. "To je taky sexy."

pátek 3. června 2016

What?!



Ahojky, jsem tu zas :D Na Wattpad jsem to přidávala dřív, ale sem jsem se dostala až dneska a za to se omlouvám :)
Hezké počtení ;)
Ann
12+

What?!
"Tony? Vadilo by ti, kdybychom měli místo grapefruitového džusu pomerančový?" "Ale já chtěl pomeranč!" vyštěkl na něj Stark.
Steve se jen překvapeně otočil na uraženě se tvářícího Iron Mana. Nechápal, co provedl...
Stark si po pár vteřinách povzdechl a jeho výraz povolil. "Tony? Jsi v pořádku?" přešel k němu z kuchyně a starostlivě si k němu dřepnul.
"Ach, Steve, promiň... Nevím, co se to se mnou poslední dobou děje...," složil hlavu do dlaní a ramena se mu začala třást.
"Ale Tony, neplač, prosím," přesunul se k němu Rogers a pevně ho objal. 
Stark se k němu přivinul. 
Stevovi to přišlo divné. Ještě před chvíli na néj div ne křičel kvůli jiné příchuti džusu a teď se lísá?
To se mu něchtělo líbit. "Tony...asi bys měl raději zajít za Brucem..." "A proč jako?!" odsekl.
Ale ne...
"Jsi moje chůva nebo co?!" rozmáchnul rukama. "Ne," chytil mu zápěstí, "jen se o tebe bojím," přiznal. Tonyho napjatý postoj se uvolnil a on ho znovu drtil v silném objetí.
Steve se v tom začínal ztrácet. "Víš co? Zajdeme tam teď hned, ano?" Stark jen přikývl. Zvedli se, došli ke dveřím a ve výtahu se vydali do Brucova poschodí.

"Steve, počkáš na chodbě, viď?" mrkl na něj Banner a Rogers jen přikývl a posadil se. 
"Tak, co tě trápí?" optal se doktor ležícího miliardáře když zavřel dveře.
"Je mi divně, mám divnej pocit a dost častý změny nálad. Já vím, nikdy jsem nebyl příjemnej, ale tohle...tohle je něco úplně jinýho. Netuším, co to se mnou je...," povzdechl si.
"Hm... Zvracel jsi teď někdy?" "Jo, včera. Jak to s tím souvisí?" nechápal Iron Man.
"Jen mám podezření... Lehni si sem," poklepal doktor na lůžko a Tony poslechl.
Vzal přístroj a začal mu s ním jezdit po břiše. 
"To není možné... To...nejde...," mumlal si pro sebe. "Co je?" zeptal se trochu vyděšeně Stark. Banner odložil přístroj a Tony si sednul.
"Takže...?" "No, jak to říct...-" "Prostě to vyklop narovinu."
"Tony, ty a Steve...předpoládám, že...už jste spolu několikrát měli sex, že?" Stark jen zčervenal a přikývnul. "Často?" "No, tak čtyřikrát týdně, proč?" uchechtl se.
"Kdo je alfa?" "To my oba," odfrkl si a založil si ruce na prsou. "Dobře, řeknu to jinak. Ehm... Kdo z vás dvou análně uspokojuje toho druhého?" "Steve mě," pokrčil rameny. "Bruci jak to s tímhle souvisí?!"
"No," poškrábal se vědec na zátylku, "dost. Tony, myslím, že Steve se svým super-vojáckým sérem dokázal pro normální lidi nemožné..."
"A to je?" "No...-" "Hele, vyklop to."

"Čekáš se Stevem dítě."

"C-cože?!" vykoktal po chvíli miliardář a ohromeně na něj zíral. "Po-"
"Vždyť, vždyť- To přece nejde!" vykřikl. "O-on je chlap, fajn, ale to já taky! To nejde, to je nemožné!"
"Tony, uklidni se. Víš přece, že Steve je super-voják, dokáže jiné věci než normální lidé.
U Thora a Lokiho jsme si přece taky mysleli, že je to hloupost, a teď mají úžasného synka, Aarona, vždyť víš. Zavolám Steva, aby-"
"Ne!" Banner stanul v půlce pohybu. "Proč ne? Vždyť je to otec, má právo to vědět."
"Ne, Bruci, ne...," nechal vyznít do ztracena. 
"Ach...no dobrá. Tak pojď," pomohl mu vstát.
"Teď bys asi měl pomalu přestat dělat hlouposti a vystavovat - nejen - svůj život nebezpečí, s létáním to taky budeš muset dost omezit... A za pár týdnů si laskavě sex odepřete."
"Bruci?" "Ano?" "Neříkej o tom nikomu, ano? Ani Stevovi. Prosím." "Dobře." "Přísaháš?" "Přísahám. A teď už upaluj." 
Otevřel dveře, kde už stepoval vystrašený Cap. "No sláva! Tak co je?" Vědci se po sobě krátce podívali.
V Tonyho očích byla vidět prosba.
"Tony jen trpí nějakou virózou, za pár týdnů by to mělo přejít," pokrčil rameny.
Steve si viditelně oddechl a usmál se, Stark však nikoli. Díval se kamsi do země před sebou.
"Tony?" zamával mu rukou před obličejem. "Co?" vyhrkl miliardář.
"Byl jsi trochu mimo," zamračil se Kapitán. "Vážně je to jen viróza?" otočil se na Bannera.
Tomu vyskočily kapičky potu na čele. Lhát Rogersovi, nebo zradit Starka?
Vyzvánění jeho telefonu pro něj bylo něco jako spása z nebes. "Omlouvám se, musím jít," omluvil se a rychlostí blesku se vypařil.
"Jdeme?"
"Tony, co ti Bruce řekl?" "Nic důležitého, jen obyčejná viróza..."
Obyčejná, těhotenská viróza...

O týden později
Tony se naklonil nad mísu a vyvrátil veškerý obsah svého žaludku. Steve nebyl doma - což bylo možná i lepší.
"Tony?" Tak byl. Stark se rychle pokusil vstát, ale v návalu nevolnosti z prudkého pohybu se znovu naklonil a vyhodil všechno, co snědl.
"Tony?!" přispěchal do koupelny Rogers. "Jsi v pořádku?!" "Jo, jasně...," zamumlal Stark.
Steve jen pozvedl obočí. "Ne. Je mi neskutečně, nehorázně blbě." 
"Nechceš zajít za Brucem?" "Ne, to je v pohodě, asi jsem jen něco špatného snědl..."
"Hm, tohle mi vůbec nepřipadá jako obyčejná viróza," zamyslel se Cap. 
"A co by mi asi bylo?" hraně se zasmál Iron Man. "To právě nevím," pokrčil blonďák rameny.
"Mám zajít za Bannerem, aby-" "Ne, ne, to je v pohodě."
"Ach jo. Asi se půjdu proběhnout. Zvládneš to tady?" "Jasně," falešně se zazubil Iron Man.
A Steve to poznal. Poznal, že něco hraje, že mu neříká pravdu. Neřekl ale nic - protože Tony by nad tím mávl rukou a řekl, že je paranoidní, nebo by mlžil.
"Tak zatím."
Vchodové dveře se s klapnutím zavřely a Stark dlouze vydechnul. Nechtěl Stevovi lhát, ale...bál se mu říct pravdu. Co když to malé nebude chtít? Co když se mu zhnusí? Co když...ho opustí?
Ve Starkovi hrklo a vehnalo mu to slzy do očí. Zvednul se. Připadal si čím dál těžší.
Díky dítěti už přibral asi kilo a půl. To ale nebyl hlavní problém. Jeho břicho už pomalu začalo vystupovat a on se děsil toho, že co nevidět na to Rogers přijde.

Steve vstoupil do výtahu. Nezmáčkl však tlačítko do suterénu, nýbrž do podlaží doktora Bruce Bannera.
Tony mu lhal a jediný, kdo věděl pravdu byl Bruce. 
Zaklepal na jeho dveře, které se asi za minutu otevřely.
"Á, ahoj, Steve, copak sem zrovna tebe přivádí?" podivil se. 
"Přivádí mě sem můj manžel, doktore," povzdechl si. 
"Aha...copak je s ním?" 
"Doktore...oba moc dobře víme, že Vás Tony přesvědčil, abyste mu hrál do karet. Tohle není viróza," zamračil se Steve a opřel se o zeď.
"Co-" Banner se zaseknul. "Ach, dobrá, máš pravdu. Neměl jsem ti lhát, omlouvám se. Tony nechtěl, abych ti to říkal... Nevím proč," pokrčil rameny a omluvně se na něj usmál. 
"To už si zjistím. Teď je ale hlavní, co je Tonymu doopravdy," jeho vztek se změnil v zoufalství.
"Steve, já sám nevím, jak ti to říct," poškrábal se Banner na zátylku. 
"Tony je-"
V tu chvíli do místnosti vtrhnul Thor a začal Stevemu radostně třást rukou.
"T-Thore, c-co to d-děláš," zadrhával se Kapitán. "Blahopřeji ti, Stevene," zeširoka se usmál Hromovládce a konečně pustil jeho ruku. 
Steve si ji promnul, aby alespoň trochu zmírnil bolest.
"K čemu?" podivil se Rogers. "Ehm, k tomu, co jsem ti teď chtěl říct já, Steve," zasmál se Bruce.
"Což je...?" Thor se zamračil. "Hm, bratr Anthony ti neřekl tu radostnou novinu?" Cap jen zmateně zavrtěl hlavou a začínal se bát, co mu Tony zatajil.
"Heimdall na vás dohlížel, jak jsem ho požádal a okamžitě mně a Lokimu tu zprávu sdělil. Loki mimochodem pozdravuje a také blahopřeje, bohužel se nemohl dostaviti, jelikož jsme nesehnali hlídaní pro Aarona," omluvil se.
"To je ale vedlejší. Teď mi raději pověz, jak je na tom Anthony a jak se těšíte," rozzářil se.
"Mohl by mi konečně někdo říct, co se vlastně stalo?!" vybuchl Kapitán.
"Ty to nevíš? Anthony v sobě nosí tvého potomka."

"Cože?!"

"Steve, Thor tím chtěl říct, že čekáš s Tonym dítě... Při jednom vašem sexu jsi pravděpodobně vyvrcholil v něm a tak jsi Tonyho oplodnil...," Steve se zuřivě začervenal, "proto zvracel a měl prudké změny nálad. Je v tom, těhotný, dalo by se říct."
"Ale, to je pitomost, to nejde..." "Jo, to mi Tony říkal taky a vidíš. Vždyť Thor s Lokim mají taky syna," Thor hrdě vypjal hruď, "a mám podezření, že za to může tvé super-vojáctví - dokážeš mnohem víc než normální lidé." 
Cap byl pořád v šoku. On. Bude. OTCEM. S Tonym!

Šok vystřídala radost. 
Hulk s Thorem mohli přímo vidět to štěstí, které z něj vyzařovalo. 
"Tak běž," pobídl ho Banner. Rogers jen přikývl a rychle běžel za svým milovaným.
Thor s Brucem se na sebe jen podívali.

Během cesty výtahem se jakžtakž uklidnil. Chtěl, aby to vypadalo, že nic neví.
"Tony, lásko, jsem zpátky," zavolal. Nikdo se neozval. S neblahým tušením prošel obývák, kuchyni i koupelnu. Když už byl u dveří ložnice, mohl slyšet tlumené vzlyky, poznal, že je Stark tam.
"Tony?" otevřel dveře a Tony se na něj zpod uslzených řas zděšeně podíval.
"Zlato, co se stalo?!" "Steve," zavzlykal a když si k němu Kapitán lehnul, zabořil obličej do jeho krku. 
Symbol Ameriky cítil horké slzy na svém krku a konejšivě mu na záda vykresloval kroužky. 
"J-já jsem ti lhal," vydechl a znovu se rozplakal. "Co?" snažil se blonďák tvářit překvapeně. 
"Omlouvám se, je mi to moc líto. Já- Bál jsem se..." "Čeho?" zvedl mu vyšší dvěma prsty bradu. "Že se budeš zlobit a že se ti zhnusím a že mě už nebudeš chtít a že mě opustíš!"
"Jak tě tohle vůbec mohlo napadnout?! Jak bych se mohl zlobit na tebe? Proč by ses mi hnusil?! A chci tě pořád, ani nevíš jak," lehce ho líbnul na rty.
"Neopouštěj mě, prosím," zašeptal Iron Man. "Neopustím. Nikdy. Toho se bát nemusíš," pohladil ho po tváři.
"Ale v čem jsi mi lhal?"

"Já...asi...jsem tak trochu...v tom...," sklopil hlavu. "Já vím," usmál se na něj a Tony překvapeně zvedl hlavu. 
"Nebyl jsem běhat, byl jsem za Brucem a ten mi vše řekl. Mimo jiné, pozdravují tě Thor s Lokim. Vědí to díky Heimdallovi."
"Ty, ty se nezlobíš?" "Ne, proč bych měl?" zasmál se. "Nechceš, abych si to nechal vzít...?" 
"Co?! Ne! Teda, pokud ti nevadí mít...naše dítě..." 
"Popravdě, už jsem si na to malé tady," položil si ruku na břicho, "celkem zvyknul. A nerad bych o něj přišel." "To chápu. Ale na druhou stranu...Tony, jsi si tím jistý? Pak tě ten porod bude strašně, šíleně bolet. A to nechci. Za to mi to nestojí."
"Ale mně ano," usmál se na něj.

"Steve." "Ano?" "Já to dítě chci," přiznal se studem. "Však já taky," hluboce ho políbil. 
"Chceš se prospat?" "Asi jo. V noci jsen zase strávil tak tři hodiny na záchodě, protože jsem měl žaludek jak na vodě."
"Dobře," přikývnul Kapitán a Iron Man se k němu stulil.
"Hezké sny."

"Steve?"
"Hm?"
"Co myslíš? Bude to chlapeček nebo holčička?"