Nedobytný?

   Ahoj všichni.

Máme zde na řadě praštěnou jednorázovku, docela krátkou, ale zase šílenou. 

Je to vážně taková moje blbůstka, tak netvrďte, že jsem vás nevarovala. :D

12+

Maya

   Hned po poradě na sebe Steve hodil bundu a vyšel ven ke svojí motorce. Nestačil ani nasednout, když mu na rameno poklepala cizí ruka. Neslyšně si povzdychl a otočil se. Tentokrát za ním stál Thor.
   "Napadlo mě, příteli, zda by jsi se mnou nezašel na nějaký pokrm," řekl bůh hromu s nervózním úsměvem. Steve se díval přímo na něj a i přesto věděl, že ostatní je pozorují z okna. Byl si stoprocentně jistý, že se vsadili o to, komu se ho podaří odpanit, protože to, jak se o něj všichni zajímali, bylo už moc divné.
   "Dneska ne, Thore," zavrtěl kapitán hlavou. To příšerné snažení všech (snad mimo Furyho)  bylo už pomalu nesnesitelné, on nebyl z těch, co by si něco takového užívali. Stala se z něj lovná zvěř. Nejvíce vážně to bral Stark, který už mu několikrát málem strčil ruku do kalhot, ale ostatní nebyli nijak pozadu. Vsadil by se, že nikdo z nich není úplný homosexuál, ale do hry se zapojil každý tak jako tak. Maria Hillová byla jedna z dívek, které také výzvu neodmítly a ona jediná snad měla alespoň trochu úctu a nesápala se po něm, kdykoliv si sedl- to většinou obstaral zmiňovaný Tony. Občas bylo docela těžké se jim vykroutit. Když odmítl Natashino svůdné pozvání do vedlejší místnosti bez kamer, Clint ho pak nazval impotentním idiotem a házel po něm od té doby jen vražedné pohledy.
   "A následující den?" nedal se Thor jen tak odbýt. Neznal stud, byl ještě horší než Stark.
   "Ještě si to rozmyslím," kapituloval Rogers, ale okamžitě tu myšlenku vyhnal z hlavy. Rychle nasedl na motorku a rozjel se domů. 'Škoda,' pomyslel si. 'Je milý, jen přišel pozdě.'
   Zaparkoval v garáži a po schodech vystoupal až nahoru. Jak předpokládal, bylo odemčeno. Jeho přítel se rád procházel městem, samozřejmě ne ve své pravé podobě, ale v době jeho příchodu na něj vždy čekal.
   "Už jsem doma," zavolal a začal se zouvat. V tu chvíli druhý muž vystrčil hlavu ze dveří ložnice, černé vlasy se mu trhnutím rozcuchaly, smaragdové oči mu nadšeně zajiskřily a tvář mu ozdobil úsměv.
  "Mám pro tebe překvapení, zlato," zacvrlikal a Steve zaúpěl.
   "Už žádná překvapení! Vždyť víš, že je nemám rád," řekl zničeně, odhodil bundu a vydal se váhavě za ním.
   "Mne si také zprvu nemiloval," bránil se.
   "Bude se mi to líbit?"
   "No, tím si nejsem úplně jistý a proto jsem to zařídil v době tvé nepřítomnosti," vysvětlil s tajemným úšklebkem.
   "Loki..." zarazil se a prohlédl si svůj pokoj, vypadal úplně jinak. Místo jeho klasické postele, do které se spolu sotva vešli, tu teď stála obrovská s nebesy zbarvená do černo- zelena, ostatně jako celá místnost včetně záclon, koberce a rámů s abstraktními obrazy, které tu chtěl bůh neplechy mermomocí mít.
   "Tak... Co na to pravíš?" zeptal se Loki netrpělivě. Ne, že by ho nějak zajímal jeho názor. Jemu se to líbilo a tečka.
   "No... ty barvy opravdu nejsou můj styl, ale... Nakonec je to takové netradiční a docela hezké," přiznal popravdě. Cítil, jak se mu kolem hrudníku obmotaly ty štíhlé chladné ruce a slabě se zachvěl.
   Vzpomněl si na to, kdy to udělal Loki poprvé. Vkradl se mu do bytu, přitlačil ho k posteli a hodně dlouho ho odmítal pustit. Celé dny si ho držel spoutaného, krmil ho, seděl stále u něj, čekal, až se podvolí a povídal si s ním. Trvalo to nějakou dobu, než mu začal Rogers odpovídat jinak než "shoříš v pekle, stvůro" nebo "opovaž se mě ještě někdy dotknout." Vyprávěl mu o své zfalšované smrti a že díky tomu si může dělat, co chce, když ho nehledají. Řekl mu o Thanosovi, o Odinovi i Laufeyovi a o Bifrostu. A proč? Protože se nudil a navíc... Kdo by neměl zálusk na nádherného kapitána Ameriku? Steve už ani moc nevěděl, kdy se to v něm zlomilo a rozhodl se s ním začít chodit.
   "Vnímáš, zlato?" zamával mu Loki rukou před obličejem.
   "Uh, jasně, jsem jen trochu unavený."
   "Tak kdo dnes?" zeptal se černovlásek, natočil ho k sobě a položil mu své ruce na boky.
   "Jak kdo dnes?" nechápal.
   "Ta soutěž, kdy se o tebe všichni členové týmu perou a snaží se mi tě ukrást," upřesnil a prsty přejížděl přes jeho břišní svaly rýsující se pod upnutým tričkem. "Říkal jsi mi o ní již dříve... Tak kdo se o to pokusil dnes?"
   Kapitán trochu zrudl. "Thor," pronesl po chvíli. "Thor mě pozval na rande."
   Bohovi se v očích na vteřinu nepřátelsky zablýsklo. "Doufám, že jsi mu zlomil srdce s takovou řachou, že to bylo slyšet i na Asgardu," řekl výhružně a pak se začal jemně nosem a rty otírat o jeho citlivý krk. "Nebo si budeme zase hrát s pouty," varoval ho a zanechal na jeho kůži menší cucflek jako značku, že je jeho. Nerad se o cokoliv nebo kohokoliv dělil. A zvlášť ne se svým bratrem.
   Rogers sklonil hlavu na stranu, aby měl Loki lepší přístup a slastně přivřel víčka. Nechával sebou manipulovat, ale však on nějaký trest za jeho troufalost vymyslí. Že by mu nedal najíst? Raději ne, nedat najíst Asgarďanovi bylo dost nebezpečné, o tom už se přesvědčil. Ty hluboké kousance mu z těla zmizely až po týdnu. Za to mu pak upíral sex a to už začal být princ o něco hodnější, když se chtěl nechat sladce opečovávat.
   "Mám pro tebe ještě jedno překvapení," pošeptal mu do ucha a následně se ústy přesunul přes jeho tváře k jeho rudým rtům. Zároveň se svýma očima zahleděl do těch jeho, které ho zvědavě pozorovaly. Ne, nemohl by svému blonďákovi ublížit... Alespoň ne moc.
   "Poslouchám."
   "Byl jsem nakupovat," prozradil mu s potutelným úsměvem a vojákovi začalo srdce bušit o něco rychleji, protože věděl, co to znamená. Loki nikdy nechodil prostě nakupovat, to zjistil už během těch pár měsíců, co byli spolu. Jeho nesmrtelný přítel měl zvláštní vkus.
   Stevova líčka zrudla ještě víc a překvapeně zamrkal.
   "Znamená to teda...?"
   "Jistě," zasmál se bůh. "Posaď se klidně do obývacího pokoje, brzy přijdu," řekl, vlepil mu krátký polibek a odtancoval pryč. Steve poslechl, odebral se sednout si do křesla a jen čekal, s čím se pochlubí tentokrát.
   Kdo by si pomyslel, že žití s ním bude tak zvrácené? Ehm... možná by to někoho u boha neplechy a chaosu napadlo.
   "Můžu?" ozvalo se za rohem a kapitán souhlasně odpověděl. Loki vyšel směrem k němu a Rogers se uchváceně hvízdl.
   Asgarďan měl vlasy sčesané úhledně dozadu, ozdobené čelenkou s přehnaně velkou mašlí. Kolem hrudníku měl upnutý top s rozevlátou krátkou sukní, z které vedly jeho štíhlé nekonečně dlouhé nohy uvězněné ve vysokých botách s podpatky. Lak na nehty byl černé barvy, stejně jako celý jeho oděv, a rty mu zdobila rudá rtěnka. Vypadal... úžasně!
   "Páni," vydechl omámeně blonďák a sledoval, jak se k němu Loki blíží s ladnou elegancí. Nemohl odtrhnout zrak od vlnících se boků. Jednu nohu zvedl a špičkou boty ji položil do křesla před kapitánův rozkrok.
   Dva páry očí na sebe hladově zíraly, odrážela se v nich živočišná touha. Ty Stevovy už dávno ztratily tu sladkou nebeskou nevinnost, byly ztmavlé vášní. Tohle všechno s ním prováděl jeho noční bůh už od té doby, co se k němu nastěhoval. Změnil ho. Změnil jeho pohled na skoro všechno, ale hlavně na takovéhle zvrhlosti. Byly fajn.
   "Myslím, že tu někdo zlobil" zazubil se mladší a stáhl si ho k sobě na klín. Prsty cupital po sametové nahé kůži na jeho pažích a ramenou a poté přes páteř. Loki jen slastně vrněl a nechával svou rtěnku dělat obtisky na jeho tvářích a krku.
   "Ano zlobil, kapitáne. Tvrdý trest je na místě," špitl vysokým hláskem a rukama zkoumal jeho břicho, načež mu okamžitě strhl tričko. Nehodilo se jim.
   "Tak to je moc dobře," pravil Rogers už více nadrženě, odhodil veškeré zábrany a už jen dával tomu kriminálníkovi, co si zasloužil.
   Měl pravdu, tohle by asi Thor nevymyslel.