středa 30. března 2016

Člověk, bůh a tesserakt

Zdravím všechny. :)
Tahle jednodílná povídka začíná skoro stejně jako Avengers, ale v podstatě jsem jim tam dala trochu jiný kecy a hlavní rozdíl je v tom, že Loki si vůbec nepřišel pro tesserakt, aby ovládl Zemi.
Jo a asi vás musím upozornit, že jsem nikdy neviděla Frankensteina (ani nevím, jestli to píšu dobře), jen takovou tu krátkou OUAT verzi, takže je to úplně smyšlený a nevím, jestli dobrý.
Je to dost podobný Poutu, jen o něco pitomější, víc scifi, ale jinak to s tím nemá nic společného.
Mimochodem, píšu tesserakt ne tesseract, protože se mi to takhle líbí víc. ;)
Opět v rámci možností přeji hezké počtení. 
Maya


   "Není to nic jednoduchého," pokračoval ve vysvětlování Eric Selvig a ředitel S.H.I.E.L.D.u a lukostřelec ho soustředěně poslouchali. "Je to brána, portál. Dokáže vyzařovat neskutečnou energii."
   "A co se děje teď?" zeptal se Clint, čímž přerušil doktorův už tak moc dlouhý monolog, a ukázal na počítač, u kterého seděl jeden ze jejich zaměstnanců.
   "Začíná to, vyzařuje to přesně taková čísla, takovou energii, jak jsme si mysleli... Počkat! Ne, je to silnější, větší," mumlal muž u monitoru a všichni tři pozorovali údaje ukazované počítačem.
   "Vypadá to, jako by to chtělo bouchnout nebo tak něco," konstatoval neodborně Barton. Z tesserraktu začala vycházet silná modrá záře.
   "Ustupte," zavelel Fury a to už je oslepil kruh světla a na vyvýšeném místě se v rozpouštějící se mlze začala objevovat postava vysokého muže.
   Místnost celá ztichla. Jediné, co bylo slyšet, byl zrychlený dech všech v sálu. Nejméně desítka agentů v rukou třímala nabité zbraně, připravena okamžitě zasáhnout, pokud to bude nutné. Čekalo se jen na vetřelcovu reakci. Když se však nově příchozí jen rozhlížel kolem sebe, chopil se iniciativy Fury.
   "Identifikujte se a sdělte nám důvod vašeho příchodu," řekl sebevědomě. Muž se stále k ničemu neměl. Už na první pohled vypadal skoro na pokraji smrti. Havraní vlasy měl divoce rozcuchané, na neuvěřitelně bledé zpocené kůži se občas objevilo trochu tmavě rudé zaschlé krve nebo několik načernalých spálenin.
   "Prosím, položte to žezlo," ozval se znovu Nick a vetřelcovy zelené oči ho zaostřily a zúžily se. Vypadal jako kočka na lovu.
   "Nemám v úmyslu vás nějak ohrozit," promluvil poprvé a narovnal se, aby mohl velmi pomalým krokem vykročit naproti nim. Čišela z něj jakási elegance, i když vypadal jednoduše na umření. Agenti pevněji sevřely zbraně a jejich hlavně sledovaly každý jeho pohyb.
   "Kdo jste?"
   "Mé jméno je Loki," obdařil je zářivým úsměvem, přičemž odhalil dokonale bílé zuby, které vůbec neladily s celým zevnějškem. "Loki z Asgardu."
   "Loki," promluvil znovu Selvig a sjížděl ho pohledem. "Thorův bratr," vydechl. Loki nad tím protočil oči. Teď nebyl čas se dohadovat. Už byl jen asi 5 metrů od těch tří mužů, stále propichován zaměřovači zbraní.
   "Ano, přesně tak. Jsem rád, že se vám nemusím dále představovat. Nicméně, proč jsem vás poctil svou návštěvou? Jde o ten tesserakt. Potřebuji ho."
   "Víme o vašich činech spáchaných na Zemi tím vaším robotem proti svému bratru. Pochybuju o tom, že jste sem přišel v míru," řekl Fury a bůh neplechy v jeho tváři spatřil jakési zaváhání, možná strach, kdo ví?
   "Když myslíte... Avšak já vás mohu ujistit, že jediné, o co mi jde, je ta kostka. Tak kdybyste dovolil a předal mi ji," pokynul mu. "Poté mne již nemusíte nikdy spatřit. Možná..." opět jim věnoval úsměv, ale s nikým to ani nehnulo.
   "Je to bůh. Bůh klamů a lží, nevěřil bych mu ani nos mezi očima," zašeptal doktor Selvig řediteli S.H.I.E.L.D.u, ale Loki jej samozřejmě dobře slyšel.
   "Jste chytrý. Avšak zřejmě ne dost, protože kdyby ano, už by jste mi ten tesserakt vydali. Já mám velkou trpělivost, pánové, ale právě teď mám trochu naspěch, takže kdybyste byli tak laskaví..." vykročil směrem k nim.
   "Ani hnout nebo dám povel a..."
   "A zastřelíte mne? Ach, beru to zpět, nejste chytří ani jeden," odsekl Loki a dál si vykračoval za nimi. Žezlo v jeho pravé ruce vydávalo modrou záři jako ta kostka, po které toužil, a čím více se k nim s touto zbraní přibližoval, tím větší z něj šla hrůza.
   "Odkud máte to žezlo a co s ním hodláte dělat?" zeptal se Fury a pozvedl dlaň, aby dal svým agentům najevo, že se bude brzy střílet. Ještě jeden krok...
   Loki, ignorujíc první otázku, se stále nezastavil a tichým, ale přesto vražedným tónem pravil: "Cokoliv, co bude třeba."
   "Střílejte," zavelel jednooký a bohovu tvář ozdobil lehký úšklebek.
   "Pokud chcete zábavu, tak prosím."
...
   Podařilo se mu dostat se ven dříve, než celý komplex vybouchl. Tlaková vlna s ním sice zacházela jako s hadrovou panenkou a odhodila ho několik desítek metrů kamsi do háje, ale byl to přeci bůh a pár odřenin ho ani trochu nezajímalo. Hlavní bylo, že celou dobu svíral v pravé ruce žezlo, které před svým výletem ukradl z Thanosovým komnat- jestli ho najde, bude ho několik hodin krutě mučit a až pak ho zabije, ale to teď nebylo důležité- a v levé kufřík s tesseraktem.
   Poté, co se ho ti ubožáci pokoušeli všemožnými způsoby zastavit, pár z nich zabil a zmocnil se toho, pro co si přišel. Pak za pomocí magie usmažil několik systémů počítačů, které následně vybouchly. Sám se snadno stihl v tom zmatku i se svým lupem vypařit a měl podezření, že ten jednookej bastard s pár svými poskoky zmizel, takže se výbuchu možná vyhnuli a zdrhli. No co, už je přeci neuvidí.
   Když už měl všechno, co potřeboval, stačilo jen dopravit se na místo. "Vypůjčil" si nějaké služební auto, aby si mohl během řízení odpočinout, protože ho to všechno nějak zmohlo a začínala na něj doléhat únava z jeho cesty.
   Po pár hodinách zastavil a vyšel na nepříliš příjemný vzduch plný prachu. Chvíli šel mezi natěsnanými bytovkami pěšky, než došel k jedné, která byla skoro na rozpadnutí. Vešel do ní a začal sestoupávat schody do sklepa.
   Ucítil lehký tlak, mírný závan příjemného tepla a výjev šedivé místnosti se změnil na pokoj připomínající nemocnici. To původní byla jen iluze, krycí kouzlo, kdyby ses sem někdo někdy náhodou rozhodl podívat. A taky kvůli Heimdallovi, aby ho neměl šanci vypátrat, i když už s nejvyšší pravděpodobností ví, že Loki není mrtvý, a hlavně kvůli Thanosovi, u kterého po pádu z Bifrostu skončil a od kterého právě utekl. Před tím mu ovšem ukradl žezlo s obrovskou energií, které potřeboval pro svůj útěk a následnou obranu.
   Na Zemi nebyl něco přes rok a půl a měl docela strach z toho, jestli je vše tak, jak to tu zanechal. Spěšně všechno projel pohledem, ale naštěstí nenašel žádnou změnu. Na stolech se povalovaly součástky, rozbité a rozebrané kousky bývalých elektronických spotřebičů, u zdi stála obrovská směsice všeho možného slepená a sesvařovaná ve stroj, široký i vysoký na dva metry. Vedle něj byla větší postel, ve které se nacházelo mužské tělo přesně tak, jak ho zanechal. Měl o něj velké obavy. On sám skoro zemřel, takže tu teď byla určitá možnost, že by se kouzlo, které ho drželo ve stavu neponičeném, zrušilo. Muž byl mrtvý už docela dlouhou dobu, něco přes 70 let, ale stejně vypadal, jakoby zavřel oči teprve teď.
   "Ahoj, miláčku," pozdravil ho, na chvíli se usadil na matraci k němu a přejel mu rukou po hnědých vlasech. "Omlouvám se, že jsem tu u tebe nebyl tak dlouho, měl jsem... práci."
  Vzpomněl si, jak tu ze začátku jen ležel a brečel nad kouzlem zakonzervovaným tělem svého mrtvého přítele. Jak chtěl taky zemřít, jak se trápil, jak plakal a křičel. Jak trávil noci v knihovně a hledal něco, cokoliv, co by mu mohlo poradit. Dokázal vyčistit a zašít otevřené rány, ale mrtvého znovu nevzkřísil. Mocné bytosti, které by mu mohli pomoct, například jeho nevlastní otec, se rozhodně nezajímali o něco takového jako o mrtvého Midgarďana.
   Když ho našel v horách, bez ruky a bez života, věděl, že není připraven se ho vzdát a nechat ho zemřít.
   A tak začal se stavbou toho stroje. Tolik let se uchyloval na Zemi, neustále to zkoušel, znova a znova, ale nefungovalo to. Několikrát už byl blízko, dokázal jeho životní funkce na malý okamžik spustit, než vynález selhal, protože neměl stabilní zdroj energie. Tu mu mohl poskytnout právě tesserakt.
   "Slíbil jsem ti, že tě ochráním a zklamal jsem."
   Loki mluvil tiše a se slzami na krajíčku. Tady nebyl nikdo, kdo by ho přitom mohl pozorovat. Vstal a došel ke stolu, kde předtím odložil kufřík. "Nyní to můžu napravit. Můžu ti konečně navrátit život."
   Vytáhl modrou kostku a chvíli s ji prohlížel. Vypadala tak kouzelně a majestátně. Fascinovala ho. Věděl o ní díky Thanosovi, který mu o ní řekl a zřejmě ji potřeboval pro jiné účely, ale hold Loki byl rychlejší a chtěl ji pro vlastní potřebu. Vnořil ji na patřičné místo do svého stroje a vrátil se opět k ležícímu muži.
   "Neměl obavy, Bucky, tentokrát to vyjde," pravil a začal mu do holé hrudi jehlami připínat dráty a hadičky. Poté mu připoutal nohy i jedinou jeho ruku koženými pásy, jak už to dělal mockrát, aby ho silný proud náhodou neshodil z postele.
   "Brzy budeme zase spolu, po takové době..." usmál se bůh a přešel zpět k přístroji. V ruce stiskl páku.
   Lokiho tlukot srdce se zrychlil, napětím přerývavě dýchal, čekal až se přístroj spustí.
   Jenže se nestalo nic.
   "Ne, ne... To je... nějaká chyba," zašeptal černovlásek vyděšeně. "J- jen chyba," zopakoval. Okamžitě se rozběhl k zářícímu tesseraktu napojeného ve výčnělku, odkud měl stroj brát potřebnou energii. Překontroloval ho. Vše bylo, tak jak být mělo.
   "Proč to nefunguje?! Mělo to přeci fungovat!" ječel Loki a začal lomcovat se spouštěcí páčkou, což opět nemělo žádný účinek, ale patřilo to ke klasickým reakcím zoufalých lidí, podobně jako když praštíte ovladačem od televize nebo mobilem o stůl, když přestane fungovat.
   Až na to, že Loki nebyl člověk, byl jen zoufalý.
   "Mělo. To. Fungovat," odděloval Asgarďan slova mezi jednotlivými kopy do boku jeho vynálezu. "Fun- go- vat, pro- to- že..." pokračoval ve vyřvávání, než se vyčerpáním sesunul k zemi. "... protože ty musíš žít," špital v pláči a položil si obličej do dlaní. "Mu- síš," zalykal se. Praštil sebou zády o podlahu a pozoroval bílý strop skrz slzy.
   "Pamatuješ si, Bucky," začal, když se trochu uklidnil, "jak jsem pro tebe vytvořil kopii Howardova létajícího auta a ty jsi mi pravil, že jsem génius? Tak nejsem. Vždyť i v té vaší hloupé Midgardské legendě doktor oživí vlastní monstrum. Avšak tomu pomáhaly blesky a já si o Mjollniru, který by mi snad mohl pomoci, mohu jen zdát. Jde o to, že ta energie je nestabilní," vykládal a najednou se zarazil. Otřel si mokré tváře a posadil se, aby se mohl rozhlédnout a spatřit svůj suvenýr donesený z jiného světa.
   "To žezlo," vydechl Asgarďan. Dostalo ho přeci sem, na Midgard, a patřilo Thanosovi, který má přeci obrovskou moc. V mžiku byl na nohou a třímal kouzelné žezlo v obou rukách. Namířil na místo s tesseraktem a soustředil se.
   Náhlý výtrysk modrého světla ho oslepil, ale když znovu otevřel bolavé oči, spatřil, že se stroj rozběhl. Avšak hlavně to bylo slyšet. Zároveň se polonahé tělo na posteli začalo škubat jako v křeči, když do něj hadičkami začaly proudit silné elektrické výboje.
   Neubránil se úsměvu, protože... Tohle už vypadalo nadějně.
...
   Celé tělo ho bolelo jako čert, pálilo a svědilo a měl pocit, jako by se mu srdce chtělo probít z hrudi ven. Přerývavě dýchal, každý nádech mu trhal krk a stále se bál otevřít oči.
   "Bucky?" uslyšel nad sebou. Váhavě zamrkal a spatřil hubený bledý obličej orámovaný ebenovými vlasy, které mu padaly do tváře.
   "Lo- ki?" zachrčel.
   "Bucky, lásko, ono se to vážně povedlo," usmíval se a v očích se mu leskly slzy štěstí, které se ale snažil potlačovat.
   "Co se- sta- lo...?" zavrtěl se a najednou na Lokiho vytřeštil modrá kukadla. "Kde mám ruku?!" vyjekl stále pošramoceným hlasem. Levá část trupu a beder byla znecitlivělá, bůh neplechy to tak zařídil, protože tušil, že až to kouzlo poleví, bude to zřejmě chvíli bolet.
   "Přišel jsi o ní při tom pádu, ale ne- neházej sebou, ublížíš si," snažil se ho držet na místě. "Bucky, poslouchej mě! Nedokážu vytvářet nové živé tkáně, avšak mohu ti vyrobit náhradu," vysvětloval mu, ale jeho přítel sebou pořád házel, napínal pásy a snažil se vykroutit.
   "Jsem mrtvý, jsem mrtvý, mrtvý, mrtvý, mrtvý," mumlal a nadzvedával se, ale Loki ho tlačil zase zpátky.
   "Nejsi, Bucky, slyšíš? Byl jsi, ale teď jsi naživu a jsi tady se mnou. Musíš se utišit, no tak. Pověz, co je tvá poslední vzpomínka," ponoukal ho k mluvení, aby se Barnes uklidnil a nesnažil se sám sobě ublížit. Hlavní bylo, že si pamatoval jeho, tak teď už jen, aby se nezabil a on nemusel začínat zase od znova.
   Přestal sebou škubat a kulil na něj modré oči jako na nějaké zjevení.
   "Byl tam Steve," zašeptal po chvíli. Černovlásek se při tom jméně naježil, ale nedal nic najevo, aby ho nevylekal. "A střílelo se. A pak najednou... já nevím. Prostě jsem padal, nestačil jsem se zachytit," pokračoval a pak k němu vzhlédl.
   "Loki..." vydechl najednou, jako by mu až teď došlo, že mluví s ním. "To tys mě... odtamtud dostal? Tys mě zachránil? Tímhle?" ukázal bradou na dráty ve své hrudi.
   "Vlastně ano. Docela dlouho jsi mne trápil, nechtěl jsi se probudit," pousmál se Loki trochu smutně.
   "Tak to je docela dobrý, že mám za kluka šílenýho boha," zachraptěl a taky se usmál. Přesně takhle už v něm Loki viděl svého přítele, už se sám sobě podobal, jen ta chybějící část těla ho děsila.
   "Odděláš mi to a odpoutáš mě?"
   "Ano, jistě, vzpamatoval se Asgarďan a začal pomocí jehel vytahovat drátky z jeho prsou, což se neobešlo bez siláckých řečí, ale i potlačovaného úpění bolestí. Poté ošetřil rány a už méně drasticky ho zbavil pásů.
   "Ale polibek nedostaneš. Před chvílí jsi byl ještě mrtvý a tak tvůj dech testovat nehodlám. Umyji si tě a až poté tě znásilním."
   "Ty seš parchant. Právě jsem se vzbudil, myslíš, že zrovna teď, auh, toužím po bolesti v prdeli? A, uh, navíc nemám ruku," naříkal James, když ho Loki podpíral, aby se mohl posadit na posteli. Nebylo to snadné, protože Bucky skrz zaťaté zuby stejně skučel bolestí. Bůh neplechy ho znal až moc dobře, aby věděl, jak si teď připadá, I když se měli velmi rádi, neradi projevovali zranitelnost, ani sobě navzájem. Často se i v posteli prali o to, kdo bude nahoře a tohle bylo poprvé, co černovlásek před svým přítelem projevil svůj cit v podobě slz.
   "Jak dlouho jsem... byl mimo?"
   "Asi 73 let," pravil bůh klidně, ale jak sebou Bucky v leknutí trhl, vyklouzl mu a přepadl z postele na zem.
   "Takže... všichni jsou mrtví," konstatoval tiše.
   "Asi máš pravdu," povzdechl si Loki a usadil se vedle něj na podlahu. Barnes se opíral pouze pravou rukou, jelikož neměl na výběr, a trochu převažoval doleva.
   "I Steve... Byl to můj nelepší kamarád," špital.
   "Nejspíš i ten."
   "Ale... měl v sobě to sérum, možná... Možná to s ním něco udělalo a třeba ho najdeme," uvažoval a už opravdu přepadl a narazil si záda. Asgarďan mu naznačil, aby se nehýbal a pro něco si došel.
   "Mimochodem, nevím, co ten můj vynález udělal s tebou. Myslím konkrétně toto," ukázal na tesserakt a Bucky k němu sjel pohledem.
   "Takže mám šanci, že budu nezničitelnej, nesmrtelnej nebo třeba radioaktivní a za chvíli vybouchnu?" zeptal se nezájmově. Pořád byl v takovém šoku, kdy mu spousta věcí nedocházela. Například to, že on, sakra, vstal z mrtvých!
   "Vše je, i díky těch pokusům na tobě od Hydry, jak jsem je pak musel za trest zabít, možné," odpověděl Loki a poklekl k němu s krejčířským metrem, kterým začal brát míry jeho jediné ruky.
   "To mě má uklidnit?" pozvedl nad tím jedno obočí a pozoroval ho při práci.
   "Ne, avšak tohle třeba ano," sklonil se k němu a vlepil mu pusu na čelo.
   "To nepomohlo ani trošku," zalhal Bucky.
   "Dělal jsem, co se dalo," ušklíbl se. Trochu se zarazil, když spatřil, že Jamesovy oči se lesknou slzami a třesou se mu rty. To nebylo kvůli puse, to bylo kvůli tomu všemu ostatnímu. Kvůli jeho smrti i smrti všech blízkých, kromě té Lokiho. On byl jediný záchytný bod, jeho jediná milovaná věc od té doby, co otevřel oči v této době.
   Loki ho viděl poprvé takhle... bezradně. Zlomeně. Ztraceně.
   "Víš ty co? Vyrobím ti tu nejhezčí ruku na všech devíti světech. Pamatuji si moc dobře, jak odmítl mou pomoc bezruký Týr, když mu ji můj syn ukousl. Zasloužil si to a já bych mu asi opravdu nepomohl, avšak zklamalo mne, že nežadonil o mé služby. A proto si to vynahradím na tobě. Potom ji ozdobíme flitry a balónky a uděláme si večírek, jelikož není moc osob, které by vstaly z mrtvých."
   "A co Ježíš?" zasmál se Bucky v pláči. Miloval ty jeho kecy.
   "No jo, to byl skvělý chlapík. Chodili jsme spolu na pivo, ale po tom incidentu s Bohem a tak jsme se museli rozejít, ještě teď mě to bolí," vymýšlel si Loki a tvář muže pod ním zářila.
   "Ty odpornej lháři," chechtal se a jednou dlaní si utíral mokré tváře.
   "Prosím, jen Lháři, děkuji. A teď pojď. Jakou tedy chceš tu ruku? Růžovou nebo žlutou s jednorožci?" dráždil ho. Usmíval se, ale radost uvnitř jeho srdce byla mnohem větší a silnější, než jakou dával najevo. To jejich vzájemné špičkování, škádlení a urážení jen maskovalo ten nádherně sentimentální fakt, že ti dva se mají rádi.
   Ale tohle nebyl happyend, to byl jen šťastný začátek s pokračujícím akčním dějem, protože někde trošku jinde se sešla skupinka o lidech a bohu, aby vyřešila tu záležitost ohledně zmizení tesseraktu. Thor se hádal s Furym o tom, čeho je a není jeho bratr- o kterém se před několika hodinami dozvěděl, že není mrtvý a byl vyslán, aby ho přivedl na Asgard- schopný. Steve tomu jen nevěřícně přihlížel.
   "Loki? Takovej ten černovlasej, zelenookej...?"
   "Znáš mého bratra?" zeptal se hromovládce překvapeně.
   "Ten parchant mi přebral kluka," vylítlo z Rogerse dřív, než to stačil zarazit. Bylo to první, co ho napadlo při zaznění toho nenáviděného jména.
   Na chvíli nastalo v místnosti přímo hrobové ticho. Jediné, na co teď všichni mysleli bylo jen: "Moment, cože?"
  

sobota 26. března 2016

Trpělivý- 2.část

Další prodleva mezi díly, omlouvám se. :(
V minulé části Tony našeho kapitána Ameriku pozval do lunaparku, vzpomínáte? Hledala jsem nějaký obrázek, co by vám přiblížil tu atrakci "Hammer", ale nenašla jsem nic, co by tak nějak odpovídalo. Ale tohle je dosti podobné, jen tam má být jakože jedno to rameno vždycky se čtyřmi lidmi na každým konci. A točí se to dokola, dokola a dokola... Já to úplně miluju! I když nesnáším výšky, tak tomuhle nikdy neodolám. :D
Nevíte, proč mi má vlastní povídka připomíná film 40 let panic? :D 
Jo a ještě něco hodně důležitého... Nezabíjejte mě, moc vás prosím. Víte, jak vždycky dodávám takový to varování, že je to hodně praštěný, divný nebo úchylný? Tak teď to myslím smrtelně vážně. Nechtěla jsem ty postavy nějak zesměšnit nebo ponížit, jde jen o fikci, která mi trochu ujela, no a vzniklo z toho tohle. Neurážím homosexuály nebo tak něco. Mělo to být prostě jen vtipný... Pochopíte po přečtení. :D
Takže dneska mega varování a znovu ta prosba. Nezabíjejte mě. :)
15+



Maya

   "Je to vysoko," konstatoval Steve, zakláněl hlavu a dlaní si vytvářel kšilt, aby skrz slunce vůbec něco viděl. Tahle pouťová atrakce byla ta úplně největší, co kdy měl možnost spatřit.
   "Má snad kapitán Amerika strach z výšek?" popichoval ho Tony, který už měl v ruce lístky. 
   "Jistě, že ne, jen... to obdivuju," řekl a usmál se na něj. Předali lístky majiteli, který vypadal krapet překvapeně, když ty dva spatřil. Pak se usadili do jedné z dvojsedaček, kde byli následně připoutáni několika pásy.
   Nebyli tu ani pár minut a Stark ho zatáhl na jednu z těch nejděsivěji vypadajících atrakcí. Ani se tu nestačil porozhlédnout, Tony mu nebyl schopný oznámit, kam ho to vlastně dovedl a on sám ani nepostřehl žádnou ceduli, kde to vlastně jsou. Jeli ale docela dlouho, nějaký kus Ameriky jistě projeli.
   Tony mu celou cestu vyprávěl takové historky, že se ani chvíli nenudil. A pak to vzalo rychlý spád, kdy ho prostě drapl za ruku a táhl nemalým davem až před děsivě vysoký kolotoč zvaný "Hammer".
   Mohli jste být superhrdinové, mohli jste zachraňovat svět, ale stejně... Jop, tohle bylo vysoko!
   "Nervózní?" ozval se Iron man vedle něj.
   "Ne, proč?" zakroutil Steve hlavou, podíval se na něj a ve vteřině jeho výraz v obličeji zkameněl, když sebou stroj cuknul a jejich sedačka- společně s dvěma lidmi, kteří seděli zády k nim- pomalu vystoupávala vzhůru. Tony si nemohl pomoct, ale kapitánovo zkoprnění ho natolik dostalo, že se rozesmál. Bylo to něco jako: "Juhů, já jsem kapitán Amerika, nejslavnější voják vůbec, snad mimo Forresta Gumpa, mám svaly a lalala... BUM! M- mami, co to bylo? Já mám strach..." To Starkovi problesklo hlavou, ale skutečný Rogers se na něj jen zamračil.
   "Promiň, jen jsem docela překvapenej, že i ty máš někdy vítr z něčeho takovýho, jako je tohle," přiznal mu. To už se zastavili, když dosáhli úplně nejvyššího bodu, a chvíli se opět nic nedělo, aby mohli nasednout další čtyři osoby na druhý konec.
   "Nemám strach, jen jsem..."
   "Nervózní?" napověděl mu znovu.
   "Napjatý," řekl nakonec Rogers a očima těkal po všech věcech pod ním. Tony sledoval, jak mu ty oči září ze všech dosud nepoznaných novinek, dalších hloupých maličkostí, které jemu přišly naprosto obyčejné a běžné.
   Ozval se zvuk hlubokého rázu, který nemohl znamenat nic jiného než start jízdy. Steve sebou při něm dost znatelně cukl a jeho roztřesená dlaň nahmatala tu Tonyho, která ji bez zbytečných cavyků přijala. Pevně ji stiskl a všiml si, že jeho blonďatý kamarád má rty pevně semknuté k sobě. Natáhl svou tvář co nejblíže k němu, i když to bylo skrz opěradlo s pásy takřka nemožné, a vlepil mu drobnou pusu na pravou tvář. Kapitán Amerika se na něj překvapeně a lehce vyděšeně otočil, jejich oči se na malý okamžik střetly, než se stroj rozjel úplně.
   Kolotoč se rozpohyboval o něco rychleji, než by někdo z nich očekával. Obkresloval kruh, chvíli byli nahoře, chvíli dole. A v ten moment si náš milý Anthony uvědomil, že tohle nedělal zatraceně dlouhou dobu.
   V prvotním šoku vykřikli oba dva. Přiměřeně ječeli první, druhou, možná třetí otočku a pak už to byl jen smích.
   "To je parádááá," bylo slyšet kapitána ve smíchu, přičemž si Stark nikdy nemyslel, že by byl takového jásotu schopen. Světlé vlasy se mu komíhaly ve větru, kukadla mu zářila a tvář mu zdobil snad ten nejšťastnější úsměv na světě.
   "Líbí?" zvolal Tony hlasitě, aby přerušil prudký poryv větru a pokusil se na něj při jízdě znovu podívat, ale přes své vlastní tmavé prameny vlasů sotva viděl. Myšlenky na to, že by se měl po dlouhé době ostříhat, jak mu Jarvis už několikrát připomínal, ho ale zrovna teď netrápily.
   "Strašně móóóóc," jásal Steve rozverně, jako malé spokojené děcko. Nutno podotknout, že Iron manovu ruku stále nepustil. Držel ji celou dobu, zatímco si naplno užíval jízdu a pustil ho, až když z něj nejhorší adrenalin vyprchal, stroj zastavil a někdo je přišel odepnout.
   Miliardář vyšel lehce omámen a přikázal si, že ještě než příště na něco podobného půjde, musí se pořádně napít, aby trochu otupil smysly. Vlastně proč to neudělat hned?
   "Dal by sis něco k pití, zlato?" zeptal se Rogerse, který div radostí neposkakoval, jak byl z takové pitomosti nadšený,
   "Jasně," zacvrlikal a společně šli najít nějaký stánek s pivem, protože na nic ostřejšího tu zřejmě nenarazí, Steve se div nevznášel.
   Dnešek byl mimořádně horký den a něco chlazeného by se šiklo.
   Když mu Tony podal kelímek se zlatavou tekutinou a hustou pěnou, o něco více se uklidnil a s poděkováním nápoj přijal.
   "Moc díky, Tony," zopakoval a napil se.
   "Zrovna teď jsi mi děkoval, tak za co bylo tohle, dobrá vílo?" uculil se.
   "Za tohle všechno. Asi bych se sem sám nikdy nepodíval," odpověděl a věnoval Starkovi přenádherný úsměv.
   "Ještě neděkuj, princezno, ještě nekončíme," upozornil ho.
   "To jsem si mohl myslet," uchechtl se blonďák a to už se miliardářova ruka opět dobývala do té jeho a toužila ho odtáhnout pryč. "Já to ještě nedopil," protestoval, ale Stark ho buď neslyšel nebo ho prostě jen ignoroval. A tak kapitán zbytek piva vyžunkl po cestě a dokonce se mu podařilo trefit i koš.
   Lidé kolem je s pobavením a podivným znechucením pozorovali, když přišel Tony k jednomu chlápkovi a podplatil ho, aby nemuseli na další atrakci vystávat frontu a mohli přeskočit pár skupinek čekajících.
   "Já bych těch pár minut počkal," podotkl starší, ale druhý muž nad tím jen mávl rukou. Citlivý Steve se celý rudý posadil do černě zbarveného vozíku a ohlédl se po lidech ve frontě. Kupodivu teď všichni do jednoho nasadili pobavený výraz, několik z nich si náš milý pár vyfotilo, ale Tony vedle něj nevypadal, že by mu cokoliv z toho dělalo vrásky.
   Drobný vozík, jehož jediní obyvatelé byli momentálně oni dva, se dal do pohybu a postupně mizel v čím dál tmavším tunelu.
   "Říká se tomu 'Strašidelná jízda'. Byls na ní někdy?" optal se ho tmavovlasý.
   "No... jel jsem s tebou v autě," pravil Rogers klidně a Starka to, bůh ví proč, neuvěřitelně rozchechtalo. Vozík mezitím pomalým tempem a se skřípáním postupoval dál. Už nebylo vidět téměř nic.
   "Víš, co by bylo dost šílený na tu tvoji 'Nejpraštěnější příhodu', co jsme chtěli vytvořit? Kdybychom se spolu vyspali právě teď a tady," navrhl Iron man vedle něj lákavou nabídku.
   "S tím nepočítej, ne teď," ozvalo se vedle něj s klidem.
   "Jen jsem to zkusil," pokrčil Stark rameny, i když to on nemohl vidět.
   A v tu chvíli se ze stropu přímo před nimi snesla fosforeskující kostra a oba vyjekli. Když zmizela, po obou stranách se postupně objevovala malá světýlka, takže se navzájem mohli alespoň vidět. Spíše ale vnímali svůj zrychlený dech a hlasitý tlukot srdce.
   Něco jim přelétlo před obličejem, vozík začal více skřípat, ze sarkofágu skákaly mumie, objevilo se tu několik zombíků, čarodějnice- která je oba přetáhla koštětem, pavouci a nespočet příliš živě vypadajících duchů. No a co, že duchové nejsou živí, tihle byli až moc děsiví na to, aby vypadali mrtvě. Úžasná logika.
   Těsně u konce už Tony myslel, že se přecenil, že je na to prostě už moc starý a skolí ho infarkt na dětské atrakci. Ohromné!
   Steve si jeho vytřeštěných očí a kamenného výrazu všiml, dlouho se nerozmýšlel a jednoduše si jeho tvář přitáhl k polibku. Tohle nebylo už žádné drobné *mlask*, tohle bylo jedno dlouhé *mlááááásk*. Starka ani nenapadlo, jak můžou tyhle rty tak nádherně sladce a zároveň hříšně líbat.
   Něco na ně ještě na konci baflo, ale to se u nich projevilo akorát tak, že blonďák Tonyho lehce kousl do rtu a dál se věnoval jejich hře s jazyky.
   Probralo je až příliš oslnivé světlo slunce, hlasitý potlesk a výskání obecenstva stojícího na konci trasy. Jako na povel kapitán zrudnul, s pohledem propalujícím zem vylezl ven z vozíku a zahanbeně se pokusil dotěrným fanouškům zmizet. Mladší Avenger naopak s naprostým klidem všechny projel očima a neodpustil si krátkou poznámku.
   "To je můj miláček Stevie, vážení," zakřenil se a vydal se ho najít. Nemusel hledat dlouho, brzy ho dohonil a předběhl, aby mu mohl vidět do stále trochu rudého obličeje.
   "Co se děje, sluníčko?"
   "Viděli nás," zamumlal blonďák docela zbytečně.
   "Z toho si nic nedělej. Vypadá to snad, že by nás chtěli ukamenovat? Ne. Tak se nemrač."
   "Ale..."
   "Ne- e, zlato. Raději mi řekni, jak se ti líbila jízda," pobídl ho.
   "Byla skvělá," pravil popravdě a mírně se uculil. "A ty ses bál," dodal a kousl se do rtu.
   "Já? Já byl naprosto v pohodě, Steve. To tys měl nahnáno, žes mě musel začít líbat, abys nekřičel strachy," dráždil ho Iron man a obmotal mu ruce okolo boků. "Můj malý strašpytlík."
   "Jsem větší než ty."
   "Tak jen strašpytlík."
   "Ne-" Stark mu zakryl pusu dlaní a sledoval, jak Rogers nespokojeně krčí obočí.
   "Ne, ne, Stevie, nekaž to. Dal by sis cukrovou vatu?" zeptal se a Stevovo napětí ve tváři povolilo. Mírně přikývl.
   Celkově to vypadalo jako výlet tatínka a jeho synáčka, který se nechá uplatit každou kravinou, aby měl rodič klid. Až na to, že tohle byla dost zvrácená verze rodinky. Steve byl přeci starší, vyšší a větší, ale to nebránilo Tonymu představit si menší- větší úchylárnu, kdy pod ním jeho blonďáček leží, sténá rozkoší při sebemenším pohybu a křičí to sladce perverzní oslovení "Daddy"...
...
   Steve si za těch pár týdnu užil více než za celý svůj život. Tedy ten před i po zmrazení. Tony Stark byl pro něj tím nejkrásnějším tlačítkem RESTART. Začínal prostě vnímat svět o dost jinak než dříve, včetně svého postoje k němu.
   Ani by nevěřil, že po všech těch zlých věcech, které se mu staly, je možné zažívat takové krásy, jaké mu je schopný nabídnout jen a jen jeho překrásný Tony
   Často, když společně večeřeli, přemítal, proč o něj vlastně jeví takový zájem.
   "Nikdy asi nepochopím, kolik jsi toho schopný udělat pro to, abych se s tebou vyspal," prohodil.
   "Pořád věříš, že jsem s tebou jen proto, že jednou mé oslňující kráse podlehneš a já budu mít šanci odpanit ten tvůj zadek, kterej je mimochodem víc než dokonalej? Asi tě zklamu, zlato, ale ne." Odkašlal si a zatvářil se na chvíli vážně. "Miluji tvůj úsměv, který by rozmrazil i ten největší ledovec. Pro tvé nevinné modré oči bych zabíjel, pro dotek tvou teplou dlaní a rty bych zemřel, protože ty jsi krev, díky které mé srdce stále bije, a taky můj jediný důvod, proč ráno vstávám," pravil Iron man a Rogersovi málem spadla čelist.
   "T- to... jsi někde slyšel?"
   "Ne."
   "Vyčetl?"
   "Ne."
   "Tak sis to vymyslel... pro mě?" zamrkal překvapeně, jelikož ho opravdu nenapadlo, že by byl Stark až takto romantický typ.
   "Jen a jen pro tebe, lásko."
   Někdy si kapitán připadal až jako... No, jako děvka, která využívá miliardáře pro zisk. To on ale nedělal! Kdyby tak vůbec Tony tušil, jak dlouho už po něm touží a jak moc se musí ovládat, aby jejich společně strávený čas zůstal, co se intimností týče, jen u polibků. Víc si nemohl dovolit. Nemohl by pak přežívat to zklamání, když by se po tom, co by získal Stark, co chce, už neobjevil.
   Miloval ho víc, než bylo zdrávo.
...
   "Tak jak se ti líbil dnešek?" zeptal se.
   "Tak hele, na tohle se ptám vždycky já," řekl naoko naštvaně hnědovlásek a sundal ruku z jeho pasu, aby měl Steve možnost odemknout svůj byt.
   "To jo, ale dneska jsem tu ZOO vybíral já," zasmál se blonďák.
   "No ok, ty můj hrdino. ZOO bývají vždycky fajn, ale z nějakýho důvodu mě vždycky znervózňovali dikobrazi. Vím, že nevystřelují ostny, to je nemožný, ale když oni se na mě vždycky tak zle koukaj, jako že něco kujou, že by člověk řekl, že se proti mě domluvili všichni dikobrazi na světě a jen čekají, až se nějak dostanu do jejich blízkosti, aby se mě zbavili," uvažoval Iron man nahlas.
   "Tak to určitě bude, Tony," uchechtl se kapitán.
   "Ještě si skočím na záchod, zlato. Pak půjdu domů, Jarvis na mě čeká s rozpracovanými obvody," řekl ještě. Vlepil mu pusu, lehce ho poplácal po boku a vydal se do koupelny. Rogers tam zůstal stát a chvíli uvažoval, jestli má nebo nemá... Až se nakonec rozhodl, že ano.. Nikdy se necítil více jistý.
   Tony si opláchl ruce a šel automaticky ke vchodovým dveřím. Chtěl ještě zavolat "dobrou noc", ale Steve se ozval jako první odněkud z neznáma. Zvolal jeho jméno.
   "Copak je, Stevie?"
   "Pojď za mnou, prosím." Teď jsi byl jistý, že to jde z jeho ložnice, i když v té místnosti byl snad jen ve snech, které byly o Stevovi hodně často.
   Omámeně došel do ložnice a spatřil svého miláčka sedícího na posteli.
   "Myslíš, že... by Jarvisovi nevadilo, kdybys za ním přišel třeba až zítra?" zeptal se jako vždy nevinně a rukou poplácal na místo vedle sebe.
   Iron man tam prostě stál s otevřenou pusou ve dveřích, neschopen kloudného slova a očekávaného pohybu, tedy přesunutí se na požadované místo k němu.
   "Řekni, Tony, chtěl bys mě?"
   Ta slova projela miliardářovým tělem jako ledový blesk, nechávajíc za sebou překvapivě hřejivý a příjemný pocit.
   "Víc než cokoliv jiného," šeptl, ale stále se nehnul z místa. Stevovu tvář ozdobil plachý úsměv. Položil se na záda do peřin a pár chvil pozoroval strop, než mu výhled znemožnil Starkův obličej.
   "Jsi strašnej provokatér, víš to?" vydechl miliardář a zíral do oceánově modrých očí.
   "Vím," zavrněl Rogers a zvedl trochu hlavu, aby ho políbil. Dal do polibku tolik něžnosti a zároveň chtíče. Když však nepřicházel žádný ohlas z Tonyho strany, odlepil se od něj a zmateně si ho prohlížel. Najednou silně znejistěl.
   "T- ty... nechceš?"
   "Chci. Jen si užívám pohled na tebe, protože tomu pořád nemůžu uvěřit," řekl Stark s úsměvem.
   "Ne, něco je špatně, t- ty nejsi..."
   "Steve?"
   "Ano?"
   "Miluju tě."
   "... Já tebe taky."
   Nižší se k němu sklonil, lehce ho zalehl a začal s ochutnáváním jeho rtů. Měl strašně rád jejich něžnost, byly tak kouzelné, že by je mohl líbat do skonání světa a stejně by se jich dostatečně nenabažil.
   Najednou jako by bylo něco jinak. Jejich nevinné líbání zvolna přešlo k něčemu vášnivějšímu. Tony se dostal ke zlíbávání blonďákova krku. Udělal to poprvé, nevěděl, jak moc je na to kapitán citlivý, ale brzy to zjistil, když uslyšel jeho hlasitý výdech, skoro sten. jakmile narazil na drobné místečko pod uchem, které pro něj nejspíš bylo zcela nejcitlivější, jelikož na něj reagoval okamžitě.
   "T- Tony..." zalapal po dechu, dlaněmi zkoumal jeho záda, až se dostal k bedrům, kde zatahal za okraj černého trička. "Sundej si to."
   Stark ho poslechl. Na chvíli se odtáhl a během vteřiny si triko stačil přetáhnout přes hlavu. Steve ho vleže pozoroval, pohledem se na chvíli zastavil u obloukového reaktoru, který prvně viděl tak jasně a zblízka a ne přes nějakou látku. Pomyslel si, jak moc rád by se ho i dotkl, ale jeho tok myšlenek byl okamžitě přerušen, když už se ho Iron man přestal dotýkat tak, jako by byl z porcelánu, a jeho dlaně putovaly po blonďákově těle s mnohem větší intimitou. Když jedna z nich zajela do jeho kalhot, už se neudržel a nahlas zasténal.
   "Wau," vydechl miliardář.
   "Co?" nechápal mírně zadýchaný Rogers. Tony se na něj nemohl dostatečně vynadívat. Jeho miláček se červenal při každém drobném projevu lásky a teď, když pod ním ležel na zádech a očekával ten okamžik, kdy si ho tmavovlasý vezme, měl líčka komplet rudá a v očích určitý lesk, který tam viděl jen málokdy. Jen ve chvílích, kdy si byly tělesně blízko.
   "Jsi prostě jen dokonalý," usmál se Stark a vrátil se k jeh krku. Rukama vjel pod kapitánovu košili a poté zase zpátky, aby ji mohl začít rozepínat. Přerývavě dýchal, lehce se třásl a tak mu to trvalo trochu déle, protože se jeho vlastní prsty pletly přes sebe. Steve frustrovaně zakňučel, kalhoty mu začínaly být těsné a touha po jeho dotecích a polibcích ho spalovala víc než kdy jindy.
   Nechal ho ležel napůl rozhaleného, kousku nahé kůže věnoval několik polibků a u toho mu rozepnul kalhoty, které mu hned potom svlékl. Stále líbal jeho svaly, uvědomujíc si, jak nádherné jsou, a pravou rukou kontroloval Stevovo vzrušení pod dost těsnými boxerkami.
   Rogers znovu zavzdychal a nadzvedl se, aby se rozkrokem otřel o Tonyho tělo. Vzal ho za bradu a vytáhl k sobě nahoru. Jejich rty se znovu setkaly.
   Aniž by ho Stark přestal líbat, lehce mu pokrčil nohy a zbavil ho spodního prádla. Teď před ním, spíše pod ním, ležel skoro nahý, jen v rozepnuté košili, v celé své kráse. V celé své superhrdinské dokonalosti. A Tony to věděl. Věděl, jak dokonalý je a právě proto nemohl uvěřit tomu, že je jenom jeho. Že toho opravdu dosáhl, dokázal si ho podmanit. Je jenom jeho, majetek Tony Starka.
   "Nikdy jsem to nedělal," zašeptal Steve a Tony zvedl obličej od jeho břicha, kterému se za jeho tichého vzdychání už delší dobu věnoval. Zíral do modrých očí, které, i když byly protkané vášní, stále působily nevinně. Až moc nevinně, aby to byla pravda.
   "Všechno tě naučím," zazubil se, chtíc si tím trochu dokázat svou dominantnost. "Pokus budeš chtít..." dodal a Rogers okamžitě zakýval hlavou a kousl se do rtu. Tony se zasmál.
   "Trochu moc nedočkavej, nemyslíš?" prohodil, ale nenechal ho už odpovědět a místo toho ho vášnivě políbil. Přesně tak, aby se mu to líbilo a nenapadlo ho si to náhodou rozmyslet.
   Poté se trochu narovnal, aby si ho mohl celého znovu prohlédnout. Seděl mu na stehnech a dlaněmi mapoval svalnaté tělo, párkrát jemně přejel i po kapitánově chloubě.
   "Ale, ale, copak to tu máme?" uculil se a začal ji lehce dráždit. Několikrát ji promnul, blonďák na to reagoval dalšími vzdechy.
   "Jsi trochu pozadu," přerušil ho Steve najednou. Tázavě se na něj podíval, ale vzápětí to pochopil, když se Rogers prsty zahákl o lem jeho kalhot. Tony se jich během chvíle zbavil, odhodil je kamsi do háje i se spodním prádlem.
   "Lepší?"
   "Nejlepší," kývl kapitán a očima těkal po jeho nahém těle. Miliardář ho nechal s úměvem na rtech chvíli se kochat, protože se rozhodně neměl za co stydět. Jeho "Iron man junior" už byl dávno v pozoru, naproti samotnému majiteli dosahoval chvályhodných rozměrů a pulzoval nedočkavostí. Nejdřív však bylo nutné něco dořešit.
   "A chceš to tady?" zeptal se ho.
   "No... a kde jinde?" dostal ze sebe překvapeně starší.
   "Pochop, tvoje poprvé musí být naprosto nezapomenutelný, no ne?"
   "Vážně?"
   "Jasně. Protože jsi můj, Stevie, proto. Přijít o panictví v posteli je moc mainstream," vysvětloval. Blonďák vykulil oči, chvíli to vypadalo, že Starkovi jednu vrazí, ale jako vždy ho překvapil.
   "Tak kde tedy?"
   "Myslím, že vím," uculil se Tony spokojeně, jednou rukou ho objal kolem pasu a odváděl si ho z postele na patřičné místo.
   "Chceš mě shodit dolů," osopil se na něj Steve nervózně, když dorazili na balkón, a opřel se do nich příjemný podvečerní vítr. Tony jen s úsměvem zakroutil hlavou, políbil ho a donutil se rukama zapřít o opěradlo. Steve shlížel na město, ale neměl moc možností přemýšlet o tom, kolik lidí asi přišlo o panictví na balkóně, jelikož Starkovy na dotek vařící dlaně se znovu vrátily ke zkoumání jeho intimních míst. Když se jeho mužství ocitlo v sevření jeho ruky, vzdychl a lehce do ní přirazil. Druhou cítil na své levé půlce.
   "Teď roztáhni nohy víc od sebe, Stevie," podával mu instrukce.
   "Nejsem žádná malá holka," zaprotestoval světlovlasý, protože se k němu Tony stále choval, jakoby nevěděl, proč se rodí děti. V jejich případě to přirozeně nebylo možné, ale princip byl stejný.
   "Ne, to nejsi. Ale je ti 90 a jsi furt panic," řekl Iron man a usmál se proti jeho kůži. Steve něco zamrmlal, ale poslechl, trochu se u toho prohnul v zádech a hnědovlásek měl lepší přístup. Hned toho využil, poklekl a začal kapitánovy útroby slastně mučit svým jazykem.
   Kromě lízání se soustředil i na ukňučené zvuky, které Rogers možná i nevědomky vydával.
   "T- Tony,,,"
   "Hmm?" ozvalo se s jenom vteřinovým přerušením jeho rozdělané činnosti.
   "T- Tony, v- v ložnice je lubrikant," vydechl Steve a otočil hlavu, aby se setkal se Starkovým pohledem.
   "Připravoval jsem se na tvou návštěvu," zašeptal, tváře celé rudé a modré oči s odstínem nedočkavosti.
   "Ani hnout, zůstaň ready," vyhrkl miliardář a rozběhl se zpátky do bytu, kde se ihned vrhl na šuplík u postele, ve které se ještě před chvílí váleli. K jeho překvapení tam našel lubrikant i kondomy. Obojí vzal a utíkal- div se cestou nepřerazil- k Rogersovi, který na něj přes rameno díval, ale stále byl v poloze předkloněné.
   "Už jsem tady, baby, vydrž ještě."
   "Neumírám, Tony, v klidu."
   "Ale měl bys umírat touhou, ne? Na mě."
   "Možná... Tak pojď už, prosím," zakňučel blonďák a zavrtěl pozadím, když se Stark pořád nehnul z místa u dveří.
   "Tak seš přece jenom nedočkavej," pravil Iron man potěšeně a znovu poklekl, aby měl kapitánův zadek před sebou. Na dva prsty nanesl trochu mazlavé hmoty a rovnou se začal oběma dobývat do jeho těla. Steve zalapal po dechu a více se prohnul v zádech, čímž také více vyšpulil pozadí proti Tonyho ruce. Trochu zaryl nehty do zábradlí.
   Když naznal, že je dost připravený, opustil prsty jeho tělo a postavil se za něj. Svým tepajícím údem- nyní už i s kondomem- se zlehka třel o Stevův zadek a natáhl krk, aby viděl přes Rogersovo rameno na jeho obličej. Oba přerývavě dýchali, ale i tak se k němu kapitán otočil, aby ho mohl políbit.
   "Můžu?"
   "Do toho," podpořil ho blonďák a znovu jej políbil, když cítil, jak do něj miliardář pomalu vstupuje. Jednou rukou držel své mužství, kterým do něj vnikal a druhou drtil jeho levý bok, stejně jako Steve zábradlí, které na několika místech trochu ohnul.
   Ocitl se v něm celý a jen čekal na nějakou negativní reakci nebo náznak bolesti, ale když kapitán nijak nespokojeně nezareagoval, povytáhl svou erekci zpátky a poprvé přirazil. To už se starší ozval, bylo to lehce bolestivé ale přeci slastné zavzdychání. Zopakoval pohyb a tentokrát unikl vzrušený sten oběma.
   "Víc... můžeš přidat," zakňučel Steve tiše.
   "S radostí," usmál se Tony a vyhověl mu. Vyhověl jemu i sám sobě, jelikož už myslel, že se zblázní nedočkavostí a touhou.
   Bylo jim horko. I přesto, že už se stmívalo a ochlazovalo, těmto dvěma mužům bylo až neskutečně spalující horko. Těla se jim leskla potem, zapadající slunce je nestačilo sušit, a společně se pohybovali v pravidelném tempu, stejnou mučivě pomalou rychlostí, až do samotného konce, kdy stačilo jen několik zbrklých přírazu, aby oba naposledy zasténali téměř současně.
   Setrvali ještě na místě, Starkovy dlaně zůstaly nehybně na kapitánových bocích a své čelo si opřel o  jeho mokrá záda. Zvolna oddechoval, stejně jako Steve, který pomalu povoloval stisk na pomačkaném zábradlí, ruce- stejně jako zbytek těla- úplně bolavé.
   "Tak jak?" ozval se Iron man po nějaké době jako první.
   "Úplně nejlepší..." zněla odpověď, docela tichounká. Bylo jasné, že blonďák je unavený, příjemně unavený. Oba byli.
   "Není ti zima?" zeptal se Tony pro jistotu a pažemi ho zezadu objal kolem břicha. Odpovědí mu bylo zakroucení hlavou, které sotva postřehl. "To je moc dobře," šeptl miliardář a vlepil mu pusu na zpocená záda. Pak se trochu nahnul, aby společně se svým milencem mohl sledovat oranžovo- zlatý západ slunce, který měli před sebou. Přišel na to, že i když by si tuhle ne moc bohatou oblast k bydlení nevybral, tomuhle výhledu- a společnosti- se nic na světě nevyrovnalo.
   "Je to moc dobře, protože se obávám, že jestli se tě pustím, podlomí se mi nohy a nedojdu ani do tý postele."

O nějaký ten pátek později:
   "Já nevím, Tony..."
   "Ale, baby, co je tom špatného?"
   "Není to normální."
   "To já taky ne a stejně mě miluješ, nebo ne?"
   "No jo, to víš, že miluju, ale stejně, tohle..."
   "Chtěl jsi svou nejbláznivější historku?"
   "To jo."
   "Tak nekecej a pojď," vyzval ho Stark a co jiného mu teda zbývalo? Přijal jeho ruku a nechal se táhnout tmavší chodbou, do které ovšem probleskovala barevná světla ze sálu za rohem.
   "Počkej ještě," vysmekl se mu a zastavil se u velkého zrcadla, na které narazili cestou. Málem se zbláznil z toho krátkého pohledu na sebe. V šedé místnosti doslova zářil.
   "Ne, ne, ne, vypadám příšerně!" vyjekl a schoval si tvář v dlaních.
   "Náhodou, ručím ti na život mého drahého Jarvise, že vypadáš sexy," přesvědčoval ho Stark a pohladil ho po blonďatých vlasech se zelenomodrým melírem a spoustou flitrů, z kterých velká část zůstala v jeho dlani. A co na tom, že Jarvis není živá bytost, ví přeci, co tím myslel.
   "Ale... Co když to zjistí Fury? Nebo ostatní Avengers?" nevzdával se Steve myšlenky z toho vycouvat. Podíval se na něj, nastříbřené řasy několikrát zamrkaly.
   "A nejde právě o to? Udělat něco šílenýho, aby si ostatní nemysleli, že seš suchar," snažil se ho miliardář přesvědčovat nebo možná spíše vyprovokovat.
   "To že říkali?" podivil se Steve. Lehce sebou škubl, čímž Tonyho na chvíli paralyzoval září z růžových flitrů, které pokrývaly většinu jeho těla, tedy nahý hrudník a trochu i černé kalhoty s vysokými botami.
   "No, ne tak doslova, ale... Jo, v podstatě jo. Vždyť i náš Legolas se jednou ožral těsně před tím útokem teroristů v Anglii, pamatuješ, ne? Fury doslova běsnil vzteky, ale stejně nic nezmohl, protože ten idiot je pro tým potřebnej. A kdyby tam náhodou v tom davu buzerantů stál, nemůže říct ani popel na to, že jeho nejlepší zaměstnanec tancuje polonahej v gay baru. Nemohl by se tě zbavit."
   Kapitán na něj ještě pohlédl, v jeho obličeji se zračil děs, nervozita, ale také neuvěřitelné vzrušení. Hudba za rohem hlasitě vyhrávala, lidé jásali nad právě účinkujícími tanečníky, barevná světýlka blikala. Čekalo se na něj.
   "Máš-?"
   "Nemám strach," nenechal ho domluvit. "Jen jsem dost nervózní," přiznal Rogers a jeho pohled se stočil k místu, kde končilo zákulisí a začínal bar. Bar, kde na něj čeká dav homosexuálů, kteří se přišli podívat na dnešní tanečníky, popřípadě nové objevy. U něj ale jen na tanečníky, Tony by ho nedal.
   "Nebuď, je to pohodka. Jakmile se dostaneš do rytmu, bude tě to bavit a nebudeš se stydět. Uvidíš, zlato," usmál se Stark a už ho vedl vstříc světlům.
   "Ty už jsi to někdy dělal..." Nebyla to otázka, spíš jen konstatování.
   "Jop. Tancoval jsem v kleci. Když se neopiješ a neodejdeš s prvním chlapem, co se ti nabídne, dá se na tom i vydělat," uculil se Iron man a vlepil mu poslední pusu. "A teď už běž. Ukaž jim, kdo je můj kluk."
   Steve si povzdechl a opravdu šel. Vypadal jako špatný transvestita, ale nebyl tady jediný.
   Vlastně mu to seklo. Vlastně ho to nakonec i bavilo. A vlastně to nebyl vůbec žádný suchar.


   

pondělí 21. března 2016

Pouto 8. část

Přeji hezký večer, zlatíčka. :)
Příběh "Trpělivý" už je skoro hotový, takže by měl být na příště.
Jo a v této kapitole se opět Loki objevuje jen ve vzpomínkách, ale nezlobte se na mě, příště by to mohlo být lepší... snad.
Z nějakého důvodu se tu všichni plácají po zádech a podávají si ruce, nevím proč, neptejte se mě. :D
(Ten gif se sem nehodí, Steve a Bucky se tu nemlátí, ale já se toho nemůžu nabažit :)


Maya


   V helikoptéře, kterou cestovali všichni tři, bylo ticho. Trapné ticho. Thor to ale zřejmě nějak nevnímal- mimozemšťani si to zřejmě můžou dovolit- a broukal si další absurdní melodii z nějaké Midgardské reklamy. Televize na něj hold měla špatný vliv, ostatně asi jako na každého. Rozhodl se raději s nimi letět v zařízení S.H.I.E.L.D.u, než tam být Mjollnirem sice o něco dříve, ale pak se proplétat celou Anglií, aby své kamarády našel.
   Steve měl na Buckyho haldy otázek, ale hlas se mu zadrhl v krku a žádnou z nich nevyslovil nahlas. Mohl za to nejspíše šok z toho, že se tam Thor s Jamesem objeví na první pohled jako největší přátelé- na ten druhý bylo jasné, že se mýlil- a on s ním nemá šanci strávit ani chvíli o samotě.
   Žárlil? Trochu. Byl to jeho přítel, jeho kamarád z války i před ní, jeho nej kámoš z Brooklynu. Asgarďan s ním neměl přeci nic společného, tak proč ho, sakra, našel on?
   Naštěstí byli brzy na místě, v severní částí města Oxford v Anglii.
   "Tak jsme tady," pronesl zcela zbytečně Steve, když přistáli, a druhý voják k němu s podivem zvedl hlavu. Buď zapomněl, že tu s ním sedí ještě někdo jiný nebo se zkrátka podivil nad kapitánovou hloupou poznámkou.
   Rogers myslel na to, že je potřeba se vzpamatovat, že mají úkol. Buckymu se myšlenky motaly kolem toho, co bude, až uvidí Lokiho, jestli ho vůbec uvidí... A Thor měl hlad.
   Pilot jim popřál hodně štěstí a skupinka o třech superhrdinech- vlastně jen dvou, třetí byl.. eh... Bucky- se vykodrcala ven na rušnou ulici. Kolem jejich helikoptéry bylo prázdno, jelikož by se k nim kdokoliv v důsledku větrného odporu z helikoptérových lopatek špatně dostával, ale jinak lidé s křikem přebíhali silnice, když se odněkud ozvala střelba, a poté mizeli v budovách.
   Téměř okamžitě se z poza nějakého paneláku vynořil na nejvyšší míru vytočený Hulk s dvěma- zcela jistě nepřátelskými- muži, držíc je za nohy v mohutných zelených pěstích. Už na první pohled šlo poznat, že se jedná o nějakou teroristickou organizaci, soudě podle stejného z velké části vojenského oblečení a vybavení v podobě zbraní, které byly ovšem dosti vylepšené na nejnovější a nejefektivnější technologii.
   Menší skupinka dalších z nich vyběhla, bůh ví odkud, a začala neúprosně střílet po civilistech, kteří se nestačili ukrýt. Dřív, než stačil kapitán vydat nějaký povel nebo rozkaz, vytáhl Winter soldier svou pistoli a využil momentu překvapení a své obstojné fyzičky k odrovnání daných jedinců. Jen "obstojné" z toho důvodu, že bylo lepší se nebezpečí vyhýbat a jakožto hledaný zločinec si nemohl jen tak zaplatit posilku.
   Thor také nelenil a s bojovým pokřikem vyrazil na pomoc Hulkovi. Steve se právě vypořádal s nově příchozími, když se přiřítil jako blesk z čistého nebe- ne ten Thorův- Iron man a svými repulzory mu pomohl.
   "Už jsem myslel, že ses na nás vydlábl, kapitáne. Tohle už je jen poslední hrstka, všechno jsme odbyli za tebe," řekl a odhrnul si masku, protože se zdálo, že nastala chvíle klidu. Už to asi nebude přehnaně náročné. Bojechtivý bůh a zelené monstrum se bavili dostatečně, takže kolem Rogerse a Tonyho bylo čisto.
   "Neuvěříš, koho jsem-"
   "Bucky. Viděl jsem ho. Hochu, z něho jde docela strach, abych řekl pravdu. Dávej bacha, abys ho nenaštval. Jen se ožene rukou..." předvedl mu pohyb, který u něj, když prolétával nad ním, spatřil.
   "Neměl by tu být, Tony. Je pořád hledaný a jestli ho najde Fury, nedopadne to dobře. Nebo Nat! Musíme jí to říct," rozvzpomněl se kapitán, ale to už spatřil další civilisty a šel jim pomoct.
   "No jistě, Stevie, zařídím pro tebe cokoliv, když tak hezky prosíš," zamrkal Stark uraženě, ovládal se, aby na něj nevyplázl jazyk jako vzpurné děcko, a vzlétl, aby našel Natashu. Musel jí říct, že toho dlouhovlasého parchanta nemá zabíjet... jo a ještě Buckyho. Tím prvním narážel na Thora, přišlo mu to v tuhle chvíli jako dobrý vtip a sám pro sebe se uchechtl, ale i kdyby ho někdo slyšel, zřejmě by se tomu nesmál.
   Pod ním se proháněl Hulk, jako vždy ničící vše a všechny kolem sebe, a taky si všiml Clinta poskakujícího na jedné z budov. Nakonec spatřil v jedné menší uličce i Winter soldiera, který právě oddechoval po zbrklém ubodání několika teroristů.
   "Moc hezké," okomentoval výjev o nepřátelích válících se mrtvých v krvi Tony. Přistál vedle něj, ale Bucky se naň ani nepodíval. Nohou se zapřel o břicho jednoho nehybného těla, aby mu z hrudi mohl vytáhnout jeden ze svých nožů.
   "Pravej bad guy, co?" prohodil, nasadil Starkovský úsměv a tentokrát už k němu James vzhlédl. Na tváři, lehce zašpiněné krví, kterou pot postupně rozmazával, vytvořil nezájmový poker face.
   "A ty jsi...?"
   "Tony Stark, hlavní člen týmu Avengers, génius, miliardář, playboy, filantrop," představil se hezky po svém a natáhl k němu ruku. Barnes chvíli otálel, ale pak mu s ní potřásl.
   "Jůůů, silnej stisk. S tebou bych se nechtěl dostat do křížku," uculil se. "A vsadím se, že ta tvoje kovová ozdoba je ještě hustější... Jen tak mimochodem, všiml sis těch jejich zbraní? Nic takovýho jsem ještě neviděl, musí to být jejich vlastní upgrade," uvažoval Iron man nahlas a kupodivu ho Bucky poslouchal.
   "Tohle by nemohly být vylepšené zbraně například z fronty," vložil se do toho Barnes a ukázal na zbrani, kterou Tony zvedl ze země, nějaká místa. "Vidíš tohle? Na tom se drží rukojeť, ale zároveň je to propojený tady s hlavní. To znamená, že je to dost nepraktický pro... spoustu věcí. Vytvořili to jen pro jeden účel, jen na teď a pak..."
   "...už je jim to na hovno," pokračoval za něj Stark. "Protože tady se ti to zanese, dostane se ti něco dovnitř a už to nerozjedeš, leda bys to tady oddělal a vyměnil za něco účinnějšího. Proto to nefunguje nikde jinde než tady na ulicích. Takže v podstatě na nic," pronesl chytře a pak překvapeného Buckyho poplácal po zádech. "Konečně někdo, s kým je rozumná řeč. Budeme kámoši, co ty na to?" zasmál se, ale když pak oba zvedli pohled a zmlkli, blížila se k nim Black Widow s pistolí v každé ruce. Než však stihli ti dva něco říct, doběhl k agentce Steve.
   "Nat, to je v pohodě. Bucky nám pomáhá, je na naší straně."
   "Není to Bucky vzpomínáš? Víš, co s ním udělali," odsekla mu a stále nesklopila zbraně.
   "Už si vzpomíná, už ho Hydra přece nedrží. Porazili jsme je a Buckymu se vrací paměť," vysvětloval udýchaně kapitán. V tu chvíli ale blízko nich přistál vrtulník, z něhož okamžitě vyskákali další ozbrojení agenti a jejich jednooký ředitel. Všichni mířili na jediného člověka, který zatím s předstíraným klidem jen stál na místě.
   "Starku, vy celý komplex ještě jednou prolétněte a pokuste se zjistit, jestli je to z té zatracené organizace všechno. A vy Romanovová máte na starosti Bannera," rozkázal a jeho zaměstnanci neochotně poslechli.
   "A vy, Rogersi, vysvětlujte," pobídl ho, ale ani na okamžik nepřestal na Barnese mířit.

   "Jamesi, tohle je můj bratr Thor. Thore, tohle je James, avšak potrpí si na oslovení Bucky," představil je Loki a hromovládce věnoval svému novému příteli takové poplácání po zádech, že mu málem vyrazil dech. Bůh neplechy po něm hodil zamračený pohled.
   "Omlouvám se," pravil Thor posmutněle.
   "Jsem v pohodě... Jen nejsem zvyklej," přiznal smrtelník a, aniž by chtěl, zatvářil se jako malé ustrašené dítě ve společnosti nepřátelských sousedů. Lokimu ho bylo líto.
   "Přátelé popíjí v sále, přidáme se k nim?" zeptal se bůh hromu vesele. Bucky se podíval na svého přítele a vzpomněl si na jejich historicky první rozhovor, kdy mu Loki mimo jiné řekl o tom, že tady jsou zvyklí na trochu jiné pití. 
   "Chceš?" optal se ho pro jistotu černovlásek. Moc se mu nechtělo, ale jestli to pomůže Barnesovi dostat se trochu do klidu, tak proč ne?
   "Jo, jasně," přitakal voják a tak všichni tři zamířili k Thorovým přátelům. Teda, hromovládce je vedl a Bucky s Lokim po boku ho následoval.
   "Určitě mě tady nikdo nesežere?" prohodil James s uchechtnutím, ale Loki byl přeci bůh klamů, takže poznal, že to s ním stále trochu cuká a je zmatený.
   "Budeš v pořádku, za to se ti mohu zapřisáhnout. Thorovi přátelé mne sice nemají moc v lásce, avšak jsem si jistý, že takové roztomilé stvoření, jakým jsi, si jistě zamilují," řekl mladší princ Asgardu a vzal Barnese za ruku.
   "Nejraději bych ti dal pusu," usmál se voják.
   "Co ti brání?" položil mu Loki otázku, ale pak pochopil, když smrtelník střelil pohledem po hromovládci, který  kráčel před nimi. "Neměj obavy, zde se vše bere mnohem snáz nežli u vás na Zemi. Není to tu tak... upjaté," vysvětloval zelenooký bůh, ale to už je Thor zavedl do nějakého menšího sálu, kde několik dalších Asgarďanů sedělo u stolu a vesele si prozpěvovalo. Když uslyšeli kroky, utišili se a zvedli k nim pohled. 
   "Přátelé, hleďte. Tohle je přítel mého bratra Buc... James. Není zdejší, tak k němu, prosím, buďte shovívaví. Přivítejte jej mezi nás," zvolal. První, kdo se zvedl, byl Fandral, který Barnesovi podal ruku. 
   "Zdravím, Jamesi, posaď se k nám," vyzval ho. Bucky poděkoval a usadil se k mladé pohledné dívce.
   "Ty jsi Lokiho přítel?" podivila se. "Jen je to zvláštní, nevěděla jsem, že nás princ někoho má," zasmála se a nalila nově příchozím pití.
   "V pohodě, hmm... A můžu znát tvý jméno?"
   "Jmenuji se Sif. Tento otravný a velmi vtíravý muž je Fandral, tohle je Hogun a Volstagg," ukázala mu všechny, zatímco se Thor usadil vedle něj a Loki s nespokojeným zabručením naproti nim.
   A začalo se pít. Bucky toho sice vypil značně méně než ostatní, ale nezvyklost na něco tak silného způsobila, že byl opilý asi stejně jako všichni zde přítomní. Dokonce i Loki, který tomuhle zrovna neholdoval, se výjimečně připojil k ostatním a i on měl docela slušně upito.
   "Ty jsi zvláštní," uchechtla se dáma, která statečně držela tempo s muži a zírala na Barnese.
   "Proč zvláštní? Já jsem úplně, úplně... co?" mumlal Bucky, čímž způsobil záchvat smíchu u všech.
   "Máš divný přízvuk," zakřenil se Fandral.
   "To ty taky," oplatil mu ve smíchu James.
   "Stejně nechápu, kde jsi na něj přišel, Loki. Nic ve zlém, kamaráde, ale neřekl bych to do tebe," pokračoval blonďák a znovu se napil.
   "Já jsem úplně normální, Fandrale. Mám klasický vztah a... Co proti mně všichni máte?" nechápal přiopilý černovlásek.
   "Mysleli jsme, že nemáš... eh, koule," přiznal Volstagg a rozesmál se. "Dost dlouho jsme to rozebírali a shodli jsme se na tom, že jsi jen ženská bez ňader. Víš, kvůli té tvé eleganci a vkusu a tak..."
   "Vy odporná bezcitná stvoření, jste všichni do jednoho praštění," předstíral bůh neplechy pohoršení, ale doopravdy to ani moc nevnímal. "Jamesi, svlékni se! Musíme jim ukázat, co vše Loki Odinson dokáže," rozhodl a začal s rozepínáním svého kabátu.
   "Na to ti kašlu, z tý země mě budou bolet záda," postěžoval si Barnes. "A navíc já jsem nahoře, takže máš smůlu."
   "Trochu moc informací," zamrmlal Hogun, který vše do teď naprosto v tichosti pozoroval.
   "Mé komnaty?" 
   "Ale já vedu."
   "Pro tebe vše, má lásko."
   "Fajn. Sbohem všichni... Eh, 'sbohem' je takový divný... Prostě ahoj," zamával jim, chytil Lokiho za zadek a spolu mířili někam, kde budou mít dostatek soukromí.

   Právě se nacházeli na ústředí S.H.I.E.L.D.u a Winter soldier se mračil na desku stolu. Seděl ve výslechové místnosti zcela sám- to velké zrcadlo, kterým šlo jistě vidět z protější strany, nebylo vůbec podezřelé- a čekal, až se někdo odhodlá a přijde a ním.
   Steve o něm Furymu řekl hned vše, co věděl, ale to, že Bucky už nic nezákonného nepáchá, nemohl dokázat. Nevěděl to, nikdo to nevěděl.
   Byl zvyklý být sám a dlouze čekat, takže ztratil ponětí o čase. Nakonec se dveře přece otevřely a dovnitř vklouzl Rogers.
   "Ahoj, Bucky," pozdravil a nervózně se posadil před něj.
   "Ahoj, Steve," kývl hlavou.
   "Je mi líto... tohle všechno. Ale pochop, Fury-"
   "Chápu to," umlčel ho. "Rád bych věděl, kdy můžu odejít."
   "Já... Chceš odejít? Napadlo mě, že bys... nám třeba mohl pomáhat. Víš, Fury už pracuje na zrušení veškerých obvinění a stačí, abys prošel ještě nějakým výslechem a zdravotními testy a všechno bude v pořádku. Všechno pak může být zase dobrý," vysvětloval mu kapitán.
   "Ty mi věříš?" zeptal se Barnes a pohlédl do pomněnkových očí.
   "Jistě, jsi můj přítel. A... všichni budeme rádi, když tu budeš s námi. Stark si tě oblíbil a... na ostatní jsi taky udělal dojem," usmál se blonďák.
   "Sebrali jste mi zbraně," podotkl zimní voják.
   "Jo, to... mě mrzí. Ale dostaneš ty nože a tak zpátky. Hned po těch testech, aby věděli, že už nejsi... však víš."
   "Zabijáckej psychopat?"
   "Asi," potvrdil mu Avenger a chápavě se na něj usmál. Rvalo mu srdce takto o něm mluvit. "Můžu se tě na něco zeptat?"
   "Povídej."
   "Thor musel Furymu říct, že tě přivedl on," začal a Bucky zpozorněl. Něco mu říkalo, že Lokiho, pokud ho teda znají, nebudou mít rádi, i když je to podle všeho Thorův brácha. On přeci říkal něco o tom, že... taky není "ten hodnej".
   "Říkal, že jste spolu měli někam namířeno, ale nechtěl říct kam. A Fury myslí, že... něco kryje, vzhledem k tomu, že jsi byl ozbrojený a tak."
   Barnes pocítil trochu štěstí z toho, že ten blonďatej létající podivín ho chrání, protože je nejspíš hodně důležité, aby se nikdo jiný nedozvěděl o jeho plánované návštěvě Lokiho do vězení.
   "Nic nebezpečnýho, jen se to týká prostě mě a Thora, tak bych... to nerad rozebíral," vymlouval se Winter soldier, ale bylo jasné, jak moc přijde Stevovi jeho odpověď nedostatečná. "Chtěl bych s ním mluvit," dodal.
   "Slibuješ, že mi později řekneš, o co jde?" zkusil to blonďák, protože ho najednou zachvátil ochranitelský a milující pud, který nechtěl, aby se Barnes něčím trápil sám.
   "Možná jo, ale ne teď. Záleží na tom, jak moc máš rád... rád..." zasekl se uprostřed věty a chytil se za hlavu. Myslel, že ty nejbolestivější  návraty vzpomínek ustaly. Doufal v to.
   "Bucky, jsi v pořádku?" vyhrkl Rogers a přiskočil k němu. James se bolestně opřel čelem o stůl a držel se za spánky. V tom okamžiku dovnitř výslechové místnosti vběhlo několik lidí.
   "Musíme s ním na ošetřovnu," vyhrkl kapitán a pomocí jednoho z Furyho zaměstnanců ho podepřel.
   "Ne, já... uhh... jsem... v pohodě," mumlal Bucky, ústa zkřivená bolestí.
   "Položte ho vedle na postel, doktor tam musí mít něco na uklidnění," řekl jeden z agentů spěšně.
   Hnědovlasému muži se teď hlavou míhaly další a další střípky drobných vzpomínek. Některé bolely jako střep do srdce, jiné byly... nádherné. Nádherné jako jeho překrásný bůh.
   


sobota 19. března 2016

Jste homosexuál, pane Rogersi?

Dala jsem si menší přestávku od své kapitolovky a
tady je taková menší jednorázovka, ve které bude Steve čelit dotěrným novinářům.
Užijte si víkend (a pokud bude čas, po něm dorazí další Železné srdce).
*Niké*

Vzduchem se ozývá neustálé cvakání fotoaparátů blýská se jako při bouřce. To se poslední dobou děje prakticky vždycky, když se Steve Rogers objeví na veřejnosti a jeho to neskutečně irituje. Novináři jej vždycky odchytí a bombardují jej pořád stejnými otázkami týkajícími se jeho soukromí a dokud neodpoví, nepustí jej ze svého obležení.
Právě skončila tisková konference Avengers a jestli kapitán Amerika očekával, že už budou mít dost vyptávání, hluboce se mýlil. Ten šílený dav reportérů s mikrofony v rukou už se na něj zase tlačí a osobní otázky jen lítají.
"Jaký máte názor na potraty?"
Cože? Tak o tom nikdy moc nepřemýšlel...
"No... pokud není žena schopna se o dítě postarat nebo je nemocné, není jiná možnost něž..."
"Máte rád orientální jídla?"
Ne.
"Jednou jsem jedl... schawaramu nebo tak se to jmenovalo, ale musím říct, že mě to příliš neoslovilo."
"Jak se bavíte ve volném čase? Můžeme vás potkat v nějakém tanečním klubu?"
Tak to sotva.
"Víte, já na tohle moc nejsem. Moc volného času nemám a když už, chodím běhat."
"V poslední době se objevují zprávy o tom, že váš starý přítel pan Barnes neumřel za druhé světové války, nýbrž je naživu a byl prý spatřen i zde v New Yorku. Je to pravda?"
Jak to sakra vědí?
"Je pravda, je naživu. Pátráme po něm, ale zatím bezvýsledně."
"Existují spekulace, podle kterých jste s Barnesem  za druhé světové války udržoval...jaksi intimnější vztah, jestli mi rozumíte. A i teď se zdržujete spíš v mužské společnosti a zjevně nemáte přítelkyni..."
To jsou tak neskuteční šťouralové....
"Nevím, kam tím míříte."
"Jste homosexuál, pane Rogersi?"
Jaké se najednou rozhostilo ticho... No, asi už je čas na coming-out.
"Ano, jsem a nepovažuji to za nic, za co bych se měl stydět nebo to skrývat."
Obří dav se jako jeden muž nadšeně nadzvedne, začne výskat a tleskat a Steve už ví, co uvidí dnes večer ve zprávách jako nejžhavější novinku.
"Ano máte pravdu, jste opravdový americký hrdina, že se nestydíte za svou orientaci. Ale povězte... máte přítele?"
Na to zjevně všichni čekali. Rogers úplně cítil, jak rudne.
"Ehm... ano."
"WoooHooo! A můžete nám prozradit, o koho jde?"
A dost. Teď se cítí jak třináctka při hraní flašky. Neměl to nechat zajít takhle daleko.
"Ne, to nemůžu. A teď už budu muset jít."
Začal se prodírat džunglí mikrofonů, kamer a foťáků směrem pryč, ale oni jsou mu vytrvale v patách.
"Tady se mluví o panu Starkovi, který se také očividně nebrání novým... možnostem....?"
Stark? Ten se novým sexuálním zážitkům nebrání až moc. Ale fešák on je, o tom žádná.
"Můžu vás s klidem ujistit, že Tony to není."
"A co Thor - exotický svalovec? Anebo intelektuálně založený doktor Banner? Nebo jste si našel někoho mimo tým Avengers? Máte rád spíš blonďáky nebo brunety?"
Brunety. Rozhodně brunety.
"Budete tu vyjmenovávat lidi, dokud se netrefíte nebo už můžu jít?"
Kapitán se konečně prodere ven z dotěrné masy novinářů a zrychlí krok, aby se dostal ke své motorce a mohl jet domů.
"My se to stejně dozvíme!"
Ne, nedozvíte.

Zámek zašramotí, dveře mírně vrznou a Steve už je doma. Svlékne si boty a pečlivě si je srovná vedle dalšího páru, oblíbených tenisek jeho spolubydlícího. Zápasí se zipem u bundy, když se otevřou dveře ložnice.
"Dobré ráno, tedy spíš dopoledne."
"Čau, ty můj teplomíre. Já nespal, díval jsem se na tebe živě v televizi."
"A cos tam viděl?" Steve nechá bundu a jde muže obejmout.
"Jednoho kapitána, rudýho jak rajče, kterej se přiznal ke svý lásce k pořádným chlapákům," usmál se brunet a dorozepnul kapitánovu bundu.
"Takže žádná novinka," dodal a vlepil kapitánovi polibek.
"Ptali se na tebe," poznamenal vyšší, vzal svého miláčka do náruče a nesl jej do kuchyně.
"Skvělý," prohodil druhý nezaujatě a věnoval se rozepínání stevovy košile.
"Tak co jsi mi uvařil?"
"Nic... nejsem žádná žena v domácnosti!"
"Ale ten dominantnější jsem já! To znamená, že ty budeš vařit a já vydělávat peníze."
"Ne, to ty jsi ten teplejší. Právě ses k tomu i přiznal, což bych já nikdy neudělal. Co je ostatním po tom, s kým chodím?"
"Být gejem už není tak hrozné, jako to bylo dávno, Bucky."
"Vážně? A znamená to teda, že vaříš ty?"
Steve se k němu přitulil, našel si jeho ruku a rozhodně pronesl:
"Ne. To znamená, že si spolu můžeme klidně vyjít na jídlo do restaurace a nikdo nás neodpráskne ani nezavře do léčebny nebo nezavře do koncentráku."
"Dobře, ale šaty a paruku si bereš ty."
"Už jsem ti říkal, že můžeme jít jako pár dvou mužů..."
"Tak fajn. Dal bych si nějaké orientální jídlo, co ty?"

čtvrtek 17. března 2016

Trpělivý- 1. část

Tak jo, na sto tisíckrát se omlouvám, že dělám takový velký pauzy. Ale na mou obranu mě naprosto ničí škola, ségry nejsou schopný pochopit, že když se člověk výjimečně neučí, tak musí i odpočívat, a  doma je práce nad hlavu. 
Nicméně to jsou jen další důvody, proč se k psaní vracím čím dál raději, protože je to tak uklidňující a mám moc ráda, když to má pozitivní ohlasy. Doma se nechválí, takže mě jen potěšíte, když si na mě najdete trošičku času a přečtete si zase nějakou mou patlaninu. :)
Dobře, teď k povídce. Nečekala jsem ,že bude tak dlouhá, nějak se mi to vymklo z rukou a přetáhla jsem to. Proto to bude rozdělené na dvě části. Nevím, kdy přidám tu další, ale slibuji, že někdy bude (není hotová). Jinak... Budeme tentokrát trochu trápit Thora, co vy na to? ;D Ale varuji vás, nedokážu psát něco na Starka, neumím ho ani trochu napodobit a ve většině případů to dopadá katastrofálně. :D
Omlouvám se za šíleně dlouuuuuhý kecy, jen jsem se tím chtěla ospravedlnit, že mi to vždycky tak trvá. Ale ještě neumírám, lidi! :D Platí pořád to, že kdybyste měli nějaké přání nebo návrh na další jednorázovku, tak mi napište. Nic neslibuji, ale o víkendu jedu na výlet, kde bych měla mít klid a mohla bych psát. Jen musím znovu upozornit, že někdy to prostě a jednoduše nejde. Například jsem se marně pokoušela o Stanner, ale k tomu nějak nemám vztah, takže nic. Navíc, jak už jsem řekla, neumím napodobit Tonyho. :( :D
No nic, v rámci možností vám přeji hezké počtení...  Pokud je to s tímhle vůbec možný.
12+
(Mluví se tam sprostě. A taky se tam z nějakého důvodu opakuje slovo "zadek" ve všech možných podobách.)
Maya



   Tmavovlasý muž ležel v posteli s propletenými prsty na břiše.
   "Jarvisi?" oslovil svého robotického služebníka.
   "Ano, pane?"
   "Nemůžu spát," pronesl do černého pokoje. Okna měl zatažená, v celém komplexu bylo takové ticho, jaké jen bylo možné, ale spánek se stále nedostavoval. 
   "A jak vám mohu pomoci?"
   "To nevím. Má otázka zní, proč tomu tak je," vysvětlil Tony.
   "Existuje spousta možných příčin, pane," odpověděl mu Jarvis a Stark se na lůžku posadil, aby se mohl opřít o zeď a tupě zírat do tmy.
   "Pobav mě."
   "Tak například se můžete cítit nesvůj z vašeho rozchodu s Pepper," navrhl jednu z možností.
   "Neřekl bych," pokrčil Tony rameny. "Já jsem v pohodě, už mě zkrátka nebavila. To jen ona z toho byla... kapánek mimo," protřel si pravou tvář při té bolestivě štiplavé vzpomínce.
   "Dále třeba to, že včera vysílali poslední díl vašeho oblíbeného seriálu a naplánované pokračování se začne natáčet až příští rok."
   Iron man nesouhlasně napodobil zvuk, který se používá pro špatnou odpověď v televizních soutěžích. "Zase vedle. Dál?"
   "Pak je tedy možné, že je na vině Steve Rogers."
   Miliardář zpozorněl a tělem mu projelo zvláštní teplo.
   "Kapitán slušňáček? Proč ten?" snažil se hrát, že vůbec nemá tušení, o čem mluví. Připadal si hloupě, že se takhle chová před svým vlastním vynálezem. Jako děcko, fakt.
   "Když dávali dokument o zrození superhrdiny kapitánu Americe, chtěl jste, abych obraz zastavil, když..."
   "No dobře, tak jsem se chtěl jen podívat," přerušil ho.
   Najednou se televize před postelí rozsvítila a na obrazovce se objevil pozastavený záběr, kdy na nějaké starší nahrávce Steve běžel a upnuté kalhoty v tomto úhlu dokonale obkreslovaly jeho hýždě. 
   "Jarvisi, jak jsi to?"
   "Takže je už opravdu jisté, že za vaši nesoustředěnost a nespavost může pan Rogers," pokračoval robot. "Zvýšená srdeční aktivita a rozšíření zorniček..."
   "To je z těch drog," odsekl Tony.
   "Žádné drogy jste v poslední době neměl, pane," namítl. 
   "Tak dost! Že ti vypnu kamery! A mikrofony. A, kurva, vyhodím z provozu všechny počítače," zakřičel, ale stále neodvrátil pohled od obrazovky.
   "Jste pouze podrážděný. Myslím, že byste měl být šťastný, když jste zamilovaný."
   "Kdo řekl, že jsem zamilovanej?" podivil se Stark.
   "Všechny faktory na to ukazují. Mám panu Rogersovi zavolat? Možná také nespí."
   "Ne," zavrhl to Tony. "Jarvisi, vypni tu telku... Nebo ne! Na chvíli to přibliž," zamumlal a obraz kapitánova pozadí se zvětšil.
   "A co teď, pane?"
   "Tak fajn, teď půjdu ojet Steva. Kde mám bundu?" zeptal se a seskočil z postele na koberec. Pokračoval do koupelny, aby zkontroloval sám sebe v zrcadle. Pod očima se sice mu rýsovaly tmavé kruhy z nevyspání, ale stačilo si jen pročísnout hnědé vlasy, nahodit okouzlující úsměv a TA- DA! Kdo by ho nechtěl?
   "Sexy," pochválil se a hodil na sebe černé tričko s logem Black Sabbath, co našel podle Jarvisových pokynů na spodku skříně ve vedlejším pokoji, a bunda byla pověšená na věšáku v chodbě. Jarvis ho ještě stačil upozornit, že normální lidé ví, kde mají něco na sebe, ale miliardář jen utrousil poznámku o tom, že jeho máma byla kalkulačka, a odešel z domu. Nasedl do jednoho ze svých miláčků a hurá za Stevem. Bylo něco kolem druhé ráno, ale koho by to zajímalo?
...
   Ozvala se rána a ta Rogerse ve vteřině probrala. V bytě byla kompletní tma, ale ticho protínaly kroky a zvuk padajících věcí. V mžiku byl na nohou. Chopil se o stěnu za skříní opřeného štítu a poslepu mířil za zdrojem hluku. 
   Byl připraven se plně bránit i když ještě před minutou tvrdě spal. Musel zapomenout zamknout a někdo toho zřejmě využil.
   Potichu se přikradl na chodbu, odkud se ozývaly ty zvuky a tiché mrmlání. Zhluboka se nadechl a na místo, kde si myslel, že se vetřelec nachází, natáhl nohu, aby ho podrazil. Nepřítel vykřikl a to už ho Steve vší silou štítem, přitisknutým k jeho hrudi, tlačil k zemi.
   "Do prdele, kapitáne, klídek," zachrčel muž pod ním.
   "S- Starku?" podivil se a pomalu povoloval stisk.
   "Pro tebe jen Tony, zlato," svůdně se usmál a zamrkal i když to blonďák nemohl vidět. Ten z něj slezl a natáhl se ke zdi, aby rozsvítil. Pár vteřin mžoural z náhlého přísunu ostrého světla a pak sjel pohledem na miliardáře, který se jen opřel o lokty a stále si hověl na podlaze.
   "Co tu děláš?" dostal ze sebe.
   "Přišel jsem navštívit svýho oblíbenýho Avengera s hezkou prdýlkou," zazubil se.
   "Ty jsi opilý," konstatoval ne moc překvapeně.
   "Přísahám, že jsem dneska nepil," řekl Tony nevinně.
   "Jsou dvě hodiny ráno. Je jedno, jestli jsi pil dnes nebo včera. Měl by ses z toho vyspat," povzdechl si starší.
   "Mně vážně nic není," bránil se Iron man a vydrápal se na nohy. "Ale to vyspání s tebou asi neodmítnu, lásko," ďábelsky se usmál a přiblížil se k němu.
   "Nic takového jsem... Ne, jdi ode mě!" odstrčil ho, když se k němu hnědovlasý úplně natiskl.
   "Přišel jsem jen na přátelskou návštěvu, Steve... Počkat, 'přátelskou' moc ne! Jak se tomu říká? Zapřemýšlel nahlas. "No víš, co myslím, ne? Takový to 'pozvání na kafe'," naznačil prsty uvozovky. "Až na to, že se kafe nepije a já se k tobě pozval sám," dokončil svou zmatenou myšlenku.
   "Pořád moc nechápu, co tím myslíš... Tony. Ale chci spát, tak kdybys byl tak laskav a odešel," mumlal kapitán rozechvěle, když prvotní šok opadl a jemu se znovu začínaly klížit oči.
   "Nikam nejdu, přišel jsem..."
   "Je mi jedno, proč jsi přišel," přerušil ho blonďák. "Ale kde jsou dveře víš, takže můžeš zase odejít."
   "Tak to nebude tak snadný, zlato," zakřenil se nižší muž vesele. Vážně nebyl opilý?
   "Co teda chceš?" zeptal se Rogers a pak se kousl do rtu, aby nezívl.
   "Tebe," odpověděl Stark sprostě.
   "Hmm, to je skvělé. Teď už můžeš jít," pobídl ho, aniž by o jeho slovech přemýšlel. Byl prostě moc unavený, i superhrdinové musí někdy spát. Dokonce i ti, co 70 let chrupkali v ledu.
   Tony se to ale zřejmě nedozvěděl.
   "Jak jsem už řekl, nikam nejdu."
   "Ale jdeš."
   "Ne- e."
   "Uvidíme se později, Tony, teď jdi."
   "V 6 večer se u tebe stavím."
   "Nevyspím se s tebou, jestli ti jde o tohle," zavrtěl Steve hlavou, když mu tak nějak došlo, co se miliardáři honí hlavou.
   "Tak rande," nenechal se Iron man odbýt.
   "Ne."
   "Nebo tu zůstanu," pohrozil mu s úsměvem.
   "Co mám s tebou dělat? rozhodil bezradně rukama a zívl.
   "Dát mi pusu," zubil se Stark, který přišel vždy s nějakým pro-něj-dobrým-a-ostatní-je-jedno řešením.
   "Dobře, beru to rande," zakňučel kapitán napůl nevědomky a šoural se zpátky do postele. "Dobrou noc, Tony."
   "Dobrou, princezno," odpověděl mladší, když mu Stevův zadek zmizel v ložnici.
   Domů se mu pak jelo mnohem líp. I když se Rogersova prdelka stále pyšnila nevinností- v to tedy alespoň Tony doufal, nevěděl o tom, že by někoho jeho blonďáček měl- tak vyhlídky na zítřek byly opravdu lákavé. Okouzlí ho svým šarmem a...
   "Zív!" No né! Únava se dostavila, když byla mise splněna. A tak se Avenger vracel domů s pitomým rozespalým úsměvem na tváři. Okamžitě zamířil k jedné ze svých oblíbených postelí a za sebou zanechával cestičku tvořenou ze svých svršků.
   "Musím podotknout, že to bylo rychlejší než obvykle, pane," rýpnul sis Jarvis.
   "Vyhonil jsem si ho v autě," zamrmlal Tony a zapadl do peřin. 
   "Mám tam ráno poslat uklízečku?"
   "Ne, dělám si prdel. Zítra mám rande," pochlubil se.
   "Gratuluji, pane. Co pro vás můžu udělat?"
   "Sežeň kytici o... Nemám tušení, kolik se normálně dává růží. Vygoogli si to a, až na to přijdeš, tak dvakrát tolik. Nezmiňoval se Steve náhodou, že má rád gumový medvídky? Vím, že cukrovaný borůvky mu moc nejely..." plácal Stark už napůl ze spánku. Jarvis měl zřejmě zase pravdu v tom, že s čistou myslí se lépe usíná. S čistým štítem... "Hmm, štítem," zasmál se Tony se zavřenýma očima.
   "Dobrá, vyřešíme to tedy ráno. Respektive až se rozední," navrhl robot, ale to už jeho stvořitel nevnímal a upadl do pokojného spánku.
...
   Nemohl si pomoct, ale hned po probuzení měl chuť si zpívat, což už tu dlouho nebylo. Vzhledem ke svému pozdnímu (nebo spíše brzkému) času, kdy konečně usnul, se vzbudil někdy kolem třetí odpoledne. Připravil si jídlo, vysprchoval se, oholil a vykouzlil si neodolatelný účes.
   "Zdá se, že jste ve velmi dobré náladě, pane. Může za to opět Steve Rogers?" zeptal se Jarvis, když se Tony soukal do černých riflí za hlasitého zpěvu.
   "A kdo jiný?" uculil se a dopnul kalhoty. "Sehnals ty kytky?"
   "Jistě. A podle vašich pokynů jsem je nechal panu Rogersovi zavést společně s čokoládovou bonboniérou , která je podle různých statistik na internetu jedním z nejvhodnějších dárků na první schůzku."
   "Hodnej kluk," pochválil ho miliardář. "Co myslíš, hodí se k tomuhle kožená bunda?" zeptal se a u toho se prohlížel v zrcadle.
   "Nikdy jsem u vás neviděl tak pečlivou přípravu na cokoliv," poznamenal robot.
   "Na to jsem se neptal," zavrčel.
   "Myslím, že je to vhodná kombinace oděvu," okomentoval to nakonec Jarvis za Tonyho spokojeného pokývání hlavou.
   "Víš, co chci slyšet."
   "Že jste sexy?"
   "Přesně tak, to jsem," uculil se naposledy na svůj odraz a pak už se vydal směr auto, jelikož se už blížila šestá hodina a jeho samotného překvapilo, jak moc se na rande těší. Tohle nebyla žádná jednoduchá děvka do postele. Představoval pro něj jistou výzvu, trofej. Slavný kapitán Amerika, jeho hrdina z dětství, jeho idol...
   Přijel k němu právě na čas. Vyfiknutý tentokrát zaklepal na kapitánovy dveře a napjatě čekal, až mu přijde jeho kamarád otevřít.
   "Ahoj, Tony," pozdravil ho.
   "Ahoj, Stevie," oplatil mu to Stark a zářivě se usmál. Jeho Steve měl na sobě upnuté tmavé kalhoty, modré tričko a džínovou bundu. Neskutečně mu to podle Tonyho seklo. Bránil se pokušení mlsně si olíznout rty,
   "Přišly mi ty květiny a ta čokoláda... ehm, díky," řekl blonďák a zvedl k němu pohled. Lehce mu zčervenala líčka a oči brzy znovu rozpačitě sklopil k zemi.
   "Nemáš za co, zlato," uculil se železný muž. "Máme rezervaci v jedné luxusní restauraci a já jsem tvůj osobní řidič, který tě tam dopraví," chlubil se a Rogers vypadal trochu vyvedený z míry. 
   "Když myslíš," pokrčil rameny a zamkl svůj byt.
    "Bude se ti tam líbit, uvidíš."
...
   "Tak teda ven s tím. Co po mně vlastně chceš?" zeptal se po delším mlčení kapitán. Seděli v nádherné restauraci, jejíž interiér vevnitř by se mohl v eleganci a luxusnosti měřit se Stark Tower. Zbarveno to tu bylo v různých odstínech modré, ale Tony tam nenašel žádný, který by připomínal Stevovy oči. Ty byly jedinečné, nádherně kouzelné.
   "Copak nemůže obyčejný chlap pozvat druhýho chlapa na rande?" opáčil mu tmavovlasý. Znělo to trochu... divně? Přímo absurdně. 
   "Ty nejsi obyčejný chlap," namítl blonďák.
   "V čem je rozdíl? Navíc mi jde mi jen o tebe," řekl klidně Tony, ukousl si kousek ze své ryby a zapil to vínem. Steve si objednal nějaké jednoduché těstoviny a tak si vedle něj připadal trochu blbě.
   "Ale ty můžeš mít holek kolik chceš, tak proč děláš tohle? Co myslíš, že můžu já nabídnout?" nechápal Rogers.
   Miliardář okamžitě spolkl odpověď, která obsahovala něco o kapitánově panictví a krásný prdýlce, a raději se sladce usmál a pravil: "Řekni, kde bych našel někoho s tak krásnýma očima?" A myslel to vážně. Byl by to až nadlidský úkol někoho takového najít.
   Steve mírně zčervenal a sklopil pohled k talíři.
   "A co Thor?"
   "Co je s ním?" zamračil se nechápavě nižší muž.
   "Proč se ti třeba nelíbí on?" vysvětlil první Avenger svůj dotaz. Iron man pochopil, že si prostě není jistý tím, že by o něj měl skutečný zájem.
   "Promiň, ale emzáci, co ani neznají notebooky, spodní prádlo, mobily a Jurský park, mě moc neberou. A k tomu má špatný účes."
   "Taky jsem neviděl Jurský park," podotkl Rogers, ale uchechtl se. "Musím uznat, že mi občas nahání trochu husí kůži," dodal.
   "Náš Viking? To teda jo. S těma jeho velkýma rukama jen stačí, aby tě pohladil a můžeš jít na rentgen kvůli zlomeninám," procedil Tony s úsměvem a Steve vyprskl smíchy. "Chudák ta jeho Jane," pokračoval. "Vsadím se, že když je pryč, vyskladňuje schované zásoby jídla a pití ze sklepa. A nebo to, jak 'nenápadně' flirtuje se svým bráškou. Myslíš, že ho dostatečně ztrestal po návratu domů? Přece jenom dost zlobil, to víme všichni, tak by mu měl dát Thor co proto," plácal a kapitán se málem skácel ze židle.
   "D- dost... to je... nechutný," dostával ze sebe mezi smíchem, přičemž na sebe strhával pozornost všech přítomných.
   "Vsadím se, že proto se na nás Loki tak mračil. Věděl, co ho doma čeká," nepřestával Stark provokovat, ale celý rudý Steve se už ze všech sil snažil uklidnit, protože ho už od smíchu bolelo břicho.
   "To je od nás ošklivé," pronesl a odkašlal si. Na jeho tváři pohrával už jen mírný, připitomělý úsměv, který společně se zářivýma očkama věnoval jen a jen Starkovi.
   "No, já incestu moc neholduju, ale ať si mimozemšťani dělají, co chtějí," uculil se a opětoval mu pohled.
   "Můžu se tě na něco zeptat?"
   "Už se stalo. Ne, poslouchám tě," zasmál se Iron man a stále sledoval blonďáčka, jak usrkává ze své skleničky. Už se uvolnil a nebyl tak skoupý na slovo, to se mu líbilo. V tu chvíli ho ale napadlo, že by tady s ním mohl sedět a rozesmávat ho celičký den a noc. Ke štěstí by mu nic nechybělo.
   "Jsi všude známý tím, že ti nic není cizí a pokaždé uděláš něco novýho a šílenýho," začal Rogers a Tony napjatě poslouchal. Líbilo se mu ponořit se do jeho hlasu, zvlášť když byl směrován přímo na něj, na nikoho jiného.
   "Jo, to asi jo."
   "No a... Co nejšílenějšího jsi kdy udělal?" položil mu konečně otázku a hnědovlásek se znovu usmál. Líbilo se mu, kam tím směřoval.
   "Jednou, to jsem byl ještě mladší, jsem pořádal strašně divokej mejdan. Měl jsem tam kámoše, který se netajil tím, že je na kluky, a tak jsem objednal kromě několika striptérek i striptéry," začal Tony vyprávět a Steve se lokty opřel o stůl, podepřel si bradu a s rozšířenýma očima ho pozoroval. Vypadalo to, že už ten začátek mu přijde fascinující.
   "Jako vždycky se strašně pilo. Kámoš Tom nebyl na míchaný drinky a tak podobně vůbec zvyklej, takže už za hodinu se válel jednomu chlápkovi v klíně. Nějak jsem si ho nevšímal, byl jsem obklopen holkama, který mě zabavily dostatečně. Pak už to mám trochu zamlžený. Co na to říct, to pití bylo moc dobrý," uculil se a Steve také, i když trochu rozpačitě. "Vím pak jen, že některá, nebo možná některej, z nich donesl bičík a pouta. Nevím, jestli chceš slyšet všechny podrobnosti, asi ne, ale... Důležitý je, že jsem se vzbudil na podlaze v obrovským klubku cizích a nahatých těl. Už nevím, kolik jich celkově bylo, ale jenom mezi mýma nohama se rozvaloval Tom, jakási blondýnka a nějakej svalouš na nich. Div je nerozdrtil."
   "Ah."
   "To není všechno, Stevie. Když jsem se vymotal s bolehlavem ven z jejich upocenýho sevření, zjistil jsem, že kromě toho, že mi asi upadne prdel, břicho mám ulepený od zaschlý šlehačky, bůh ví proč, na levý ruce mi visí růžový pouta bez klíčku a kam jsem jen dohlédl, měl jsem všude po těle kousance, modřiny, rozmazanou rtěnku a řasenku..."
   "Co... Co bylo dál?" netrpělivě vyhrkl kapitán, který už viditelně celý napjatý čekal na vyvrcholení Tonyho story. 
   "No jistě, počkej, zlato, už to přijde. Šel jsem jakože na záchod, trochu jsem se motal, ale i tak mi přišlo, že je něco špatně, že asi nejsem u sebe doma. Tak jsem se pořádně rozhlídl, našel dveře a když jsem je otevřel, zjistil jsem, že jsem v letadle."
   "Počkat, co?" zarazil se Rogers,
   "Fakt. Prostě tam byla ulička, sedadla, za okny mraky, všechno! Domotal jsem se dál k pilotovi, který mi řekl, že se tam celá naše úchylná skupinka o půlnoci dokodrcala a  já ho prej mohutně podplatil, aby lítal furt dokola přes státy, abychom měli klid."
   "Ale proč?"
   "To já nevím. Někdo se hold muchluje v taxíku, já v letadle. Jo a pak jsem ještě zjistil, že jsem se s jedním z těch striptérů zasnoubil, ale to se pak dořešilo. Jinak z tý noci toho fakt moc nevím, ale musel to být epický grupáč, soudě podle bolavého rozkroku... zepředu i zezadu," dokončil Stark svou historku a kochal se pohledem na zarudlého a dokonale zmateného Avengera.
   "Tak... to je něco," dostal ze sebe blonďák, neschopen říct něco normálního.
   "A co ty? Řekni mi nějakou tvou úchylárnu," ponoukal ho Tony s úsměvem.
   "Já asi nic nemám. Nic, čím bych se ti v, ehm, tomhle mohl vyrovnat," přiznal.
   "Tak to budeme muset někdy napravit. Udělat něco hodně praštěnýho, abychom se měli čím chlubit. Společně," navrhl miliardář a k jeho překvapení uslyšel kladnou odpověď.
   "Někdy možná ano."
...
   Tony Steva doprovázel domů, když už byla dávno tma. Netušili, kolik je hodin, ale nebylo to důležité. Alespoň tedy pro Starka ne, když by se o něj nejraději opíral klidně celý den, než by ho strhl pod sebe a... znásilnil. Asi. Možná. Klidně by si s ním ale povídal dalších tisíc let. Chtěl o něm vědět víc, úplně všechno, už jen z toho důvodu, že byl na první pohled tak odtažitý, tajemný a neobjevený. A on ho chtěl objevovat a odhalovat!
   "Moc jsem se bavil, Tony," usmál se Rogers, když už stáli před dveřmi od jeho bytu. Na chodbě bylo špatné světlo, ale bylo to lepší než nic a navíc takové šero dodávalo jejich situaci trochu na romantice.
   "Už půjdeš spát?"
   "Asi ano."
   "Nechceš, abych ti dělal společnost?" zamrkal na něj Iron man. Tak jo, vidina možnosti Stevova odpanění tu pořád byla. A že byla lákavá.
   Kapitán se jen nahnul a vlepil mu sladkou, vlhkou pusu na tvář.
   "Možná příště. Nezlobíš se?"
   "Ne, Za některý věci stojí bojovat," uznal Stark i když by jeho penis nějakou péči jistě uvítal. "Přijdu zítra, co ty na to? Byls někdy v nějakým moderním lunaparku?"
   "Nebyl."
   "Tak v tom případě máme na zítra program," usmál se Tony, "Ještě pořádnej polibek na dobrou noc?"
   "Už jsi jeden dostal," zaprotestoval kapitán. "A navíc mám pocit, že bys se mnou pak už praštil o zeď a já už bych se neprospal."
   "Jak to víš?" škádlil ho.
   "Máš takový pohled v očích, jde to vidět," sklopil Steve zrak, než se rozhodl mu věnovat přece jenom ještě jednu drobnou pusu na druhou tvář.
   "Takže zítra?"
   "Budu tu, nikam mi neuteč. Dobrou, Stevie," popřál mu.
   "A Tony..."
   "Jo?" otočil se zpátky, když už se zrovna chystal odejít.
   "Buď trpělivý. Dočkáš se."