Okouzlení

Ahojky.

Přináším vám jednorázovku s úplně novým párem, se strašně zajímavým párem dle mého skromného názoru. :D 

Dejte mi, prosím, vědět, co na to říkáte, je to přece jenom (zase) zvláštní. Jestli se vám to bude líbit, mohla bych k tomu napsat ještě jednu část, nějakou víc muchlací. :)

Maya

   "Nekecej! Vážně si náš kapitán "Navždy panic" našel buchtu?" vykulil Tony oči překvapením, načež si pořádně přihnul z bůhví čeho, co měl ve skleničce. Clint přikývl a uchechtl se.

   "Nevidím na tom nic žertovného," přiznal Thor zmateně, což ty dva pobavilo ještě víc.

   "Ono na tom totiž nic vtipnýho není," uklidňovala ho rudovláska a protočila oči. "Jste jak malí! Tak si Steve našel ženskou, to je toho... Je sexy, já bych taky neodmítla," dodala speciálně pro lukostřelce, který okamžitě zbystřil a šlo vidět, že se mu hlavou míchají možnosti, jak se Rogerse co nejefektivněji a nejbrutálněji zbavit.

   Bruce to všechno nervózně pozoroval, seděl od nich trochu dál a žmoulal kapesník. Ten den se měli všichni poslušně dostavit na jednu z Furyho ohromně zábavných sezení, ale šéf se zatím nějak nedostavil. Vlastně jim chyběl i Steve a tak se Clint s Tonym dál vesele bavili na jeho účet.
   "Jen je to trochu překvapivý, nic víc," řekl Stark, když se přestal smát Bartonovu vražednému výrazu.
   "Vážení, mám pro vás skvělou novinu," zacvrlikal Steve okamžitě, co se objevil ve dveřích.
   "Hej! Kdy nám ukážeš tu svou babu?" ozval se znovu Iron man a všichni v místnosti zpozorněli. Rogers jen zaúpěl.
   "Proč?"
   "To je jedno, tak kdy?" naléhal dál miliardář, ohromně ho to totiž zajímalo. Kapitán místo odpovědi jen zavrtěl hlavou a pokračoval po svém.
   "Mluvil jsem o něčem jiném. Můj přítel Bucky je zpátky, už si vzpomněl a za týden ho pustí z nemocnice, kde skončil kvůli tomu... poslednímu výbuchu... vlastně za něj mohl sám, ale... Důležité je, že bude v pořádku," oznámil jim.
   "To je úžasné, Steve," potvrdila mu Natasha, protože věděla, jak moc mu na Barnesovi záleží.
   "Omlouvám se za svou nevědomost, avšak nemám ponětí, kdo je Bucky," špitl Thor. Rogers mu chtěl něco říct, ale Tony ho předběhl.
   "Vikingu, ty seš fakt asi mimo. Vždyť od tý doby, co se objevil legendární Winter soldier, nemluví kapitán o ničem jiným. Měl by jsi chodit na porady častěji," napodobil Furyho hlas a schválně zavřel jedno oko. "Ale teď vážně, vojáčku. Řekni, je to tmavovláska nebo bloncka?"
   Do místnosti vešel Nick Fury a jejich oblíbená zábavička začala.  Přesněji řečeno, čekala je klasická hodinová přednáška o tom, co mají a nemají dělat a výtky, které patřily hlavně Starkově nespolehlivosti.
   Poté se všichni rozešli hezky domů, přičemž se hromovládce "odebral ulehnout do Anthonyho komnat," jelikož chtěl druhý den ráno navštívit Jane. Miliardář vlastně ani moc neprotestoval a z důvodu hravé nálady se ho celý den pokoušel opít. Nakonec se zhroutil úplně na šrot k zemi sám a bůh se mohl jít v klidu vyspat.
... (druhý den, poledne)
   Steve zaklel, což obvykle nedělal, když mu vypadl talíř s jídlem z ruky a roztřískl se o podlahu. Začal střepy rychle sbírat, dokud někdo nezaklepal. Povzdychl si a rozběhl se ke dveřím, které otevřel možná až s příliš velkou vervou.
   "Ach, Thore, ani nevíš, jak moc rád tě teď vidím," vyhrkl a zatáhl ho dovnitř. Odinson ani nestačil říct důvod své návštěvy a Rogers už zase zmizel v kuchyni. "Mám na tebe obrovskou prosbu," pokračoval a energeticky uklízel nepořádek z podlahy. Ze skříně v ložnici (Thor ani nepostřehl, že se tam dostal) začal vyhazovat na postel nějaké oblečení.
   "Strašně moc bys mi pomohl, kdybys tohle donesl do nemocnice," ukázal na tašku v rohu místnosti a narazil na sebe bílou košili. "Zapomněl jsem, že dnes jdu s Grace do divadla, úplně mi to vypadlo! Šíleně se tam těšila, koupila nám ty vstupenky už před pár týdny a já blbec to úplně zazdil." Nasazoval si černé kalhoty. "Měl jsem donést tyhle věci Buckymu a obojí nestíhám." Thor už to konečně pochopil.
   "Čili mne chceš požádat, abych tam šel za tebe?" potvrdil si.
   "Byl bych ti vděčný. Špatně jsem si to naplánoval a kdyby ti to nevadilo..."
   "Udělám to pro tebe, příteli," pravil mu hromovládce a Steve se na chvíli zarazil a cuchal si vlasy na jednu stranu, aby vypadal trochu normálněji.
   "Počkat. Neměl jsi být dneska s Jane?"
   "S tím si nedělej starosti, Steve. Zajdu za... uh..."
   "...Buckym," doplnil ho kapitán s vděčným úsměvem a podal mu tašku. "Díky, nevím, co bych si bez tebe počal."
   Blonďatý bůh jen přikývl a vyběhli ven. Rogers se ještě za chůze obouval, málem zapomněl zamknout a po cestě mu vysvětloval, že má zajít k recepční, zadat jméno James Barnes a oni ho tam zavedou.
   Thor tam pak samotný procházel chodbami zdánlivého labyrintu a poutal u toho dost pozornosti svou nemotorností. I když mu nadiktovali patro a pokoj, nějak se ztratil. Ke všemu mu z hlavy vypadlo jeho jméno a tak co chvíli vešel do nějakého špatného pokoje.
   "Hledám muže, jehož jméno jsem zapomněl," zopakoval už po několikáté, když vkročil do jedné z mnoha zbývajících možných místnosti, kde by ho teoreticky mohl najít. "Avšak možná by pomohlo, že jsem zde byl vyslán Stevenem Rogersem," dokončil větu s pokrčením ramen a podíval se na jediného muže, který tu byl, jak na něj z postele zmateně pomrkává. Zvláštní, většinou pacienti nebývají po jednom v pokojích, alespoň co si bůh stačil zatím všimnout.
   "Proč nepřišel Steve?" zeptal se nechápavě a on tak mohl spatřit kus kovu místo ruky, který mu vykukoval z pod rukávů nemocniční košile. Vlastně na něj zíral dost dlouho.
   "Oh, omlouvám se. Na co jsi se tázal?" probral se po chvíli, když mu svou zdravou rukou zamával před obličejem.
   "Sedni," rozkázal mu a Thor ho poslechl. Položil věci pro něj vedle lůžka a pak si unaveně položil obličej do dlaní.
   "Co ti je?"
   Thor zvedl trochu hlavu a povzdechl si.
   "Dnes mě opustila má dívka, jelikož jsem u ní prý nebyl dostatečně často, nevěnoval se jí a navíc se seznámila s Richardem," rozhodl se s ním podělit o své trápení.
   "Pak si najdi jinou, o co jde? Nemyslím si, že ty bys měl o nápadnice nouze," řekl mu Bucky, když si jej pořádně prohlédl. Nemohl odtrhnout pohled od těch svalů, rýsujících se pod upnutým černým tílkem, modrých očí, které vypadaly jako dva zářivé kamínky a celkově od toho jeho roztomilého štěněčího výrazu, když byl smutný...
   "Nejde o tohle. Myslel jsem si, že jsem Jane miloval z celého srdce, ale opět jsem se mýlil...
Nemohu si k sobě vybrat svou vyvolenou, jelikož..." nějak se mu ta věta nechtěla dokončit.
   Barnes si sčísl tmavé vlasy dozadu a pomalu tomu začínal rozumět.
   "Ty nejsi na holky, že je to tak?" optal se ho a s napětím pozoroval, jak sebou vyděšeně cuknul. Dlouhou dobu nic neříkal.
   "Jak jsi na to přišel?"
   "Mám docela dobrý pozorovací schopnosti, alespoň teda teď, když už mám všechno v hlavě v pořádku," usmál se a zaťukal si na čelo. "Ale proč tě to tak žere? Myslím, že je to  téhle době normální, ne? Tak nějak v to doufám..."
   "Pořád nejsem s touto dobou na Midgardu moc obeznámen, ale o to nejde. Jde o mého otce, který mě nutí k sňatku s klidně i cizí dívkou, jen abych mohl usednout na trůn."
   James byldocela mimo, ale chtěl tomu muži nějak pomoct.
   "Tvůj táta to pochopí," řekl po menším rozmyslu. "Tátové jsou mrzouti skoro furt, ale určitě tě má rád a... eh... pochopí to. Cos říkal, že tvůj otec dělá?"
   "Můj otec je králem Asgardu, nejmocnější ze všech Ásů," přiznal blonďák a setkal se zase s jeho nechápavým výrazem. Tohle Buckyho dost vyvedlo z míry, nevěděl, jestli je blázen on nebo ten druhý.
   Aha, no... A tvoje jméno? Nakráčel jsi sem bez toho, aby ses představil."
   "Thor Odinson. A ty budeš jistě Bu-... Bar-...B-..."
   "Bucky! Skoro trefa," rozesmál se a hromovládce také. "Ale jinak se jmenuju James Barnes."
   "Rád tě poznávám," řekl Thor mile a myslel to vážně. Poté si vzpomněl na důvod, proč tu je a opatrně na Barnese přes přikrývku položil tašku.
   "Díky, jsem rád, žes přišel. Ale kde je Steve?"
   "Naplánoval si moc povinností na dnešní den, tudíž mne požádal, abych ho zastoupil," odpověděl. "Nicméně jsem tomu rád, alespoň jsem poznal velmi zajímavého společníka a byl bych potěšen, kdyby-"
   "Omlouvám se, že vás ruším," skočila mu do řeči sestřička, ale tón jejího hlasu vůbec nezněl omluvně. "Doktor už dělá problémy, že jste tu moc dlouho a všichni pacienti už jedli, až na..." koukla se do papírů."Až na pana Barnese, takže vás musím požádat, abyste odešel."
   Thor kývl a vstal. Naposledy ještě hodil pohledem po Buckym.
   "Doufám v to, že se ještě brzy setkáme. Nevadilo by ti, kdybych ještě někdy přišel?" zeptal se a srdce mu bilo jako o závod nedočkavostí.
   "Budu moc rád," řekl voják s úsměvem.
    "Výborně. Musím nyní na Asgard vyřešit nějaké záležitosti, avšak brzy budu zpět."
   "To s tím Asgardem mi budeš muset ještě vysvětlit," připomněl mu James ještě, než ho naštvaná pracovnice v tomhle ústavu svými zlými pohledy vystrnadila ven.
   Bylo to okouzlující, jak rychle se bohu hromu dokázal dostat do hlavy. Usmyslel si, že se s tím smrtelníkem musí setkat znovu co nejdříve.
   "Buzny," řekla si žena sama pro sebe a začala mu servírovat jídlo.
...
   Bucky seděl smutně na jedné z laviček v tomhle ústavu a snažil se soustředit na knížku, co mu sem Steve předtím donesl. Nějak to nešlo. Prý měl horory rád, ale teď mu nějak nešlo bát se. Závistivě pokukoval po dětech, kteří tu měli rodiče, kteří je zásobovali cukrovinkami, dívkám, ke kterým zde chodili na návštěvy jejich chlapci s růžemi... Rogers za ním chodil každý den, to je pravda, ale nebylo to ono, neměl na něj moc času a když tu byl déle, motala se kolem něj ta jeho. Grace byla hodná, hezká, snažila se, ale jemu prostě lezla na nervy. Ještěže už jde zítra domů.
   "Ahoj, Petere," pozdravil chlapce, který se posadil vedle něj.
   "Dobrý den, pane Barnesi."
   "Kolikrát ti to budu říkat, pro tebe Bucky, ne pan Barnes, ok?" usmál se a Peter také. Kluk mu nabídl z balíčku gumových medvídků, které sem tajně jeho návštěva propašovala.
   "Byli jsme všichni na procházce na zahradě," pochlubil se. "A přinesli mi nový knížky."
   "Už zase, to čteš strašně rychle nebo jen kecáš," zasmál se voják a chlapec na něj vyplázl jazyk. Poté zvedl stoh knih, většinou nějakých chytrých encyklopedií nebo akčních komixů. Zvláštní kombinace. Bucky věděl, že Peter tu bude ještě alespoň měsíc, kvůli nějaké operaci, co ho ještě čeká, takže mu nosili vše, aby se nenudil.
   "Tohle je Spiderman, Wolverine, Bat man... A tohle je o dinosaurech, tohle taky o dinosaurech, tohle jsou savci, ryby... Jo a tohle se ti bude líbit," zvolal, po tváři se mu rozlil další spokojený úsměv, rychle otevřel jednu vetší knížku a listoval. "Je tam na obrázku ten tvůj přítel," zamumlal a hledal dál.
   "Můj přítel? Jak to myslíš? Myslíš... Steva?"
   Zakroutil nesouhlasně hlavou. "Jak byl v tvým pokoji, viděl jsem ho před pár dny po obědě."
   "Eh.. Thora?"
   "Jo toho," pravil a ukázal mu stránku v encyklopedii, kde byl nakreslený mohutný vládce hromu s Mjollnirem v ruce a blesky nad hlavou.
   "To přeci není ten chlap, co tu byl," protestoval hnědovlásek, ale dál si obrázek pozorně prohlížel.
   "Ale je," bránil se Peter a začal číst text, který se u toho nacházel. Muž to pozorně poslouchal, chvílemi se i smál, ale konec přestal vnímat, když viděl vysokého blonďáka s obrovskou kyticí stát u jedné z sestřiček a cosi jí říkat. Vlasy měl svázané v culík a na sobě měl zase to rozkošné tílko. U srdce ho píchla žárlivost.
   "Ty neposloucháš, Bucky," zavrčel Peter uraženě, pak si ale taky všiml Thora stojícího kousek od nich. Ten si jich ale zatím nevšiml a rozpačitě se dál bavil se zaměstnankyní.
   "C- co? Poslouchám tě, jen jsem se zamyslel."
   "Běž za ním."
   "Proč bych měl? A vůbec, co se do toho plantáš?!" okřikl ho, ale zle to rozhodně nevyznělo.
   "Dobře, jak myslíš. Půjdu si číst," řekl, sbalil si už prázdný balíček od bonbónů, schoval ho pod knihy, které si vzal všechny do náruče a s klepáním bačkůrek se vydal pryč. Samozřejmě hezky kolem těch dvou. Zastavil se u nich, poslechl si, co mu paní říká a pak zatahal za Thorovu volnou ruku, aby si ho stáhl níž. Něco mu zašeptal do ucha. Bucky nevěděl co, ale i tak by se hanbou propadl do země, když se na něj hromovládce překvapeně podíval a usmál se. Peter si pak vesele odcupital pryč, Thor se vydal k lavičce a rozpačitě vypadající sestřičku nechali všichni být. Ta si jen nespokojeně odfrkla a zmizela pryč.
   "Zdravím, Jamesi, hledal jsem tě, avšak v pokoji jsi nebyl," řekl mu a podal mu velkou kytici. "Ta je pro tebe."
   Barnes na ni zůstal chvilku vyjeveně zírat, než si ji s poděkováním převzal. "Dáme ji do vázy, co mám v pokoji," řekl mu a postavil se. S rudými tvářemi se protáhl kolem něj a pak společně došli k jeho dočasnému azylu, kde pak hezky květiny naaranžoval. "Nechtěl by jsi se trochu projít, Jamesi? Lady Sestra pravila, že můžeme spolu na zahradu."
   Bucky se neudržel a vyprskl smíchy. "Ona se nejmenuje Sestra," dostal ze sebe mezi smíchem. "To je její povolání... heh... Ani nevím, jak se ta čarodějnice jmenuje," už se jen hloupě culil, ale znovu spustil salvu smíchu, když se Thor zeptal, kde tu ženu "obdařili magií." Smál se ještě, když už byli na čerstvém vzduchu, kde už sotva popadal dech a v naprosté euforii sebou málem praštil o trávu. Naštěstí ho jeho přítel oddaně zachytil.
   "Pozor, princezno, ať si neublížíš. Co bych pak z tebe měl?" zašeptal mu, což Barnese nejen uklidnilo, ale také hodně překvapilo a, znovu se červenajíc, se vyškrábal na nohy. Když teď stáli jen kousek od sebe, všiml si, že blonďák je o dost vyšší a všechno teď z takové blízkosti vnímal mnohem intenzivněji. Líbil se mu, opravdu hodně moc a srdce mu bušilo tak hlasitě, že to snad i musel Thor slyšet.
   "Díky," zamumlal.
   "Zač?"
   "Za to, žes mě chytil a taky za tu kytku a... za to že seš tady se mnou a tak," sklopil pohled a předstíral, jak moc ho zajímá špatně posekaný trávník. Odinson si ho ale k sobě přitáhl hezky zpátky, pevně kolem něj obmotal svalnaté ruce a s úsměvem se díval do tmavomodrých očí plných překvapení a vyčkávání.
   "Jdeš na to docela rychle," řekl James nakonec, ale nedal mu prostor k odpovědi a okamžitě ho  políbil. Thor se hned do polibku zapojil, chtivě ho ochutnával a tiskl ho k sobě tak silně, jak jen mohl. Po chvíli ho neochotně pustil, když už se kolem nich motalo až moc dalších pacientů, kteří je buď s odporem nebo pobavením pozorovali.
   Pohlédl na něj. Barnesovi hořely tváře vášní, dech se mu zrychlil, ale byl spokojený. Bůh na tom byl podobně. Trochu sebou cuknul, když cítil kus kovu dobývající se pod jeho upnuté tílko, což bylo prakticky nemožné, ale když se mu to opravdu povedlo, nepříjemně to zastudilo.
   "Promiň," zašeptal Bucky a stáhl se.
   "Není zač se omlouvat, můj drahý," stiskl obě jeho zápěstí, aby si ho zase přitáhl.
   "Čas na večeři," zakřičel někdo zevnitř a všichni se začali vracet. Kolem dvou mužů proběhl i malý Peter, přičemž oba stihl obdarovat veselým úsměvem, než zase zmizel.
   "Zítra mě propustí," řekl a hromovládcův úsměv se ještě rozšířil.
   "Přijdu pro tebe."
   "Myslím, že Steve přijde... asi i s Grace."
   "V tom případě půjdu i s nimi, abych měl jistotu, že budeš v pořádku."
   "Ještě mi musíš vysvětlit takový to s tím Asgardem a tak," připomněl mu a blonďák na to chápavě přikývl.
   "Přijdeme na nějaké příjemné místo, kde ti poté zodpovím všechny tvé otázky, slibuji." Toužil po tom, to udělat na místě, povídat si s ním, až do západu slunce, kdy s ním romanticky ulehne pouze při svitu hvězd... což ale nebylo zrovna vhodné.
   "Jo.. a Thore," zastavil ho ještě.
   "Ano?"
   "Co otec?"
   "To se vyřeší až později," pravil, políbil ho na tvář a nuceně odešel. Jakmile byl mimo dohled, šťastně poskočil a až moc hlasitě zakřičel. "Ano!" Celou cestu pryč se pak na všechny usmíval a připadal si, jako by už byl ve Valhalle.