Chybíš mi 2.část

 Přeji hezký den.

Tak jsem, vážení, konečně viděl V srdci moře a jsem nadšená! Nechci nějak spoilerovat a tak, ale... Ouuu to bylo tak neuvěřitelně napínavý a tragický, já vážně skoro bulela.

Chris byl úžasný, statečný a měl dobrý účes. :D  Bylo mi ho tak líto, ale zároveň mě nakrklo, že se neobtěžoval si ve filmu sundat tričko. :)

Nicméně tady přidávám druhý díl Thorki povídky. Tu vánoční už mám rozepsanou a po pravdě je to těžší, než jsem myslela, ale tak nějak to půjde. :D

Maya

THOR:
   Už jsem prošel několika patry. Došlo mi, že Loki jistě pojal určitá opatření, proto jsem zkoušel všechny možné byty, abych ho našel. Pár lidí vypadalo vcelku dost naštvaně, že je ruším tak pozdě. Venku již byla tma.
   V úplně nejvyšším patře mi chybělo již jen několik možností, ale já se chvíli zdržel, jelikož reakce jedné dívky vzbudila moc pozornosti.
   Byl jsem unavený. Jedny dveře, úplně na konci chodby, jedno zaklepání...
   Dveře se otevřely a on tam opravdu stál. Vlasy měl rozpuštěné a oděn byl do upnuté zelené košile a černých kalhot. Vypadal tak, jako vždy, pouze překvapený výraz na jeho tvář moc nepatřil.
LOKI:
   On přišel. Sám. Celý v Midgardském.
   Kývl jsem na něj, aby šel dovnitř. Proč? Nevím, nudil jsem se. A taky jsem nevěděl, o co mu přesně jde. Měl jsem jisté tušení, že mne bude přemlouvat, abych se vrátil na Asgard, abych se polepšil, že mi Odin odpustí a blablabla. Nu co, dlouho jsem se nepobavil.
   "Dáš si čaj?" zeptal jsem se, jako by se nic nedělo a bez jakéhokoliv citového zabarvení.
   "Moc rád, bratře," odpověděl Thor. Zněl unaveně. Nejspíš už mě hledal dlouho.
   Přinesl jsem sobě i jemu horký nápoj a posadil se ke stolu naproti němu. Bylo to docela zábavné, jelikož byl nervózní a mě bavilo ho takhle pozorovat. Jen jsem čekal, s čím začne.
   "Máš to tu pěkně zařízené."
   Musel jsem se ušklíbnout.
   "Avšak na Starktower to asi nemá," odpověděl jsem a Thor se usmál.
THOR:
   "Jsem rád, že tě vidím." Nechtěl jsem si ho rozhněvat, nechtěl jsem jej znovu ztratit. Ne teď, když už jsem ho po takové době nalezl.
   "Thore, mě tam nedostaneš. O hlavu přijít nehodlám," odpověděl stroze.
   "K ničemu tě nemohu nutit, jen... Jen tě nechci znovu ztratit, záleží mi na tobě."
   "Jsi tu."
   "Jsem."
   "A?"
   "Ehm... Jak se ti daří?"
   Zase mně obdařil svým úšklebkem a zadíval se na mě.
   "Vážně tě to zajímá, synu všeotcův?"
   "Samozřejmě."
   "Vskutku... Mohlo mi být i lépe."
LOKI:
   Musím uznat, že jeho přítomnost mi nevadila. Bylo docela příjemné si po dlouhé době o samotě s někým popovídat. I když to byl Thor.
   Vytáhl jsem nějaké zásoby z ledničky a pár skleniček stačilo k tomu, aby ta masa svalů usnula na stole. Musel být opravdu hodně unavený, jelikož na Asgardu byl jeden z těch, kteří propijí celou noc.
   Zajímavé bylo tahat ho do postele. Věděl jsem, že je těžký, ale tak moc? Pohled na to musel být opravdu komický. Thor mi situaci vůbec neusnadňoval ani když mezi chrápáním začal mumlat: "Hmmm... bratřeeee... Chybííííš... mi..."
   Pokoušel se mě ze spánku objímat, čímž mi znemožnil pohyb a oba jsme spadli na zem. V tu chvíli jsem se docela rozčílil a rozhodl se ho nechat spát na zemi. Pak mi to ale nedalo, ale ještě jsem to zkusil. To mi ten hlupák oplatí!
   Dotáhl jsem jej na postel, sundal mu i boty s tričkem a než jsem ho zakryl, pozorně jsem si ho prohlédl.
   Často jsem ho takhle nevídal, myslím jako ne polonahého. Omámeně jsem rukou pohladil svalnatý hrudník. Bylo zvláštní dívat se naň v jiném duchu, trochu více přívětivě. Pak jsem si ale uvědomil, že je to pitomec a šel se vyspat na gauč.
THOR:
   Probudil jsem se v jeho postel. Slyšel jsem zvuky z kuchyně a tak jsem vstal. Spatřil jsem Lokiho, jak chystá snídani. Nikdy mě nenapadlo, že někdy takto svého bratra uvidím.
   Přišel jsem ke stolku, když podával zvláštní žlutý pokrm, vypadající trochu jako kaše.
   "Co to je?"
   "Míchaná vajíčka. Ale jestli někomu prozradíš, že dělám jídlo jako prostý smrtelník nebo sluha, a ještě k tomu pro tebe, poznáš, co představuje pojem nesmírná bolest, Odinsone. To ti přísahám."
   Místo odpovědi jsem se jen usmál.
   Najedli jsme se spolu, jako za dávných časů.
   "Asi budu muset jít," řekl jsem hned nato.
   "Hmmm."
   "Loki?"
   "Thore?"
   Došli jsme ke dveřím. Loki se opřel o zeď a sledoval mě. Z jeho tváře se opět nedalo vyčíst nic konkrétního. Nechtěl jsem odejít, ale měl jsem práci. Tak moc mě to mrzelo.
   "Co je, Thore?"
   "Já jen..." asi jsem zčervenal. "Mohu za tebou ještě někdy přijít na návštěvu?"
   Pokrčil rameny.
   "Nevidím důvod, proč ne? Nudím se, život na Midgardu není moc záživný," odpověděl prostě. Domnívám se, že to v překladu znamenalo, že bude rád.
   "Dobrá, bratře."
LOKI:
   Nedokážu popsat bolest, jaká mnou projela, když mě oslovil opět tím strašně omezujícím slovem... "bratře."