Loki/ Bucky 8. kapitola

   Ahoj, zase otravuju. :D 

Chtěla bych vás moc poprosit o vyjádření vašeho jakéhokoliv názoru na tuto povídku do komentářů, udělali byste mi ohromnou radost.

Taky se chci zeptat, jestli se vám líbil první díl Chybíš mi (Thorki) a jestli mám udělat pokračování nebo se spíše věnovat tomuhle.

Děkuji moc už jen za přečtení.

Maya

   Helikariéra měla dorazit do půl hodiny a na dané místo, kde měla přistát, je měly dopravit menší vrtulníky.
   Loki byl ještě stále nahý a pomáhal Buckymu do černé kombinézy. Voják sice chvíli protestoval, ale Loki si určitým způsobem získal vždy vše, co chtěl.
   "Nejsem malé dítě, zvládnu se oblíct sám," řekl Barnes s mírným podrážděním v hlase.
   Bůh se usmál. "Dovolil jsem ti se mnou spát, takže tě snad můžu i obléct, abych se za tebe na veřejnosti nemusel stydět."
   "Ty, že jsi mi dovolil spát s tebou? To se mýlíš, já svedl tebe, Loki."
   "Moc si věříš, vojáčku."
   "Já byl nahoře."
   "Jednou."
   "Budeš se hádat?"
   "Pokud to bude nutné, smrtelníku."
   Bucky na něj ukázal vztyčený prostředníček a hodlal z místnosti odejít, ale on ho zarazil.
   "Ani pusu už nedostanu?" zeptal se Loki naprosto nevinným tónem.
   "Ne," zavrčel.
   "Co se děje?"
   "Nic."
   "Nervózní?"
   "Budeš si ze všeho dělat prdel?" V Buckym se pomalu začínala vařit krev, tenhle jeho ledabylý tón mu lezl na nervy.
   "Ty zase vše bereš moc vážně," odsekl mu bůh neplechy, hodil po něm vojákovu mikinu a odkráčel do koupelny.
   Barnes si uvědomil, že se také ještě mohl vysprchovat, takže ze sebe tu pracně oblečenou kombinézu sundal a vydal se za ním. Za závěsem už šuměl proud teplé vody a vycházela odsud slabá pára. Odhrnul ho a vlezl do sprchového koutu k němu.
   "Promiň," zamumlal a opět neodolal pocitu dotknout se té světlé kůže na štíhlých bocích. Loki se ošil.
   "Neodpustím ti tak snadno."
   "Přece by ses na mě nezlobil, nemyslel jsem to tak," zašeptal mu do ucha a rukama ho zezadu objal. Dal mu pusu na krk a víc si ho k sobě natiskl.
   "Neměl by jsi trochu dávat pozor na tuto věc," poukázal Loki na Barnesovu kovovou ozdobu, ale bylo to už k ničemu, jelikož už byla mokrá.
   "Teď to neřeš, potom ji vysuším a něčím namažu, bude to v pohodě."
    Černovlásek kývl na znamení pochopení, otočil se tak, aby se na sebe jejich nahé hrudníky nalepily a s tichým vrněním vnímal Buckyho prsty putující po jeho těle. Začal mu jeho oplácet a líbat ho na tvářích, čelisti, krku... Barnes cítil, že už je tu zase něco, co by tu být nemělo, zvlášť, když je za necelých 30 minut čekal úkol. Teď už by se rozhodně neměl vzrušit. Boha to ale ani v nejmenším nezajímalo, s vášní se věnoval jeho chvějícím se svalům.
   "D- dobře, Loki, u- už bychom přece jenom-"
   Místo dokončení věty hlasitě vzdychnul, když před ním Loki mlčky poklekl.
...
   Přišli ven, kde na ně ostatní už netrpělivě čekali ve svých uniformách a oblecích.
   "Co vám tak dlouho trvalo?" zavrčel Clint, než ho Natasha šťouchla do ramene a něco mu pošeptala do ucha. Když se lukostřelec rozesmál, Loki mu věnoval jeden velmi nenávistný pohled.
   Tony jako jediný z nich nevypadal zrovna moc dobře, rozespale mžoural očima a rozcuchané vlasy mu trčely na všechny strany. Všechny ale ujišťoval, že ta hromada prášků, co do sebe narval, už začíná pomalu účinkovat a že "bude v poho."
   Vlezli do vrtulníku a nechali se převést na místo, kde je čekala helikariéra s Furym. Následoval velmi dlouhý let přes spoustu států.
   Nikdy nevěděl, co čekat, ale moc vesele to pro ně nevypadalo. Věděli pouze, že Hydra je pravděpodobně o jejich útoku obeznámena, takže se jen čekalo, s čím přijde.
   Thor si se Stevem sedl dál od ostatních, aby ho mohl láskyplně držet za ruku. Nevěděl, jestli Rogers ví, jak moc ho miluje a chce být s ním. Jediné, co mohl dělat, bylo neustálému mu to opakovat a když mu to blonďák dovolil, slíbával jeho ruce. Steve se hodně červenal, byl nervózní a nejistý, ale usmíval se.
   Bucky se ležérně opíral o opěradlo židle a odpočíval. Když ale zvedl pohled na Lokiho, na tváři se mu vykouzlil potulný úsměv. Pomyslel si, jak někdo tak perverzní a arogantní, může být tak přitažlivý. Každopádně byl za to rád, myslel na něj. Pak si k němu ale sedl kapitán a začal si s ním povídat.
   Winter soldier zjistil, že je to vlastně fajn chlápek a podělil se s ním o některé útržky, které se mu pomalu vybavovaly a matné vzpomínky.
   Bůh na tom byl podobně a aby nepřemýšlel nad tím, jak spolknout svůj legendární stříbrný jazyk, aby se nerozesmál, vydal se dobrovolně vést konverzaci se svým bratrem.
   Tony celou situaci sledoval s tichým chichotem, ale pak to přehnal s energy drinky a začal Furyho zasypávat všemožnými kecy až neuvěřitelnou rychlostí.
   Natasha s Clintem si tiše povídali a také pozorovali všechny v nových párech. Co nejnápadněji, ovšem, profesionálně po agentsku.
   Přistávali. Poslední přípravy a Avengers vystoupili ven. V celém rozlehlém areálu bylo hrozivé ticho. Jejich velitel přeci řekl, že o nich už ví, tak proč takové ticho?!
   Před nimi byla obrovská budova. Okolí zelo prázdnotou. Byl zde také les, hustý a temný.
   "Asi bychom se měli rozdělit," navrhl kapitán.
   "Půjdu s Natashou tady do prava, zkusíme to tu nějak obejít, popřípadě se dostaneme dovnitř. Když se nám to povede, dáme vědět." Poklepal na sluchátko u ucha.
   "Beru si vojáčka a půjdeme rovnou do centra tohoto zařízení."
   "Jak?" zeptal se Steve, ale pak jen zakroutil hlavou. Magii se ani pochopit nesnažil.
   Z helikariéry vyšel i Bruce, kterému se doteď docela dařil ostatním se vyhýbat. Kapitán mu řekl, že mu dají vědět, až ho budou potřebovat. Tak nějak všichni doufali, že se budou moct zelenému poplachu vyhnout.
   "Vezmu to z vrchu," oznámil jim Tony a odletěl.
   "Rogers vzhlédl k Thorovi a společně se vydali kolem lesa.
   "Myslíš, že jsou pryč? Utekli?" zeptal se bůh nechápavě.
   "Já... já myslím, že ne. Ze svých vlastních zkušenosti vím, že by se nikdy nevzdali tak lehce. Pojď, obejdeme to tudy a pak můžem vlézt dovnitř, třeba na někoho narazíme."
   To ticho bylo nesnesitelné. Nikde nikdo.
   Pokračovali v chůzi, když kapitán zasykl a trhnul sebou. Bůh k němu okamžitě přiběhl.
   "Co se děje?"
   Steve zvedl ruku a ukázal na malou dírku v jeho kostýmu, pomalu zaplňující se krví.
   "Ně- něco mě škráblo, proletělo to skrz-"
   Z dálky se ozval Hulkův řev. Ohlédli se a spatřili přilétávajícího Ironmana.
   "Něco se posralo. Je jich moc a objevili Bannera. Nemám tušení, co je s ostatníma, komunikátory nefungujou," vyhrkl ze sebe rychle a ihned zase zmizel.
   Všimli si, že z budovy vyrazila armáda o stovkách lidí a rozhodla se je pozdravit palbou.
   "Musíme dovnitř k Lokimu s Buckym a pomoct jim! Jestli jsou v centru, tak nás určitě potřebují!" zakřičel Rogers.

   Thor se s kývnutím chopil Mjollniru, obmotal ruku kolem Stevova pasu a vzlétli. Blonďák se štítem si ještě stačil v tom spěchu všimnout, že pod nimi běží agenti v čele s Furym a pomyslet na to, kolik jich v základně asi bude, než ho něco prudce vyrazilo z přítelova sevření a nastala tma.