Návštěva 4. část

Zdravím, smrtelníci. 

Tak nějak se ukázalo, že nedokážu vymyslet normální dárek... pro nikoho! A zvlášť pro boha, sakra, je to těžší, než se zdá. :D

Ale je to tu, je to vánoční, je to FrostShield, je to sladký (asi) a trochu švihlý, abych pravdu řekla.

Maya

   Zrovna když dojídal poslední kousek pizzy, uslyšel otevírání dveří, následnou ránu a zaklení. Odložil na stůl prázdnou krabici a lépe se posadil.

   "Co to děláš?" zeptal se, když viděl svého blonďáka táhnout obrovský balík.

   "Možná bys mi měl pomoct," vydechl kapitán unaveně.

   "Avšak jen proto, že tě mám rád," usmál se Loki a díky němu byla daná věc brzy v obývacím pokoji na koberci, nechávajíc za sebou mokrou cestičku z rozpouštějícího se sněhu.

   "Je to strom," konstatoval bůh nechápavě.

   "Ano, je to vánoční strom," zasmál se Steve a sundal si bundu.

   "Ach jistě, to je takový ten oblíbený svátek, na kterém všichni Midgarďané tak lpí?" zeptal se Loki, ale i tak mu pomáhal s osvobozováním jehličnanu z obalu. Steve už si na ty jeho štiplavé poznámky zvykl a tak to přešel a společně se jim povedlo stromeček postavit do připraveného stojanu v rohu pokoje.

   "Nezmínil ses mi, že jsi také fanouškem tohoto zvláštního období a hodláš jeho přípravou  zanedbat péči o mne," rýpnul si bůh.

   "Myslel jsem, že bys byl rád, kdybychom byli o Vánocích spolu," prohodil Rogers a setřepal si mokré kapky z vlasů. "Vsadím se, že ledničku už jsi celou vyjedl, takže nebudeš trpět hlady, když mi pomůžeš s cukrovím."

   "Co je cukroví?" zeptal se černovlásek a oči mu zajiskřily nadšením. Steve se jen usmál a začal sklízet věci ze stolku. S prázdnou krabicí a několika plechovkami zamířil ke koši.

   "Tak za prvé, na něco jsem se zeptal," řekl Loki a začal ho pronásledovat po bytě. "A za druhé, což bys také neměl opomenout, nedostal jsem ani polibek na uvítanou."

   "Teď ne, Loki, jsem úplně promrzlý. Musím si dát sprchu," odpověděl jen a hned zamířil do ložnice pro čisté oblečení.

   "Jsem ledový obr, myslím, že v té první části nevidím problém a k té druhé... umyji ti záda."

   "Dnes ne, máme hodně práce, pokud chceme stihnout napéct a uklidit. Ráno musím brzo vstávat."

   "O důvod víc, dát si na chvíli pauzu," zastavil ho bůh a objal ho. Rogers mu objetí oplatil, vážně potřeboval odpočinek.

   "Od zítřka mám volno na celé svátky a budu tady už jen pro tebe, slibuju," pošeptal u a políbil ho na tvář. Zajímavé bylo, že bůh lsti ani neprotestoval nad odmítnutím, většinou se pral o trochu pozornosti a vášně.

   "Nejlíp mi pomůžeš, když umyješ to nádobí."

   "Jakoby se již stalo," ušklíbnul se.

   "Myslím normálně, ne kouzlem."

   "Kladeš vysoké nároky," zaprotestoval Laufeyson.

   Kapitán se jen usmál a zmizel ve sprše. Zajímalo by ho, odkdy začal Lokiho brát jako svého přítele? Nicméně už se stalo a nedokázal si představit, že by se vrátil domů a nikdo by na něj nečekal a v noci se k němu netulil. 

   Bůh se o umytí nádobí alespoň pokusil, ale po dvou rozbitých talířích se rozhodl pro malou kouzelnou výpomoc, nad kterou si později Steve jen povzdechl. Jídlo pak po tom mělo divnou vesmírnou pachuť.

   "Snažil jsem se," řekl na svou obhajobu.

   "Fajn. Doufám, že mouku a cukr jsi nesnědl. Taky budeme potřebovat i kokos a... eh... Raději se podívám," řekl a začal hledat nějaké recepty.

   Po několika nepovedených pokusech se jim konečně podařilo udělat něco jako těsto. Kapitán takové nemehlo nebyl a jistě by byl za normálních okolní se vším hotový, ale Loki ho docela rozptyloval, takže jim to zabralo určitý čas.

   "Loki, nasyp tam tu mouku, pro- Ne na zem, ale na stůl!"

   "V tom pytli je díra," postěžoval si bůh nespokojeně.

   "Tak to za ni chyť a nenech to sypat dál," okřikl ho blonďák, už úplně vyčerpaný.

   V následujících vteřinách se rozchechtal, když si všiml, že Lokiho vlasy jsou z větší části bílé a kdykoliv zatřepal hlavou, vznikla sněžná bouře.

   "Moc vtipné," zavrčel bůh uraženě.

   "Promiň," omluvil se Steve, ale pořád se mírně culil. Moc často se nestává, aby kapitána něco takhle rozesmálo a tak ho Loki nechal, ať se v tom plácá a šel se umýt.

   Když se vrátil zpátky, Rogers spal. Hlavu měl položenou na stole, byl celý zapatlaný, ale jeho únava mu nedovolila ani vsát, takže usnul uprostřed práce. Loki se musel usmát. Takhle vypadal roztomile, ostatně jako vždy.

   I se sílou boha mu dal přenos svého milence do postele zabrat a daný muž se několikrát probral, načež po pár vteřinách spal zase dál. Pohled to musel být opravdu komický, ale nakonec bylo dílo dokonáno a černovlásek se zničeně přitulil k jeho tělu. Achjo, asi změknul.

...

   Druhý den se po práci vrátil Steve do svého- jejich bytu o něco dřív, jak slíbil. Po menším odpočinku už nemohl Lokiho netrpělivost déle snášet a došel pro ozdoby na stromeček.

   "Tahle je vskutku hodna mého zájmu," rozplýval se bůh chaosu nad tmavozelenou vzorovanou baňkou a zprvu se jí odmítal vzdát a na stromeček ji pověsit.

   "A tohle... patři nahoru," zvedl zlatavou hvězdu.

   "Oh, ano a ty jsi vyšší než já, můžeš ji tam dát," usmál se Rogers.

   "To jsem potěšen, že mi byla udělena taková čest," ušklíbl se Loki.

   "Ještě chybí světýlka." Steve vytáhl z krabice několik dlouhých řetězů a zapojil je do zásuvky.

   "Tahle nesvítí," postěžoval si a než stačil blonďák cokoliv dodat, Loki ji spravil. Vlastně tak nějak rozzářil celý řetěz až moc. Začalo to být děsivé, všechny svítily o něco víc, než by měly a kapitán pojal podezření, že to bouchne.

   "Lokíííííí, ať neprasknou!"

   "No jo, už jsem hodný."

   Steve se chystal otočil a sesbírat nepořádek ze země, když mu ale bůh nemilosrdně podrazil nohy a on s vyjeknutím dopadl na záda.

   "Už ani hnout, nyní jsi můj," zavrněl Laufeyson a vylezl si naň. V poslední době na něj neměl vůbec čas.

   "Loki-"

   "Nepokoušej se bránit, smrtelníku," pošeptal mu do ucha, než obrátil svou pozornost k jeho rtům.

   "No jo, taky jsi mi chyběl," usmál se a zrudnul. Lokiho fascinovalo, jak se kapitán červenal při sebemenším citovém projevu. Něžně se políbili a Rogers obmotal své ruce kolem jeho boků a začal mu přejíždět dlaní přes zadek.

   Pokojem se ozýval mlaskavý zvuk a poté tiché vzdechy, když se Loki přesunul k jeho krku a spokojeně ho olizoval. Kapitán se prsty dostal pod jeho zelenou košili, putoval po chladné kůži, než je vyrušilo zakapání. Jak nečekané... Bůh to neposlouchal a pokračoval v péči o svého vojáčka.

   "Po- počkej, L- Loki," odstrčil ho od sebe a setkal se tak s jeho naštvaným a z části zklamaným výrazem. Kapitán mu vlepil drobnou pusu a sundal ho ze sebe. Rychle se a chůze upravil a otevřel dveře.
   "Steve," zajásal Thor. Bylo to snad poprvé, kdy viděl hromovládce oblečeného do něčeho, co by se teoreticky dalo přirovnat k bundě. Dlouhé mokré vlasy si odhrnul z obličeje a zářivě se usmál.
   "A- ahoj, Thore, pojď dál," pozval ho kapitán.
   "Bratře!"
   "Tho- " Nestihl to doříct, když ho bůh hromu málem rozdrtil svým objetím.
   "Rozhodl jsem se vás navštívit, než se vrátím zpět na Asgard," zamumlal rychle a pak černovláska pustil, aby mu moc neublížil. "Loki, ne-"
   "Nevrátím se na Asgard," rozhodně.
   "No dobrá... Jen jsem vás chtěl vidět a něco jsem vám přinesl," znovu se usmál a táhl obrovskou tašku do obýváku a položil ji mezi roztahané věci na koberci.
   "Co to je?"
   "Je to pozornost od Anthonyho, lady Natashy, Clinta, Bannera a mám tušení, že i pan Fury něčím přispěl. A zde jsou sladké pokrmy, které jsem od nich obdržel," řekl a na stůl položil piksli.
   "Již jsem je testoval, jsou vynikající," ujistil je.
   "Také jsme pekli, dám ti ochutnat," pronesl Rogers a za chvíli byl u něj i s miskou. Posadili se ke stolu a po 5 minutách byl moučkový cukr opět všude. Steve si pomyslel, že jakkoliv jsou tihle bohové vyspělejší než lidé, slušně stolovat opravdu neumí. Nebo alespoň Thor ne.
   Při odchodu se Loki znechuceně vytratil, aby ho nemohl hromovládce ještě více pomuchlat, takže to všechno zbylo zase na kapitánovi.
   "Pojď na mou hruď, příteli," pravil vesele a znovu ho stiskl. "Jsem velmi potěšen ze skutečnosti, že můj bratr je v dobrých rukou, Steve. Těší mě představa, že našel někoho, kdo skutečně miluje."
   "Eh... jo." Myslel to vážně?
   "Asgard stále neví o jeho zfalšované smrti a je to tak možná lepší. Díky tobě, můj příteli, je nyní Loki úplně jinou osobou, než byl dříve."
   "Thore, já se ho nepokouším změnit, to je jenom na něm."
   "Tvá slova neodpovídají tvým činům, ale budiž. Jsem rád, že jsem vás viděl," řekl naposledy a odešel.
   K večeru konečně osaměli a Rogers začal okamžitě energeticky uklízet nepořádek.
   "Teď to nech být, jdeme do postele," nakázal mu bůh neplechy a bez čekání na odpověď ho už táhl pryč. "Slíbil jsi mi, že mi splníš každé přání a já se chci mazlit."
   "To jsem neslíbil," zaprotestoval blonďák s tváři opět úplně zarudlou, ale to už ležel přimáčknutý v matraci a Loki ho něžně líbal. Potom se přesunul na bok vedle něj.
   "Dneska chceš trochu jemnosti?"
   "Mám náladu na mazlení, je na tobě, jak si s tím poradíš," zamumlal a zavřel oči. Drobný úsměv zdobil jeho tvář a spokojeně vyčkával na kapitánovy doteky a polibky. Jak by mu mohl říct ne? Steve tedy svolil a jemně ho začal opečovávat, pusinkoval citlivá místečka a hladil ho.
   Byla to jedna z klidnějších nocí, plná romantiky, na kterou jim v poslední době opravdu nezbýval čas. Jejich oblečení neskončilo roztrhané na zemi jako obvykle, neleželi vedle sebe upocení a udýchaní, ale to vůbec nevadilo, byli spokojení. Nevěděli ani, kdy usnuli, venku byla tma už dávno, na hodiny nehleděli. Hlavní bylo to, že zůstali ve společném náručí tak, aby se jim spalo pohodlně.
...
   "Prosím."
   "Ne."
   "Jenom nakouknu."
   "Ne, Loki."
   Zelenoočko se kolem kapitána sedícího na židli pokusil prosmýknout ke stromečku, ale byl znovu zastaven svalnatými pažemi. Pokoušel se mu vykroutit, ale Steve si ho stáhnul pevně do náruče. Když si Loki uvědomil, že sedí v milencově klíně, trochu se uklidnil a přestal sebou cukat.
   "Ne," zopakoval Rogers tišeji a pročísl mu vlasy.
   "Ale již chci vědět, co je v těch balíčcích ukryto," zafňukal.
   "Jsi jak malé dítě."
   "Ještě si stěžuj," zavrčel Loki uraženě.
   "Dárky se otevírají až ráno," vysvětloval Steve.
   "Ale-"
   "Loki," pohrozil mu. Zvláštní, nikdy si nemyslel, že by mohl rozkazovat bohu lsti a ještě k tomu jejich (původně) úhlavnímu nepříteli. A odkdy vlastně? Možná od té doby, co sem vtrhl Fury se svými agenty a blonďák tehdy přišel o dost věcí, včetně oken, ale na druhou stranu také něco získal, kromě velkých otvorů na větrání, objevil svou lásku v tom otravném parchantovi z Asgardu.
   Život je nepředvídatelný.
   Vztek jejich šéfovi nevydržel moc dlouho, soudě podle toho, že se v Thorově pytli nacházel také dárek v obalu s motivem S.H.E.L.D.u s věnováním "for my motherfuckers."
   "Proč ráno?"
   "No... Mohl bych ti povyprávět celý Vánoční příběh o Betlémě, Bohu a andělech."
   Při slově "bůh" Laufeyson zpozorněl.
   "O kterém bohu?"
   "Vlastně prostě o tom klasickém Bohu."
   "Tomu moc nerozumím. A andělé... to jsou stvoření podobná Valkýrám?"
   "Eh, nějak nevím, kdo jsou Valkýry," pokrčil Steve rameny. "Ale v televizi teď dávají Grinche, věž mi, to se ti bude líbit," řekl dřív, než si uvědomil, že by možná bývalého padoucha (nebo možná padoucha, co si zrovna dává pauzu) neměl znovu ponoukat ke zlu. To už byl ale jeho přítel pohodlně usazený na gauči a Rogers se začal modlit, aby si Loki správně vyložil poučení na konci.
...
   Druhé ráno už bůh stepoval před jejich postelí, neschopný z ní Steva vytáhnout. Ten byl sice také ranní ptáče, ale včera večer se tolik nacpali sváteční hostinou- konečně se dostali k nákupu- až kapitán začal litovat, že si tam nenechali Thora, aby jim ještě pomohl se zbytky.
   "Tohle jsi mi ale už opravdu slíbil, smrtelníku, z toho se nevymluvíš," pronesl rázně a pokusil se z něj stáhnout peřinu, která už byla na několika místech zpřetrhaná a peří lítalo po celém pokoji.
   "Vstávat! A to bylo poslední varování, Stevene," řekl, pustil deku a ďábelsky se ušklíbl.
   "Loki, ještě- Uáááááh!" šíleně vyjekl, když se peří proměnilo v sníh a kousky ledu. V tu ránu byl na nohách, strhávajíc ze sebe promočené pyžamo.
   "T- tos p- přeh- nal," drkotal kapitán zuby, ale Loki přiběhl i s ručníkem a sušil jeho nahou kůži.
   "Tak mi odpusť, zlato."
   "T- to n- ne- vím."
   Loki nechal usušit i prostěradlo, položil tam promrzlého přítele a donesl mu druhou peřinu.
   "Donesu ti nějaký teplý pokrm," pravil provinile.
   "N- ne, n- nemám hlad," zakňučel Steve, kterému se zvedal žaludek z pocitu, že by se snad mohl přejíst jako včera.
   "Tak alespoň čaj."
   "F- fajn."
   O chvíli později už byl bůh chaosu zpátky i s hrnkem plným až po okraj a pak se k blonďákovi přitulil.
   "Přece by ses na mne nezlobil," zašeptal mu do ucha sladce a políbil ho na tvář. "Já to tak nemyslel." Manipulátor!
   Voják na něj nevěřícně pozvedl obočí.
   "Dobrá, možná trochu myslel," přiznal. "Už je ti lépe?"
   "Trochu. Ale vstanu až dopiju čaj."
   "Vždyť je ještě horký."
   "Budeš muset vydržet, Loki," řekl mu a okamžitě ho chytil za zápěstí, když natáhl svou ruku k hrnku. "Ne, nemůžeš ho zchladit. Prostě počkáme."
   Kdyby ho neměl Loki tak rád, byl by už dávno synem smrti. Problém byl pouze v tom, že on ho rád měl. A navíc pro něj měl překvapení.
...
   Konečně se dočkal.
   "A tenhle je od Clinta," podal mu kapitán menší krabici v modrém obalu.
   "Ach, můj milovaný a věrný služebník mě má stále ve svém srdci," řekl bůh dojatě.
   Steve ho pozoroval, jak si hraje s balícím papírem a jak mu při každé nové věci zazáří oči. Veškerá nervozita z běhání okolo nebo z toho, jak budou Avengers reagovat na dárky od nich, jaké řeči o nich právě teď jejich drahý Tony vykládá... To všechno bylo pryč, už se s ničím netrápil. jediné, co vnímal byl jeho přítel s pusou od ucha k uchu. V tu chvíli věděl, že udělal dobře, když se rozhodl potlačit svůj stud a zvolil si svou lásku.
    "Tohle je vskutku pozoruhodné... Vypadá to jako pouta. Nevidím však důvod barvit pouta na růžovo..."
   "Od koho to je?" zajímal se Rogers.
   "Hmm... To náš milý kovový muž," uchechtl se. "Je zde ještě něco."
   Vytáhl věc, co tvarem i délkou připomínala...
   "Okamžitě to vrať zpět," vyhrkl kapitán a v duchu si udělal poznámku:  "Seřvat Starka."
   Nakonec to přežili ve zdraví a Loki se pak po bytě promenádoval v novém chlupatém kabátě od Thora a ten byl, jak sám černovlasý bůh pravil, opravdu hodný jeho velikosti.
   "Ještě mám něco já pro tebe," řekl Steve s úsměvem a než se nadál, stál jeho přítel zase úplně u něj a kulil naň ta svá obří kukadla.
   "Ukaž."
   Rogers mu předal obrovskou krabici zabalenou do zelenočerného balícího papíru. Laufeyson ji nadšeně rozbaloval a zjistil, že je až po okraj plná knížek.
   "U všech bohů, je jich tolik," žasl a když je začal procházet, úsměv se mu čím dál více rozšiřoval. "T- to je... Zelená míle... Sherlock Holmes... a Válečný kůň! Ach, Steve, děkuji," vyhrkl a začal mu láskyplně pusinkovat tváře.
   "Heh! Není zač," chechtal se Rogers a tisknul ho k sobě.
   "Teď já," řekl Loki a vyskočil. V rukách se blonďákovi objevila krabice se vzory, jakým kapitán nerozuměl.
   "Můžu to otevřít?" zvědavě.
   "Smíš, avšak vyčkej. Možná bude lepší, když se na chvíli vytratím," řekl bůh tajemně a zmizel ve vedlejší místnosti.
   "Nevybouchne to, že ne?" začal se Steve strachovat a přemýšlel, jestli vůbec to otevřít chce.
   Žádná odpověď.
   Opatrně odhrnul víko  ztuhnul, když spatřil obsah tohoto balíčku. Tváře mu žhnuly a zvlhly mu oči. Čekal bombu, čekal... cokoliv! Jen ne tohle. Roztřesenýma rukama ji položil na stolek a vydal se pomalu za Lokim. Našel ho sedět v ložnici na posteli, vypadal jako okřiknuté štěně, co se bojí svého trestu.
   "Loki..."
   "Já vím, Steve."
   "Tam byly... byly..."
   "Já vím."
   "... byly tam dupačky a malinká čepička a..."
   Loki jen pokýval hlavou a pokrčoval v tupém hypnotizováním podlahy.
   "Netušil jsem, jak ti to oznámit," řekl po pravdě, hlas mu trochu přeskakoval.
   "Jak je to dlouho?
   "Počátek 4. týdne."
   Chvíli bylo ticho. Každý se díval jiný směrem, napětí v místnosti bylo k nevydržení. Bůh bolestivě sevřel víčka, z pod kterých uniklo několik slz. Nikdy se necítil více zranitelně, více podřadně a ohrožen. Chtělo se mu pryč od všech! Teď! Hned! Nic mu v tom nebránilo.
   Najednou ucítil ruku na svém rameně a cítil, jak se postel prohla pod tíhou druhého těla. Blonďák ho k sobě natisknul a jednu ruku mu položil na bříško, kde ho začal hladit. Poté, když k němu Loki zvedl tázavě pohled, usmál se.
   "Miluju tě, Loki."
...
   "Loki!"
   Bez odpovědi.
   "Co si to zase provedl? Vždyť tu čokoládu už z koberce nedostanu!"
   "Měl jsem hlad," ozvalo se umíněně z gauče.
   "Včera jsem koupil tolik věcí, že jsem to stěží narval do ledničky a teď tam není nic," povzdychl si kapitán už trochu zklidněně. Jeho přítel byl už v 6. měsíci, takže ho nechtěl moc rozčilovat. Zničeně si sedl vedle něj a Loki se na něj znuděně podíval.
   "Možná by jsi se měl podívat i do ložnice, Steve."
   Setkal se s Rogersovým vyděšeným pohledem.
   "Cos udělal tam?"
   "Děti kopaly, lekl jsem se," pokrčil rameny. "Avšak myslím, že to opět odnesly jen dva polštáře a asi jsem shodil televizi," nevinně.
   "Asi nebo určitě?"
   "Asi určitě."
   "Jsi horší než ženská," zaúpěl kapitán a začal se zvedat, aby obhlédl škodu. Loki si ho ale stáhl zpátky k sobě. Začal ho dravě líbat. Nebylo divu, protože jeho změny nálad byly k nevydržení a poslední dobou byl až přehnaně... nadržený.
   "Tak najednou máš mazlivou?"
   "Hmpf?" zamumlal do polibku bůh.
   "Teď ne, teď to musím uklidit," odtrhl se od něj. Musel ho přece jenom hlídat, když teď měl břicho jako balón, musel opatrně.
   "Opakuji, za ty škody můžou kluci," řekl Laufeyson nakrknutě, že už mu není věnována pozornost a hladil si svoje břicho sám. "Vylekali mě. Budou z nich válečníci, ach, jen to ne," zavrčel a dál si nezaujatě ležel.
   "Láska nese určité oběti," šlo slyšet kapitánův hlas, jak šel chodbou až k ložnici. "Musíš... MOJE TELEVIZE!"