Vánoce ve Friendzone?!

Je prosinec,Vánoce za dveřmi a schyluje se k velkolepé Civil War,

 která postaví kapitána Ameriku a Ironmana proti sobě.

Pravý čas k napsání nějaké vánoční Stony povídky.
Hezkou třetí adventní neděli!
*Niké*
--------------------------------------------------------------------------

Vánoce ve Friendzone?!

Poslední nudná porada našeho bezchybnýho týmu před Vánoci. Už aby skončila. Sedíme kolem kulatého stolu a sborem se nudíme. Já, Bruce, Thor, Steve, Clint, Natasha a Fury.
A Fury kecá a kecá a kecá a nikoho to nezajímá. Asi je to důležitý, ale nejsem bůh, abych se dokázal soustředit takhle dlouho. A led v mojí skleničce s whiskey už se dávno rozpustil. Třeba na Vánoce dostanu nerozpustnej led. Existuje to vůbec? Měl bych to vynaleznout...
Znuděně točím zbylou tekutinou na dně sklenice. Ne. Absolutně nevím, o čem je řeč. Jak jsou na tom ostatní?
Bruce si něco zaujatě čmárá do poznámkového bloku. Jednoočka očividně nevnímá. Asi ho napadl nějaký vědecký převrat. Podívám se blíž. Ale to se podívejme! Kreslí Natashu, proutník jeden!
Tázavě ke mně zvedne pohled. Jen klid Romeo, maluj dál!
Vedle Bruce sedí Thor. V jeho modrých očích, které upírá na Furyho se zračí zasněná mlha. Určitě je v myšlenkách někde hodně daleko. Slaví na Asgardu vůbec tyhle svátky?
Dobrá. Další je Steve. A hrome! Dává pozor! Opravdu vnímá každé velitelovo slovo a dokonce i reaguje na jeho otázky! Opravdový americký hrdina! Jak ho to jen nemůže nebavit? Vážně fascinující jev...
A sakra, všiml si s jakým zájmem ho pozoruju.
"Děje se něco, Starku?"
Nač ten chladný tón? Jsme přece přátelé!
"Vůbec nic, Rogersi," odvětil jsem sladce. Hmm... Mám chuť ho provokovat.
Tak z toho asi nic nebude. Už mi zase věnuje nulovou pozornost a baví se s Nickem. To je nuda. Kopnu do sebe zbytek zteplalé whiskey a zase hledím na Steva. Obvykle dávám přednost ženám, ale tenhle cápek by taky nebyl marnej. Co kdybych ho zkusil sbalit? Zajímavá výzva.
Do toho! Budu se na něj prostě zamilovaně koukat. Můj sexy pohled ho dostane na kolena!
Vycítil můj pohled a tázavě se na mě otočil. Nahodit svůdný pohled... teď! Hehe. Překvapeně mrká a červená se. Ale asi spíš rozpaky, než láskou. Nevadí. Tohle bude dlouhodobý projekt. Za týden se koná vánoční večírek Avengers. Tehdy zaútočím!

...

Společenský sálek tady ve Starktower je plný lidí. Jakejsi chlapík hraje u klavíru vánoční hudbu, všude se ozývá smích a zvuky čilého hovoru, ale já jsem zklamaný. Jsem sakra zklamanej, protože všude, kam se Steve hne, za ním někdo leze. Ať už jeho kolegové agenti nebo na tomhle pitomým večírku plno ženských. No ne tak docela. Teď se baví s vikingem. Nezastihnu ho samotného, abych si s ním promluvil.

Ale já jsem Ironman! A s tímhle si poradím. Do akce, železný muži!

"Ahoj Steve! Thore, myslím, že tě sháněl Fury."

No jo, viking nevypadá moc nadšeně, ale co se dá dělat.

A teď je potřeba nějak zavést řeč. A nesmím zapomenout na okouzlující úsměv. Tomu žádná... ani žádný neodolá.

"Jak si užíváš večírek kapitáne?"

"Ale ano, dobře, děkuju. Vcelku se bavím. Jen mám... docela starosti."

Teď se předvedu, jaký jsem starostlivý a pečující muž.
"Co se děje?"
Kouká jaksi nedůveřivě. Nu, je pravda, že dřív mě jeho život příliš nezajímal, ale to se změní, když spolu teď chodíme. Teda... budeme spolu chodit. Za chvíli.
"Já... přemýšlel jsem o Buckym. Myslíš, že se někdy vrátí? Že bude jako dřív?"
Bucky. To je ožehavé téma. Steve o něm mluví pořád.
"Už není pod kontrolou Hydry, takže bude jenom na něm, jestli se vrátit nebo ne."
Kapitán se vděčně usmívá. Asi mě začíná mít rád. Aby taky ne, já bych sebe samou láskou taky málem snědl...
"Za tebou se určitě bude chtít vrátit," mrknu na něj mile.
Objímá mě: "Jsi dobrý kamarád, Tony."
Tak počkat. Kamarád? Nenene! Bude to těžší, než jsem si myslel.
"No nic, musím se jít věnovat hostům. Hezky se bav."
Jak už jsem říkal. Tohle bude dlouhodobý projekt.

...

Tak jo. Blíží se štědrý den a vypadá to, že ho strávím sám. Já! Génius, miliardář, playboy a filantrop!

Od toho večírku před řádkou dní se ze mně a Steva stali nejlepší přátelé. Jo, to je sice moc fajn, ale ne to, co chci JÁ!

Starktower je přes svátky téměř liduprázdná. Asgarďan se vrátil na svojí planetu, Legolas je se svou rodinou a zelenáče s agentkou jsem od té vánoční akce neviděl. Podle toho, jak se k sobě tehdy chovali budou asi někde spolu. (Ty přezdívky, co jsem jim vymyslel jsou super!)

Jo a Steve tu zůstal, ale jelikož je sexypohleduvzdorný, tak štědrý den strávíme asi každý v jiné posteli.

Vážně jsem se snažil! Naznačoval nenápadně a pak i nápadě ale... on je buď blbej nebo na ženský. Rozhodl jsem se to vzdát a pozval jsem si menší ženskou společnost, ale to mi nepomohlo. Myslel jsem jen na něj a nakonec jsem ty slečny poslal domů. Asi byly zklamané, ale to já taky. A hořce.

Anthony Stark objetí neopětované lásky. To tu ještě nebylo...

Sedím v křesle před svým obrovským vánočním stromečkem. Venku se začíná stmívat. Existuje vůbec Santa? Nikdy mě ani nenapadlo, že by mohl být doopravdický, ale na druhou stranu nikdo nedokázal, že není...

Ozvalo se klapnutí dveří. Kapitán se vrátil. Jupí.

"Vítej, můj hrdino! Bůh žehnej Americe!" zdravím ho ironicky.

Nic neříká. Jde blíž a sedá si vedle mně na sedačku.

"Ahoj," zdraví malátně: "Dneska to bylo opravdu náročné. Představ si, že...,"

"Steve?"

"Ano?"

"Co být víc, než přátelé?" zkouším to znova. Naděje umírá poslední.

Mlčí.

"Myslíš, nejlepší přátelé?" pronese s naprosto vážnou tváří.

Tady chcípl pes. Zvedám se a odcházím do ložnice.

"Ano! Přesně tak to myslím ty génie, teď jsi na to kápl! Best friends forever, motherfucker! Na to fakt nemám nervy. Pláču na špatným hrobě," brumlám si rozlíceně pod vousy.

Naštěstí mám v ložnici minibar plný chlastu. Všemocného léku na všechno. 

Sedím si na posteli, pocucávám burgundské, když tu se otevřou dveře a do nich vleze Rogers.

"Tony?" 

Co potřebuješ kapitáne? Přátelské objetí? Lituju ale ty už došly. Ale bylo by tu exkluzivní zaškrcení ve slevě. A když zavoláš do pěti minut, tak ti i gratis vykopu hrob!

"Ano, Stevie, drahouši. Bucky se za tebou určitě b- bude chtít vrátit! Jseš totiž super k-kámoš!" sakra. Trochu se mi plete jazyk.

Blonďák se usmívá.

"Ne, proto jsem nepřišel."

Vlezl ke mně na postel a dráždivě mě přilehl. Co tak najednou, pro pána?

"Víš, já jsem celou dobu věděl, že se o mě snažíš," zacvrlikal Steve.

Cože?

"... a ano, chtěl bych tě. Ani nevíš, jak mě neskutečně bavilo sledovat, jak se bezcílně snažíš."

Ten bastard! Ta nafintěná mánička! Ta kýčovitá zrůda!

"Ale teď, veselé Vánoce, Tony," On si sundává košili!

Sedím jako solnej sloup a perou se ve mně vztek, stud a touha.

Kapitán mezitím s rozšiřujícím úsměvem vyčkává.

"Ty zrůdo!" zařvu na něj rozlíceně a vystříknu mu celý zbylý obsah své sklenice do obličeje. Tohle udělal naposled! Já se tak snažil a on schválně...!

Povalím ho na peřinu a snažím se z jeho rtů vysát poslední zbytky burgundského, které jsem ve své ukvapenosti vylil. To víno bylo drahý! Mnohem cennější, než kůže toho prašivýho psa pode mnou. 

Nevadí. Smlsnu si psa a zapiju ho další flaškou něčeho starýho a drahýho.

Hmm... líbí se mu to. Bodejť by ne! Já jsem Ironman a on na tyhle Vánoce jen tak nezapomene!