Návštěva 3. část

Ahojky, přeji hezký Thorsday!

Rozhodla jsem se tak nějak dokončit tuhle původně jednorázovku a ono to taky jako konec docela i vypadá, ale bude to mít ještě jednu část. :D Udělala jsem to tak, že tenhle díl je kratší, ale ten další bude s vánoční tématikou a snad už to teda zakončí. Doufám. :)

Jo a jen připomenu, že jsme skončili, kdy se polonahý kapitán a komplet naked Loki setkali s dalším nezvaným návštěvníkem, tentokrát s tím hodným bohem.

Maya

   Bylo to vskutku komické. Thor seděl zcela zdrcený na pohovce, Steve byl rudý až na zadku, který měl naštěstí zakryt kalhotami a Loki, stále nahý a naštvaný z bratrovy přítomnosti, se ošklivě mračil.

   "Já... Chtěl jsem s tebou mluvit, Steve, avšak ty jsi neotvíral a já... slyšel jsem..." Nebylo nutné, aby svou větu dokončoval, kolik toho slyšel, si mohli domyslet.

   Bůh chaosu byl již v Asgardském a nasupeným pohledem sjížděl jejich narušitele. V tu chvíli ale už byl Thor zpátky u své klasické reakce a začal bratra objímat.

   "Myslel jsem, že jsi mrtvý, že jsem tě ztratil, že již tě nikdy neuvidím. Ani netušíš, jakou mám radost," mumlal stále dokola a drtil ho silou svých paží. Kapitán už měl dojem, že slyší křupání kostí.

   "Pusť mě, Thore," řekl jen bez špetky zaujetí.

   "Musíš domů. Otec ti jistě po tvých hrdinských činech odpustí, zmírní trest a ty budeš volný. Budeš-"

   "Dost!" ukončil to Loki hystericky. "Thore, ty víš, že se tam nikdy dobrovolně nevrátím, já nemám žádný domov."

   "Ale bratře..."

   "Nejsem ani tvůj bratr!"

   Steve stál mezi dvěma hádajícími se bohy, polonahý, se zamotanou hlavou, netušíc, co má dělat. Když už ale Lokiho kůže začínala pomalu modrat, jeho oči červenat a venku se blýskalo, rozhodl se zasáhnout.

   "A stačí, oba ven!"

   Vzhlédli naň, jako kdyby nevěděli, že tu stál do teď s nimi. Zatínal pěsti, protože se už pomalu ztrácel nervy a to je co říct, jelikož tenhle chlapík byl vždy ten nejklidnější a nejrozumnější ze všech.

   "Steve, já," zkusil to první Loki, ale on ho okamžitě zarazil.

   "Ven!"

   Bůh lsti jednoduše  zmizel, Thor tu ovšem ještě chvíli stál.

   "Proč jsi mi to neřekl?" Vypadal jako dítě, kterému dali domácí vězení a ono nevědělo proč. Rogers si položil hlavu do dlaní a jenom špitl: "Běž pryč."

   Pro dnešek bylo bohů až moc a to bylo teprve ráno.

...

   Steve dělal cokoliv, aby nemusel být doma, ale zároveň, jak jen to šlo, se vyhýbal poradám, kde by mohl potkat Thora. Ten to ale rozhodně tak nebral a jeden večer, kdy se kapitán vracel z celodenního výletu, čekal na něj ped bytovkou na lavičce, Když k němu došel, vesele vyskočil na nohy. Vypadal trochu promrzle, venku totiž foukal studený vítr, blížila se zima a voják mohl jen odhadovat, jak dlouho tu bůh sedí.

   "Rád tě vidím, Steve," řekl a skupinka dívek stojících opodál se zahihňala. Thor budil všude pozornost a tak Rogersovi nezbylo nic jiného, než ho vzít k sobě do bytu.

   Udělal mu kávu, kterou Asgarďan považoval za "vskutku vynikající nápoj" a posadili se ke stolu.

   "Na rovinu, Thore, je mi líto toho, co jsem udělal. Já nechtěl Lokiho... Já..." zrudnul a jazyk se mu pomalu začínal plantat. "P- prostě přišel, netušil jsem, co mám dělat. Chtěl jsem ti to říct... to, že je tady, myslím... Ale nebyl jsem si jistý, jestli se mi jenom nezdál, víš a..."

   Musel se vydýchat, docela ho to zmohlo. Nerad se před někým, ještě k tomu s v podstatě cizím chlapem a mimozemšťanem, bavil o svých pocitech, když jim sám nerozuměl. Bůh ale jeho přerývavý monolog napjatě poslouchal.
   "A viděl jsi mého bratra od mé poslední návštěvy?" zajímal se.
   "Ne."
   "A kdyby jsi se s ním opět setkal, prosím, sděl mi to," řekl ještě blonďatý bůh s nadějí v očích.
   "Já se s ním nehodlám scházet, Thore. On přišel za mnou. Bez pozvání," upozornil ho a ignoroval to, že ho u toho píchlo u srdce. On mu podlehl. Sakra!
    Thor se zatvářil nechápavě.
   "Avšak já myslel, že jej máš rád," narazil na tu hlavní část problému, kolem které kapitánovy myšlenky kroužily neustále. Ne, nemá ho rád. Nechápe ho, nerozumí mu, neví, proč ho tu nechal, proč se mu poddal. Absolutně ztratil rozum a byl si toho plně vědom.
...
   Tenhle rozhovor byl jeden z nejnáročnějších, jaký kdy Steve absolvoval. Když Thor odešel a kapitán se odebral do ložnice, vlastně ho ani nepřekvapilo, když na posteli spatřil rozvaleného Lokiho.
   "Proč mě nemůžou nechat všichni bohové na pokoji?" zaúpěl a zavzpomínal na dobu, kdy byl v jeho životě jen jeden bůh, v kterého všichni věřili a bylo to docela fajn.
   "Byl tu Thor, proč jsi za ním nešel?"
   "Nejsem tu kvůli němu."
   Vstal, došel k němu a úplně přirozeně si ho přitáhnul k sobě. Kapitán se ošil.
   "Pusť mě," řekl tiše, ale sám vlastně netušil, jestli to myslí vážně. Záleželo už na tom tolik? Měl pocit, jako by mu Loki úplně vymyl mozek nějakým tím svým šíleným kouzlem. Každopádně ho bůh neposlouchal, přitiskl se k němu, jak jen to šlo a vyžádal si jeden krátký polibek. Rogers se v podstatě ani nebránil, jen cítil měkké rty otřít se o ty jeho a nechal ho.
   "Vážně by jsi měl jít za svým bratrem, chybíš mu, ptal se po tobě." Snažil se potlačit zrudnutí, jako vždy marně.
   "Kazíš to," zamumlal bůh, který si tenhle úžasný pohled na něj zcela užíval. Takhle byl roztomilý. Steve se zachvěl, když ho začal vlhkým dechem dráždit na krku. Pravá ruka mu zacukala, chtěla vystoupat až úplně nahoru a pročísnou ty dlouhé vlasy s barvou havraního peří. Probral se však dřív, než stačit ztratit rozum úplně.
   "Potřebuju se vysprchovat, měl bys jít pryč," řekl a prudce ho od sebe odstrčil.
   "Půjdu s tebou." Jak překvapivé...
   "Ne."
   "Zastav mě."
   "Loki... " Otočil se a za každou cenu se snažil ignorovat to, jak blízko u něj je.
   Do- dovolím ti tu zůstat... už se stmívá," dodal i když tušil, že tohle boha neplechy trápilo ze všeho nejméně. "Musíš mi první ale něco říct."
   Laufeyson se nad slovem "musíš" ušklíbl, ale poslouchal.
   "Proč tohle děláš?" položil Rogers už po několikáté naprosto obyčejnou otázku. Chtěl... musel to vědět!
   "I bohové mohou milovat, Stevene."
...
   Netušil, co se stalo. Lidé se mění... Bohové se mění. Láska je zvláštní, nepředvídatelná a někdy i dobře skrytá, nechce se odhalit. Někdy je potřeba na vztahu pracovat, bývá to komplikované.
   Steve měl stále na paměti, s kým že má tu čest. Jen... tomu prostě dal šanci. Člověk se učí ze svých chyb a platí za ně, ale bez nich by se nikdy neposunul dál.
   "Nech mě tě přesvědčit," zašeptal Loki.
   Nedá se říct, že by ho kapitán nechal, možná přesvědčit nepotřeboval, možná už to věděl. Jde o to to risknout.