Na dvě strany

13. kapitola

Bouře venku velice rychle gradovala. Továrnou cloumaly divoké poryvy větru a vzduchem se ozývalo sténání napínaného a ohýbaného plechu.

Blonďatý, na tváři pořezaný muž pomalu vstal. Nechtěl umřít v leže, pokořen. Na smrt byl ale zřejmě připraven. Ani nevytáhl svůj štít se znakem hvězdy ze kry za sebou.

Černovlasý vysoký Asgarďan naopak jednal velice sebejistě. Věděl, že se jeho protivník nebude bránit. A byl připraven to s dýkou v ruce ukončit bez dalších průtahů.

V potemnělé tovární hale byl však přítomen ještě jeden muž. Byl to bůh hromu. Jeho světlé vlasy byly dlouhé a oči modré. Byl polapen v ledové kře a nemohl se hnout. Mohl pouze bezmocně sledovat ty dva. Začala se v něm vařit krev.

Bouře dosáhla vrcholu. Zaburácel hrom a jeho síla srazila oba protivníky na zem. Vzápětí udeřil přímo do kovové střechy haly kulový blesk. S ohlušujícím praskotem sjel po celé konstrukci a zkratoval elektřinu.Zhasla i poslední světla a vše se ponořilo do tmy.

Steven Rogers v polosedu šátral kolem sebe. Nic neviděl, zato něco nahmatal pod rukama. Byly to mrazivě studené kusy ledu. Pomalu se začínal rozpouštět a stále se rozšiřující studená louže štípala do rukou jako lokiho ostří. Malátnému kapitánovi chvíli trvalo, než  mu došlo, co to musí znamenat.

Thor se osvobodil! Jako šílený se začal prohrabávat kusy ledu. Ruce už skoro mrazem necítil, byl promočený a klouzalo mu to. Bylo už mu také docela jedno, že tam ve tmě určitě někde číhá Loki.

Najednou se zahřmělo a Steve ztuhl ve svém hledání. Zablýskl se blesk, který osvětlil celý výjev oslnivým světlem a kapitán jako ve zpomaleném filmu viděl své bílé zmrzlé prsty mezi kusy ledu. Rozhlédl se, ale neviděl toho, koho tak zoufale hledal. Zamrzlý mozek mu pracoval pomalu a neochotně. Zaslechl kousek vedle sebe výkřik a zpozoroval, že Lokiho oslepil blesk přesně ve chvíli, kdy se jej už chystal proklát svým smrtícím ostřím. Tělo mu velelo, aby utekl, jeho mozek však nebyl schopen nijak zareagovat.

A tak, napůl zvědavě, jako dítě pozoroval naštvaného nočního boha, jak se vzpamatovává z náhlého prudkého světla. Jeho zorničky, skvěle uzpůsobené na noční vidění se při blesku bolestivě stáhly a Loki byl zcela oslepen.

Se stejným zmateným zájmem sledoval Steve také klikatý blesk, seslaný z Mjölmir, který mířil na ruku, v níž thorův bratr držel nůž.

Loki s hrůzou hleděl na obrovskou popáleninu na svém předloktí. Upustil dýku.

"To máš na pamětnou!" skolil jej bůh hromu mocnou ranou pěstí.

Promrzlý kapitán Amerika se hystericky zasmál a pak se odporoučel k zemi.