Na dvě strany

15. kapitola

Thor nemohl zůstat chvíli v klidu. Pořád chodil sem a tam po celém areálu základny. Několikrát zaklepal na dveře nemocnice a několikrát mu bylo řečeno, že se Steve ještě nevzbudil. Zavézt svého bratra na Asgard trvalo jen chvíli a on se ihned vrátil zpět. Bohužel jeho přítel jen prodlužoval jeho napětí, jelikož se neprobouzel. 

Zrovna hleděl z okna v řídícím centru, když do místnosti vtrhla rozrušená sestřička, která mu oznámila, že je kapitán znovu při vědomí. Nedovolila mu ovšem za ním jít, pouze mu slíbila, že za ním pacienta pošle, jakmile budou hotovy zdravotní testy.

Boha hromu trápily šílené výčitky svědomí. Nedokázal sedět na místě a tak přecházel z rohu do rohu.

Za těch pár minut dorazil k řídícímu centru i kapitán Amerika. Zůstal stát přede dveřmi. Skrze jejich sklo zahlédl hromovládce. Ten si jej však nevšiml, protože si to zrovna štrádoval kolem protější zdi. Steve se najednou bál vstoupit dovnitř. Co má Thorovi říct? Dokáže mu odpustit jeho zradu? A co k němu teď vlastně cítí?

Tyto otázky v něm zvedly hořkou vlnu emocí a on už vstoupit nedokázal. Místo toho se odtamtud rozběhl pryč.

Běžel dlouho a vytrvale, až doběhl na pláž. V hlavě mu vířilo a on se bezhlavě v oblečení vrhl do vody. Plaval a nezastavil se, dokud nedoplaval ke známé žluté bóji. Ukryl se za ní, aby jej nikdo z pláže nebyl schopen zpozorovat. Mokré oblečení ho táhlo ke dnu, a tak musel intenzivně zabírat. Nevadilo mu to. Fyzická námaha mu konečně pomohla vyčisti hlavu. Pohlédl na obzor a překvapeně zjistil, že slunce už zapadá. Jeho skomírající jas barvil vlny do oranžova. Steve se jimi nechal nadnášet a sladil s nimi svá tempa.

Vtom se vpravo od něj ozvalo hlasité kašlání a prskání. Kapitán se prudce otočil a spatřil boha hromu, kterému slaná voda vlétla do očí a do pusy. Navzdory situaci se hlasitě zasmál. Ulevilo se mu. Poznal, že je to jeho starý dobrý bůh, kterého miloval, miluje a milovat bude i nadále. Připlaval blíž a přitiskl se k němu.

"Odpusť mi," zachraplal Thor.

Voják mu pohlédl do očí. Už se stalo, pomyslel si. 

"Zachránil jsi nás,"

"Ze šlamastyky, do které jsem vás dostal," poznamenal pochmurně Asgarďan.

Steve na něj přísně pohlédl:"Ne! Ty jsi tam přece přiletěl až po chvíli a všechny jsi nás zachránil! O lokiho přítomnosti na Zemi jsi nevěděl!"

Druhý muž se vděčně usmál. Steve se k němu natáhl pro polibek, ale Thor se hlasitě ohradil:

"Ne! Tohle už nikdy!"

Kapitán se ublíženě odtáhl, než však stačil cokoli říci, vzal jej jeho společník kolem pasu a vyletěl s ním na bóji. Tam se usadili.

"Ne, že bych neměl rád sůl," vysvětlil Thor:"Ale ne. Opravdu nemám."

Potom vtiskl Stevovi polibek, který byl tak jako tak stejně slaný. Když se dostatečně nabažili, slunce bylo už za obzorem.

"Víš, nerad říkám dobrou noc, ale..." pronesl do tmy nejistě Rogers.

"Tak proč to tedy říkat?" odvětil roztouženě bůh hromu, vzal jej za ruku a v příští chvíli už spolu letěli nocí.