Tak ok, rozhodla jsem se napsat pokračování k takový šílený (původně) jednorázovky, přičemž ještě udělám něco, co to celé zakončí. Nejsem si tím úplně jistá, je to pořád takové hodně hloupé, ale co už... :D
Takže i tak doufám, že se vám to bude líbit, dejte kdyžtak vědět.
A je to moje premiéra, poprvé je to totiž 15+.
"Thore, smím s tebou mluvit?" zeptal se Steve hned po skončení porady, kterou svolal Fury a už druhého blonďáka táhl trochu dál od ostatních.
"Děje se něco, Steve?" nervózně.
"N- ne, to ne," nevěděl, jak začít. "Jen mě napadlo... Nikdy jsi nám neřekl, co přesně se stalo s Lokim."
Thor se naň nechápavě podíval a nakrčil obočí.
"Můj bratr zemřel čestným způsobem, na správné straně, rukou jednoho z Malekidovy armády."
Rogers se zamyslel.
"Jsi si jistý, že... že je mrtvý?" Nebylo to od něj moc hezké chování vůči jeho příteli, protože věděl, že Thor kvůli tomu hodně trpěl, ale momentálně chtěl být sobecký a toužil to vědět.
"Nevím, co tím myslíš, příteli. Loki mi zemřel v náručí, cítil jsem jeho unikající život," zašeptal zdrceně spíše pro sebe a kapitán najednou své otázky zalitoval.
"P-promiň, nechtěl jsem..."
"To je v pořádku, Steve. Je pravda, že můj bratr byl vždy nepředvídatelný. Po pádu Bifrostu jsem také myslel, že jsem jej ztratil navždy," povzdychl si.
...
Zamrkal, v místnosti byla tma. Chtěl ještě spát, přetočit se na bok, ale když zaškubal rukama, zjistil, že je něco špatně.
Obě jeho zápěstí těsně stahovaly pouta a jak vzápětí zjistil, spoutané měl i kotníky a na posteli tvořil svým tělem písmeno X.
Cukal sebou a zatínal zuby, ale docílil jen toho, že mu na čele vyrazil ledový pot a rozbolely ho končetiny.
"Můj milý, již jsi vzhůru, to je skvělé," uslyšel ten děsivý hlas z druhého konce pokoje. Trhl sebou úlekem.
Přišel až k němu a usadil se vedle něj na matraci. V místnosti šlo vidět akorát jeho lesknoucí se oči, až přehnaně připomínající kočičí a když si kapitán alespoň trochu zvykl na tmu, viděl i mírný úsměv pohrávající na jeho tváři.
Jakkoliv byl Steve slušný člověk, nyní nezvaného hosta zavalil obrovskou salvou nadávek.
"Skončil jsi?" zeptal se bůh nezaujatě.
"Co chceš?" zavrčel.
"Tebe, ty hlupáčku," usmál se a ulehl si vedle něj. Začal mu přejíždět rukou po břišních svalech, až zajel pod jeho spací tričko. Zachvěl se.
"O- odstup ode mě, t- ty zrůdo," vykoktal blonďák a kousnul se do rtu, když přejel prstem přes jemnou látku jeho kalhot.
Druhý muž ho neposlouchal a pokračoval ve svém počínání. Sklonil se až k jeho zpocenému obličeji a jednou rukou ho pohladil po tváři. Přiblížil se k němu tak, že cítil jeho zrychlený dech a tlukot srdce.
Začal jemně. Políbil ho pod ucho, ignorujíc jeho protesty, pokračoval dál, slíbával krk, tváře a nakonec jeho ústa. V tu chvíli Rogers zmlknul a pevně semkl rty. Loki ho nevnímal, dál ho líbal, přičemž z něj nechal zmizet zatím jen jeho tričko a dlaní zajel do jeho kalhot. Zakňučel.
Obkročmo se na něj posadil, u toho ho nepřestával líbat a prsty přejížděl po jeho bocích, svalech a krku. Začal se na něm vrtět, svým rozkrokem se otíral o ten jeho a samotnému mu unikl tichý sten.
"Jsi tak nádherný," zašeptal mu do ucha.
"L- Loki..."
"Copak by jsi chtěl, zlato?" Nechal mu zmizet i spodní část oblečení a pohladil ho po celé délce, přičemž se usmál, když uslyšel jeho zalapání po dechu.
"L- Loki, prosím, nedělej to," řekl už zoufale.
Vůbec ho neposlouchal, sesunul se níž a začal se plně věnovat jeho erekci. Prstem přejížděl po jeho špičce a sledoval, jak na to kapitán reaguje. Ten zavřel oči, nevědomky otevřel ústa a vzdychnul.
Jazykem dráždil jeho třísla, podbříšek, až se dostal k nejcitlivějšímu místu a pojal jeho úd do úst.
"Loki... ne- dě- lej... ah!"
Olizoval ho, sál a tu pomalou práci si užíval. Pomáhal si rukou, aby mu způsoboval co největší slast.
Na chvilku přestal, jazykem sjel až k jeho varlatům a poté zpátky k jeho žaludu. Chvíli jej pusinkoval, než se vrátil zpět k pohybování hlavy nahoru a dolů. Cítil, že už je blízko vrcholu.
"Loki," vykřikl Rogers, když se celé jeho tělo propnulo a on vyvrcholil do bohových úst. Ten vše poslušně spolykal, pak se vytáhl zpět k němu a sledoval, jak oddychuje.
Kapitánovo tělo se ještě chvíli třáslo z nevyprchaného vzrušení. Jeho mozek si zase začal uvědomovat důležité okolnosti a on stočil svůj pohled na boha vedle sebe.
"Tohle nemůžeme," vydechl tiše, ale nezdálo se, že by Lokiho vůbec někdy zajímalo, co může a co ne. Bříšky prstů přejížděl po svalnatém hrudníku s mírným úsměvem.
"Stále si nejsi jistý?" Políbil ho na rty a polibek prodloužil, když Steve pootevřel ústa.
Uvědomoval si, že je to špatně, samozřejmě, že ano. Co ho ale děsilo, bylo to, že mu to vůbec nepřijde odporné. Stále věděl, že je to jejich nepřítel a pro kluka, kterému ve 40. letech vtloukali do hlavy, že homosexualita je špatná, něco naprosto nepřístupného. Ale... Jedno velké ALE bylo, že tohle boha neplechy vůbec neznervózňovalo.
Loki zapojil jazyk. Vášnivě chutnal jeho ústa, než se od něj odlepil, kouzlem se svlékl, opřel se hlavou o blonďákova prsa a zavřel oči.
"Hezky se vyspi, zlato," zavrněl ještě a kapitán ucítil, že pouta povolila. Sotva to vnímal, byl unavený a tak si jen automaticky promnul zápěstí a zcela vyčerpán okamžitě usnul.
...
Vnímal teplo druhého těla, ale stále o trochu chladnější kůži, než by měla správně být. Nevědomky stisknul tu štíhlou ruku, kterou měl omotanou kolem svého břicha. Na tváři ho lechtaly prameny havraních vlasů, jejíž vůně ho jemně dráždila.
A pak mu to došlo- on v podstatě strávil noc s Lokim. S bohem. S nepřítelem a vrahem. S tím zatraceně děsivým chlápkem, který zničil půlku NY!
Škubnul sebou, čímž svého společníka probudil.
Když se mu vybavily zážitky z noci, ucítil zvláštní pocit na srdci, tak okamžitě vstal a zamířil do sprchy. Vůbec nad tím nepřemýšlel a jen zamumlal: "Až se vrátím, ať už tu nejsi, Loki." Ani se naň nepodíval.
Nechal na sebe téct teplou vodu, smýval ze sebe vše, co mu, když na to myslel, hnalo růž do tváří.
"Takhle ti to vážně sluší," řekl hlas kousek od něj. Bylo to čím dál tím víc strašidelnější, jak ho pořád překvapoval a dokázal se pohybovat tišeji než myš.
"Jdi pryč."
"Ale no tak..." Přiblížil se k němu, byl jen o trochu vyšší, takže mu hleděl přímo do očí a utápěl se v jejich hloubce.
Sám bůh netušil, kdy naposledy ho někdo takhle pobláznil, kdy nemohl někoho takhle dostat z mysli. Nyní byl to jediné, co ho tady drželo. Tak moc po něm toužil.
Políbil ho, vášnivě a chtivě a netrvalo dlouho a kapitán mu to po chvíli začal oplácet. Nahá těla se k sobě natiskla, svlažovala je tekoucí voda a Loki do polibku zavzdychal.
"Prosím," zašeptal. "Vem si mě, já tě chci." Setkal se z jeho stále zdrženlivým pohledem. Sklopil zrak, ale nepustil ho. Nechtěl.
"Prosím... Nestává se často, abych o něco prosil," ušklíbl se spíše sám nad sebou, ale on už ho dál mluvit nenechal a tentokrát to byl on, kdo začal.
Brzy ho blonďák vynášel mokrého ze sprchy ven, pokládal do peřin a nechal se rukama tisknout k tomu štíhlému tělu pod sebou.
Bez rozmyslu ho zasypával polibky, na bledé kůži tvořil červené flíčky a stejně tak i on se poddával darovaným dotekům.
Naprosto ztrácel kontrolu sám nad sebou a za chvíli mu roztáhl nohy a prudce do něj vnikl. Loki zasyčel, ale pak si zvykl a místností se brzy ozývaly hlasité steny obou dvou.
Sladili své pohyby, spojeni v jednoho, natisknutí k sobě tak, že už to více nešlo a na malou chvilku neexistovalo nic jiného než oni dva- naprosto odlišní, ale momentálně šťastní muži.
Byli zrovna v nejlepším, když zazvonil zvonek. Steve zpomalil, načež Loki zakňučel.
"Po- kračuj," zasténal a on ho poslechl. Netrvalo dlouho a společně vyvrcholili. Bůh zakřičel jeho jméno a pak se Steve svalil zpět na postel, aby se vydýchal. Černovlásek se k němu přitulil a jako spokojené zvířátko zavrněl.
Poté nastala opět blonďákova klasická salva výčitek svědomí, zrudnul a Loki si toho všimnul. Nasucho polkl.
"Co teď?" zašeptal Rogers.
"Teď? Teď bych si dal něco k jídlu, Steve," usmál se.
"Myslím to vážně."
"To já také."
Povzdychl si. Vlastně proč ne, vždyť se právě vyspal s nepřítelem, proč by mu tedy ještě nedal najíst?
S rudými tvářemi si oblékl kalhoty. Chtěl i tričko, ale Loki ho nenechal. Sám zůstal nahý, jako by to byla ta nejvíce přirozená věc na světě.
"Ne- nechtěl by ses třeba o- obléct?" Zavrtěl hlavou, ještě trochu mokré prameny vlasů se kolem štíhlého obličeje roztančily a zelená kukadla nevinně zamrkala.
Kapitán si pomyslel, jak roztomile vypadá a zrudnul ještě víc, jako kdyby to snad řekl nahlas.
Zamířil z ložnice do kuchyně, s cílem zacpat otravnou hořkost v žaludku jídlem a bůh ho následoval.
Trvalo mu 2 vteřiny, než si uvědomil, že je něco špatně. To, že na gauči sedí samotný bůh hromu s výrazem ublíženého štěněte, kulí na něj lesklé modré oči s otazníky, rozhodně nebylo dobře.
Další vteřinu trvalo, než se k tomu místu dostal i Loki a situace se stala ještě divnější, než to bylo vůbec možné.
"Můj milý, již jsi vzhůru, to je skvělé," uslyšel ten děsivý hlas z druhého konce pokoje. Trhl sebou úlekem.
Přišel až k němu a usadil se vedle něj na matraci. V místnosti šlo vidět akorát jeho lesknoucí se oči, až přehnaně připomínající kočičí a když si kapitán alespoň trochu zvykl na tmu, viděl i mírný úsměv pohrávající na jeho tváři.
Jakkoliv byl Steve slušný člověk, nyní nezvaného hosta zavalil obrovskou salvou nadávek.
"Skončil jsi?" zeptal se bůh nezaujatě.
"Co chceš?" zavrčel.
"Tebe, ty hlupáčku," usmál se a ulehl si vedle něj. Začal mu přejíždět rukou po břišních svalech, až zajel pod jeho spací tričko. Zachvěl se.
"O- odstup ode mě, t- ty zrůdo," vykoktal blonďák a kousnul se do rtu, když přejel prstem přes jemnou látku jeho kalhot.
Druhý muž ho neposlouchal a pokračoval ve svém počínání. Sklonil se až k jeho zpocenému obličeji a jednou rukou ho pohladil po tváři. Přiblížil se k němu tak, že cítil jeho zrychlený dech a tlukot srdce.
Začal jemně. Políbil ho pod ucho, ignorujíc jeho protesty, pokračoval dál, slíbával krk, tváře a nakonec jeho ústa. V tu chvíli Rogers zmlknul a pevně semkl rty. Loki ho nevnímal, dál ho líbal, přičemž z něj nechal zmizet zatím jen jeho tričko a dlaní zajel do jeho kalhot. Zakňučel.
Obkročmo se na něj posadil, u toho ho nepřestával líbat a prsty přejížděl po jeho bocích, svalech a krku. Začal se na něm vrtět, svým rozkrokem se otíral o ten jeho a samotnému mu unikl tichý sten.
"Jsi tak nádherný," zašeptal mu do ucha.
"L- Loki..."
"Copak by jsi chtěl, zlato?" Nechal mu zmizet i spodní část oblečení a pohladil ho po celé délce, přičemž se usmál, když uslyšel jeho zalapání po dechu.
"L- Loki, prosím, nedělej to," řekl už zoufale.
Vůbec ho neposlouchal, sesunul se níž a začal se plně věnovat jeho erekci. Prstem přejížděl po jeho špičce a sledoval, jak na to kapitán reaguje. Ten zavřel oči, nevědomky otevřel ústa a vzdychnul.
Jazykem dráždil jeho třísla, podbříšek, až se dostal k nejcitlivějšímu místu a pojal jeho úd do úst.
"Loki... ne- dě- lej... ah!"
Olizoval ho, sál a tu pomalou práci si užíval. Pomáhal si rukou, aby mu způsoboval co největší slast.
Na chvilku přestal, jazykem sjel až k jeho varlatům a poté zpátky k jeho žaludu. Chvíli jej pusinkoval, než se vrátil zpět k pohybování hlavy nahoru a dolů. Cítil, že už je blízko vrcholu.
"Loki," vykřikl Rogers, když se celé jeho tělo propnulo a on vyvrcholil do bohových úst. Ten vše poslušně spolykal, pak se vytáhl zpět k němu a sledoval, jak oddychuje.
Kapitánovo tělo se ještě chvíli třáslo z nevyprchaného vzrušení. Jeho mozek si zase začal uvědomovat důležité okolnosti a on stočil svůj pohled na boha vedle sebe.
"Tohle nemůžeme," vydechl tiše, ale nezdálo se, že by Lokiho vůbec někdy zajímalo, co může a co ne. Bříšky prstů přejížděl po svalnatém hrudníku s mírným úsměvem.
"Stále si nejsi jistý?" Políbil ho na rty a polibek prodloužil, když Steve pootevřel ústa.
Uvědomoval si, že je to špatně, samozřejmě, že ano. Co ho ale děsilo, bylo to, že mu to vůbec nepřijde odporné. Stále věděl, že je to jejich nepřítel a pro kluka, kterému ve 40. letech vtloukali do hlavy, že homosexualita je špatná, něco naprosto nepřístupného. Ale... Jedno velké ALE bylo, že tohle boha neplechy vůbec neznervózňovalo.
Loki zapojil jazyk. Vášnivě chutnal jeho ústa, než se od něj odlepil, kouzlem se svlékl, opřel se hlavou o blonďákova prsa a zavřel oči.
"Hezky se vyspi, zlato," zavrněl ještě a kapitán ucítil, že pouta povolila. Sotva to vnímal, byl unavený a tak si jen automaticky promnul zápěstí a zcela vyčerpán okamžitě usnul.
...
Vnímal teplo druhého těla, ale stále o trochu chladnější kůži, než by měla správně být. Nevědomky stisknul tu štíhlou ruku, kterou měl omotanou kolem svého břicha. Na tváři ho lechtaly prameny havraních vlasů, jejíž vůně ho jemně dráždila.
A pak mu to došlo- on v podstatě strávil noc s Lokim. S bohem. S nepřítelem a vrahem. S tím zatraceně děsivým chlápkem, který zničil půlku NY!
Škubnul sebou, čímž svého společníka probudil.
Když se mu vybavily zážitky z noci, ucítil zvláštní pocit na srdci, tak okamžitě vstal a zamířil do sprchy. Vůbec nad tím nepřemýšlel a jen zamumlal: "Až se vrátím, ať už tu nejsi, Loki." Ani se naň nepodíval.
Nechal na sebe téct teplou vodu, smýval ze sebe vše, co mu, když na to myslel, hnalo růž do tváří.
"Takhle ti to vážně sluší," řekl hlas kousek od něj. Bylo to čím dál tím víc strašidelnější, jak ho pořád překvapoval a dokázal se pohybovat tišeji než myš.
"Jdi pryč."
"Ale no tak..." Přiblížil se k němu, byl jen o trochu vyšší, takže mu hleděl přímo do očí a utápěl se v jejich hloubce.
Sám bůh netušil, kdy naposledy ho někdo takhle pobláznil, kdy nemohl někoho takhle dostat z mysli. Nyní byl to jediné, co ho tady drželo. Tak moc po něm toužil.
Políbil ho, vášnivě a chtivě a netrvalo dlouho a kapitán mu to po chvíli začal oplácet. Nahá těla se k sobě natiskla, svlažovala je tekoucí voda a Loki do polibku zavzdychal.
"Prosím," zašeptal. "Vem si mě, já tě chci." Setkal se z jeho stále zdrženlivým pohledem. Sklopil zrak, ale nepustil ho. Nechtěl.
"Prosím... Nestává se často, abych o něco prosil," ušklíbl se spíše sám nad sebou, ale on už ho dál mluvit nenechal a tentokrát to byl on, kdo začal.
Brzy ho blonďák vynášel mokrého ze sprchy ven, pokládal do peřin a nechal se rukama tisknout k tomu štíhlému tělu pod sebou.
Bez rozmyslu ho zasypával polibky, na bledé kůži tvořil červené flíčky a stejně tak i on se poddával darovaným dotekům.
Naprosto ztrácel kontrolu sám nad sebou a za chvíli mu roztáhl nohy a prudce do něj vnikl. Loki zasyčel, ale pak si zvykl a místností se brzy ozývaly hlasité steny obou dvou.
Sladili své pohyby, spojeni v jednoho, natisknutí k sobě tak, že už to více nešlo a na malou chvilku neexistovalo nic jiného než oni dva- naprosto odlišní, ale momentálně šťastní muži.
Byli zrovna v nejlepším, když zazvonil zvonek. Steve zpomalil, načež Loki zakňučel.
"Po- kračuj," zasténal a on ho poslechl. Netrvalo dlouho a společně vyvrcholili. Bůh zakřičel jeho jméno a pak se Steve svalil zpět na postel, aby se vydýchal. Černovlásek se k němu přitulil a jako spokojené zvířátko zavrněl.
Poté nastala opět blonďákova klasická salva výčitek svědomí, zrudnul a Loki si toho všimnul. Nasucho polkl.
"Co teď?" zašeptal Rogers.
"Teď? Teď bych si dal něco k jídlu, Steve," usmál se.
"Myslím to vážně."
"To já také."
Povzdychl si. Vlastně proč ne, vždyť se právě vyspal s nepřítelem, proč by mu tedy ještě nedal najíst?
S rudými tvářemi si oblékl kalhoty. Chtěl i tričko, ale Loki ho nenechal. Sám zůstal nahý, jako by to byla ta nejvíce přirozená věc na světě.
"Ne- nechtěl by ses třeba o- obléct?" Zavrtěl hlavou, ještě trochu mokré prameny vlasů se kolem štíhlého obličeje roztančily a zelená kukadla nevinně zamrkala.
Kapitán si pomyslel, jak roztomile vypadá a zrudnul ještě víc, jako kdyby to snad řekl nahlas.
Zamířil z ložnice do kuchyně, s cílem zacpat otravnou hořkost v žaludku jídlem a bůh ho následoval.
Trvalo mu 2 vteřiny, než si uvědomil, že je něco špatně. To, že na gauči sedí samotný bůh hromu s výrazem ublíženého štěněte, kulí na něj lesklé modré oči s otazníky, rozhodně nebylo dobře.
Další vteřinu trvalo, než se k tomu místu dostal i Loki a situace se stala ještě divnější, než to bylo vůbec možné.
Ohhh, ježiši, bože, tohle! Premiéra dokonalá :3
OdpovědětVymazatTo jak mu vykouřil, to bylo popsaný tak hustě :O *perverzní já tančí po duze a prozpěvuje si*
Prosím, víc, víc těhle povídek! :3
Jej to se moc ráda, že se líbí. Já myslela, že se propadnu hanbou. Nicméně děkuji a pokusím se :D
OdpovědětVymazat