Probuď mě! - 4. kapitola

Čas odejít

Bylo brzy ráno a malým okýnkem pronikal do kumbálu pruh bledého světla. Osvětloval dvě k sobě přitisknutá mužská těla. Jednoho spokojeně poklimbávajícího pohledného blonďáka a druhého muže s dlouhými tmavými vlasy, který byl zcela vzhůru. Přišel jeho čas!

Barnes pomalu odsunul ruku, kterou jej Steve objímal a opatrně, aby jej neprobudil, vstal. Popadl své oblečení a poprvé za dlouhou dobu vyšel ze svého vězení. Octl se v čisté, útulné kuchyni. Oknem byly vidět střechy newyorských mrakodrapů a nad nimi, na inkoustově modrém nebi, poblikávaly uhasínající hvězdy.

Winter soldier nezahálel, oblékl se a začal se rozhlížet po nějaké zbrani. Z kuchyňského stolu se na něj zablýskl kuchyňský nůž. Uchopil jej do ruky. Zbraň to byla slabá a špatně mu sedla. Jeho vlastní zbraně mu však sebrali a tak musela stačit. Připlížil se zpět ke spícímu kapitánovi a dlouze si jej prohlédl.

Měl by ho zabít. Zbavit se ho už jenom proto, že jej tu tak dlouho držel a hustil do něj nesmysly!

Zaťal pěsti a zhluboka dýchal, aby zahnal nával vzteku. A pak, aniž věděl proč, Rogerse nezabil.

Hlavně odtud musí zmizet.

Rázně prošel chodbou ke dveřím a už byl na odchodu, když za sebou uslyšel kroky. Prudce se otočil, nůž připravený.

Spatřil polonahého kapitána Ameriku. Vlasy rozcuchané a v očích výraz hlubokého odporu a zklamání.

Jamese cosi píchlo u srdce.

Už se chtěl pustit do boje, když tu mu Steve cosi hodil. Winter soldier to zachytil. Byly to jeho zbraně- pár nožů, miny, granáty, hák, odstřelovačka i jeho samopal! Všechno zabalené v tašce a... nic nechybělo...

"Budou se ti hodit," okomentoval to chladně kapitán.

Barnes byl najednou celý zmatený. Nevěděl co přesně jej tak rozrušilo ale... takhle by se jeho nepřítel opravdu chovat neměl...  Hleděl na Steva, jako by spadl z višně. ...vrátil mu zbraně a nechá ho jít, i když ho tu předtím tak urputně věznil?!... nechápal to...

"Na co čekáš?! Sbohem!" vyjel na něj kapitán. Pak už ani nečekal až James odejde. Otočil se na podpatku a rázně vyšel zpět do kuchyně. Musel hodně mrkat, aby zahnal slzy, které se tlačily na povrch...

Winter soldier vyběhl ze dveří, sešel schody, vyšel na ulici a byl... konečně!... volný.

Tato svoboda pro něj však měla podivnou pachuť...