Probuď mě! - 6. kapitola

I Bucky jednou za čas potřebuje milenku

"Jak vám mohl utéct?!" vyjel Fury na Steva už po několikáté. Jelikož však byl tázaný vysoce omámen alkoholem a v klidu spal, nečekal ani odpověď. Rozčileně přecházel sem a tam po kapitánově bytě, tlupa agentů v zádech. Pak pokračoval spíše sám k sobě:

"Bylo těžké vůbec přesvědčit ministerstvo, aby povolilo věznit Barnese zde! Vlastním slovem jsem se jim za vás zaručil a vy...,"

Sjel Steva opovržlivým pohledem  a přikryl si rukou oči, jak to lidé v obtížné situaci často dělávají. Pak se obrátil k nejbližšímu agentovi a poručil:

"Odneste jej. Bude muset nést zodpovědnost za své činy. A Barnese chytit a zavřít!"

...

Je pozdní odpoledne a ztichlou podzimní krajinou sviští rychlovlak. U jednoho z oken je opřený bledý tmavovlasý muž s výraznými kruhy pod očima. Je unavený. Moc unavený.

 Ale nesmí, NESMÍ usnout! Nesmí podlehnout pohodlí měkké sedačky a uspávajícímu rytmu vlaku. Už se tam nechce vracet, do té odporné vlhké cely, dráty na hlavě, spoutané ruce, hořký kov na jazyku...

"doktoři" v bílých pláštích jej pozorují a dělají si zápisky o jeho utrpení, jako by šlo o něco zajímavého... nějaký pokus... Kdyby se mu tak dostali do rukou! Cloumá rezavými železy a křičí na ty odporné panáky, ať už jej do háje nechají jít. Co po něm sakra chtějí?

Jeden bělopláštník otráveně kývá hlavou a volá na ostatní. Pak se všichni řadí za mříží, poznámky připraveny. Jeden z nich mačká tlačítko a představení může začít.

Temný tón proudu věští bolest. Jeho tělo už ví, co jej čeká a tak se stahuje v šílené křeči, přestože šoky ještě ani nezačaly. Ne! Znova už ne! Prosím ne!

James se trhnutím probral. Celý se klepal a jeho tváře byly zmáčeny slzami. V jeho kupé naštěstí nebyl nikdo, kdo by se tomu mohl divit. Aby zastavil třes, spolkl tabulku čokolády. Pak si našel co nejméně pohodlnou polohu na sezení, aby znova neusnul.

Přál si, aby vlak už brzy dojel k cíli, jelikož jej ta nečinnost opravdu ničila. Hořel touhou konečně se zbavit těch hrozných nočních můr a také poznat, kdo vlastně je!

 Zhluboka dýchal a vyrovnával se s vnitřním neklidem, ale vtom si všiml, že vlak zastavuje. Nějak brzo... pohlédl z okna a spatřil zoraná pole, kam jen dohlédl. Ne. Ještě nejsou na místě. Tak proč zastavují?

Přede dveřmi jeho kupé se objevila mladá blondýna  s perfektní postavou upnutou v podzimním sáčku a sukni. Vstoupila a vzrušeně pravila:

"Do vlaku právě vstoupila celá armáda policajtů a kontrolují každé kupé!" "Koho asi hledají?" zamyslela se.

Sakra. Jak jen Barnese našli?

"Asi nějaké mafiány," zavtipkoval James, vstal a zamířil k ní, že se jde také podívat na chodbu. Spatřil, že opravdu dvě kupé před nimi vstupují uniformovaní muži zkontrolovat osazenstvo.

Jak to jen provést, aby jej neobjevili?

Jakmile za sebou policisté zavřeli dveře, chytil Barnes nebohou dívku a zatáhl ji zpět do kupé. Světlovláska poděšeně vykřikla a snažila se mu vytrhnout, byla ale příliš slabá. Dostala uspávací injekci a za chvíli už ležela zimnímu vojákovi bezvládně v náručí.

Ozvalo se otevírání vedlejších dveří a úřední hlas policisty oznamující kontrolu pasažérů. Musí si pospíšit!

Honem svou kořist zvedl, posadil se zpět na sedačku a spící dívku si usadil na klín. Už bylo slyšet, že kontrola opustila vedlejší kupé a míří k nim.

Rychle si přehodil dívčiny ruce kolem krku a sám ji objal kolem pasu. Výhled měl nyní zakrytý, uslyšel ale kroky na chodbě a odsunutí dveří.

"Lásko, medvídku, kočičko...," vymýšlel si Winter soldier zoufale a hladil blondýnu po vlasech a po zádech. Ať na to skočí, ať to projde...!

"Ach promiňte," ozval se zaskočený hlas ode dveří a vzápětí se dveře opět zaklaply.

"Tam Barnes není, jen nějací milenci," vysvětlil hlas svým kolegům v chodbičce.

Jackpot! James se ušklíbl a znechuceně shodil dívku na zem. Díky, kotě.

Za chvilku se vlak dal zase do pohybu.