Jednostranný rozhovor
Winter soldier zaregistroval přítomnost druhého muže a začal sebou zmítat ještě více, aby jej nemohl osahávat a začal jej zasypávat sprostými slovy. Křičel tak, že za chvíli už nemohl popadnout dech a jeho ruce se o okovy začaly rozdírat.
"Promiň Bucky...," zasupěl jeho věznitel a vytáhl z kapsy injekční stříkačku plnou jakési průzračné tekutiny.
Nekompromisně vojáka přimáčkl ke zdi a píchl mu ji do paže. Pak od něj odstoupil a zadýchaně sledoval, jak vpravené sedativum zabírá.
Rozlícený výraz v očích jeho tmavovlasého zajatce vystřídala mlha a hlava mu klesla na stranu. Za tou mlhou pasivity však prosvítala surová a nelíčená nenávist, která z Barnesova pohledu téměř odkapávala.
Když Steve promluvil, třpytily se mu na řasách slzy:
"Bucky... to... to jsem já... Steve! Vždyť mě se nemusíš bát! Chtěl bych ti pomoci vrátit se zpět do normálního života... abychom byli zase přátelé! Musíš přemoci tu naprogramovanou nenávist ve své hlavě!"
Winter soldier nevěnoval jeho tlachům sebemenší pozornost. Snažil se najít nějaké jeho slabé místo. Byl to zjevě velmi silný a zkušený bojovník... ale ten výraz... ta podivná touha v jeho očích!
"... spolu v boji. Je mi tak moc líto, že jsem tě nemohl zachránit! Ta zvířata z Hydry na tobě prováděla ty hrozné nelidské pokusy! Ale společně můžeme..."
Barnes byl vycvičen poznat z očí nepřítele jeho strach, obavy, jeho naději... ale to, co uviděl v očích toho muže jej vskutku zarazilo. Ale přivedlo ho to na nápad.
Nápad, jak se odsud dostat...
--------------------------------------------------------------------------------------
Já vím, tato kapitola byla vcelku krátká, ale o to dřív napíšu další, tentokrát s názvem Zlom.
Díky za pochopení.
*Niké*
*Niké*
Žádné komentáře:
Okomentovat