Probuď mě! - 3. kapitola

Zlom

Potom, co Steve konečně odešel, strávil Burnes celou noc střídavě přemýšlením o svém plánu a střídavě neklidným spánkem, který se však vždy změnil v tu stejnou, opakující se noční můru. Winter soldier tušil, že aby ty odporné sny přestaly, musí tu místnost, o níž se mu zdá, znovu vyhledat. A tak se celý den přemáhal a bojoval se svou návalovou zuřivostí. Nekřičel, necloumal sebou a dokonce poprvé snědl i předložené jídlo. Byl upraven tak, aby jíst nemusel, ale potřeboval získat kapitánovu důvěru. A když spatřil jeho potěšený výraz, poznal, že se mu to daří.

K večeru jeho věznitel přišel, aby k němu promlouval, jak už bylo jeho pravidelným zvykem zvykem. James seděl klidně, a tak nebylo potřeba sedativ. Kapitán to ocenil úsměvem a spustil:

"Dnes bych ti chtěl vyprávět, jak jsem si zvykal na tuto dobu. Byla tu spousta nových vynálezů, které o hodně..."

"Pusť mě, prosím."

"... zjednodušily život. To ale neznamenalo, že bylo také lehké se s nimi...," mluvčí překvapeně vzhlédl:

"C-cože?"

"Pusť mě, prosím," zopakoval potichu vězeň.

Steven na něj pohlédl s lítostí v očích:

"Bucky já... když jsem tě pustil posledně, zkusil jsi mě zabít! Obávám se, že to už nemohu riskovat."

Idiot! Co by měl Barnes ještě udělat, aby jej přesvědčil?!

"Prostě mi věř," pípl prosebně a spolkl nadávky.

Na Stevovi bylo vidět, že by rád svému příteli zase věřil, zatím ale nebyl přesvědčen.

Winter soldier už nedovedl skrývat své rozčarování a roztrpčeně odvrátil pohled.

Blonďatého muže mučil vnitřní boj. Měl svého přítele tolik rád! Když se trápil Bucky, trápil se i on! Přešel k němu blíž, vzal jej za rameno a snažil se přesvědčit jeho i sebe sama o správnosti svého počínání:

"Až se uzdravíš, určitě tě pustím. Je ale příliš brzy!"

Barnes už nadobro ztratil trpělivost. Musí jednat!

Rychlým pohybem se ke druhému muži přiblížil a dravě jej políbil. A jeho plán vyšel! To, po čem Steve tak toužil a co měl napsáno v očích, byla hluboká láska k němu - "Buckymu".

Proč? Na tom nezáleželo.

Kapitán Amerika pod jamesovými polibky roztál jako kostka ledu. Stržen zoufalou touhou zapáleně opětoval jeho políbení. Zajel mu rukou do vlasů a druhou rukou, ústa stále pevně spojena s druhými, roztřeseně zašátral v kapse a vytáhl klíč k okovům.

Konečně!

Zámek cvakl a Barnes byl volný! Vyprostil ruce a povalil blonďáka na zem. Zamyšleně si ho změřil.

Tuhle hru musí dohrát až do konce. Nevadí. Stejně nic necítí. Lásku, ani rozkoš... nic.

A tak se tedy Winter soldier posadil obkročmo na svůj cíl, odhrnul si tmavé vlasy z obličeje, sklonil se k němu a svým jazykem se postaral o to, aby byl pořádně šťastný.

"Miluji tě Bucky... vlastně už odjakživa," vydechl Steve Jamesovi do ucha.

Co? Cože to říká? Ach ano, nějaké sentimentální kecy...

"Ach... já tebe taky... lásko."

Ať je spokojený.

Až usne a cesta bude volná, bude zase spokojený Barnes...