Iron- Frost 18. kapitola

   Ahoj, přidávám předposlední kapitolku téhle povídky. Mimochodem rozepsala jsem novou, takovou zvláštní, takže ji sem brzy přidám. Včera byl Thorsday, dnes je pátek a já jsem úplně mrtvá. Sdělte mi něco hezkého a povzbudivého. :) 

   Anthony Stark pomalu otvíral oči. Cítil se v rámci možností dobře a odpočatě. Rozhlédl se a zjistil, že leží ve Starktoweru v jednom ze svých pokojů. Vedle jeho postele seděl na křesle Steve Rogers, oči zavřené a s knihou v klíně tiše oddechoval.
   Tony se posadil a na sucho polkl.
   "Hej, kapitáne, mám žízeň," zachraptěl, trochu do něj s úsměvem drbnul a voják se probudil.
   "Starku," vykřikl překvapeně. "Jsi vzhůru!"
   "Dobrej postřeh, ale fakt umírám žízní." Steve se probral a na chvíli odběhl. Tony se položil zpět do peřin a promítal si to, co se událo v posledních chvílích, co byl při vědomí. Otřásl se, když si vybavil tu odpornou bolest hlavy způsobenou pošahaným psychopatem.
   "Loki," zašeptal tiše, když pustil z hlavy Antiho. Co s ním může být?
   Za pár minut byl Rogers zpátky z horkým čajem a sklenkou vody. Přišel s ním i Thor.
   "Rád tě opět vidím čilého, Anthony," řekl bůh a usadil se na okraj postele.
   "Takže..." začal Tony, když se napil a přestal přemýšlet nad tím, zda napsal dostatečnou závěť, protože měl pocit, že brzy zemře na vyschnuté hrdlo, což se mu stávalo celkem často po propité noci. "Co se stalo?"
   Thor mu začal dlouze líčit, že Anti se po jeho mohutné ráně pokusil ještě vstát. Nebyl v tu chvíli zrovna ostražitý a zcela zaujatý miliardářem, takže si Mjollniru nevšiml a rána s ním dost zamávala. Přesto jako kouzelník s obrovskou silou stále žil a hodlal se bránit. Podle všeho jej hromovládce omráčil a než se stačil probrat, odtáhl ho na Asgard, kde se o něj postaral Odin.
   "A..." promluvil potom znovu hnědovlasý muž. "A jak dlouho jsem spal?"
   "Čtyři dny."
   "A... co Loki?"
   Viking se zatvářil zmučeně, až se Tony opravdu polekal.
   "Spí. Tady," odpověděl mu kapitán. "Ehm... Thor říkal, že ho nemůže přenést na Asgard v jeho stavu, jinak by to pro něj mohlo být... smrtelné, když má teď omezenou magii."
   "Ale bude v pořádku, že jo?" zajímal se Stark a zadíval se na Thora.
   "Ano. Jen netuším, kdy se probudí."
   Miliardář si tiše oddychnul a strašně moc ho zatoužil vidět.
...
   Po týdnu si tvrdě vydupal, že nemusí jen ležet v posteli. Hlavní opečovávatel Steve mu to dovolil, protože mu bylo jasné, že by ho museli přivázat, aby ho tam udrželi.
   Pár hodin strávil v pracovně, jen aby se neřeklo. Teď už ale zase seděl na posteli a pozoroval spícího boha, až si připadal trochu úchylně.
   Jeho přátelé jeho starostlivost nechápali, ale moc se o něj nezajímali. Clint měl ruku v sádře, Natasha utrpěla otřes mozku, Bruce našli zavřeného v kouzelníkově věznici a kapitán skončil jen s několika šrámy a modřinami. Thor byl jediný, kdo se o Tonyho zajímal a střídal se s ním u svého bratra.
   "Anthony, proč jsi tu?"
   "Thore, jestli sis náhodou nevšiml, tohle je můj barák, já tu bydlím," zamumlal jen Ironman a otočil se na přicházejícího Vikinga.
   "Myslím to tak, proč se oň staráš?"
   "Je to můj spolubydlící a taky nám všem v podstatě zachránil krk."
   "Miluješ jej?"
   Tony neodpověděl. Odešel se osprchovat a z povinnosti do sebe dostal nějaké jídlo, protože ho Jarvis upozornil, že to lidé normálně dělají, pokud se nechtějí uhladovět k smrti. Šel spát, ale nějak to nešlo, jeho lůžko bylo chladné a taky prázdné. Neměl nikoho po svém boku.
   "Jarvisi, kde je Thor?" vznesl do otravného ticha svou otázku.
   "Už si šel lehnout d svého pokoje, pane, spí."
   Tony nepřemýšlel a hned se rozhodl. Prošel chodbou a vkročil do vedlejšího pokoje, kde ihned zalehnul a přitulil se k Lokimu. Pohladil ho lehce po vlasech, než zavřel oči.
...
   Vzbudil se a rozespale pohlédl na muže vedle sebe. Chvíli mu trvalo uvědomit si, že ty krásné zelené oči, co na něj zírají, jsou toho chlápka na kterého tak dlouhou dobu čekal a kvůli kterému ztratil i chuť k jídlu. Vyjekl a prudce se posadil.
   "Neříkej, že vypadám tak špatně," promluvil po tolika dnech poprvé Loki. Hlas měl trochu pokřápaný, ale zatraceně on mluvil! Tony se ze široka usmál.
   "Ty parchante, že ti to trvalo!" Bůh se ušklíbl a také se opatrně posadil. Koukali na sebe s viditelným zájmem, když do pokoje vstoupil Thor.
   "Jarvis mi řekl, že... Loki!" zavýskl bůh nadšeně a jal se svého bratra co nejjemněji objímat. Ten jen nespokojeně zamručel, jelikož jeho tělo stále bolelo. Po chvíli ho pustil, aby mu něco nezlomil, netušil moc, jak na tom je.
   "Otec již ví o tom, co se ti stalo a zrušil zbytek tvého trestu."
   Instinktivně si sáhl na krk, ale nic, žádný obojek, nenahmatal. Zůstala po něm jen ošklivý fialový pruh modřin. Na obličeji měl ještě několik šrámů. Thor si všiml, že si ho Tony prohlíží.
   "Jelikož měl v době vzniku zranění svou moc značně omezenou, chvíli to potrvá, než se všechny rány plně zacelí." Stark chápavě přikývl.
   "Bratře, otec mi sdělil, že tě mám přivést domů hned, jak budeš v pořádku. Domnívám se, že když si ještě jeden den odpočineš, budeme moci jít."
   Tonyho bodlo u srdce. Teď přeci nemůže odejít, teď se probral, vždyť na něj čekal tak dlouho... Loki koukal do země, ve tváři nečitelný výraz.
   Pak miliardář lehce potřepal hlavou, aby se probral a zvedl se.
   "Nechám vás tu samotný," oznámil jim a odešel. Rozhodl se tenhle sentimentální pocit z hlavy dostat, jako obvykle, pitím.