14. kapitola
V daalších dnech dávali Avengers s pomocí S.H.I.E.L.D.u vše do pořádku. Thor vzal bezvědomého Lokiho a Steva, zachránil zbytek tým, který mu byl velice vděčný, že je ušetřil dovolené na Jotunheimu a nebylo jim nic podezřelého.
Anthony Stark okamžitě odletěl do New Yorku, aby dohlížel na opravu zničeného patra Stark Tower, Clint i zotavená Natasha také odjeli, jelikož byli povoláni do akce a Thor rychle odletěl uklidit svého nezvedeného bratra do asgardských cel.
Jediní, kdo zůstali na Havaji byli Bruce a Steve, kteří nebyli kvůli svému zdravotnímu stavu schopni přepravy přes moře. Přebývali v prostorech staré továrny, ze které se však stala nová základna S.H.I.E.L.D.u. Thor se na ostrov vrátil, jelikož tam byl jeden muž, se kterým si zoufale přál mluvit. Tento voják byl však uveden do hybernace, jelikož jeho organismus po zkušenostech s sedmdesátiletým spánkem v ledu zkolaboval.
Kapitán Amerika se probudil. Ležel na pohodlné posteli v hotelovém pokoji a skrz zatažené záclony do pokoje prosvítalo příjemné světlo. Nevěděl, jak se tam ocitl, ale bylo mu příjemně. Rozespale se protáhl a převalil se na bok. Chtěl spát dál. Vtom se ozvalo zaklepání. Steve se tedy na posteli posadil a vyzval neznámého, aby vešel.
Do místnosti vstoupil vysoký urostlý blonďák s modrýma očima, jehož tvář zdobil nesmělý úsměv. Steva jeho návštěva ani nepřekvapila. Jen mu dychtivě opětoval úsměv. Thor přešel k jeho posteli a posadil se. Steve se k němu po čtyřech připlazil, vzal jej za ruku a opřel mu hlavu o rameno.
"Mám tě moc rád," řekl prostě bůh.
Rogers slyšel jeho slova jako z mlhy. Byla mu příjemná. On však toužil něčem bližším.
Naklonili se k sobě a jejich pohledy, jako by si říkaly vše. Byli šťastni. V ten krátký, prchavý okamžik... Píp.....Píp.....Píp..... Vše se halilo více a více do mlhy. Steve ztrácel přítelovo teplo, vytrácela se mu z očí jeho milovaná tvář.....Píp.....Píp.....Píp.....
"Je při vědomí! Puls pravidelný."
Ne! Hotelový pokoj se ztrácel a pocit blaženého štěstí vyprchal. Nevěděl kde je. Ozívalo se pípání jakéhosi přístroje a jako z dálky nějaké hlasy...
"Kapitáne? Pane Rogersi?"
Otevřel oči. Je v jakési místnosti plné zdravotnických přístrojů... plave v jakémsi skleněném aquáriu ale dýchá... je napojený na hadičky... za sklem na něj hledí asi tři sestřičky jako na nějakou zajímavou aquarijní rybku... KDE JE THOR?! To byl jen sen? Jen debilní zatracenej zoufalej neskutečnej sen!
"Co se děje? Zvýšený tep! Rychle ho vytáhněte!"
Jeho srdce vybuchlo. Vybuchlo žalostí, vybuchlo smutkem, vybuchlo touhou. Jeho slané slzy se rozptýlily do vody.
Sestřičky pomohli Stevovi z nádoby, oblékly jej, prohlížely jej, měřily mu tep a prosvěcovaly mu zorničky. Poté, co ho shledaly zcela zdravým a nabídly mu rande, jej poslaly do řídícího centra, že ho tam budou čekat. Kdo? To neřekly. Každopádně se dozvěděl, že je na zdravotním oddělení nové základny. Jedna ze setstřiček se jej dost nevybíravě pokusila políbit, a tak ji možná až moc hrubě odstrčil a jako v mrákotách se vydal ke dveřím. V jednom rohu si všiml zrcadla a zkoumavě do něk pohlédl.
Spatřil unaveného vysokého svalnatého muže se zamlženýma modrýma očima, ztrápeným pohledem a... ošklivou šedou jizvou, táhnoucí se přes celou levou tvář. Pohlédl na své paže a spatřil, že všechna ostatní zranění se zahojila.
"Památka," procedil mezi zaťatými zuby a rázně vyšel z místnosti.
Žádné komentáře:
Okomentovat