Chybíš mi 1. část

Pěkný den, přeji.

Dopsala jsem IronFrost povídku a mezitím, co budu dodělávat ty další, jsem si nemohla pomoc a rozepsala novou. Kapitolovku Thorki tu ještě nemáme, tak proč ne? :) 

Mimochodem, vím, že je Tom Hiddleston Brit, ale tu větu s čajem jsem si nemohla odpustit.

Příjemné počtení.

Maya

THOR: 

   Už je to několik měsíců, co Loki zmizel. Porušil otcův zákaz opustit Asgard po tom, co učinil na Midgardu. Bál jsem se o něj. Bál jsem se, že ho najdou a bude mu hrozit trest smrti, ale zároveň jsem měl strach, že už ho neuvidím nikdy. Do čeho jsi se to zase zamotal, bratříčku?

   Pomáhal jsem Avengers s jedním úkolem, když jsem si ho všiml. Byl v obrovském davu, ale já bych ho poznal mezi miliony jiných. Vlasy měl svázané v culík, na nose černé sluneční brýle a oblečen byl do nějakého zdejšího tmavozeleného kabátu. Procházel se ulicí a ani si mne nevšiml.

   "Thore, seš OK?" otázal se Clint a lehce se mnu zatřásl.

   "Ehm... ano, ano jsem," dostal jsem ze sebe. Když jsem se opět otočil, byl pryč.

   Po zbytek dne jsem měl jiné starosti, tak jsem na něj nemyslel. Zůstal jsem tu noc ve Starktower a když byla tma, pozoroval jsem hvězdy nad tímto zvláštním městem a myslel na svého bratra. Co asi dělá?

LOKI:

   Život na Midgardu nebyl moc pohodlný. Všude samý spěch a křik. Vzhledem k tomu, že jsem se musel uskromnit s magií, aby mě nemohli vypátrat, zvykalo se mi vcelku pomalu. 

   Ten den jsem nebyl moc ostražitý. V kavárně jsem ochutnal nápoj, který zde nazývali "Černý čas s mlékem" a vracel se do bytu s odpornou pachutí v puse. Prý dobrota... Pche!

   Každopádně tam byl ten- eh- tým Avengers. Podařilo se mi je šikovně obejít a ztratil jsem se v davu smrtelníků. Thor si mě ale všiml. Zíral na mě a já měl sto chutí na něj zakřičet, ať se věnuje svým věcem. Pravděpodobně mne poznal, ale neřekl ostatním nic. Sentiment! Alespoň v tom tedy doufám, svou hlavu mám totiž docela rád.

   Doma jsem si ohřál večeři a sedl si k televizi jako každý prostý obyvatel tohoto místa a této doby. Když se setmělo, vzhlédl jsem k obloze. Mám rád hvězdy a zde vypadaly docela jinak než na Asgardu. Určitým způsobem mě uklidňovaly.

   Po pár týdnech jsem ho uviděl zase. Úplně v klidu si šel se svými kamarádíčky do restaurace, kde jsem do té doby obědval rád.

   Avengers nakráčeli dovnitř, ale naštěstí díky narůstajícímu počtu jejich fanoušků se mi opět povedlo skrýt se v davu. Vytratil jsem se hned po zaplacení. Nevypadalo to, že by se vůbec zajímali o to, kolik peněz jim dávám a raději hleděli po zcela jiných zákaznících, ale JEHO pohledu jsem se nevyhnul.

   Tohle schovávání jsem neměl nikdy rád! Prostě jsem se otočil a drze se zahleděl Thorovi do jeho očí. Pak jsem si nasadil své brýle a odešel. Tohle mohl být konec, právě teď má hra mohla skončit a já se mohl hezky loučit se svým životem. Ale ne! Loki Laufeyson, Jótun a Asgarďan v jednom, se nevzdává.

THOR:

   Už jsem si byl plně jistý, že se jedná o Lokiho. Ten pohled v jeho zelených očích jsem viděl mnohokrát, byl to pohled, který říkal, že se nebojí, že se nevzdá. Nemohl jsem ale nic dělat, pokud jsem o něj nechtěl přijít, nemohl jsem ho poslat na popravu.

   "Vaše jídlo se připravuje podle objednávky Tonyho Starka," řekla mile dívka u stolku.

   "Děkuji, jste velmi laskavá," oplatil jsem jí úsměv. "Měl bych jednu otázku."

   "Cokoliv."

   "Ten muž, co před chvílí zaplatil... Nevíte, kde bych ho mohl nyní najít?" zeptal jsem se a snažil se přitom ignorovat, jak si pročesává vlasy a její úsměv trochu opadl.

   "Kdo? Hm... Aha, jo ten. Je to takovej podivín, chodívá sem párkrát týdně, ale kam potom chodí, to vás asi neřeknu."

   Poděkoval jsem jí a věnoval jí vyžádaný autogram. Netuším ,k čemu ho potřebovala.

...

   Zabralo to několik dní, ale získal jsem o Lokiho pravděpodobném místně pobytu nějaké informace. Díky pár podepsaným sešitům a vyžádaných polibcích na tvář několika dívkám, jsem měl možnost zhlédnout záznamy z kamer a vyslechl pár kolemjdoucích.

   Znal jsem tedy ulici a možnou budovu. Anthony si již stěžoval, že ho navštěvuji dost často a moc toho sním. Jídlo na Midgardu je moc dobré i když je podáváno v malých množstvích. Pouze jsem se mu omluvil, nemohl jsem mu přece říct, že zde hledám svého malého bratříčka.

LOKI:

   Byl klid. Žádná armáda pro mě nepřišla. Nemyslel jsem, že byl Thor až tak hloupý a nepoznal mne. Že by se o mě bál a nechtěl, abych zemřel? Dojemné!

   Jeden večer, kdy v televizi dávali zrovna nějaký film o podivném útoků mimozemských tvorů na Zemi z jiné planety- která mi mimochodem nebyla známa- zaklepal někdo na dveře.