Cesta

Ok, takže tohle je povídka o jednom z příběhů ze severské mytologie. Píšu to podle dokumentu Střet bohů 5 (doporučuji!), ale neřídím se všemi fakty, které v něm jsou. Například podle něj, je Loki Thorův sluha, tak to jsem si pozměnila na klasickou bratrskou Thorki verzi :D Obři v tomto příběhu nejsou ledoví obři, ale prostě obři. Nicméně je tam pár zarážejících věcí (Král obrů dokáže zvednout Mjollnir), ale i tak doufám, že se bude líbit. 

PS: Tu poslední větu jsem si tak nějak nedokázala odpustit (eheheheh) :D 

Maya

   Přecházel tam a sem po prázdném sále, nervózní už několik dní. Ostatní už ho nemohli vystát a nechali ho trápit se samotného. Jeho podrážděnosti se nemohli vzhledem k situaci divit, ale celkově už je to nebavilo. A tak tu byl zcela sám, v prázdné místnosti, kde velkými okny prosvítaly paprsky zapadajícího slunce, než uslyšel otevírání mohutných dveří.
   Muž v dlouhém černém plášti, který právě dorazil, si sundal kapuci a odhalil tak své havraní vlasy trčící mu na všechny strany. Byl bledý, což ale nebylo způsobeno chladem okolí, nýbrž jeho původem. Svýma zelenýma očima na něj zamrkal a došel k němu blíž.
   Thor na chvilku opustil svou nervózní stránku a svého bratra láskyplně objal. Nijak nereagoval, ale oběma bylo jasné, že je mu tento projev lásky příjemný. Nestačil ani vstřebat vůni jeho vlasů a trochu se odtáhl.
   "Mluv, bratře. Mluv, co jsi se dozvěděl na své pouti," řekl a pohladil ho po studené tváři.
   "Podařilo se mi zjistit, co požadují za Mjöllnir, Thore. Je to lid vskutku umíněný," ušklíbl se. "Navrátí ti tvou zbraň, když mu za ženu dáš svou sestru Freyu."
   Odskočil od něj a vykulil oči.
   "Co to povídáš? Sestru nemohu tomuhle vystavit a otec mne potrestá," vykřikl zoufale. Pak se vrátil zpět ke svému přecházení po síni a u toho si stále mumlal.
   Loki si odfrkl a začal si sundávat plášť. Měl si první vyžádat pořádné přivítání, než mu tuhle informaci sdělil. Hromadil se v něm vztek.
   "Byl jsem dlouhé dny na cestách, Thore, pro tebe! Slova díků by jistě nebyla od cesty, nemyslíš?" zavrčel naň a poté napůl uraženě odvrátil pohled. Blonďák se zastavil a pohlédl na něj, uvědomujíce si svou sobeckost.
   "Nemyslel jsem to tak, omlouvám se ti."
   Došel k němu, přejel mu rukou po ramenu a on se nechal. Pak si ho otočil k sobě a zahleděl se do zelených kukadel, které v sobě nesly trochu zlosti.
   "Děkuji ti, bratře," zašeptal a sklonil se, aby mu mohl ze rtů ukrást polibek. Loki přivřel víčka, natáhl se, ale pak se zadrhl, když uslyšely blízké kroky.
   Thor se zatvářil opět jako ublížené štěně a pustil ho. O pár vteřin později byli v sále další obyvatelé paláce. Mezi nimi byli jejich přátelé ä Frigga, která začala Lokiho ihned objímat.
   "Jsem ráda, že jsi v pořádku, synu," řekla s mateřskou něhou a pustila ho. "Co jsi zjistil pro svého bratra, Loki?" otázala se ho a všechny pohledy na něj ihned zamířily.
   "Za navrácení zpět Thorova kladiva, požaduje vládce obrů zásnuby s Freyou, matko," řekl s zcela kamenným výrazem ve tváři. Frigga zalapala po dechu a byla to ona, která první přerušila ticho.
   "Budu si nyní muset promluvit s vaším otcem," řekla jen a vytratila se. Zanechala Thora s jeho přáteli a Lokim samotné. Vypukla zde bouřlivá debata, kdy černovlasý bůh zmizel, jakmile si ho přestali všímat a namíchnutý se skryl ve svém pokoji, kde sebou praštil unaveně o postel a brzy usnul.
   Odin si poté předvolal hromovládce k sobě a dlouze s ním debatoval. Chvíli po sobě jen křičeli, načež  byli královnou a princeznou Freyou uklidněni.
   "Je to tvá chyba, Thore. Je to jen na tvou zodpovědnost," zahřměl všeotec už po několikáté mocným hlasem.
   "Jsem si toho vědom, otče. Avšak... Přál bych si tvou radu, já jsem v koncích," přiznal.
   Dlouhovlasá bruneta ve zdobených šatech vystoupila.
   "Ale já s tím vším přeci nemám nic společného. Nemáš právo mě do toho zatahovat, Thore! Já si od obrů nic ukrást nenechala," zakřičela na něj až moc hystericky, ignorovala matku a naštvaně odešla ze sálu.
   "Půjdeš tam sám s Lokim a vyřešíte to."
   "Ale, otče," namítnul zmateně. "Co můžu dělat? Nepustí nás tam, okamžitě nás zabijí."
   "Je to na tobě, jak s tím naložíš," ukončil jejich rozhovor a poslal svého syna pryč. Ten byl tak zničený a unavený, že ho ani nenapadlo najít svého milého a ulehnout k němu.
...
   Když se probudil, byla v místnosti ještě tma. Protáhl se, zahrabal rukou na druhou část postele a zamračil se, když nikoho nenahmatal. Vydal se tedy tmavými chodbami, až narazil na pokoj, který hledal a bez zaklepání vlezl dovnitř.
   Posadil se k němu a když se mu ho šťouchání m nepovedlo vzbudit, pomohl si kouzlem.
   Rozespale promnul modré oči a zadíval se na Lokiho. Mírně se usmál a chtěl si ho přitáhnout k sobě, ale on ucuknul.
   "Nyní jsi přívětivý, to je zajímavé," zašeptal povýšeně.
   Thor si povzdychnul a zahleděl na strop.
   "Nevím, co mám dělat, Loki."
   Zelenooký bůh se krátce zamyslel a pak vklouznul pod deku blízko k němu. Přijal i ruce, které ho objaly.
   "Mám nápad," řekl Loi a skryl ďábelský úsměv, který se dral na povrch.
   Podíval se naň s očekáváním.
   "Poslouchám," řekl nadšeně.
   "Nech se překvapit." Začal prsty přejíždět po svalnatém hrudníku. "Vydáme se na cestu a já ti svůj plán povím, až přijde čas," začal si hrát s jeho ušním lalůčkem. Ucítil, jak se zachvěl.
   "Byl bych klidnější, kdyby jsi mi to prozradil hned." Zvedl hlavu a z blízkosti si ho prohlížel. Zlehka se svými rty otřel o ty jeho a zašeptal: "Jsi si tím jistý?"
   Tentokrát to už nevydržel a věnoval mu dlouhý, velmi vášnivý polibek.
...
   Již sedmým dnem Thor s Lokim putovali přes pusté krajiny jiného světa, zahaleni v dlouhých pláštích, když už to prostě musel vědět.
   "Loki, už jsme blízko. Pověz mi, co je tvým plánem," chytil ho za černý rukáv a zadíval se do jeho usmívajícího se obličeje.
   "Musíme se k nim dostat nepozorovaně, že je tomu tak?"
   Přikývl a přemýšlivě nakrčil obočí.
   "A proto..." Ďábelsky se zašklebil a do Thora se najednou zakousla zima. Místo teplého pláště měl na sobě bílé svatební šaty a přes obličej dlouhý závoj. Jeho napnuté svaly byly obaleny stahující látkou a vysoké boty ho tlačily do chodidel.
   Zmateně si odhrnul záclonu z obličeje.
   "Co to-"
    Loki se rozchechtal, což hromovládce jen umocnil tím, že začal balancovat na podpatcích.
   "Říkal jsem..." snažil se mluvit mezi smíchem. "Že... Potřebuje nevěstu... No ne?"
   Měli oba co dělat, aby se nesvalili na zem- Loki smíchem, Thor kvůli nezvyklé obuvi.
   "To je ponižující," zakňučel blonďák, když s mohutným žuchnutím spadl zadkem na zem.
   "Dostaneme se- eheheheh- do zámku a ve chvíli- heh- nepozornosti získáš zpět svou zbraň," sesunul se mu na klín a opusinkovával nazlobenou tvář.
   "Náhodou ti to sluší," zamumlal, přičemž se stále culil.
   "Je to hloupé, Loki. Hloupý, hloupý plán."
   "Máte snad něco lepšího, princezno Freyo?" políbil ho na rty.
   Thor něco nesrozumitelného zavrčel, stále ignorujíc Lokiho na svém klíně a sundal si závoj, pod kterým se nyní rýsovala dlouhá hnědovlasá paruka. Strhl si i ji a zničeně se na něj podíval.
   "To myslíš vážně, Loki?"
   "Jistě, že ano, Thore," odpověděl mu. "Vlastně je to velmi logické. Dovnitř se dostane jen nevěsta, možná ještě já, ale nikoho jiného obři dovnitř nepustí a ihned ho zabijí. Nechci tě podceňovat, zlato, ale bez kladiva, které je uvnitř, půjde dost těžko dostat se tam."
   Začal se uklidňovat a pomalu vnímat černovláska ve své blízkosti.
   "Jiná možnost není," dokončil Loki a začal mu zpátky nasazovat falešné vlasy.
   "Je to tak ponižující," zašeptal a uvěznil jeho zápěstí v moci svých dlaní.
   "Bojíš se, aby neutrpěla tvá mužnost?" pronesl s úšklebkem a oprašoval průsvitný kus svatebního ošacení ze země.
   Hromovládce něco zamumlal a zničeně svého milence objal. Rukou mu přejel přes páteř, až se dostal k zadečku, ale Loki ji zachytil dřív, než stačil něco udělat.
   "Ne, ne, ne, Thore." Mírně se na něj usmál a odsunul se od něj. "Až budeme zpátky. Teď by sis ušpinil šaty," vlepil mu drobnou pusu a stoupl si.
   Thor si ještě jednou povzdechnul, nechal se Lokim upravit a dlouho dobu balancoval na vysokých botách, kdy ho musel Loki podepírat, než si stačil alespoň částečně zvyknout.
   Putovali ještě jeden celý den, než se v poledním čase dostali před obrovské hradby sídla zlotřilých obrů, dlouholetých Asgardských nepřátel, kteří už je z dálky sledovali a bohové na sobě cítily jejich ostré probodávající pohledy.
   Byla pro ně otevřená mohutná brána a oni se dostali dovnitř, navzdory dlouhé cestě zcela bdělí. Obři je dovedli do obrovské síně s trůnem, na kterém seděl samotný zloděj.
   "Je milé s tebou obchodovat, Loki. Tedy, zda- li je to skutečně překrásná Freya," rozezněl se tichým sálem obrův hrůzu nahánějící hlas.
   "Přivádím ti zde pravou královu dceru, aby sis ji mohl vzíti za ženu svou," odpověděl bůh lsti s mírným úklonem.
   Davem se rozprostřel šum a na nepřítelově tváři bylo možno spatřit ďábelský úsměv.
   "Přijměte oba dva, synu Odinův i má nastávající, hostinu na uvítání, jelikož musíte být jistě znaveni cestou."
    "Moc rádi."
   Odebrali se ke stolu plného jídla a v tu chvíli opustily boha hromu veškeré obavy. Usedl ne zrovna moc elegantně, jak by se na dámu slušelo a nevybíravě se pustil do lákavé pečínky.
   Prudce hltal, nezapomněl si zamastit dosud ucházející oděv a hlasitě mlaskal, což se u Lokiho projevilo v podobě potlačovaného povzdechu.
   Obr se posadil vedle své nastávající/ nastávajícího a se zájmem ho pozoroval. Snažil prohlédnout skrz mastný závoj, zakrývající Thorovi obličej.
   "Jestli je to má Freya, z jakého důvodu jí... tímto způsobem?" zeptal se nevrle.
   Thor si nervózně pod závojem utřel ústa hřbetem ruky, tím pádem jeho levý rukáv získal oranžový odstín od pečeně.
   Loki nikdy pro slova nemusel chodit moc daleko a okamžitě přišel z odpovědí.
   "Po osmi dnech cesty je velmi hladová, králi."
   "A proč neodhalí svou tvář?"
   "Musíte jí odpustit, pane, je velmi stydlivá," zatvářil se bůh neplechy na oko soucitně.
   Hromovládce se po chvíli oklepal a svou mohutnou svačinu začal zapíjet spoustou džbánů piva. Jeho oblíbený nápoj stékal po bradě a vpíjel se do jemné látky na jeho hrudi a břiše.
   Thorovi se ulevilo, když si zchladil vyprahlé hrdlo a neunikl mu spokojený úsměv, který ovšem nemohli ostatní vidět.
   Obr nakrčil obočí a snažil se prohlédnout přes poloprůsvitnou ozdobu. Thor vykulil modrá kukadla a i přes vysokou hladinu alkoholu v krvi mu kolečka v hlavě šrotovala, když se k němu natáhla obří dlaň, snažící se odkrýt jeho identitu.
   Sevřel se mu žaludek. Nakonec udělal to, co mu bude Loki ještě dlouho předhazovat. Dostal ze sebe něco podobného dívčímu uchechtnutí a před nataženou ruku lehce plácl. Přes záclonu si zakryl pusu, aby jako utlumil další zženštilý chechot.
   V tuhle chvíli měl Loki co dělat, aby nepropukl v hlasitý smích, ale jelikož to v téhle situaci nebylo ani zdaleka vhodné, byl ochoten spolknout vlastní mandle, aby se tak nestalo.
   Thorovi se pomalu začínal navracet zdravý rozum a ten fakt, že tu sedí v ženských šatech. Projela ním vlna potlačovaného vzteku a oči mu rudě zablískly.
   "Proč se jí červenají oči?" zavrčel král obrů nevrle.
   "Odpusťte jí, veličenstvo. Osm dní putovala, sedm dní nespala, aby vás brzy spatřila," pravil bůh lsti.
   "Dobrá tedy." Obr se postavil a jeho velký stín hromovládce přikryl. Vzal ho za umaštěné ruce a postavil ho. Thor naň z pod závoje jen hleděl.
   "Má překrásná Freyo, staneš se mou ženou, usedneme na trůn, ulehneme spolu, ty dáš život mým potomkům..."
   Měl co dělat, aby nevykřikl. Při jeho monologu sjel pohledem za jeho záda, kde podvědomě cítil přítomnost Mjollniru.
   Loki se již dost pobavil a rozhodl se zakročit. Postavil se k nim.
   "Nyní je na čase, abyste i vy dodržel svou část dohody."
   Bylo vidět obrovo zamračení, jak se nechtěl vzdálit od představy svatební noci se svou hnědovlasou snoubenkou, ale pokýval hlavou.
   "Dohodu bych rád dodržel, věřte mi. Ovšem mí poddaní sem Thora Odinsona nevpustí, ale jestli vy dokážete zvednout to kladivo, tak prosím," zazubil se a davem se roznášel smích.
   Loki se ještě stačil usmát, než v obrově monstrózní tváři přistála pevně sevřená pěst. Další dvě vteřiny trvalo Thorovi zpátky získat svou zbraň a otočit se všem čelem.
   Strhl si závoj i s parukou a z pod zpocených pramenů blonďatých vlasů šlo vidět, jak se mračí.
   "V Odinově jménu, ustupte přede mnou."
...
   "Jste zpátky"! Frigga běžela honem uvítat zničené a unavené syny, kteří právě dorazili.
   Rád tě vidím, matko," přijmul Thor její obejmutí. Loki se zcela vyčerpán vytratil.
   Hromovládce byl nucen zdlouhavě promlouvat s otcem o zodpovědnosti, povinnostech Asgardského prince a konečně se při setmění mohl odebrat do postele. Nejdříve ale musel něco udělat.
   Bez klepání vkročil do cizího pokoje, kde se jeho zelenooký bůh zrovna převlékal do spací košile. Hodil po něm nevrlý pohled.
   "Co je, Odinsone? Je již pozdě."
   "Chtěl jsem ti poděkovat, Loki, za tvou pomoc. Bez tebe bych to nezvládl."
   "To nezvládl," řekl nezaujatě a usadil se do peřin.
   "Nemám čas na tvoji špatnou nálad, bratře. Omlouvám se, že jsi kvůli mně ztratil tolik času a musel se probíjet mezi obry," povzdychl si Thor a otočil se ke dveřím. "Jsem unavený, chci spát."
   "Počkej," zastavil ho Loki, stále sedící na posteli.
   "Také chci spát," zašeptal a po čtyřech se po matraci přiblížil co nejvíce k němu. "S tebou," dodal. Blonďák se na něj zadíval a s úsměvem přikývl.
   Ulehl k němu, jak byl zvyklý celý nahý, přitiskl ho k sobě a zavřel oči. Loki vnímal napnuté svaly obepínající jeho tělo, zavrtal nos do jeho vlasů a ucítil ruku v těch svých. Propletli si nohy, aby se jim dobře snilo.
    Loki pustil z hlavy Mjollnir a nechal si zdát o trochu jiném kladivu.