Probuď mě! - 1. kapitola

První kapitola Stucky povídky, s trochu temnější atmosférou.

Na začátku se trochu projevuje masochistická stránka mé tvorby, ale pak je to mírnější, tak se případně nenechte odradit.

 Hezké čtení.

*Niké*

-----------------------------------------------------------------------------------------------------

 

Ze zlého snu do noční můry

 

Zrezivělé mříže čpí kyselým pachem rozkladu. Hrubé okovy, které poutají jeho svobodu škodolibě vržou, ale nepovolí.

 CHCE PRYČ! TAK MOC CHCE PRYČ!

Na hlavě trnovou korunu z drátů. Zapichují své hroty do jeho hlavy. Kůže roní horké krvavé slzy.

Rezavý váleček do úst a trpká, svíravá chuť umlčí poslední volání o pomoc.

Stisknutí knoflíku, temný hukot proudu a trnová koruna mění celý svět v nekončíc agónii. Ani váleček v puse už nezastaví jeho nelidský křik.

Pak to přestane. Někdo a něj promlouvá, ale on přestává rozumnět  jeho řeči. A pak zase.

Cvak...ššššš.....bzzzzz.... křik plní celou temnou podzemní laboratoř.... a zas... a zase...  a...znovu...

 CHCE ZABÍJET. TAK MOC CHCE ZABÍJET!!!

James Barnes se probudil ze své obvyklé noční můry, zbrocený ledovým potem a neschopný pohybu. Chvíli m trvalo, než mu došlo, kde je.

Zamlženým pohledem svých tmavých očí přejel okolní prostor. Spatřil, že je v potemnělém kumbálu, nějakém skladu oblečení či co. Místnost to nebyla velká, byla však až po strop zaskládaná různými krabicemi a hodně starým šatstvem. Periferním zrakem také zahlédl masivní řetězy navrtané do zdi, které svíraly jeho paže.

Vzepjal se ze sedu a pokusil se osvobodit. Jeho provizorní věznitelé však nepolevili a on se, jako při každém svém dosavadním pokusu, zhroutil zpět k zemi. 

Winter soldier se svým vypracovaným tělem a robotickou kovovou protézou místo ruky oplýval značnou silou. Ten muž jenž jej zde věznil, však evidentně znal jeho sílu a pořídil dostatečně silná pouta, aby nemohl uprchnout. Nemohl se dokonce ani pořádně hýbat.

Ten...muž...ten psychopat jej tu drží už dobrý měsíc! Barnes by byl radši, kdyby jej ten parchant zabil. Takhle jej trápí ty příšerné sny a (nemůže nic udělat, nic rozbít, nikoho zabít!) také ty šílené a nekonečné záchvaty zuřivosti. A ještěza ním každý den chodí ten...chlap... a mluví k němu. Jeho slovům však James nerozumí. Nerozumí jeho gestům, jeho výrazu, tónu jeho hlasu, a ani důvodu, proč ho zde k sakru vězní! Ví jen, že toho muže nenávidí.

Znovu se pokusil se osvobodit. Řetězy jej však, jakoby na protest, sevřely ještě více a nepovolily. Přepadla jej svíravá úzkost a začal se zmítat v křeči. Má toho plné zuby! Chce se dostat ven! Chce vykuchat toho stupidního idiota, co ho nechce pustit! Úzkost se změnila v enormní záchvat vzteku. Cloumal sebou a křičel jako o život.

 Ani si nevšiml, že se rozletěly dveře kumbálu a dovnitř se vřítil vysoký blonďatý muž se starostlivým výrazem v pohledné tváři. Vrhl se k vojákovi a snažil se jej svými dotyky a konejšivými slovy uklidnit.

Winter soldier však přes tu bolest ve své hlavě nic z toho nevnímal.