Začít znova

Napsala jsem takovou trochu dramatickou, ale hlavně romantickou jednorázovku o Thorovi a Stevovi. Chtěla jsem to udělat trochu zajímavě a použít několik pohledů do minulosti, ale těch je tam nakonec asi víc než těch částí v "přítomnosti" :D Nicméně i tak doufám, že se bude líbit.

Maya

   "Pamatuješ si na naše první setkání? Bylo to ve spěchu a neměli jsme se po tom ani moc v lásce, abych řekl pravdu," usmál se a zesílil stisk jeho ruky. To, že se mohl dotýkat té teplé kůže ho uklidňovalo a ujišťovalo, že jeho přítel tu s ním stále je.

   "Dívky v tomhle uzdravovacím zařízení na mě stále mluví, avšak já jim nerozumím. Ptají se, jestli přijdu i další den, jakoby nevěděli, že zde chodím za tebou. Tak už se, prosím, prober."

   Poslední slova zašeptal a pohladil ho po tváři. Povzdychl si a zády se opřel o opěradlo židle. Zavřel oči a povídal dál i když věděl, že ho Steve nemůže slyšet.

   "Pamatuješ si i ten výlet do hor? Přiřadili mne do týmu s tebou a myslím ,že ty jsi z toho nadšený moc nebyl, jelikož sis s nikým v té době nerozuměl..."

   Mráz se mu pomalu zakusoval do částí těla, které nebyly zakryty teplým oblekem. Nos už měl úplně omrzlý, tváře rudé a tiše klapal zuby. Jeho spolupracovník na rozdíl od něj neměl na hlavě hřejivou čepici a bílé vločky se mu vpíjely do dlouhých blonďatých vlasů.

   "Už tam budeme?" zeptal se Thor, v jehož hlase nebylo po zimě ani památky.

   Fury je poslal na společnou misi, aby překontrolovali jedno místo, kde byla v poslední době zaznamenaná nějaká aktivita.

   Thorovi se Midgard moc líbil a tak tu trávil tolik času, kolik jen mohl. Rozhodli se tedy poslat jeho, ovšem problém byl v tom, že bůh nevycházel s každým. Když na něj mluvil Stark, často se rozčiloval, protože si ho rád pro jeho nevědomost dobíral. Clint ho jednoduše neměl rád, Natasha měla dost práce a Bruce nepřicházel v úvahu. 

   "Mělo by to být tady, ale nejsem si tím jistý. Ten přístroj od Starka sice funguje i hluboko pod bodem mrazu, jak slíbil, ale že mu nerozumím, nevzal v potaz," řekl kapitán Amerika, ale pak uviděl v dálce velká vrata budovy, z části pokryté sněhovou závějí.

   Štít držel pod zkřehlými prsty tak silně, až to bolelo. Potřásl hlavou, aby se probral a setřepal rampouchy, kterému se mu na nose pomalu vytvářely. Připravil se k možnému útoku a společně vkročili dovnitř.

   Žádné akce se nedočkali.Místo bylo čisté, bez známek toho, že by tam někdo před nimi byl.  Prošli celým komplexem už jen z povinnosti a Steve si oddychl a zároveň zalitoval ztraceného času. Do jejich chatky se tedy dostali ještě před setměním.

   "Byl tam krb. Připomnělo mi to poklidné večery na Asgardu, kdy jsme jako malí s Lokim poslouchali u ohně matčino vyprávění.

   My jsme usedli ke světlu, každý do jednoho křesla a poprvé se k sobě chovali jako přátelé," usmál se při téhle vzpomínce a krátce pohlédl na tu nehybnou tvář, jako by mu mohla odpovědět. Avšak blonďák měl oči stále zavřené, rty sevřené, bez jediného pohybu.

   

   "Váš kraj se mi tak moc líbí," řekl Thor a zacpal si pusu večeří, kterou uvařil Steve a bylo jasné, že bohu vážně chutná. "I ta volnost zde je úžasná."

   "Volnost? Moc ti nerozumím. Copak na Asgardu nemáte svobodu?" zajímal se Rogers a odložil svůj talíř.

   "Jako otcův nástupce mám mnoho povinností, naše osudy jsou již určené," povzdychl si. "Hmm... smím dostat přidáno?"

   "Tak moc ti to slušelo, když oranžová zář osvětlovala tvoji tvář a když se ti klížila víčka a ty jsi hlavou stále padal dolů, až jsi tam nakonec usnul.
   Vzal jsem tě do náruče a odnesl do tvých loží. Bál jsem se tě nějak moc dotýkat, jelikož jsem věděl, že jsi na vše velmi citlivý. Chtěl jsem-"
   "Pane Odinsone?"
   Viking se zarazil a otočil po dívčím hlase. Stála tam mladá sestřička a kdyby Thor nebyl v těchto signálech krapet opožděný, poznal by, že se pro něj snažit vypadat co nejlépe a kromě dlouhých řas, kterými mávala jako motýlími křídly, dávala na obdiv i obsah hlubokého výstřihu, za což by si jistě vysloužila průšvih u šéfa.
   "Musím vám oznámit, že už končí návštěvní doba. Je mi to líto," zatvářila se naoko smutně. "Ale přijďte zejtra, pan Rogers vám nikam neuteče," pokusila se o trapný vtip.
   "Děkuji vám, slečno." Ze zdvořilosti jí políbil ruku, protože se snažil být milý, ale pak se ihned vytratil do bytu, který měl zde na Midgardu. Samozřejmě, že přijde, vždyť v nemocnici je jeho Steve a má se probudit každým dnem.

   Tato malá dovolená jim opravdu prospěla a kapitán s bohem hromu se skutečně stali přáteli. Steve Thora viděl, jako nikdy nikoho, jako někoho, kdo ho chápe a kdo se mu neposmívá, když neví, jak otevřít plechovku coly nebo přeladit program na televizi.
   A Thor? Ten po takové dlouhé době plné práce, povinností a trápení s bratrem objevil toho nejroztomilejšího člověka, kterého kdy potkal a s kterým si rozumí.
   A pak přišla ta Tonyho party plná alkoholu, možného i nemožného a hlavně takového, při kterém promile ve vaší krvi roste neúprosně rychlým tempem.
   "Opít tady kapitána? Tomu říkám pořádná výzva," uculil se miliardář a i za Stevových protestů do něj házel jeden drink za druhým.
   "Ale já se kvůli svému metabolismu přeci nemůžu opít." Tahle věta již před dvěma hodinami zanikla v bouřlivém smíchu a veselé debaty týmu Avengers. Jediný, kdo se ještě ovládal, byl právě bůh a s úsměvem všechny pozoroval. 
   
   Hned na začátku návštěvní doby už vysoký blonďák stepoval před dveřmi Rogersova přiděleného pokoje a čekal na svolení doktora, který konečně dorazil.
   "Je zcela stabilizovaný, už mimo ohrožení života a dnes, popřípadě zítra, by se už měl probrat," odpověděl muž na jeho každodenní otázku a pustil ho dovnitř.
   "Ahoj, Stevie," řekl, když osaměli a políbil ho na čelo. Do vázy dal další květiny a začal mu číst z jeho oblíbených novin, které měl rád i on sám.

   Opileckým pohledem na něj zaměřil, uchechtl se a přitiskl se naň. 
   "Víš, že tě mám rád, Thore?" vypískl a zavrtal mu nos do vlasů. "Hmm... hezky voníš."
   Bůh byl tímto jeho chováním trochu zaskočen, ale přistoupil na jeho hru a pevně ho objal.
   "Vždyť já tebe taky," řekl mile. Rogers zamumlal něco nesrozumitelného a trochu se oddálil, aby mu mohl hledět do modrých očí. Utápěl se v jejich oceánové hloubce, avšak kvůli chlastu to tak nevnímal a prostě si ho jen prohlížel.
   V tu chvíli se Thorovi zastavil svět, všechno kolem zhaslo, zůstal pro něj jen jeho svalnatý blonďáček. Už moc nepřemýšlel a prostě se k němu sklonil a políbil ho. Steve se na něj přitiskl celým tělem, posadil se mu na klín a líbal o tak chtivě a vášnivě, až mu to Thor sotva stačil opětovat.
   Po chvíli kapitán přestal, aby se mohl vydýchat. Oči měl ztmavlé vášní, tváře trochu rudé a spokojený úsměv.
   A než stačil bůh nějak zareagovat, vstal, vzal ho za ruku a táhl ho pryč. Neskrýval své překvapení, ale nebránil se, nechtěl se bránit. A než se nadál, lehl si Steve na postel a stáhl ho na sebe.
   "Prosím, Thore..." zašeptal a zasypával ho polibky. Pokoušel se ho dostat z upnutého trička, až svolil a sám si ho strhnul.
   Zlíbal každý kousek jeho těla, nemohl se nabažit těch vzdechů, kterými ho zásoboval a pak do něj už celý roztoužený vniknul, bral si ho v neskutečném tempu , ochutnával jeho ústa a užíval si to jako nikdy. A když společně vyvrcholili, Steve se stulil do bohovi náruče a okamžitě usnul, přinutilo to Thora uvědomit si, jak dlouho na to vlastně čekal, aniž by si to před tím přiznal.

   "Ach, Steve, nerozumím ani tomuhle slovu- zkárovaný- co to může být? Nezdá se mi to moc, jako odborný článek," zamyslel se nahlas a po očku po něm pomrkával. Že by se pohnul? Ne, ne, to se mu jen zdálo.
   "Přinesla jsem vám nějaké jídlo, když jste tu zavřený celej den," zacvrlikala ode dveří jeho známá.
   "To není nutné, děkuji, já ne-" Zarazilo ho hlasité zakručení v břiše, při kterém se dívka jen usmála a usadila se s táckem k němu. Že by ho chtěla krmit?
   "Jsem Carrie, mimochodem," řekla ještě a předala mu pokrm.
   "Omluvte, prosím, mou nezdvořilost. Mé jméno je-"
   "Thor Odinson, já vím," uchechtla se.
 
   Rozespale zamrkal, trochu sebou cuknul, přičemž ho zachvátil obrovský bolehlav. Zničeně se posadil a sjel pohledem celou místnost, ve které se nacházel. Na posteli i na zemi se válelo oblečení a jak si brzy uvědomil, ne všechno bylo jeho. Vedle něj nikdo nebyl, slyšel jen šumění vody ze sprchy a pomalu se mu začínaly vybavovat zážitky z noci. Okamžitě ním projela vlna výčitek, bez přemýšlení sesbíral své svršky a šel najít svůj pokoj.
   Thor mezitím dokončil svou očistu a zmateně protáhl obličej, když našel jen prázdnou postel. Vydal se tedy k jeho pokoji a po zaklepání vkročil dovnitř.
   "Steve?"
   "Thore..."
   "Proč jsi mi zmizel?" zeptal se nevinně. Kapitán zrudnul, odvrátil od něj pohled a házel věci do své tašky, aby se mohl vrátit do bytu a přitom se snažil ignorovat tisíce jehliček.  probodávajících mu lebku.
   "Thore... Neber si to osobně, ale tohle se nemělo stát. Byla to chyba, něco takového... vztah dvou mužů..." přehodil si své zavazadlo přes rameno a chtěl bez dokončené odpovědi proklouznout kolem něj, ale bůh ho zarazil.
   "Steve, nějak ti nerozumím. Já tě mám přeci rád... a ty mne. Nevidím nic, co by nám v čemkoliv bránilo."
   Podíval se na něj skelným pohledem, zíral naň jako malé nechápavé děvče a chvíli to i vypadalo, že se mu vrhne kolem krku, ale ovládl se a vymanil se mu ze sevření. Někde hluboko v něm bylo něco, co ho nutilo jít, držet se všeho toho, co do něj hustili za jeho doby, to, že jsou to dva muži a je to naprosto nepřístupné. A pak tu byla stránka, která... kterou Steve potlačil a zmizel, jak nejrychleji mohl. 
   
   "Hihihi! Nikdy jsem nepotkala nikoho, jako jste vy," přehrávala ve svém tónu Carrie.
   Upřímně se zasmál, v její přítomnosti mu bylo poměrně dobře, zapomínal na to, že je sám a...
   "Thore?" ozvalo se vedle něj tichým chraplavým hlasem.

   Vyhýbal se mu, jak jen to šlo, protože měl v pocitech strašný guláš a raději se v nich patlal o samotě, než aby to s někým řešil. Dlouho mu to ale nevydrželo a velká akce všech Avengers ho donutila se s ním setkat.
   Myslel, že to zvládne, nepochyboval o sobě, alespoň v bitvě ne, věřil si, dokud ho z naprostého soustředění nevytrhla rána do břicha, první, druhá, třetí, dokud nedopadl zády na tvrdou zem.
   Thor v jednom okamžiku zapomněl na celou akci, na všechny ostatní. "Ne, ne, ne..." mumlal jen, salvou blesků jen strhnul několik nepřátel, kteří se kolem jeho přítele začali  shlukovat, a poklekl k němu. Nadzvedl mu hlavu, klepaly se mu ruce a slzy se mu hnaly do očí.
   "T- Thore... Tohle je u- umírání... Už zase," plácal kapitán, aby zkrotil tu strašnou bolest. Jeho krev se mezitím rozlévala a vytvářela tak rudou louži, kterou jeho oblečení  nestačilo vsakovat.
   "Ne, ty neumíráš, Steve, nesmíš mi umřít," opakoval stále dokola, aniž by si to uvědomoval a tisknul ho k sobě. Rogersovi už se zavírala víčka, už pomalu ztrácel kontrolu sám nad sebou, skoro už nic necítil a... začínal... usínat...
   "Steve, ne! Miluji tě!" zakřičel Thor zoufale, rychle, ale přesto opatrně si ho vzal do náručí, přivolal Mjollnir a horko těžko s ním vzlétl. Měl co dělat, aby ho držel co nejpevněji a zároveň tak, aby mu ještě více neublížil.
   Z jeho těla se pomalu vytrácelo teplo, život a kapitán zavřel na dlouhou dobu oči.

   "Steve!" zaječel bůh nadšeně, jako malá školačka, okamžitě pustil z hlavy všechno a všechny včetně Carrie, praštil zadkem o zem u jeho postele a nesmírně šťastný koukal do toho několikadenním spánkem pomačkaného obličeje.
   "Ehm, já... Půjdu to oznámit doktorovi," protáhla dívka uraženě, že už jí není věnována pozornost a vytratila se.
   "T- Thore?"
   "Ach, Steve, jsem tak rád, že již jsi vzhůru a zdráv," usmál se na něj a pohladil po zpocené tváři.
   "Jak dlouho jsem spal?" zachraptěl tiše. "Snad ne dalších 70 let."
   "4 dny. Měl jsem o tebe velký strach a-"
   "A proto jsi flirtoval s tou sestřičkou?" zeptal se kapitán s jasným podrážděním. Vzbudil se, ještě se ani nevzpamatoval a první co viděl bylo to, jak se jeho přítel chichotá s nějakou přepudrovanou courou, to na něj bylo trochu moc.
   "Ne, já přeci-"
   "Thore, nesnaž se."
   Do místnosti k nim vešel muž v bílém plášti s jeho zdravotní složkou.
   "Dobrý den, pane Rogersi. Byl jste v bezvědomí po 4 dny, utrpěl jste velkou ztrátu krve, ale už jste zcela v pořádku. Následky ne- eh... pane Odinsone, už je po návštěvní době, musím vás požádat, abyste odešel."
   Jen smutně pokýval hlavou a bez jediného pohledu věnovanému svému příteli, odešel.
   Doktor pokračoval, ale Steve ho nějak neposlouchal. Všiml si obrovské kytice, hromady jeho oblíbených časopisů a novin a jeho mysl zahalil zvláštní pocit.
...
   Čas jít domů. Thor už na sobě měl své Asgardské brnění, vyšel ven ze Starktoweru, kde byl nucen poslouchat Furyho přednášku.
   "Heimda-"
   "Thore, zadrž!" Ucítil ruce na svých ramenech, otočil se a hleděl přímo do blonďákova obličeje.
   "Já jsem se ti chtěl omluvit za své chování," vydýchával se Steve. "A- uf- vím, že jsi u mě celé ty dny byl, vím vše a chci ti za to poděkovat."
   "Není za co, Steve," řekl upřímně a usmál se. Celé dny na něj mluvil a teď, když už ho mohl slyšet a odpovídat mu, ztratil řeč.
   "Neměl jsem se k tobě takhle chovat, byl jsem sobecký a hloupý, ještě jednou se omlouvám, Thore." Aby dodal svým slovům na důvěryhodnosti, objal ho. On jeho objetí vděčně přijal.
   "Pozdě jsem si všechno srovnal v hlavě, odpustíš mi a začneme znovu?" zamumlal do jeho vlasů. Na odpověď nečekal, vzal jeho tvář do dlaní a jemně ho políbil. Byl v tom až po uši, netoužil už po ničem jiném, než ho k sobě tisknout na vždy- on toho blonďatého boha miloval.
   Thorovi se v hlavě ozval hlásek, který říkal, jak moc ho chce a že si ho už konečně může vzít.
...
   Začali opravdu znova. Vyfintěný Thor si pro Steva přišel s kytkou a pozvánkou do restaurace, kde společně povečeřeli. Ač se kapitán ze začátku z velké pozornosti všech okolo červenal, za chvíli už mu to bylo jedno a večer si užil. Ani jeden z nich pravděpodobně nepostřehl naštvanou mladou slečnu, sledující je z druhé strany místnosti, hluboce se mračící a litující, že riskovala průšvih u šéfa, protože to přeháněla s parfémem a velkým výstřihem, aby se snažila sbalit teplého boha.
   Bylo to opravdu jako první rande dvou studentů, jen s tím rozdílem, že tihle dva byli už hodně dlouho dospělí, ale oba na svůj věk rozhodně nevypadali.
   "Miluji tě, tak moc tě miluji," šeptal vzdychajícímu kapitánovi do ucha. Ten zatínal nehty do jeho zad, nedočkavě se pohyboval proti němu a všechno, včetně jeho výchovy a pravidel, kterými se do teď řídil, pustil z hlavy. Důležitý byl už jen Thor- jeho Thor.
   "Taky tě- ah!"