Na dvě strany

12. kapitola

"Bylo mi jasné, že si to rozmyslíš. Já tě ale ke svému plánu již nepotřebuji." protáhl Loki k Thorovi.

"A jeho," ohlédl se na Steva: "s potěšením zabiju."

Naneštěstí se ohlédl právě, aby uviděl, jak po něm kapitán skáče. Jeho útok se Lokimu podařilo vykrýt jen částečně a oba se svalili na zem.

Když se kouzelník soustředil na zmrazení Thora, zapomněl na stevovy provazy, které se uvolnily.

Voják byl však tak ztuhlý a promrzlý, že nevěřil, že by dokázal Lokiho porazit sám. Rychle se tedy postavil, využil toho, že se překvapený nepřítel teprve sbíral ze země, popadl svůj štít a vší silou jej vrazil do ledu svírajícího boha hromu. V tom se objevila úzká podlouhlá prasklina, mrazivé vězení však Thora nepustilo.

Steve už neměl čas udělat nic dalšího. Bůh lsti byl už na nohou a zbraň připravenou. Kapitán provedl zoufalý výpad vpřed a šikovné vyrazil rukou Lokimu zbraň.

Teď byli oba neozbrojení. Rozzuřený sok oplatil Rogersovi jeho troufalost několika přesnými ranami. Steve se zakymácel.Cítil, jak jej druhý muž chytá pod krkem.

Z ruky zlého boha vycházel ohromný chlad. Bezmocnému kapitánovi se stahovaly plíce a mozek mu přestával pracovat. Z posledních sil vykopl nohama a cítil, že něco trefil. Uslyšel překvapený výkřik bolesti a stisk na krku se uvolnil.

Z posledních sil doklopýtal k ledové kře, věznící jeho přítele. V odlesku ledu viděl, jak za ním Loki znovu sebral svou dýku. Už se nedokázal držet na nohou. Sesul se k zemi a pohlédl na Thora.

Kapitán Amerika věděl, že se blíží jeho konec.

Takhle chtěl umřít.

S pohledem na muže, kterého ctil, obdivoval, miloval a který o tom... snad ani nevěděl.