8. kapitola
Kapitán Amerika se rozhlížel po původci toho hlasu, byl však tak oslepen světlem, že vůbec nikoho neviděl. Pak světla najednou zhasla a Steve uviděl, že hala se změnila. Ostatní figuríny byly odsunuty ke zdem a okny pronikalo matné světlo.
Naproti němu stál napůl skrytý ve stínu bledý vysoký muž. Měl dlouhé černé vlasy a zelenočerný oblek Asgarďana.
"Loki! Ty máš být uvězněn v asgardských celách!" vykřikl rozhořčeně Steve.
Boha lsti, jako by jeho slova potěšila: "Bratříček neměl to srdce mě tam nechávat. Dokonce mi i pomohl s únosem... tamtoho... zvířete" mávl ledabyle rukou do kouta, kde si kapitán zhrozeně všiml zmláceného a zkrvaveného profesora Bannera. Na krku se mu blyštil nějaký obojek, který zjevně zabraňoval jeho přeměně na Hulka.
"Lžeš" řekl sebejistě voják: "Thor by nikdy nepodrazil Avengers."
Loki se pobaveně zasmál.
"Smutné, ty tvé falešné ideály. Ale když už je řeč o Avengers... Kde jsou? Kde je zbytek vašeho...ehm... týmu?"zeptal se sarkasticky.
Kapitán si umínil, že z něj ten parchant nic nedostane. V té chvíli mu však zapípal mobil a než se stačil podívat, co se stalo, vyletěl mu přístroj z ruky.
"Ty lidské vynálezy..." zamumlal Lokia snažil se z ukořistěného aparátu něco vyčíst. Po chvíli se usmál.
"Výborně. Ostatní Avengers už brzy také dorazí na večírek."
Lehce mobil rozdrtil v ruce a pak jediný pohledem přikázal figurínám, aby se rozestoupily.
Rogers na nic nečekal a ihned vyrazil na nepřítele.
Loki se však neobtěžoval ani pohlédnout na hrozbu, která mu od něj hrozila. Jen zvedl svůj pohled ke stropu a silou vůle strhl na kapitána střešní trám.
Steve se jen tak tak stihl zastavit, aby se vyhnul padajícímu kolosu. Ze stářím prolezlé konstrukce se vyvalil oblak prachu a třísek. Rogers se rozkašlal, ale zároveň se rozhlížel kolem sebe a hledal nepřítele. V tom ucítil kolem kotníků provazy.
Pevná lana jej omotávala a snažila se jej strhnout k zemi. Bojoval, vzpínal se, kroutil sebou, ale všechno marně. Očarované provazy jej strhly na zem k trámu a pevně mu tam přivázaly ruce.
Prach ze strženého trámu pomalu opadal a Steve uviděl zlého boha, jak se k němu pomalu blíží.
"Když jsem se posledně pokusil Zemi podrobit," začal Loki:" Byl váš tým šašků jediný, kdo se mi opravdu postavil. Byl jsem sice poražen úplnou náhodou, přesto je mi však jasné, že abych měl cestu volnou, musím vás zničit."
Steve si všiml dlouhého, zřejmě ostrého nože v jeho ruce.
"Jednoho po druhém."
Teď Loki došel až k němu a přiblížil svůj nůž k jeho obličeji. Rogers si všiml, že jeho ostří je nerovnoměrné a zubaté jako kus ledu.
"Pozdrav z Jotunheimu," zapředl bůh lsti s pohledem na dýku. Pak začal přibližovat její ostří blíže a blíže ke kapitánově krku.
Náhle se však zastavil. Strnul, jako by uslyšel něco, co jeho obět ne. Pak si hluboce povzdechl, odstoupil a otočil se ke dveřím haly.
Ozvaly se něčí kroky, šramot kliky a za okamžik z nich vyšel Thor.
Žádné komentáře:
Okomentovat