Ironman vkročil do jedné místnosti, která se od těch ostatních nijak výrazně nelišila. Byla stejně bílá a prázdná jako ty další... až na postavu ležící v rohu pokoje.
Muž byl ke zdi připoután mohutnými řetězy. Vlasy mu splývaly kolem hubeného obličeje a lepily se na'n. Místo do černo- zeleného hábitu byl oblečen do bílého trika, které na sobě neslo několik krvavých fleků a roztrhaných riflových kalhot. Boty neměl a vypadalo to, že je v bezvědomí.
Tony se k Lokimu rozběhl a ihned vzal jeho obličej do kovových rukavic.
Bůh měl stále zavřené oči, ale z úst mu vyšel slabý sten. Stark si prohlédl čerstvé krvavé rány na jeho bledé kůži. Kolem krku měl stále ten odporně vypadající obojek, pod kterým mu vznikaly ošklivé modřiny.
"L- Loki? No tak! Loki, prober se!" Tony s ním trochu zatřásl a on slabě zafňukal, což u něj bylo dost neobvyklé. Bolestně otevřel oči a tvář se mu zkřivila úzkostí.
"Ž- že ti to trvalo," zachraptěl a pokusil se o ten svůj typický škleb, ale celý se třepal.
"Počkej, já..."
Přerušil ho opět ten děsivý hlas. Loki se při něm otřásl ještě víc a lehce vytřeštil oči. Stark ho pustil a otočil se.
Proti němu stál vysoký muž. Měl elegantně učesané hnědé vlasy a hnědé oči. Na sobě měl černý oblek s pláštěm, ve kterém vypadal až nechutně děsivě.
"Opět vás zdravím, Anthony," řekl radostně a probodával jej pohledem.
Tony ohrnul ret a pořádně se narovnal. V Ironmanově brnění se snažil působit sebevědomě, ale byla v něm malá dušička.
Žádné komentáře:
Okomentovat