Návštěva

Takže tohle je jedna z těch povídek, co jsem vytvářím, když mám šílenou náladu. Vážně je vcelku dost zvláštní, divná, pitomá, takže... Nemůžu udělat nic jiného, než popřát příjemné počtení. :)

   Bloňďatý muž se jako správný Američan cpal pizzou u televize. Snažil se pochopit seriál, který právě běžel. Naprosto nechápal tento styl života, ale jelikož mu Fury vynutil volno, neměl na výběr.

   Od první společné Avengers akce to byly dva roky a od té doby ho S.H.I.E.L.D. posílal na mise. Teď ho ale nepotřebovali a tak byl nucen trávit čas tímto způsobem.

   Skoro si oddychnul, když uslyšel zaklepání na dveře. Netušil, kdo by za ním chtěl přijít, ale byl rád za jakékoliv rozptýlení. Byl rád, když spatřil Natashu.

   "Ahoj vojáčku, smím dál?" usmála se, nečekala na odpověď a proklouzla kolem něj dovnitř.

   "Rád tě vidím," řekl po pravdě Steve Rogers. Udělal jí kávu a posadili se ke stolu.

   "Přišla jsem za tebou, abych se ujistila, že ses mi tu neunudil k smrti," řekla mile. Pokýval hlavou.

   "Trčet tu moc příjemné není, to je pravda," usmál se. "Jsem ale velmi potěšen tvou návštěvou, Nat."

   Rudovláska si usrkla horkého nápoje, načež trochu zaklela, když si spálila jazyk.

   "V pořádku?" zeptal se Steve starostlivě, ale nedostalo se mu odpovědi. Místo toho se ďábelsky ušklíbla, až ho zamrazilo. Než stačil cokoliv udělat, usadila se mu na klíně.

   "N- Nat... Co to děláš?" dostal se sebe přiškrceně, když se na něm začala vrtět. Ruce mu položila na ramena a přitiskla se blíže k němu.

   "Neříkej, že se ti to nelíbí," zavrněla mu do ucha. Rogersovi naskočila husí kůže.

   Začínal se červenat, ale mozek mu nepřestával pracovat na plné obrátky. Pořád si uvědomoval, že tohle je zatraceně špatně. Nemohl říct, že by se mu Natasha nelíbila, ale do teď mu byla skvělou kamarádkou a její momentální chování ho překvapilo.

   Líbala ho na krku a tvářích a začala si hrát s knoflíčky u jeho košile. Z obličeje jí ten úsměv stále nezmizel a to byla ta věc, která kapitána děsila nejvíce.

   Opatrně ji vzal za boky a trochu ji od sebe odsunul, dřív, než by se mu začala hrnout krev do nevhodných míst.

   "Nat," chtěl začít mluvit, ale ona ho dravě začal líbat. Vzal jí obličej do dlaní a v dostatečné vzdálenosti si ji prohlížel. Měla rozmazanou rudou rtěnku po tvářích a zelené oči jí jiskřily. Stále se naň ďábelsky zubila a své dlaně z něj nesundala.

   Dech se mu zrychlil, když spatřil, jak se jí v očích zablísklo a úsměv se rozšířil.

   "Co se děje, kapitáne?" Ještě jednou se k němu pokusila přitáhnout. Nahnula se, aby si mohl prohlédnout její tělo v upnutém tričku.

   "N-ne," odpověděl nesmyslně.

   "Tak tohle se ti nelíbí," zamrkala na něj a prsty ho pohladila po napůl odhaleném hrudníku. Zachvěl se. "Moudrý chlapec," pronesla tiše. 

   Steve zalapal po dechu, když se začala měnit přímo před jeho očima. Vlasy měla teď tmavší a delší a konečky se lehce kroutily nahoru. Stavba a výška jejího, nyní už jeho, těla se přetvořila. Změnilo se i oblečení, stejně jako oči změnily jen svůj odstín a intenzitu. Jediné, co zůstalo stejné, byl výraz v obličeji- do morku kostí mrazivý úšklebek.

   Překvapený Rogers ztratil řeč a snad na pár vteřin přestal i dýchat. Ozubená kolečka v hlavě se zastavila, planeta se přestala otáčet, místností se chvíli ozýval jen jeho zrychlený tlukot srdce.

   Muž na jeho klíně stále neprojevil známky nepohodlí a svými dlaněmi začal opět mapovat jeho tělo, než se Steve probral a nevybíravě ho chytil za zápěstí.

   "Něco v nepořádku?" zeptal se Loki a pokusil se k němu znovu přitisknout co nejvíce.

   "Co tady děláš?!" zakřičel konečně. Ten jeho tón boha vůbec nezneklidnil a dál se naň vesele díval.

   "Přišel jsem tě navštívit, není to snad dost jasné?" Zavrtěl se na něm a sledoval jeho nasupený výraz na rudnoucím obličeji.

   Prudce vstal a tím ho shodil na zem úplně. Na vteřinu zaváhal, jestli ho má hned chytit pod krkem nebo kontaktovat Furyho. A jelikož Loki spokojeně ležel na zemi a pozoroval ho, rozhodl se dojít co nejrychleji pro telefon.

   Černovlasý bůh lsti byl ihned na nohách a Rogerse zastavil. Otočil si ho k sobě a opět se usmál. I přes jeho protesty mu začal palcem očisťovat tvář od rtěnky a nepřestával se u toho culit.

   Steve zavrčel a prudce ho od sebe odstrčil. Než ale stačil sáhnout po mobilu, ten pod jeho rukou zmizel.

   "Ale Steve, proč tuhle chvíli kazit příchodem těch vašich šašků? Můžeme využít téhle chvilky samoty..."

   Pohledem sjel celou jeho postavu a mlsně si olízl rty.

   "Vážně by nebylo vhodné, aby sem dorazili právě teď," uchechtl se, když zaostřil pohled na jeho rozkrok. Kapitán o krok ucouvl, zčervenal ještě více, dlaněmi si přikryl choulostivou část těla a upřímně se zamračil.

   "Tak naposledy, než tě vážně a bez rozmyšlení zabiji, co tu děláš?!" zakřičel hystericky.

   "ještě se uvidíme," řekl hrůzu nahánějícím, ale i smyslným hlasem. "Přijdu za tebou," dodal ještě, než před jeho očima zmizel.

   Steve tam ještě delší dobu stál. Pak se rozhodl pro okamžitou sprchu a poté spánek. Nějak pořád nemohl vstřebat to, co se právě událo.