11. kapitola
Steve se odvrátil ke Starkovi, Natashe a Clintovi a pevným hlasem řekl:
"Thora jsem viděl naposledy v hotelu. Řekl mi, ať tam počkám."
Nemusel se ani dívat, aby věděl, že se Loki usmívá. Noční bůh pokynul figurínám. Ty se okamžitě hnuly a začaly odvádět vězně do dveří, vedoucích, podle nápisu nad nimi, do návrhárny.
"Konec tlachů. Koneckonců už musíte jít," pobídl je rozveseleně Loki.
"Tvůj bráška přijde a naplácá ti na prdelku!" mrkl na něj urážlivě Tony Stark.
To už je ale manekýny tlačily ven z haly.
Bůh hromu vše pozoroval ukryt v temném rohu místnosti, kam se ukryl před zraky svých přátel.
Ze začátku nepochyboval o správnosti svého počínání. Avengers svým lehkomyslným jednáním zlo jen přitahovali. I jeho bratr sem přijel zezačátku jen za ním. Pomohl by mu zbavit Zemi těchto magnetů na maléry a sám by Zemi také opustil a nechal tuto planetu v rovnováze.
Přivíral oči i nad tím , že měl jeho bratr se superhrdiny v plánu něco nepochybně zlého.
Měl na paměti masakr v New Yorku. Hodlal tu oběť podstoupit.
Pak se ale... zamiloval. Steve, před tím jen nepříliš zajímavý voják, byl pro něj nyní vším. Vším na světě, a on jej hodlal chránit. Byl bláhový, když doufal, že zůstane v bezpečí na hotelu, zatímco on půjde bratrovi domlouvat, aby Steva ze svého plánu vynechal.
Kapitán Amerika sem přišel zachránit doktora Bannera. A i přes Thorovu zradu se svého přítele zastává!
A Stark, Natasha i Clint mu věří!
Věří, že je zachrání!
A on se jich ve své zaslepenosti chtěl zbavit...
Bůh hromu dostal sám na sebe vztek a ihned, jak se dveře za Avengery se skřípotem zavřely, vyšel ze stínu přímo k Lokimu.
Ten k němu byl nyní zády a opět promlouval ke kapitánovi:
"Lhal jsi kvůli mému bratru i za cenu ztracené důvěry?" opět vytáhl svou smrtící dýku: "Jak šlechetné... stejně už své přátele neuvidíš, takže je to jedno."
Thor spatřil, že bůh lsti už zase pozvedává svůj nůž a tak zvolal:
"Přestaň Loki!"
Na tváři černovlasého muže se na chvilku objevil výraz dítěte, jehož někdo ruší ze hry. Pak ale znovu pokračoval.
Thor už zvýšil hlas a natáhl ruku, aby přivolal Mjölmir
"Nech jej! Není rozumné..."
Bůh neplechy bleskurychle sekl ostřím Steva přes tvář.
Kapitán cítil, jak se mu kůže mrazem spálila. Ten lezavý mráz prostupoval celým jeho tělem jako jed. Sykl bolestí.
Loki se plynule otočil a zalil zaskočeného bratra do obrovské kostky ledu. Jeho zorničky se tím soustředěním zbarvily do červena.
Nešťastný Thor Odinson strnul s rukou nataženou zmražen ve velké ledové kře a Mjölmir spadl na podlahu jako bez života.
Steve Rogers se zděšeně díval do bohových modrých očí, které, jako by jej prosily o odpuštění.
Uahh! (Ano, opravdu musím svoje dojmy vyjadřovat nesmyslnými zvuky :D)
OdpovědětVymazatHey, tohle bylo ale smutný :( I když, Loki je stejně nejvíc cute, když se takhle chová ^^ To že mu Thor pomáhá jsem vůbec nečekala, ale když jsem si to přečetla, úplně jsem se bála že si se Stevem jen hrál a že ho vlastně nemiluje :O Ale když ho miluje, je to dobrý ^^ I když, to že je v ledu zas asi dobrý neni :(
Těším se na další díl! ^^
Jakmile se v téhle povídce objevil Loki, začala jsem se v něm úplně vyžívat, protože je, jak říkáš, prostě nejlepší :-D . A já úplně miluju citově vypjatý pasáže a jsem ráda, že je to vidět :-) .
Vymazat*Niké*