Loki/ Bucky 1. kapitola

Přidávám 1. díl nové povídky se slíbeným netradičním párem. Zatraceně neumím vymýšlet názvy, takže prostě Loki/ Bucky, pardon. :) Přijde mi to jako zajímavý pár. Buckyho prostě zbožňuji a Loki je tam kvůli sestře, která si povídku s ním vyprosila.  Nicméně, doufám, že se bude líbit.

   "Tohle je ten legendární zimní voják, kvůli kterýmu tady kapitán tak vyšiluje?"

   Tým Avengers společně s Lokim sledoval velkou obrazovku, která živě promítala záběry z kamer. V průhledné cele seděl na židli James Barnes a zaujatě zíral do země. Už několik dní nepromluvil.

   "Nic moc, teda," pokračoval Loki ve svém monologu, ale pohled od obrazovky neodtrhl.

   "Mírni se, bratře," řekl mu Thor, když spatřil nervózního kapitána a Loki se ušklíbl. Věděl, že při sebemenším náznaku vzpoury, půjde rovnou zpátky do Asgardského vězení. A to se mu vážně nechtělo...

   "Mohu za ním zkusit zajít," posmutněle pronesl Steve, ale věděl, že z toho asi nic nebude. Zkoušel ho rozmluvit už několikrát, stále marně. Bucky sice naň občas vzhlédl, ale neřekl nic. Nabízené jídlo většinou odmítal, tudíž vypadal dosti pobledle a většinou jen ležel na posteli, která byla v rohu místnosti.

   "Takhle toho nedosáhnete," pokračoval s úšklebkem bůh.

   "Máš lepší nápad?!" zavrčel Tony Stark podrážděně. Tohle už ho vážně začínalo unavovat.

   "To jsem neřekl."

   Do místnosti k nim vešel Nicky Fury.

   "Myslím, že pro dnešní den toho bylo dost a můžeme to tu rozpustit."

   Tony nadšeně zajásal a odešel se před spaním opít. Fury nesnášel, když se mu tady na základně potuloval s chlastem, ale co nadělal. Dokud je tu bude všechny kvůli Barnesovi držet, nic s tím nenadělá.

   Všichni se tedy odšourali unaveně do postele, každý zde měl přidělený pokoj. Steve ještě smutně pohlídl na obrazovku, protáhl obličej a šel spát.

...

   Byla už tma a tým jen tiše oddechoval. Bůh lsti ale nespal. Vstal z postele a kouzlem se oblékl. Vyplížil se z pokoje a zamířil ke kamerám. Jedním máchnutím ruky je vypnul.

   Vešel do místnosti s celou uvnitř. Rozsvítil, když uslyšel před sebou pohyb. Díval se do zmatených očí Buckyho Barnese. Posadil se naproti němu.

   "Dorazil jsem sem včera společně s Thorem a dozvěděl se, že tu ti šašci mají problém s tebou."

   Voják na něj hleděl stále mlčky, ale v očích se mu lehce zablýsklo.

   "Ano, já vím. Mně se v té zatracené cele taky nikdy nelíbilo."

   Buckymu se teď mírně rozšířily zorničky.

   "O co se snažíš?" zachraptěl několik dní nepoužívaným hlasem. Loki se lehce usmál.

   "Nejde mi o nic. Pouze mi je z téhle společnosti zle a nudím se. A někdo tě rozmluvit musel," mírně se ušklíbl.

   Voják na něj vzhlédl s mírně překvapeným pohledem a došel k němu blíž. Jeden druhého si měřil a hodnotil, až to bylo trochu trapné.

   "Kdo jsi ty?"

   "Jsem víc než všichni z těchto smrtelníků dohromady. Jsem bůh. A jinak sám sebe s ostatními neprobírám. Věř mi, víc vědět nepotřebuješ."

   "Bohu klamu se věřit nedá," pronesl Bucky neutrálně. Loki nad tím pozvedl obočí. Tak přeci o něm něco věděl...

   Říkali, že když budu spolupracovat zařídí snížení trestu. Trestu za co? Jen jsem plnil rozkazy," pokračoval a sledoval Lokiho výraz. Ten se nehýbal. Rozuměl mu a chápal ho.

   "Měl jsem být do konce svých dnů v Asgardském vězení. Ale nyní jsem tu. Nepřišel jsem tě sem přesvědčovat, aby ses jim podvolil. Pomáhat," řekl jasně ironicky, "jejich týmu," zase ironie," je ale stále lepší než jedna nudná místnost do konce života. Přemýšlej nad tím."

   Naposledy si ho projel pohledem. Zkontroloval jeho vypracované paže a zmatený obličej, pak vstal a odešel. Ještě před tím zhasnul a Buckyho i jej opět pohltila tma. Modrooký zabiják ještě chvíli zíral do černé prázdnoty, než si lehnul a usnul neklidným spánkem.