To známé... 5. kapitola

Tak vážení, tohle je předposlední kapitolka Stucky povídky. Snad se bude líbit. :)

   "Tony, omlouvám se, ale... Nevěděl jsem, kam jít a co dělat a... Mám takový dojem, že tu brzy bude naštvaný Fury."

   Stark si povzdychl.

   "No... tak si alespoň ohřejeme tu pizzu. Nechci, aby na mě řval a já měl prázdnej žaludek."

   Loki pokrčil rameny a kouzlem se oblékl a ohřál mraženou sýrovou pizzu.

   Všichni čtyři se sešli u stolu a zavládlo trapné ticho.

   Nejvíc kusů snědl černovlasý bůh, poté Bucky a jeden kus zbyl Tonymu a Stevovi.

   "Takžééééé... Ty," ukázal na Buckyho. "A náš bloňďáček jste...?"

   Dotazovaný muž se zatvářil vyděšeně, pak se podíval na kapitána a opatrně kývl.

   Pak promluvil Loki.

   "A ty máš být jako kdo? Je mi sice strašně líto, ale neslyšel jsem dosud o tobě."

   Steve Rogers se na svého přítele omluvně podíval.

   "Já... Podle všeho se jmenuju James Barnes, ale jsem známý spíše jako Winter soldier."

   "Aha," řekl neutrálně bůh a u toho pokrčil rameny.

   Toto setkání by se dalo označit jedině za trapné nebo divné. Ovšem horší bylo, až když na střeše přistál vrtulník a do Stark toweru vtrhli ozbrojení agenti včele s Furym.

   "Starku a Rogersi, prosím, ustupte od nich."

   "Taky vás rád vidím," usmál se Tony a postavil se. Loki se na všechny sebevědomě šklebil a Steve bránil svého milého vlastním tělem.

   "Opakuji, okamžitě ustupte!" Nikdo se ani nehnul.

   Najednou se roztříštilo okno a dovnitř skočil bloňďatý bůh s kladivem v ruce. Setřepal ze sebe střepy a vykročil k nim.

   "Hele, Vikingu, ty dveře tu nejsou pro srandu."

   "Přísahám," začal Thor a na důraz máchal Mjolnirem kolem sebe. "Přísahám, že zda se dotknete mého bratra, postaví se proti vám celý Asgard."

   "Pane, váš bratr je zde hleda..."

   "Můj bratr je zde z rozkazu Odinova. Otec ho na Zemi poslal a to, že bydlí nyní u Anthonyho, je zcela vůle obou dvou."

   Fury se odmlčel ,ale zbraně stáhnout nenechal.

   "Dobrá tedy, ale tento muž, pak Barnes, se obvinění a zatčení nevyhne. Má na svědomí řadu mrtvých a spoustu škod."

   Bucky zakňučel, sotva slyšitelně už se chtěl přišourat k němu. Steve ho ale zarazil. Otočil se naň.

   "Bucky, já tě nenechám odejít. Znovu už ne! Ty už přece nejsi... Já... Miluju tě."

   Poté se otočil zpět k mířícím zbraním.

   "Já ho nedám. Již není takový, za jakého ho považujete."

   "Tohle je poslední varování."

   "Zabijte mě!"

   Agenti se pomalu blížili k němu a snižovali kruh kolem nich.

   Pak ve strašlivém tichu zaslechli Tonyho hlas.

   "Loki... Prosím. Kapitán je kámoš."

    Poté následovalo lehké povzdechnutí a oba vojáčci ucítili dotek něčí dlaně.

   Objevili se v lese u nějaké dřevěné chatky. Tony máchl rukou.

   "Pojďte, myslím, že tam mám nějakej chlast."

   Došli dovnitř. Stark každému něco nalil, sám to ihned vyžunkl a nalil si další. Loki to do sebe taky kopnul, Bucky to nedůvěřivě usrkával a Steve to ochutnal a hned odložil.

   "Takže hrdličky," ozval se znovu Tony. "Už jsme asi všichni pochopili, že náš kamarád Nick moc nadšenej není. Bude potřeba něco vymyslet. A pokud možno co nejrychleji, whiskey nám už dochází." Zatřepal prázdnou flaškou.

   "Navrhuji změnu identity," vložil se do toho Loki. "Furyho by to na chvíli zmátlo a ty bys mohl s Rogersem někam zmizet. Jako náhradní řešení to myslím stačí."

   Lepší nápad neměli.

...

   Vybrali si menší domek na pláži, tak daleko, jak jen to bylo možné. Byl to jeden z mnoha Starkových domů a tak nebyl žádný problém.

   Loki objevil nové holičské dovednosti a vykouzlil Buckymu docela obstojný nový účes.

   Pak se vrátili zpět s tím, že Furymu neprozradí nic, ani kdyby mu mělo druhé oko vypadnout. A najednou... Najednou byli Bucky a Steve zase sami.

   Unaveně sebou mrštili na postel. Pak se Steve připlazil ke svému miláčkovi a prohrábl mu- teď už krátké- vlasy.

   "Moc ti to sluší," pípl. Bucky se na něj poprvé za celý den usmál a jemně ho políbil.

   Kapitán ho objal. "Jsem unavený," špitl.

   "Nevadí," řekl tmavovlásek a přitulil se k němu, aby se mu leželo pohodlně.

   "Máme na sebe času hodně."

   Naposledy ho políbil na temeno hlavy a do ucha pošeptal: "Sladké sny."