Takže tahle kapitolka je trošku delší a mírně přeslazená. Doufám, že to nevadí.
Když se zbavil prvotního šoku, vstal a šel udělat snídani. Udělal Buckyho oblíbená vajíčka se slaninou a talíř donesl do obýváku.
Za chvíli se dostavil i Bucky, umytý a oblečený pouze do kalhot. Usmál se na Steva a pustil se s ním do jídla. Trošku blbli a nakonec se krmili navzájem.
Oba měli mastnou pusu a neustále se culili. Kapitán si ji utřel kapesníkem a potom i svému příteli. Ten mu poděkoval upřímným úsměvem a pak mu padl do náručí a sledoval televizi.
Po dvou hodinách si kapitán všiml, že mu Bucky v náručí usnul. Starostlivě mu odhrnul vlasy z tváře. Víc si ho k sobě přitiskl a zavřel oči. Po koupeli krásně voněl.
Rukou mu přejížděl po holých svalech na břiše, které se mu nepatrně zvedalo. Pak se omylem dotkl jeho levé, robotické ruky a cukl sebou. Byla studená.
Tmavovlásek se probral a zmateně se podíval na svého společníka. Ten se zatvářil omluvně a vlepil mu polibek na tvář.
Už už chtěl litovat, ale Bucky se naň usmál. Posadil se, aby mu mohl vidět do očí, které měly modř celého Pacifiku.
Steve přemýšlel, jak rychle se dokáže z přátelství vyklubat láska. A byla to vůbec láska?
Několik minut pouze seděli a usmívali se na sebe. Ticho přerušil až Bucky.
"Ehm... Ukážeš mi svaly, prosím?" Kouknul na Steva tím svým štěněčím výrazem. Kapitánovi cukaly koutky. Přikývl.
Nechal si sundat tričko a položil se na záda. Bucky si klekl na zem a očima těkal po jeho břiše. Nakonec po něm začal přejíždět prsty. Cítil, jak se Steve chvěje, ale usmívá se.
"Moc pěkné," řekl. Teď už ho hladil celou dlaní. Nechal ji tam položenou a sklonil se k němu. Měli obličeje tak blízko u sebe. Hleděli jeden druhému do očí.
A nakonec se políbili. Tohle už nebylo jen lehké dotknutí rtů. Tohle byl vášnivý a dlouhý polibek.
Steve jeho obličej vzal do dlaní a odmítal ho pustit. Bál se, aby mu Bucky neutekl. Ten však nehodlal.
Také mu objal krk a kapitán sebou opět cukl. Bucky se odtáhl.
"Promiň... To ta ruka. Nejsem... Pomiň." Vstal a odešel do ložnice. Rogers zůstal jako omráčený ležet na gauči.
Věděl, že za to Bucky nemůže. Věděl, že tak moc se mu snaží neubližovat a oplácet mu pohostinost.
Šel za ním. S tričkem se neobtěžoval. Dveře byly zavřené. Zarazil se a zaklepal.
"B- Bucky?"
"Jdi pryč, prosím."
"Bucky, co se děje?"
"Jsem zrůda. Raději jdi pryč!"
"Nic se nestalo. A navíc... Já tě mám rád Bucky. A vždycky budu..."
Ticho.
"Můžu za tebou?"
Ticho.
Kapitán otevřel dveře a viděl vojáčka ležet na posteli, hlavu v dlaních. Jedné lidské, jedné kovové.
Lehl si k němu a objal ho. prohrábl mu vlasy a políbil na ucho.
"Chceš říct něco vtipného?"
"Hmm," zamumlal zvědavě.
"Jsem ještě..ehm... panic."
Bucky okamžitě zvedl hlavu a vykulil na něj oči.
"A- a před válkou...?"
Steve zavrtěl smutně hlavou.
"A teď... Nikdy jsi nebyl s holkou nebo... s klukem?"
"Ne," nervózně.
Očekával, že se rozesměje nebo něco, ale Bucky mu jen pošeptal: "A hodláš ještě dlouho být?"
Rogers se začervenal. Pak ucítil opět jeho rty na svých. Vlastně to byla jen pusa. Jedna kraťoučká. Pak druhá, třetí, čtvrtá... nespočet.
Položil se na něj a dva holé hrudníky se dotýkaly. Stále mu pusinkovat tvář a pomalu se přesouval na krk.
Postupoval pomalu, nikam nespěchal. Bylo teprve ráno a oni měli celý den. Tento, příští, přespříští...
Pomalu ho hladil. S robotickou rukou postupoval opatrně. Už se trochu zahřála teplem Stevova těla.
Pak se mu posadil na klín. Prsty mu opět přejížděl přes bříško a kapitánovi svaly se napínaly. Bucky sklonil hlavu a začal mu bříško líbat. Steve se culil. Lechtalo to a bylo to zatraceně příjemné.
Oba si užívali každý dotek a každý polibek. Byli propletení do sebe, dva milující lidé, usměvaví, spokojení a... svoji. Osud je rozdělil, pak zase spojil, doufali, že navždy.
...
Už bylo odpoledne, když se dostatečně jeden druhého nabažili. Celou dobu se od sebe nehli. Nespěchali, neměli proč.
Bucky se pak unavený zase schoulil do jeho náručí a zavřel oči.
"Budeš spát?" zeptal se Steve. Jeho společník jen přikývl a usnul.
Stevovi se spát nechtělo. I když věděl, že ho jeho milý nevnímá, prohrábl mu vlasy a políbil ho.
"Dobrou, zlatíčko."
Bucky se zavrtěl a zamumlal jeho jméno ze spánku.
Nechal si sundat tričko a položil se na záda. Bucky si klekl na zem a očima těkal po jeho břiše. Nakonec po něm začal přejíždět prsty. Cítil, jak se Steve chvěje, ale usmívá se.
"Moc pěkné," řekl. Teď už ho hladil celou dlaní. Nechal ji tam položenou a sklonil se k němu. Měli obličeje tak blízko u sebe. Hleděli jeden druhému do očí.
A nakonec se políbili. Tohle už nebylo jen lehké dotknutí rtů. Tohle byl vášnivý a dlouhý polibek.
Steve jeho obličej vzal do dlaní a odmítal ho pustit. Bál se, aby mu Bucky neutekl. Ten však nehodlal.
Také mu objal krk a kapitán sebou opět cukl. Bucky se odtáhl.
"Promiň... To ta ruka. Nejsem... Pomiň." Vstal a odešel do ložnice. Rogers zůstal jako omráčený ležet na gauči.
Věděl, že za to Bucky nemůže. Věděl, že tak moc se mu snaží neubližovat a oplácet mu pohostinost.
Šel za ním. S tričkem se neobtěžoval. Dveře byly zavřené. Zarazil se a zaklepal.
"B- Bucky?"
"Jdi pryč, prosím."
"Bucky, co se děje?"
"Jsem zrůda. Raději jdi pryč!"
"Nic se nestalo. A navíc... Já tě mám rád Bucky. A vždycky budu..."
Ticho.
"Můžu za tebou?"
Ticho.
Kapitán otevřel dveře a viděl vojáčka ležet na posteli, hlavu v dlaních. Jedné lidské, jedné kovové.
Lehl si k němu a objal ho. prohrábl mu vlasy a políbil na ucho.
"Chceš říct něco vtipného?"
"Hmm," zamumlal zvědavě.
"Jsem ještě..ehm... panic."
Bucky okamžitě zvedl hlavu a vykulil na něj oči.
"A- a před válkou...?"
Steve zavrtěl smutně hlavou.
"A teď... Nikdy jsi nebyl s holkou nebo... s klukem?"
"Ne," nervózně.
Očekával, že se rozesměje nebo něco, ale Bucky mu jen pošeptal: "A hodláš ještě dlouho být?"
Rogers se začervenal. Pak ucítil opět jeho rty na svých. Vlastně to byla jen pusa. Jedna kraťoučká. Pak druhá, třetí, čtvrtá... nespočet.
Položil se na něj a dva holé hrudníky se dotýkaly. Stále mu pusinkovat tvář a pomalu se přesouval na krk.
Postupoval pomalu, nikam nespěchal. Bylo teprve ráno a oni měli celý den. Tento, příští, přespříští...
Pomalu ho hladil. S robotickou rukou postupoval opatrně. Už se trochu zahřála teplem Stevova těla.
Pak se mu posadil na klín. Prsty mu opět přejížděl přes bříško a kapitánovi svaly se napínaly. Bucky sklonil hlavu a začal mu bříško líbat. Steve se culil. Lechtalo to a bylo to zatraceně příjemné.
Oba si užívali každý dotek a každý polibek. Byli propletení do sebe, dva milující lidé, usměvaví, spokojení a... svoji. Osud je rozdělil, pak zase spojil, doufali, že navždy.
...
Už bylo odpoledne, když se dostatečně jeden druhého nabažili. Celou dobu se od sebe nehli. Nespěchali, neměli proč.
Bucky se pak unavený zase schoulil do jeho náručí a zavřel oči.
"Budeš spát?" zeptal se Steve. Jeho společník jen přikývl a usnul.
Stevovi se spát nechtělo. I když věděl, že ho jeho milý nevnímá, prohrábl mu vlasy a políbil ho.
"Dobrou, zlatíčko."
Bucky se zavrtěl a zamumlal jeho jméno ze spánku.
Žádné komentáře:
Okomentovat