2. kapitola
Steve stál jako omráčený. "Kdo to udělal?" ukázal rozmáchle rukou na rozdrcený pokoj.
"To zjistíme", zavrčel bůh hromu. Kapitán hořel touhou pátrat po ztracených vědátorech a najít viníka té spouště. Náhle mu však zčistajasna vytanula na mysli skutečnost, že je vlastně ještě v trenclích a že se bude muset obléci. Pohlédl na Thora. Byl to sice jeho přítel a neměl před ním co skrývat, přesto se však vedle něj, oblečeného a ozbrojeného válečníka, cítil polonahý velice nesvůj. Asgarďan, jako by vycítil jeho rozpaky, zčervenal a spěšně vyšel ze dveří.
Steven rychle zamířil ke protější stěně pokoje.Vyhnul se přitom roztrhané palandě, spadlému trámu a zbytkům čehosi, co dříve bývalo drahé víno z meziválečných let. Kapitán odbyl smutnou červenou loužičku se slovy: "Stejně bych ho nevypil," a přešel ke stěně. Před očima všech vetřelců se zde skrýval tajný trezor, který byl, co Steve věděl, pouze jeho tajemstvím. Zatlačil na správné místo ve stěně a ven se vyklopila masivní kovová schrána s číselníkem a skenerem oční sítnice. Zadal patřičný kód a přiblížil oko ke skeneru. Na malé obrazovce hned vedle se objevila fotografie jeho obličeje, lemovaného blond vlasy, z něhož na něj zářily jeho modré oči.
Myšlenkami bůhvíproč zabloudil k jinému modrookému muži s blond vlasy. Ihned vzápětí ho však dostal z hlavy, jelikkož se trezor právě otevřel. Vyňal zevnitř svou kapitánskou uniformu a štít se symbolem hvězdy.
Když později vycházel z pokoje a pohlédl do modrých očí čekajícího boha hromu, neubránil se úsměvu. Jdou znovu do akce!
Žádné komentáře:
Okomentovat