5. kapitola
V této kapitole se stane to, na co jsme všichni čekali...
Přistáli na pláži na měkkém světlém písku poblíž hotelového městečka, kterými bylo celé Manui doslova poseto. Po nedlouhém hledání si našli ucházející hotel blízko pobřeží. Nyní stáli v útulném apartmá se dvěma ložničkami, obývacím pokojem a čistotou zářící koupelnou.
Thor byl nadšený z tradiční havajské květinové výzdoby a každý pokoj si musel prohlédnout. V jednom pokoji sebral ze stěny květinový řetěz a pověsil si ho kolem krku. Chtěl už už jít do koupelny, aby se mohl patřičně obdivovat, když si všiml Steva, který dosud stál u dveří z chodby a měřil si jej přísným pohledem.
"Nějaké bližší zprávy od kovového muže?" zeptal se napůl omluvně.
Kapitán odtrhl pohled od bohovy květinové ozdoby a zkontroloval svůj mobil: "Vůbec nic."
Bez jasného cíle neměli co dělat a tak voják neodporoval, když jeho společník navrhl, aby se šli "smočit do vln Mitgardu." Zašli si koupit plavky a pak už zamířili na pláž.
Když Steve ucítil pod nohama rozehřátý písek a uslyšel magické šumění moře, zapomněl na jejich misi a na všechny starosti. Nadšení boha hromu bylo nakažlivé a tak už spolu tryskem běželi vstříc vlnám. Voda byla báječně teplá a tak začali hned plavat.
Steve se rozhodl, že si po dlouhém letu pořádně protáhne svaly a nabral rychlost. Téměř vzápětí za sebou uslyšel šplouchání blížícího boha hromu, který rozhodně nechtěl zůstat pozadu.
"Jak chceš... jdeme závodit!" zvolal Rogers a zrychlil svá tempa. Thor bojovně zaryčel a také on začal prudce zrychlovat. Mohl se snažit jak chtěl, Steve byl zkrátka lepší. Ve volných chvílích chodil voják plavat a to se projevilo. Doplaval k velké žluté signální bóji a tam se udýchaně zastavil.
"Vyhrál jsem," smál se a sledoval poraženého přítele. Ten byl rudý jako rak a klel cosi v jazyce, který kapitán neznal. I čekal tedy na něj a cítil se šťastný. Po dlouhé době strachu a nejistot, opravdu šťastný.
Asgarďan doplaval k bóji a jednou rukou se zachytil její stěny. Udělalo na něj velký dojem, jak ho ten pozemšťan porazil. A jelikož to byl vždy tak trochu horkokrevník a rozhodoval se obratem sekundy, udělal něco, co Steve poněkud nečekal. Volnou rukou si ho k sobě přitáhl.
Zaskočený kapitán však omylem ostříkl nešťastníka Thora velkou sprškou slané vody, jak rozhodil rukama. Ten se celý rozkašlal, okamžitě Steva pustil a začal si vytírat z očí slanou vodu.
"Promiň, promiň!" omlouval se Steve, rudý jako rajče.
Bůh hromu se znovu chytil bóje, tentokrát však odplaval od druhého muže trochu dál. Ve tváři se mu zračila směsice zahanbení a smutku.
Kapitán se rozhodl. Připlaval k němu a vtiskl mu nesmělý polibek. Chutnal slaně.
Asgarďan se zatvářil, jako by právě dostal vysněný dárek. Zároveň však Steve v jeho očích viděl zmatek a pochyby, jaké cítil on sám. Otevřel ústa a snad chtěl něco říct, když vtom se přes něj převalila vlna a on náhle kašlal a prskal, jako předtím jeho přítel.
Ten se hlasitě rozesmál: "Nevím jak ty, ale já už mám dnes vln Mitgardu plné zuby."
Přivolal k sobě své kladivo a Steve se s povzdechem nechal sevřít do bohovy náruče.
Pak už vyletěli k hotelu jako špunt ze šampaňského.
Žádné komentáře:
Okomentovat