Zdravím všechny. :)
Tahle jednodílná povídka začíná skoro stejně jako Avengers, ale v podstatě jsem jim tam dala trochu jiný kecy a hlavní rozdíl je v tom, že Loki si vůbec nepřišel pro tesserakt, aby ovládl Zemi.
Jo a asi vás musím upozornit, že jsem nikdy neviděla Frankensteina (ani nevím, jestli to píšu dobře), jen takovou tu krátkou OUAT verzi, takže je to úplně smyšlený a nevím, jestli dobrý.
Je to dost podobný Poutu, jen o něco pitomější, víc scifi, ale jinak to s tím nemá nic společného.
Mimochodem, píšu tesserakt ne tesseract, protože se mi to takhle líbí víc. ;)
Opět v rámci možností přeji hezké počtení.
Tahle jednodílná povídka začíná skoro stejně jako Avengers, ale v podstatě jsem jim tam dala trochu jiný kecy a hlavní rozdíl je v tom, že Loki si vůbec nepřišel pro tesserakt, aby ovládl Zemi.
Jo a asi vás musím upozornit, že jsem nikdy neviděla Frankensteina (ani nevím, jestli to píšu dobře), jen takovou tu krátkou OUAT verzi, takže je to úplně smyšlený a nevím, jestli dobrý.
Je to dost podobný Poutu, jen o něco pitomější, víc scifi, ale jinak to s tím nemá nic společného.
Mimochodem, píšu tesserakt ne tesseract, protože se mi to takhle líbí víc. ;)
Opět v rámci možností přeji hezké počtení.
Maya
"Není to nic jednoduchého," pokračoval ve vysvětlování Eric Selvig a ředitel S.H.I.E.L.D.u a lukostřelec ho soustředěně poslouchali. "Je to brána, portál. Dokáže vyzařovat neskutečnou energii."
"A co se děje teď?" zeptal se Clint, čímž přerušil doktorův už tak moc dlouhý monolog, a ukázal na počítač, u kterého seděl jeden ze jejich zaměstnanců.
"Začíná to, vyzařuje to přesně taková čísla, takovou energii, jak jsme si mysleli... Počkat! Ne, je to silnější, větší," mumlal muž u monitoru a všichni tři pozorovali údaje ukazované počítačem.
"Vypadá to, jako by to chtělo bouchnout nebo tak něco," konstatoval neodborně Barton. Z tesserraktu začala vycházet silná modrá záře.
"Ustupte," zavelel Fury a to už je oslepil kruh světla a na vyvýšeném místě se v rozpouštějící se mlze začala objevovat postava vysokého muže.
Místnost celá ztichla. Jediné, co bylo slyšet, byl zrychlený dech všech v sálu. Nejméně desítka agentů v rukou třímala nabité zbraně, připravena okamžitě zasáhnout, pokud to bude nutné. Čekalo se jen na vetřelcovu reakci. Když se však nově příchozí jen rozhlížel kolem sebe, chopil se iniciativy Fury.
"Identifikujte se a sdělte nám důvod vašeho příchodu," řekl sebevědomě. Muž se stále k ničemu neměl. Už na první pohled vypadal skoro na pokraji smrti. Havraní vlasy měl divoce rozcuchané, na neuvěřitelně bledé zpocené kůži se občas objevilo trochu tmavě rudé zaschlé krve nebo několik načernalých spálenin.
"Prosím, položte to žezlo," ozval se znovu Nick a vetřelcovy zelené oči ho zaostřily a zúžily se. Vypadal jako kočka na lovu.
"Nemám v úmyslu vás nějak ohrozit," promluvil poprvé a narovnal se, aby mohl velmi pomalým krokem vykročit naproti nim. Čišela z něj jakási elegance, i když vypadal jednoduše na umření. Agenti pevněji sevřely zbraně a jejich hlavně sledovaly každý jeho pohyb.
"Kdo jste?"
"Mé jméno je Loki," obdařil je zářivým úsměvem, přičemž odhalil dokonale bílé zuby, které vůbec neladily s celým zevnějškem. "Loki z Asgardu."
"Loki," promluvil znovu Selvig a sjížděl ho pohledem. "Thorův bratr," vydechl. Loki nad tím protočil oči. Teď nebyl čas se dohadovat. Už byl jen asi 5 metrů od těch tří mužů, stále propichován zaměřovači zbraní.
"Ano, přesně tak. Jsem rád, že se vám nemusím dále představovat. Nicméně, proč jsem vás poctil svou návštěvou? Jde o ten tesserakt. Potřebuji ho."
"Víme o vašich činech spáchaných na Zemi tím vaším robotem proti svému bratru. Pochybuju o tom, že jste sem přišel v míru," řekl Fury a bůh neplechy v jeho tváři spatřil jakési zaváhání, možná strach, kdo ví?
"Když myslíte... Avšak já vás mohu ujistit, že jediné, o co mi jde, je ta kostka. Tak kdybyste dovolil a předal mi ji," pokynul mu. "Poté mne již nemusíte nikdy spatřit. Možná..." opět jim věnoval úsměv, ale s nikým to ani nehnulo.
"Je to bůh. Bůh klamů a lží, nevěřil bych mu ani nos mezi očima," zašeptal doktor Selvig řediteli S.H.I.E.L.D.u, ale Loki jej samozřejmě dobře slyšel.
"Jste chytrý. Avšak zřejmě ne dost, protože kdyby ano, už by jste mi ten tesserakt vydali. Já mám velkou trpělivost, pánové, ale právě teď mám trochu naspěch, takže kdybyste byli tak laskaví..." vykročil směrem k nim.
"Ani hnout nebo dám povel a..."
"A zastřelíte mne? Ach, beru to zpět, nejste chytří ani jeden," odsekl Loki a dál si vykračoval za nimi. Žezlo v jeho pravé ruce vydávalo modrou záři jako ta kostka, po které toužil, a čím více se k nim s touto zbraní přibližoval, tím větší z něj šla hrůza.
"Odkud máte to žezlo a co s ním hodláte dělat?" zeptal se Fury a pozvedl dlaň, aby dal svým agentům najevo, že se bude brzy střílet. Ještě jeden krok...
Loki, ignorujíc první otázku, se stále nezastavil a tichým, ale přesto vražedným tónem pravil: "Cokoliv, co bude třeba."
"Střílejte," zavelel jednooký a bohovu tvář ozdobil lehký úšklebek.
"Pokud chcete zábavu, tak prosím."
...
Podařilo se mu dostat se ven dříve, než celý komplex vybouchl. Tlaková vlna s ním sice zacházela jako s hadrovou panenkou a odhodila ho několik desítek metrů kamsi do háje, ale byl to přeci bůh a pár odřenin ho ani trochu nezajímalo. Hlavní bylo, že celou dobu svíral v pravé ruce žezlo, které před svým výletem ukradl z Thanosovým komnat- jestli ho najde, bude ho několik hodin krutě mučit a až pak ho zabije, ale to teď nebylo důležité- a v levé kufřík s tesseraktem.
Poté, co se ho ti ubožáci pokoušeli všemožnými způsoby zastavit, pár z nich zabil a zmocnil se toho, pro co si přišel. Pak za pomocí magie usmažil několik systémů počítačů, které následně vybouchly. Sám se snadno stihl v tom zmatku i se svým lupem vypařit a měl podezření, že ten jednookej bastard s pár svými poskoky zmizel, takže se výbuchu možná vyhnuli a zdrhli. No co, už je přeci neuvidí.
Když už měl všechno, co potřeboval, stačilo jen dopravit se na místo. "Vypůjčil" si nějaké služební auto, aby si mohl během řízení odpočinout, protože ho to všechno nějak zmohlo a začínala na něj doléhat únava z jeho cesty.
Po pár hodinách zastavil a vyšel na nepříliš příjemný vzduch plný prachu. Chvíli šel mezi natěsnanými bytovkami pěšky, než došel k jedné, která byla skoro na rozpadnutí. Vešel do ní a začal sestoupávat schody do sklepa.
Ucítil lehký tlak, mírný závan příjemného tepla a výjev šedivé místnosti se změnil na pokoj připomínající nemocnici. To původní byla jen iluze, krycí kouzlo, kdyby ses sem někdo někdy náhodou rozhodl podívat. A taky kvůli Heimdallovi, aby ho neměl šanci vypátrat, i když už s nejvyšší pravděpodobností ví, že Loki není mrtvý, a hlavně kvůli Thanosovi, u kterého po pádu z Bifrostu skončil a od kterého právě utekl. Před tím mu ovšem ukradl žezlo s obrovskou energií, které potřeboval pro svůj útěk a následnou obranu.
Na Zemi nebyl něco přes rok a půl a měl docela strach z toho, jestli je vše tak, jak to tu zanechal. Spěšně všechno projel pohledem, ale naštěstí nenašel žádnou změnu. Na stolech se povalovaly součástky, rozbité a rozebrané kousky bývalých elektronických spotřebičů, u zdi stála obrovská směsice všeho možného slepená a sesvařovaná ve stroj, široký i vysoký na dva metry. Vedle něj byla větší postel, ve které se nacházelo mužské tělo přesně tak, jak ho zanechal. Měl o něj velké obavy. On sám skoro zemřel, takže tu teď byla určitá možnost, že by se kouzlo, které ho drželo ve stavu neponičeném, zrušilo. Muž byl mrtvý už docela dlouhou dobu, něco přes 70 let, ale stejně vypadal, jakoby zavřel oči teprve teď.
"Ahoj, miláčku," pozdravil ho, na chvíli se usadil na matraci k němu a přejel mu rukou po hnědých vlasech. "Omlouvám se, že jsem tu u tebe nebyl tak dlouho, měl jsem... práci."
Vzpomněl si, jak tu ze začátku jen ležel a brečel nad kouzlem zakonzervovaným tělem svého mrtvého přítele. Jak chtěl taky zemřít, jak se trápil, jak plakal a křičel. Jak trávil noci v knihovně a hledal něco, cokoliv, co by mu mohlo poradit. Dokázal vyčistit a zašít otevřené rány, ale mrtvého znovu nevzkřísil. Mocné bytosti, které by mu mohli pomoct, například jeho nevlastní otec, se rozhodně nezajímali o něco takového jako o mrtvého Midgarďana.
Když ho našel v horách, bez ruky a bez života, věděl, že není připraven se ho vzdát a nechat ho zemřít.
A tak začal se stavbou toho stroje. Tolik let se uchyloval na Zemi, neustále to zkoušel, znova a znova, ale nefungovalo to. Několikrát už byl blízko, dokázal jeho životní funkce na malý okamžik spustit, než vynález selhal, protože neměl stabilní zdroj energie. Tu mu mohl poskytnout právě tesserakt.
"Slíbil jsem ti, že tě ochráním a zklamal jsem."
Loki mluvil tiše a se slzami na krajíčku. Tady nebyl nikdo, kdo by ho přitom mohl pozorovat. Vstal a došel ke stolu, kde předtím odložil kufřík. "Nyní to můžu napravit. Můžu ti konečně navrátit život."
Vytáhl modrou kostku a chvíli s ji prohlížel. Vypadala tak kouzelně a majestátně. Fascinovala ho. Věděl o ní díky Thanosovi, který mu o ní řekl a zřejmě ji potřeboval pro jiné účely, ale hold Loki byl rychlejší a chtěl ji pro vlastní potřebu. Vnořil ji na patřičné místo do svého stroje a vrátil se opět k ležícímu muži.
"Neměl obavy, Bucky, tentokrát to vyjde," pravil a začal mu do holé hrudi jehlami připínat dráty a hadičky. Poté mu připoutal nohy i jedinou jeho ruku koženými pásy, jak už to dělal mockrát, aby ho silný proud náhodou neshodil z postele.
"Brzy budeme zase spolu, po takové době..." usmál se bůh a přešel zpět k přístroji. V ruce stiskl páku.
Lokiho tlukot srdce se zrychlil, napětím přerývavě dýchal, čekal až se přístroj spustí.
Jenže se nestalo nic.
"Ne, ne... To je... nějaká chyba," zašeptal černovlásek vyděšeně. "J- jen chyba," zopakoval. Okamžitě se rozběhl k zářícímu tesseraktu napojeného ve výčnělku, odkud měl stroj brát potřebnou energii. Překontroloval ho. Vše bylo, tak jak být mělo.
"Proč to nefunguje?! Mělo to přeci fungovat!" ječel Loki a začal lomcovat se spouštěcí páčkou, což opět nemělo žádný účinek, ale patřilo to ke klasickým reakcím zoufalých lidí, podobně jako když praštíte ovladačem od televize nebo mobilem o stůl, když přestane fungovat.
Až na to, že Loki nebyl člověk, byl jen zoufalý.
"Mělo. To. Fungovat," odděloval Asgarďan slova mezi jednotlivými kopy do boku jeho vynálezu. "Fun- go- vat, pro- to- že..." pokračoval ve vyřvávání, než se vyčerpáním sesunul k zemi. "... protože ty musíš žít," špital v pláči a položil si obličej do dlaní. "Mu- síš," zalykal se. Praštil sebou zády o podlahu a pozoroval bílý strop skrz slzy.
"Pamatuješ si, Bucky," začal, když se trochu uklidnil, "jak jsem pro tebe vytvořil kopii Howardova létajícího auta a ty jsi mi pravil, že jsem génius? Tak nejsem. Vždyť i v té vaší hloupé Midgardské legendě doktor oživí vlastní monstrum. Avšak tomu pomáhaly blesky a já si o Mjollniru, který by mi snad mohl pomoci, mohu jen zdát. Jde o to, že ta energie je nestabilní," vykládal a najednou se zarazil. Otřel si mokré tváře a posadil se, aby se mohl rozhlédnout a spatřit svůj suvenýr donesený z jiného světa.
"To žezlo," vydechl Asgarďan. Dostalo ho přeci sem, na Midgard, a patřilo Thanosovi, který má přeci obrovskou moc. V mžiku byl na nohou a třímal kouzelné žezlo v obou rukách. Namířil na místo s tesseraktem a soustředil se.
Náhlý výtrysk modrého světla ho oslepil, ale když znovu otevřel bolavé oči, spatřil, že se stroj rozběhl. Avšak hlavně to bylo slyšet. Zároveň se polonahé tělo na posteli začalo škubat jako v křeči, když do něj hadičkami začaly proudit silné elektrické výboje.
Neubránil se úsměvu, protože... Tohle už vypadalo nadějně.
...
Celé tělo ho bolelo jako čert, pálilo a svědilo a měl pocit, jako by se mu srdce chtělo probít z hrudi ven. Přerývavě dýchal, každý nádech mu trhal krk a stále se bál otevřít oči.
"Bucky?" uslyšel nad sebou. Váhavě zamrkal a spatřil hubený bledý obličej orámovaný ebenovými vlasy, které mu padaly do tváře.
"Lo- ki?" zachrčel.
"Bucky, lásko, ono se to vážně povedlo," usmíval se a v očích se mu leskly slzy štěstí, které se ale snažil potlačovat.
"Co se- sta- lo...?" zavrtěl se a najednou na Lokiho vytřeštil modrá kukadla. "Kde mám ruku?!" vyjekl stále pošramoceným hlasem. Levá část trupu a beder byla znecitlivělá, bůh neplechy to tak zařídil, protože tušil, že až to kouzlo poleví, bude to zřejmě chvíli bolet.
"Přišel jsi o ní při tom pádu, ale ne- neházej sebou, ublížíš si," snažil se ho držet na místě. "Bucky, poslouchej mě! Nedokážu vytvářet nové živé tkáně, avšak mohu ti vyrobit náhradu," vysvětloval mu, ale jeho přítel sebou pořád házel, napínal pásy a snažil se vykroutit.
"Jsem mrtvý, jsem mrtvý, mrtvý, mrtvý, mrtvý," mumlal a nadzvedával se, ale Loki ho tlačil zase zpátky.
"Nejsi, Bucky, slyšíš? Byl jsi, ale teď jsi naživu a jsi tady se mnou. Musíš se utišit, no tak. Pověz, co je tvá poslední vzpomínka," ponoukal ho k mluvení, aby se Barnes uklidnil a nesnažil se sám sobě ublížit. Hlavní bylo, že si pamatoval jeho, tak teď už jen, aby se nezabil a on nemusel začínat zase od znova.
Přestal sebou škubat a kulil na něj modré oči jako na nějaké zjevení.
"Byl tam Steve," zašeptal po chvíli. Černovlásek se při tom jméně naježil, ale nedal nic najevo, aby ho nevylekal. "A střílelo se. A pak najednou... já nevím. Prostě jsem padal, nestačil jsem se zachytit," pokračoval a pak k němu vzhlédl.
"Loki..." vydechl najednou, jako by mu až teď došlo, že mluví s ním. "To tys mě... odtamtud dostal? Tys mě zachránil? Tímhle?" ukázal bradou na dráty ve své hrudi.
"Vlastně ano. Docela dlouho jsi mne trápil, nechtěl jsi se probudit," pousmál se Loki trochu smutně.
"Tak to je docela dobrý, že mám za kluka šílenýho boha," zachraptěl a taky se usmál. Přesně takhle už v něm Loki viděl svého přítele, už se sám sobě podobal, jen ta chybějící část těla ho děsila.
"Odděláš mi to a odpoutáš mě?"
"Ano, jistě, vzpamatoval se Asgarďan a začal pomocí jehel vytahovat drátky z jeho prsou, což se neobešlo bez siláckých řečí, ale i potlačovaného úpění bolestí. Poté ošetřil rány a už méně drasticky ho zbavil pásů.
"Ale polibek nedostaneš. Před chvílí jsi byl ještě mrtvý a tak tvůj dech testovat nehodlám. Umyji si tě a až poté tě znásilním."
"Ty seš parchant. Právě jsem se vzbudil, myslíš, že zrovna teď, auh, toužím po bolesti v prdeli? A, uh, navíc nemám ruku," naříkal James, když ho Loki podpíral, aby se mohl posadit na posteli. Nebylo to snadné, protože Bucky skrz zaťaté zuby stejně skučel bolestí. Bůh neplechy ho znal až moc dobře, aby věděl, jak si teď připadá, I když se měli velmi rádi, neradi projevovali zranitelnost, ani sobě navzájem. Často se i v posteli prali o to, kdo bude nahoře a tohle bylo poprvé, co černovlásek před svým přítelem projevil svůj cit v podobě slz.
"Jak dlouho jsem... byl mimo?"
"Asi 73 let," pravil bůh klidně, ale jak sebou Bucky v leknutí trhl, vyklouzl mu a přepadl z postele na zem.
"Takže... všichni jsou mrtví," konstatoval tiše.
"Asi máš pravdu," povzdechl si Loki a usadil se vedle něj na podlahu. Barnes se opíral pouze pravou rukou, jelikož neměl na výběr, a trochu převažoval doleva.
"I Steve... Byl to můj nelepší kamarád," špital.
"Nejspíš i ten."
"Ale... měl v sobě to sérum, možná... Možná to s ním něco udělalo a třeba ho najdeme," uvažoval a už opravdu přepadl a narazil si záda. Asgarďan mu naznačil, aby se nehýbal a pro něco si došel.
"Mimochodem, nevím, co ten můj vynález udělal s tebou. Myslím konkrétně toto," ukázal na tesserakt a Bucky k němu sjel pohledem.
"Takže mám šanci, že budu nezničitelnej, nesmrtelnej nebo třeba radioaktivní a za chvíli vybouchnu?" zeptal se nezájmově. Pořád byl v takovém šoku, kdy mu spousta věcí nedocházela. Například to, že on, sakra, vstal z mrtvých!
"Vše je, i díky těch pokusům na tobě od Hydry, jak jsem je pak musel za trest zabít, možné," odpověděl Loki a poklekl k němu s krejčířským metrem, kterým začal brát míry jeho jediné ruky.
"To mě má uklidnit?" pozvedl nad tím jedno obočí a pozoroval ho při práci.
"Ne, avšak tohle třeba ano," sklonil se k němu a vlepil mu pusu na čelo.
"To nepomohlo ani trošku," zalhal Bucky.
"Dělal jsem, co se dalo," ušklíbl se. Trochu se zarazil, když spatřil, že Jamesovy oči se lesknou slzami a třesou se mu rty. To nebylo kvůli puse, to bylo kvůli tomu všemu ostatnímu. Kvůli jeho smrti i smrti všech blízkých, kromě té Lokiho. On byl jediný záchytný bod, jeho jediná milovaná věc od té doby, co otevřel oči v této době.
Loki ho viděl poprvé takhle... bezradně. Zlomeně. Ztraceně.
"Víš ty co? Vyrobím ti tu nejhezčí ruku na všech devíti světech. Pamatuji si moc dobře, jak odmítl mou pomoc bezruký Týr, když mu ji můj syn ukousl. Zasloužil si to a já bych mu asi opravdu nepomohl, avšak zklamalo mne, že nežadonil o mé služby. A proto si to vynahradím na tobě. Potom ji ozdobíme flitry a balónky a uděláme si večírek, jelikož není moc osob, které by vstaly z mrtvých."
"A co Ježíš?" zasmál se Bucky v pláči. Miloval ty jeho kecy.
"No jo, to byl skvělý chlapík. Chodili jsme spolu na pivo, ale po tom incidentu s Bohem a tak jsme se museli rozejít, ještě teď mě to bolí," vymýšlel si Loki a tvář muže pod ním zářila.
"Ty odpornej lháři," chechtal se a jednou dlaní si utíral mokré tváře.
"Prosím, jen Lháři, děkuji. A teď pojď. Jakou tedy chceš tu ruku? Růžovou nebo žlutou s jednorožci?" dráždil ho. Usmíval se, ale radost uvnitř jeho srdce byla mnohem větší a silnější, než jakou dával najevo. To jejich vzájemné špičkování, škádlení a urážení jen maskovalo ten nádherně sentimentální fakt, že ti dva se mají rádi.
Ale tohle nebyl happyend, to byl jen šťastný začátek s pokračujícím akčním dějem, protože někde trošku jinde se sešla skupinka o lidech a bohu, aby vyřešila tu záležitost ohledně zmizení tesseraktu. Thor se hádal s Furym o tom, čeho je a není jeho bratr- o kterém se před několika hodinami dozvěděl, že není mrtvý a byl vyslán, aby ho přivedl na Asgard- schopný. Steve tomu jen nevěřícně přihlížel.
"Loki? Takovej ten černovlasej, zelenookej...?"
"Znáš mého bratra?" zeptal se hromovládce překvapeně.
"Ten parchant mi přebral kluka," vylítlo z Rogerse dřív, než to stačil zarazit. Bylo to první, co ho napadlo při zaznění toho nenáviděného jména.
Na chvíli nastalo v místnosti přímo hrobové ticho. Jediné, na co teď všichni mysleli bylo jen: "Moment, cože?"
"A co se děje teď?" zeptal se Clint, čímž přerušil doktorův už tak moc dlouhý monolog, a ukázal na počítač, u kterého seděl jeden ze jejich zaměstnanců.
"Začíná to, vyzařuje to přesně taková čísla, takovou energii, jak jsme si mysleli... Počkat! Ne, je to silnější, větší," mumlal muž u monitoru a všichni tři pozorovali údaje ukazované počítačem.
"Vypadá to, jako by to chtělo bouchnout nebo tak něco," konstatoval neodborně Barton. Z tesserraktu začala vycházet silná modrá záře.
"Ustupte," zavelel Fury a to už je oslepil kruh světla a na vyvýšeném místě se v rozpouštějící se mlze začala objevovat postava vysokého muže.
Místnost celá ztichla. Jediné, co bylo slyšet, byl zrychlený dech všech v sálu. Nejméně desítka agentů v rukou třímala nabité zbraně, připravena okamžitě zasáhnout, pokud to bude nutné. Čekalo se jen na vetřelcovu reakci. Když se však nově příchozí jen rozhlížel kolem sebe, chopil se iniciativy Fury.
"Identifikujte se a sdělte nám důvod vašeho příchodu," řekl sebevědomě. Muž se stále k ničemu neměl. Už na první pohled vypadal skoro na pokraji smrti. Havraní vlasy měl divoce rozcuchané, na neuvěřitelně bledé zpocené kůži se občas objevilo trochu tmavě rudé zaschlé krve nebo několik načernalých spálenin.
"Prosím, položte to žezlo," ozval se znovu Nick a vetřelcovy zelené oči ho zaostřily a zúžily se. Vypadal jako kočka na lovu.
"Nemám v úmyslu vás nějak ohrozit," promluvil poprvé a narovnal se, aby mohl velmi pomalým krokem vykročit naproti nim. Čišela z něj jakási elegance, i když vypadal jednoduše na umření. Agenti pevněji sevřely zbraně a jejich hlavně sledovaly každý jeho pohyb.
"Kdo jste?"
"Mé jméno je Loki," obdařil je zářivým úsměvem, přičemž odhalil dokonale bílé zuby, které vůbec neladily s celým zevnějškem. "Loki z Asgardu."
"Loki," promluvil znovu Selvig a sjížděl ho pohledem. "Thorův bratr," vydechl. Loki nad tím protočil oči. Teď nebyl čas se dohadovat. Už byl jen asi 5 metrů od těch tří mužů, stále propichován zaměřovači zbraní.
"Ano, přesně tak. Jsem rád, že se vám nemusím dále představovat. Nicméně, proč jsem vás poctil svou návštěvou? Jde o ten tesserakt. Potřebuji ho."
"Víme o vašich činech spáchaných na Zemi tím vaším robotem proti svému bratru. Pochybuju o tom, že jste sem přišel v míru," řekl Fury a bůh neplechy v jeho tváři spatřil jakési zaváhání, možná strach, kdo ví?
"Když myslíte... Avšak já vás mohu ujistit, že jediné, o co mi jde, je ta kostka. Tak kdybyste dovolil a předal mi ji," pokynul mu. "Poté mne již nemusíte nikdy spatřit. Možná..." opět jim věnoval úsměv, ale s nikým to ani nehnulo.
"Je to bůh. Bůh klamů a lží, nevěřil bych mu ani nos mezi očima," zašeptal doktor Selvig řediteli S.H.I.E.L.D.u, ale Loki jej samozřejmě dobře slyšel.
"Jste chytrý. Avšak zřejmě ne dost, protože kdyby ano, už by jste mi ten tesserakt vydali. Já mám velkou trpělivost, pánové, ale právě teď mám trochu naspěch, takže kdybyste byli tak laskaví..." vykročil směrem k nim.
"Ani hnout nebo dám povel a..."
"A zastřelíte mne? Ach, beru to zpět, nejste chytří ani jeden," odsekl Loki a dál si vykračoval za nimi. Žezlo v jeho pravé ruce vydávalo modrou záři jako ta kostka, po které toužil, a čím více se k nim s touto zbraní přibližoval, tím větší z něj šla hrůza.
"Odkud máte to žezlo a co s ním hodláte dělat?" zeptal se Fury a pozvedl dlaň, aby dal svým agentům najevo, že se bude brzy střílet. Ještě jeden krok...
Loki, ignorujíc první otázku, se stále nezastavil a tichým, ale přesto vražedným tónem pravil: "Cokoliv, co bude třeba."
"Střílejte," zavelel jednooký a bohovu tvář ozdobil lehký úšklebek.
"Pokud chcete zábavu, tak prosím."
...
Podařilo se mu dostat se ven dříve, než celý komplex vybouchl. Tlaková vlna s ním sice zacházela jako s hadrovou panenkou a odhodila ho několik desítek metrů kamsi do háje, ale byl to přeci bůh a pár odřenin ho ani trochu nezajímalo. Hlavní bylo, že celou dobu svíral v pravé ruce žezlo, které před svým výletem ukradl z Thanosovým komnat- jestli ho najde, bude ho několik hodin krutě mučit a až pak ho zabije, ale to teď nebylo důležité- a v levé kufřík s tesseraktem.
Poté, co se ho ti ubožáci pokoušeli všemožnými způsoby zastavit, pár z nich zabil a zmocnil se toho, pro co si přišel. Pak za pomocí magie usmažil několik systémů počítačů, které následně vybouchly. Sám se snadno stihl v tom zmatku i se svým lupem vypařit a měl podezření, že ten jednookej bastard s pár svými poskoky zmizel, takže se výbuchu možná vyhnuli a zdrhli. No co, už je přeci neuvidí.
Když už měl všechno, co potřeboval, stačilo jen dopravit se na místo. "Vypůjčil" si nějaké služební auto, aby si mohl během řízení odpočinout, protože ho to všechno nějak zmohlo a začínala na něj doléhat únava z jeho cesty.
Po pár hodinách zastavil a vyšel na nepříliš příjemný vzduch plný prachu. Chvíli šel mezi natěsnanými bytovkami pěšky, než došel k jedné, která byla skoro na rozpadnutí. Vešel do ní a začal sestoupávat schody do sklepa.
Ucítil lehký tlak, mírný závan příjemného tepla a výjev šedivé místnosti se změnil na pokoj připomínající nemocnici. To původní byla jen iluze, krycí kouzlo, kdyby ses sem někdo někdy náhodou rozhodl podívat. A taky kvůli Heimdallovi, aby ho neměl šanci vypátrat, i když už s nejvyšší pravděpodobností ví, že Loki není mrtvý, a hlavně kvůli Thanosovi, u kterého po pádu z Bifrostu skončil a od kterého právě utekl. Před tím mu ovšem ukradl žezlo s obrovskou energií, které potřeboval pro svůj útěk a následnou obranu.
Na Zemi nebyl něco přes rok a půl a měl docela strach z toho, jestli je vše tak, jak to tu zanechal. Spěšně všechno projel pohledem, ale naštěstí nenašel žádnou změnu. Na stolech se povalovaly součástky, rozbité a rozebrané kousky bývalých elektronických spotřebičů, u zdi stála obrovská směsice všeho možného slepená a sesvařovaná ve stroj, široký i vysoký na dva metry. Vedle něj byla větší postel, ve které se nacházelo mužské tělo přesně tak, jak ho zanechal. Měl o něj velké obavy. On sám skoro zemřel, takže tu teď byla určitá možnost, že by se kouzlo, které ho drželo ve stavu neponičeném, zrušilo. Muž byl mrtvý už docela dlouhou dobu, něco přes 70 let, ale stejně vypadal, jakoby zavřel oči teprve teď.
"Ahoj, miláčku," pozdravil ho, na chvíli se usadil na matraci k němu a přejel mu rukou po hnědých vlasech. "Omlouvám se, že jsem tu u tebe nebyl tak dlouho, měl jsem... práci."
Vzpomněl si, jak tu ze začátku jen ležel a brečel nad kouzlem zakonzervovaným tělem svého mrtvého přítele. Jak chtěl taky zemřít, jak se trápil, jak plakal a křičel. Jak trávil noci v knihovně a hledal něco, cokoliv, co by mu mohlo poradit. Dokázal vyčistit a zašít otevřené rány, ale mrtvého znovu nevzkřísil. Mocné bytosti, které by mu mohli pomoct, například jeho nevlastní otec, se rozhodně nezajímali o něco takového jako o mrtvého Midgarďana.
Když ho našel v horách, bez ruky a bez života, věděl, že není připraven se ho vzdát a nechat ho zemřít.
A tak začal se stavbou toho stroje. Tolik let se uchyloval na Zemi, neustále to zkoušel, znova a znova, ale nefungovalo to. Několikrát už byl blízko, dokázal jeho životní funkce na malý okamžik spustit, než vynález selhal, protože neměl stabilní zdroj energie. Tu mu mohl poskytnout právě tesserakt.
"Slíbil jsem ti, že tě ochráním a zklamal jsem."
Loki mluvil tiše a se slzami na krajíčku. Tady nebyl nikdo, kdo by ho přitom mohl pozorovat. Vstal a došel ke stolu, kde předtím odložil kufřík. "Nyní to můžu napravit. Můžu ti konečně navrátit život."
Vytáhl modrou kostku a chvíli s ji prohlížel. Vypadala tak kouzelně a majestátně. Fascinovala ho. Věděl o ní díky Thanosovi, který mu o ní řekl a zřejmě ji potřeboval pro jiné účely, ale hold Loki byl rychlejší a chtěl ji pro vlastní potřebu. Vnořil ji na patřičné místo do svého stroje a vrátil se opět k ležícímu muži.
"Neměl obavy, Bucky, tentokrát to vyjde," pravil a začal mu do holé hrudi jehlami připínat dráty a hadičky. Poté mu připoutal nohy i jedinou jeho ruku koženými pásy, jak už to dělal mockrát, aby ho silný proud náhodou neshodil z postele.
"Brzy budeme zase spolu, po takové době..." usmál se bůh a přešel zpět k přístroji. V ruce stiskl páku.
Lokiho tlukot srdce se zrychlil, napětím přerývavě dýchal, čekal až se přístroj spustí.
Jenže se nestalo nic.
"Ne, ne... To je... nějaká chyba," zašeptal černovlásek vyděšeně. "J- jen chyba," zopakoval. Okamžitě se rozběhl k zářícímu tesseraktu napojeného ve výčnělku, odkud měl stroj brát potřebnou energii. Překontroloval ho. Vše bylo, tak jak být mělo.
"Proč to nefunguje?! Mělo to přeci fungovat!" ječel Loki a začal lomcovat se spouštěcí páčkou, což opět nemělo žádný účinek, ale patřilo to ke klasickým reakcím zoufalých lidí, podobně jako když praštíte ovladačem od televize nebo mobilem o stůl, když přestane fungovat.
Až na to, že Loki nebyl člověk, byl jen zoufalý.
"Mělo. To. Fungovat," odděloval Asgarďan slova mezi jednotlivými kopy do boku jeho vynálezu. "Fun- go- vat, pro- to- že..." pokračoval ve vyřvávání, než se vyčerpáním sesunul k zemi. "... protože ty musíš žít," špital v pláči a položil si obličej do dlaní. "Mu- síš," zalykal se. Praštil sebou zády o podlahu a pozoroval bílý strop skrz slzy.
"Pamatuješ si, Bucky," začal, když se trochu uklidnil, "jak jsem pro tebe vytvořil kopii Howardova létajícího auta a ty jsi mi pravil, že jsem génius? Tak nejsem. Vždyť i v té vaší hloupé Midgardské legendě doktor oživí vlastní monstrum. Avšak tomu pomáhaly blesky a já si o Mjollniru, který by mi snad mohl pomoci, mohu jen zdát. Jde o to, že ta energie je nestabilní," vykládal a najednou se zarazil. Otřel si mokré tváře a posadil se, aby se mohl rozhlédnout a spatřit svůj suvenýr donesený z jiného světa.
"To žezlo," vydechl Asgarďan. Dostalo ho přeci sem, na Midgard, a patřilo Thanosovi, který má přeci obrovskou moc. V mžiku byl na nohou a třímal kouzelné žezlo v obou rukách. Namířil na místo s tesseraktem a soustředil se.
Náhlý výtrysk modrého světla ho oslepil, ale když znovu otevřel bolavé oči, spatřil, že se stroj rozběhl. Avšak hlavně to bylo slyšet. Zároveň se polonahé tělo na posteli začalo škubat jako v křeči, když do něj hadičkami začaly proudit silné elektrické výboje.
Neubránil se úsměvu, protože... Tohle už vypadalo nadějně.
...
Celé tělo ho bolelo jako čert, pálilo a svědilo a měl pocit, jako by se mu srdce chtělo probít z hrudi ven. Přerývavě dýchal, každý nádech mu trhal krk a stále se bál otevřít oči.
"Bucky?" uslyšel nad sebou. Váhavě zamrkal a spatřil hubený bledý obličej orámovaný ebenovými vlasy, které mu padaly do tváře.
"Lo- ki?" zachrčel.
"Bucky, lásko, ono se to vážně povedlo," usmíval se a v očích se mu leskly slzy štěstí, které se ale snažil potlačovat.
"Co se- sta- lo...?" zavrtěl se a najednou na Lokiho vytřeštil modrá kukadla. "Kde mám ruku?!" vyjekl stále pošramoceným hlasem. Levá část trupu a beder byla znecitlivělá, bůh neplechy to tak zařídil, protože tušil, že až to kouzlo poleví, bude to zřejmě chvíli bolet.
"Přišel jsi o ní při tom pádu, ale ne- neházej sebou, ublížíš si," snažil se ho držet na místě. "Bucky, poslouchej mě! Nedokážu vytvářet nové živé tkáně, avšak mohu ti vyrobit náhradu," vysvětloval mu, ale jeho přítel sebou pořád házel, napínal pásy a snažil se vykroutit.
"Jsem mrtvý, jsem mrtvý, mrtvý, mrtvý, mrtvý," mumlal a nadzvedával se, ale Loki ho tlačil zase zpátky.
"Nejsi, Bucky, slyšíš? Byl jsi, ale teď jsi naživu a jsi tady se mnou. Musíš se utišit, no tak. Pověz, co je tvá poslední vzpomínka," ponoukal ho k mluvení, aby se Barnes uklidnil a nesnažil se sám sobě ublížit. Hlavní bylo, že si pamatoval jeho, tak teď už jen, aby se nezabil a on nemusel začínat zase od znova.
Přestal sebou škubat a kulil na něj modré oči jako na nějaké zjevení.
"Byl tam Steve," zašeptal po chvíli. Černovlásek se při tom jméně naježil, ale nedal nic najevo, aby ho nevylekal. "A střílelo se. A pak najednou... já nevím. Prostě jsem padal, nestačil jsem se zachytit," pokračoval a pak k němu vzhlédl.
"Loki..." vydechl najednou, jako by mu až teď došlo, že mluví s ním. "To tys mě... odtamtud dostal? Tys mě zachránil? Tímhle?" ukázal bradou na dráty ve své hrudi.
"Vlastně ano. Docela dlouho jsi mne trápil, nechtěl jsi se probudit," pousmál se Loki trochu smutně.
"Tak to je docela dobrý, že mám za kluka šílenýho boha," zachraptěl a taky se usmál. Přesně takhle už v něm Loki viděl svého přítele, už se sám sobě podobal, jen ta chybějící část těla ho děsila.
"Odděláš mi to a odpoutáš mě?"
"Ano, jistě, vzpamatoval se Asgarďan a začal pomocí jehel vytahovat drátky z jeho prsou, což se neobešlo bez siláckých řečí, ale i potlačovaného úpění bolestí. Poté ošetřil rány a už méně drasticky ho zbavil pásů.
"Ale polibek nedostaneš. Před chvílí jsi byl ještě mrtvý a tak tvůj dech testovat nehodlám. Umyji si tě a až poté tě znásilním."
"Ty seš parchant. Právě jsem se vzbudil, myslíš, že zrovna teď, auh, toužím po bolesti v prdeli? A, uh, navíc nemám ruku," naříkal James, když ho Loki podpíral, aby se mohl posadit na posteli. Nebylo to snadné, protože Bucky skrz zaťaté zuby stejně skučel bolestí. Bůh neplechy ho znal až moc dobře, aby věděl, jak si teď připadá, I když se měli velmi rádi, neradi projevovali zranitelnost, ani sobě navzájem. Často se i v posteli prali o to, kdo bude nahoře a tohle bylo poprvé, co černovlásek před svým přítelem projevil svůj cit v podobě slz.
"Jak dlouho jsem... byl mimo?"
"Asi 73 let," pravil bůh klidně, ale jak sebou Bucky v leknutí trhl, vyklouzl mu a přepadl z postele na zem.
"Takže... všichni jsou mrtví," konstatoval tiše.
"Asi máš pravdu," povzdechl si Loki a usadil se vedle něj na podlahu. Barnes se opíral pouze pravou rukou, jelikož neměl na výběr, a trochu převažoval doleva.
"I Steve... Byl to můj nelepší kamarád," špital.
"Nejspíš i ten."
"Ale... měl v sobě to sérum, možná... Možná to s ním něco udělalo a třeba ho najdeme," uvažoval a už opravdu přepadl a narazil si záda. Asgarďan mu naznačil, aby se nehýbal a pro něco si došel.
"Mimochodem, nevím, co ten můj vynález udělal s tebou. Myslím konkrétně toto," ukázal na tesserakt a Bucky k němu sjel pohledem.
"Takže mám šanci, že budu nezničitelnej, nesmrtelnej nebo třeba radioaktivní a za chvíli vybouchnu?" zeptal se nezájmově. Pořád byl v takovém šoku, kdy mu spousta věcí nedocházela. Například to, že on, sakra, vstal z mrtvých!
"Vše je, i díky těch pokusům na tobě od Hydry, jak jsem je pak musel za trest zabít, možné," odpověděl Loki a poklekl k němu s krejčířským metrem, kterým začal brát míry jeho jediné ruky.
"To mě má uklidnit?" pozvedl nad tím jedno obočí a pozoroval ho při práci.
"Ne, avšak tohle třeba ano," sklonil se k němu a vlepil mu pusu na čelo.
"To nepomohlo ani trošku," zalhal Bucky.
"Dělal jsem, co se dalo," ušklíbl se. Trochu se zarazil, když spatřil, že Jamesovy oči se lesknou slzami a třesou se mu rty. To nebylo kvůli puse, to bylo kvůli tomu všemu ostatnímu. Kvůli jeho smrti i smrti všech blízkých, kromě té Lokiho. On byl jediný záchytný bod, jeho jediná milovaná věc od té doby, co otevřel oči v této době.
Loki ho viděl poprvé takhle... bezradně. Zlomeně. Ztraceně.
"Víš ty co? Vyrobím ti tu nejhezčí ruku na všech devíti světech. Pamatuji si moc dobře, jak odmítl mou pomoc bezruký Týr, když mu ji můj syn ukousl. Zasloužil si to a já bych mu asi opravdu nepomohl, avšak zklamalo mne, že nežadonil o mé služby. A proto si to vynahradím na tobě. Potom ji ozdobíme flitry a balónky a uděláme si večírek, jelikož není moc osob, které by vstaly z mrtvých."
"A co Ježíš?" zasmál se Bucky v pláči. Miloval ty jeho kecy.
"No jo, to byl skvělý chlapík. Chodili jsme spolu na pivo, ale po tom incidentu s Bohem a tak jsme se museli rozejít, ještě teď mě to bolí," vymýšlel si Loki a tvář muže pod ním zářila.
"Ty odpornej lháři," chechtal se a jednou dlaní si utíral mokré tváře.
"Prosím, jen Lháři, děkuji. A teď pojď. Jakou tedy chceš tu ruku? Růžovou nebo žlutou s jednorožci?" dráždil ho. Usmíval se, ale radost uvnitř jeho srdce byla mnohem větší a silnější, než jakou dával najevo. To jejich vzájemné špičkování, škádlení a urážení jen maskovalo ten nádherně sentimentální fakt, že ti dva se mají rádi.
Ale tohle nebyl happyend, to byl jen šťastný začátek s pokračujícím akčním dějem, protože někde trošku jinde se sešla skupinka o lidech a bohu, aby vyřešila tu záležitost ohledně zmizení tesseraktu. Thor se hádal s Furym o tom, čeho je a není jeho bratr- o kterém se před několika hodinami dozvěděl, že není mrtvý a byl vyslán, aby ho přivedl na Asgard- schopný. Steve tomu jen nevěřícně přihlížel.
"Loki? Takovej ten černovlasej, zelenookej...?"
"Znáš mého bratra?" zeptal se hromovládce překvapeně.
"Ten parchant mi přebral kluka," vylítlo z Rogerse dřív, než to stačil zarazit. Bylo to první, co ho napadlo při zaznění toho nenáviděného jména.
Na chvíli nastalo v místnosti přímo hrobové ticho. Jediné, na co teď všichni mysleli bylo jen: "Moment, cože?"
Žádné komentáře:
Okomentovat