Pouto 7. část

Ahoj.
Přiznám se, že je zvláštní psát něco, kde Bucky miluje Thora a zároveň nesnáší Lokiho (Okouzlení) a tohleto je pravý opak. :)
Jo a je tam jedna část, kdy Loki popírá existenci Boha podle Bible. Berte to tak, že je to jen smyšlený příběh, nesnažím se tuhle víru zapuzovat nebo tak něco, tak mě prosím nechtějte zabít. To například v knize Lhář jsou ta náboženství naprosto dokonale propojená... Je mi tak líto, že jsem to už celý přečetla, ale strašně moc to doporučuju, protože Loki tam je jednoduše super, takže... :D
A příště nás čeká Stony, pokud se mi to už konečně povede dopsat.
A mám na vás otázku. Znáte někdo HBO miniseriál The Pacific? Uvědomila jsem si, že někde v šuplíku je nedokončená jedna má povídka na pár Snafu/ Eugene, takže kdyby se tu našel někdo, koho by to zajímalo... Jsem ovšem smířená s tím, že je opravdu minimum lidí (a zvlášť holek), kteří to znají a tak... Blabla, už zase kecám, pardon. :D
V příští kapitole (doufám!) budou konečně Avengers.
(Z toho klipu se můžu zbláznit. :D :D )
Maya

   Bůh hromu si připadal docela hloupě, když stál před dveřmi bytu a už po několikáté zaklepal, přičemž mu stále nikdo neotvíral. Ale on se musel dostat dovnitř!

   Povzdechl si a s mohutným dupotem scházel ze schodů. Ještě, že tu nikdo jiný než Barnes zřejmě nebydlel, protože by se naštvaným sousedům špatně vysvětlovalo pomačkané zábradlí od Thorova mohutného stisku.

   Vyšel ven, roztočil kladivo a do daného patra doletěl oknem, které bylo sice zavřené, ale od jeho poslední návštěvy většina skla z něj zmizela.
   "Je zde někdo?" zvolal do na první pohled prázdného bytu. Na zemi ležel spacák, dvě tašky a stála tu i menší židle. Otočil se, aby se podíval dál a najednou ucítil ve tváři tupou bolest.
   "To máš za to, že se vloupáváš do cizích bytů, parchante," vyštěkl Bucky, který se tiše vynořil z koupelny. Thor zamrkal, narovnal se a v tu chvíli dostal pěstí i z druhé strany.
   "A to bylo za Lokiho," pokračoval James a ruce se zaťatými pěstmi dal za záda, aby neměl ještě větší chuť ho zabít.
   Blonďák si bolestně držel pravou tvář, kde přistála robotická ruka, a ta ho pálila jako čert.
   "Ty jsi James, nemýlím- li se," řekl, když cítil, že jeho čelist není rozdrcená na kousky a funguje tak, jak má.
   "A ty jsi ten pošuk, co tu už jednou byl," opáčil mu voják nasupeně a zkřížil ruce na prsou. Ten chlápek se mu zatraceně nelíbil, zvlášť, když se zrovna chystal odejít. Bylo mu jedno, kam by šel, ale prostě toho černovláska ze svých vzpomínek najít musel.
   "Je mi to líto, avšak musel jsem svého bratra dostat domů," řekl hromovládce.
   "Tak počkat! To byl tvůj... Loki je tvůj brácha...?"
   "Ano," přikývl. "Je adoptovaný," vysvětlil.
   "Jo, není ti moc podobnej," pravil. 'A taky tě zřejmě nemá moc v lásce, soudě podle toho, jak jste se k sobě chovali, když jsi mi ho ukradl,' pomyslel si. "Každopádně... co tu děláš?" zeptal se. "A... znám tě?" dodal ještě, protože si ho ze svých stále dosti zamlžených cárů vzpomínek nedokázal vybavit.
   "Jedenkráte jsme spolu hovořili, avšak strávili jsme spolu velmi krátký čas, jelikož jsi chtěl býti s Lokim. Ehm, smím se posadit?"
   "Co?"
   "Smím si sednout sem?" ukázal na židli.
   "No, ona je dost stará a ty jsi přece jenom dost... eh... velkej a... Ale jo, sedej," mávl lhostejně rukou. Už mu byla stejně k ničemu, pokud se odsud chtěl dostat. Bůh hromu kývl na znamení díku a za mírného zakřupání na židli kecnul. Vypadalo to, že chudák kus dřeva ještě nezažil někoho, kterého svaly vytvářely dvakrát tak širokého a těžšího než normální lidi. Ale zatím držel.
   "Dobrá, kde jsem to skončil?" přemýšlel chvíli, zatímco Bucky zůstal stát se zkříženýma rukama na hrudi, aby se na něj díval z výšky. Potřeboval mít alespoň pocit, že nad ním má převahu, protože ho děsilo, že o něm ostatní -a zvlášť obři s mohutným kladivem, které celou dobu bůh vláčel sebou a jeho to rozčilovalo- ví stále víc, než on sám o sobě.
   "Ach jistě. Setkali jsme se-"
   "Tos říkal. Dál!" okřikl ho netrpělivě. Zároveň si ale uvědomoval, že jestli mezi ním a Lokim stojí tenhle chlápek, měl by ho pořádně vyslechnout a ne ho moc naštvat. "Prosím," dodal tedy.
   "Přišel jsem, jelikož jsem si konečně vzpomněl, že jsi Lokiho přítel a hlavně jsem tě chtěl ujistit, že je v pořádku. Momentálně se nachází v celách Asgardu."
   "Přítel, dejme tomu. Ale... Asgardu?"
   "Jistě, kde jinde? Nic proti vašemu Midgardskému systému, avšak..."
   "Ne, tak to nemyslím, jakože... " Nějak netušil, kde to je, ale bylo mu to docela jedno, hlavně když se tam dostane. Podle všeho byl Loki nějaký čas velkou součástí jeho života. Asi ne dlouho, ale ty vzpomínky byly tak... procítěné a živé. Byl klíčem k němu samotnému, mohl mu pomoct. To samozřejmě mohl i Steve, kterého si dost vybavoval, ale Loki byl prostě... jiný. Byl mu bližší, podobnější.
   "Jakože jestli mě tam můžeš dovézt? Nebo mi alespoň zadat směr a já si poradím. Rád bych... se ho zeptal na pár věcí," pravil a zdálo se, že nad tím Thor uvažuje.
   "Nejsem si jist, zda je to dobrý nápad. Můj bratr nemá povolené návštěvy," pravil posmutněle. "Smím k němu pouze já a-"
   "Tak půjdu za ním s tebou," rozhodl voják. Veškerá jejich rivalita byla v okamžiku pryč.
   "Obávám se, že to nebude tak snadné," pokusil se hromovládce protestovat, ale zároveň ho lákala představa vykouzlení Lokimu úsměv na tváři. Byla to řetězová reakce- spokojený Loki nebude dělat problémy, otec si nebude moct na nic stěžovat a bude tak sdílnější u proseb, a když na Asgard smí Barnes, proč by si on nemohl pozvat i Jane? Čistě teoreticky...
   "Proč? Asgard je nějak daleko?" zeptal se Bucky, ale už se chystal na cestu. Ze své tašky vytáhl nějaké peníze a nůž v pouzdře, který si nacpal do kapsy. Našel ještě jeden, který si ze zvyklosti strčil do jedné ze svých vysokých bot. Byl to instinkt, ale málem to neudělal, jelikož bůh hromu ho pozoroval a to nebylo moc dobré. Cizím lidem a nepřátelům není dobré ukazovat, jak jste ozbrojeni. Jedno z pravidel přežití.
   Poté z pod polštáře ve spacáku vytáhl zbraň a připnul si ji k pasu tak, aby ji zakryl bundou a nebyla vidět.
   "Nač ty zbraně?" nechápal Thor.
   "Pro jistotu. Víš, většina lidí mě nemá ráda," přiznal Bucky. "A neřekls mi, kam jedeme."
   "No, my vlastně nejedeme, Jamesi."
   "Jdeme pěšky?"
   "To ne. On Asgard se nenachází zrovna blízko. Budeme muset letět, ale..." zmlknul, když ho vyrušilo zvonění telefonu v jeho kapse. Hromovládci trvalo docela dlouho, než mu přišel na kloub. Nesnášel techniku! Ale zároveň byl rád, že když se zrovna nacházel na Zemi, mohl se domlouvat o různých věcech se svým týmem a Jane. Ne, že by ho používal dobrovolně. Lidé volali Thorovi, ne Thor lidem. A na Asgardu přirozeně nebyl signál, takže ho málokdy zastihli.
   "Steve?" promluvil první, když si přiložil mobil k uchu. Poté chvíli poslouchal a přikyvoval- jakoby to snad mělo nějaký smysl- až nakonec řekl: "Jistě, hned tam budu. A kam? ...Netuším, kde to je, Steve... Dobrá, setkáme se u Anthonyho."
   "Musím jíti na pomoc svým přátelům," pravil, poté co zavěsil, už směrem k Barnesovi.
   "Takže výlet se ruší?" zamračil se Bucky nespokojeně.
   "Obávám se, že ano. Je mne potřeba," řekl mu a vstal ze židle, která zasténala bolestí, ale pořád se držela. Ani jednoho z nich to ale teď nezajímalo.
   "Tak to ani náhodou! O co jde? Můžu být užitečnej," zkusil to.
   "Vypadáš statně a odvaha ti jistě nechybí," přiznal bůh. "Ovšem jde o nějakou akci a... No, avšak ty jsi vybaven i zbraněmi..." Barnes na něj mávl, jakože už jdou, překvapivě dveřmi, a tak neměl Odinson ani čas protestovat.
   Seběhli schody a ocitli se venku.
   "Tak jo, jak jedeme?" zeptal se voják.
   "Již jsem řekl, že letíme," opravil ho Thor s úsměvem. V duchu ale pomalu panikařil, že jeho přátelé na něj už čekají a on jim musí co nejdříve přispěchat na pomoc.
   "Takže... To, jak jsi zmizel s Lokim... se mi nezdálo? Fakt jste tím oknem... eh... vyletěli?"
   "Ano. Musíš mne chytit kolem pasu, aby jsi neupadl po cestě," řekl mu.
   "Trochu moc intimnosti na to, že ještě ani neznám tvoje jméno," zamrmlal Bucky, ale poslechl.
   "Neměj obavy. Vím, že v srdci chováš mého bratra. A jmenuji se Thor," pravil a pak za smrtelníkova vyjeknutí vzlétli.

   Když se hnědovlasý probudil, chvíli mu trvalo, než si uvědomil svou situaci. Následovala chvilková panika, když zjistil, že je v pokoji sám. V pravou chvíli se dveře otevřely a dovnitř vklouzl Loki s táckem v rukou.
   "To jsem rád, že jsi se probudil," pravil s úsměvem a vydal se k Buckymu sedícímu na posteli. "Udělal jsem ti snídani, lásko," dodal a voják jídlo na tácku přijal, jelikož mu náhle zakručelo v břiše. 
   "Děkuju," řekl a začal se rychle ládovat. Zaprvé proto, že byl vyhladovělý a zadruhé na něj měl spoustu otázek, na které chtěl vědět odpovědi co nejdřív. Asgarďan si toho byl vědom, ale snažil se ho krotit, aby se mu nezadusil.
   "Loki..." začal poté, co na dřevěném talíři nic nezbylo a černovlásek ho odložil na stranu.
   "Ano, Jamesi?"
   "Bucky, ne Jamesi," uchechtl se, ale pak zvážněl. "Ale... Víš, je tu tolik divných a nových věcí a já... nerozumím tomu," mumlal Barnes a šlo na něm poznat, že čím víc nad tím přemýšlí, tím víc je mu z toho špatně.
   "Já vím, Bucky. Ptej se mne na cokoliv. Zodpovím ti všechny tvé dotazy, všechno, po čem budeš chtít vědět," řekl mu Loki a pohladil ho po tváři.
   "No dobře," kývl voják a pak chvíli přemýšlel. Bylo toho docela hodně, nevěděl, čím začít. "Ten chlápek ti řekl... princi?"
   "Ano. Jsem druhorozený princ Asgardský, syn krále Odina a královny Frigg a bratr prvorozeného dědice trůnu Thora," přiznal mu a snažil se znít naprosto klidně a nedávat najevo závist, kterou k bratru choval. Teď to nebylo důležité, měl tu přeci jeho! A navíc Thor nebyl zlý, možná se přece jenom na vládnutí hodil víc...
   "A sakra. Brácha, kterýmu dávaj trůn a tobě ne... hmm," zapřemýšlel Bucky nahlas. "To je mi líto," řekl upřímně. Najednou si uvědomil, jak málo toho o svém příteli, kterému by svěřil vlastní život, ví. To ho nutilo alespoň přemýšlet o něčem jiném, než... Sakra PRINC?!
   "Není to tak zlé, mám s Thorem dobrý vztah," z části zalhal. No kdo by nezáviděl?
   "Říkal jsi princ Asgardu? To je kde? Zdálo se mi, jako bychom letěli nějakým kotoučem světla nebo tak něco, je to... je to..." nedokázal zformulovat svoje pocity.
   "Zvláštní? Já vím. Asgard není součástí vašeho světa, tvého světa. Nachází se velmi daleko od Země a proto je k cestování potřeba duhového mostu zvaného Bifrost, o níž jsem ti již říkal. Stráží jej Heimdall, toho jsi už také potkal," vysvětloval a zdálo se, že to už jde Jamesovi na mysl o něco hůř, ale jakžtakž to přijímá. 
   "A..."
   "A já jsem bůh iluzí. Ovládám magii. Jde o..." snažil se mu to sdělovat jemně, ale voják vyskočil z postele a doběhl ke dveřím. Otočil se zpět k Lokimu, který už byl také na nohou a chtěl dojít k němu.
   "Ne! Nechoď ke mně!" vykřikl Barnes ze zoufalosti. Hlas se mu lámal vztekem a zároveň pláčem. Bylo toho na něj prostě moc. "Víš, že tě miluju, tak proč se ke mně takhle chováš? Proč mi takhle odporně lžeš? Myslíš si, že jsem úplně blbej?!"
   "Ne, Bucky, já..."
   "Nepřibližuj se!" vyštěkl a už měl oči plné slz. Naslepo sáhl po klice, ale nemohl nic nahmatat. Dveře byly najednou zapečetěny nějakým zvláštním kovem i když tomu tak ještě před pár vteřinami nebylo. 
   "Co to-"
   "Bucky..." přiblížil se k němu. "Věř mi. Vím, že mi chceš věřit," šeptal a topil se v tmavě modrých očích, které ho skrz závoj slz pozorovaly. Došel až k němu a vzal ho za roztřesené ruce.
   Najednou se místnost, ve které se nacházeli, změnila na nekonečný prostor plný drobných hvězd, mlhovin a nádherných barevných světel.
   "Jak je tohle možný?" špitl Barnes fascinovaně, divoce se rozhlížel kolem sebe, ale stále drtil Lokiho dlaně ve svých.
   "Nejsme zde ve skutečnosti, neovládám umění teleportace, avšak umím vytvářet iluze a klamy. Jde o lehčí magii, Bucky," řekl mu Asgarďan tiše.
   "Věřím ti," kývl smrtelník a zahleděl se už po tolikáté do těch smaragdových kukadel po tom, co vždy vyslovil tuto větu. Vážně mu věřil. Měl ho až moc rád na to, aby mu náhodou někdy nevěřil.
   "Svět je plný zvláštních věcí, všechny světy. Věci, kterým nerozumí spousta lidí. Bůh není, Bucky. Neexistuje bůh v takové formě, jaká je u mnoha obyvatel Země vnímána. Jde o složitý systém s mnoha božskými zástupci zde na Asgardu, včetně mne. Mezi světy se udržuje dlouhodobý mír, ale jinak se všude žije rozdílně a odděleně. Ale já se zamiloval do člověka... do tebe."
   "Já... nevím, co na to říct," přiznal Midgarďan po chvíli, která se černovláskovi zdála nekonečná.
   "Neříkej nic," usmál se Loki. Byl rád, že se nezlobí. "Stačí ti víra. Víra a důvěra, občas je mezi tím trochu rozdíl"
   Do vesmírné prázdnoty a ticha zaznělo zaklepání a iluze tmy s drobnými světly začala zvolna mizet. Byli znovu v Lokiho komnatách.
   "To bude nejspíše bratr, docela jsi ho zaujal," zasmál se bůh, ale ani ho nenapadlo Barnese pustit. Místo toho ho zlehka políbil a objal. "A taky má spoustu proseb, jelikož nikdy s člověkem nemluvil. A... jsem rád, že se alespoň snažíš mě pochopit. Miluji tě."
   Znovu zaklepání.
   "Já tebe taky, Loki. A rád se seznámím i s tvým bráchou. Už to asi nebude o moc šílenější... A on je taky bůh...?"
   "Ano. Bůh hromu a plodnosti."
   "To zní skvěle," nervózně se usmál.

   Přistáli v NY u vysoké budovy, před kterou netrpělivě přecházel blonďatý muž v pruhovaném modro- rudém obleku a štítem. Když spatřil dva muže, málem mu překvapením vypadla zbraň z rukou.
   "B- Bucky?"
   "Steve," kývl hnědovlásek a dost si oddechl, když mu přestal rychle proudící vítr hučet v uších.
   "Já... nečekal jsem tě," vydechl a vyšel k němu, aby ho objal. Byl natolik v šoku, že ho ani nenapadlo, že by mohl být jeho ztracený přítel a zároveň nedávný nepřítel nebezpečný. S Winter soldierem to ani nehnulo, nechal ho, ať si dělá, co chce.
   "Pamatuješ si mě? Vzpomínáš si?" chrlil na něj otázky.
   "Dá se říct, že jo," odpověděl mu Barnes na obě, když ho pustil. Hlavou mu probleskla vzpomínka na to, kdy ho objal Loki. A i když to bylo jako v mlze nebo za poloprůsvitným závěsem... Steve neobjímal vůbec jako on,
   "Nerad vás vyrušuji, avšak myslím, že máme práci, Steve," ozval se Thor jakoby z dálky.
   "No jo, musíme jít!" vyhrkl kapitán, když se vzpamatoval. "Máme tu helikoptéru od Furyho, musíme do Anglie, konkrétně do-"
   "Do háje! V Anglii jsme teď byli," zaúpěl James.
   "Thor říkal, že neví, kde je Oxford," namítl Rogers.
   "Netušil jsem, že se nachází právě v Anglii," špitl bůh zahanbeně.
   "Tak fajn..." povzdychl si Steve. "Vyrážíme."