Železné srdce - 4. kapitola

Přidávám další kapitolu a chtěla bych se zeptat.

Docela dost to zavání STONY a pokud by byl zájem, gradovalo by to celé ke spojení těch dvou. 

Ale já se nemůžu rozhodnout, jestli jo nebo ne, tak mi napište, co by vám bylo po chuti.

Díky.

*Niké*

------------------------------------------------------------------

Loki?!

"Já tě ale nenechám umřít. Dlužím ti to," pronesl vážně Steve a rázně opustil salónek.

Únava ho zcele opustila. Musí něco vymyslet!

Tony nad jeho slovy jen mávl rukou. Jedna jeho malá, vystrašená část  někde hluboko uvnitř sice věřila a doufala v pravdivost kapitánových slov, teď ji ale zatlačila do pozadí ta racionální a realistická většina.
Odtrhl pohled od dveří ve kterých jeho bývalý kamarád zmizel a poněkud překvapeně zjistil, že večírek stále pokračuje. U baru zahlédl dívku, kterou ještě nikdy neviděl a která jej  pozorovala s mírným úsměvem na rtech.
Ještě nikdy ji tu nespatřil, velice se tomu však divil, neboť to byla opravdu... opravdu kočka. Černé vlasy se jí vlnily na odhalených ramenou, zelené oči měla uhrančivé, rudé rty smyslné a její celkový sex appeal ještě zdůrazňovaly přiléhavé červené šaty.
Hrdina se ve vteřině rozhodl, co, a hlavně s kým, chce dnes večer dělat, nasadil svůj svůdný úsměv a vyrazil.
"Takže ty umíráš?" oslovila ho žena bez okolků.
Tony se malinko zarazil, než odpověděl. Ona ví, že umírá, ale je jí to jedno! No to je přesně ta, kterou teď potřebuje!
"Už je to tak," protáhl spokojeně a oběma nalil po štědré sklenici vína.
"Hmm... Tak co budeš dělat," zeptala se provokativně neznámá.
"Spíš co BUDEME dělat, ne?" usmál se on a oba vstali.

"... při mém zachraňování mu totiž selhal jeho reaktor!" vysvětloval Steve horlivě do telefonu, stojíce přitom v chladné a temné ulici poblíž Starktower.
Bruce byl poněkud nevrlý, že jej vzbudil takhle v noci a zoufale pomalu se zorientovával v situaci.
"A ty střepiny mu pronikly do srdce, poškodily ho a on teď umírá!" dokončil blonďák svou výpověď a na obou koncích linky se na chvilku rozhostilo ticho.
"Stark nespolupracuje, říkáš? Dobrá. Sejdeme se za pět minut v mé laboratoři."
"Budu tam."

Půvabná černovláska za chůze tiskla tonyho ruku stále silněji a když došli do jeho ložnice, nečekaně silně jej povalila na postel a pak se vrátila, aby mohla zamknout dveře. Bylo už něco kolem půlnoci, všude tma, a tak se miliardář natáhl k lampičce, aby rozsvítil.
"Doprdele!" zařval úlekem, když  v pokoji místo černovlásky stál muž. Bledý, vysoký a černovlasý muž v zelenočerném plášti.
"Loki co tu sakra děláš? A co se stalo s tou... s tou ženskou?"
"Ani tě nenapadlo zeptat se na jméno, že? To na ní pro tebe nebylo podstatné," ušklíbl se noční bůh.
"Každopádně ona byla pouze jedním z mých mistrovských převleků, nebyla skutečná," vysvětlil a na důkaz toho se na vteřinku proměnil zpět na slečnu od baru. Tony si všiml identických zelených očí a havraních vlasů. Vztekle se zdvihl na nohy.
"Zkazil jsi mi můj poslední večer! Co tu vlastně chceš?" okřikl nechtěného návštěvníka.
"Inu, doslechl jsem se o tvé... srdeční situaci a spatřil příležitost."
"Příležitost? K čemu jako?"
Laufeyson vykouzlil jeden ze svých úsměvů a pravil:
"Příležitost ti pomoci."
Stark se k Lokiho mírnému údivu hlasitě rozchechtal, až se z toho smíchu svalil na postel.
"Hehehe... tak ten byl dobrej!...*kuck*... každej mi chce za každou cenu pomáhat... chacha... a i ty, místo toho, abys mě zabil tak... tak mi ... héhéhé... chceš pomáhat!" svíjel se Tony napůl hysterickým smíchem. Sám dobře ví, že v jeho situaci už mu zkrátka nic nepomůže.
Pak si utřel slzy smíchu a dodal:
"Ne, vážně... naserte si všichni."
"Ale má pomoc je opravdová. Nemám pro tebe plané řeči, jako tví přátelé, nýbrž něco jako lék."
Stark se donutil ještě chvíli předstírat zájem:
"Co to je?"
"Železné srdce. Nahradí to poškozené, a navíc je prakticky nezničitelné."
"Na jakým principu tenhle nonsens funguje? A jak ho asi dostaneš do hrudi, když mi zbývají jen hodiny?" zvedl Tony pochybovačně obočí.
"Magie," dostalo se mu prosté odpovědi.
"Tak dobře... v čem je háček? Proč bych ti měl věřit Loki?" zavrčel.
Bůh neplechy se udržel, aby nezvedl oči v sloup a schválně hrál zamyšleného:
"Mno, možná proto... možná proto, že stejně umíráš, u Odina!"
"Tebe nesnáším, ale život miluju. Sem s tím!" rezignoval nižší muž.
"Tak se mi to líbí," zašeptal Loki a přistoupil k němu blíž: "Teď to možná trošku zastudí."
Roztrhl Tonymu tričko a přitiskl mu svou ledovou ruku na hrud. Stark jej už už chtěl okřiknout, když ucítil, jak jím proudí šílený mráz. Jen zimomřivě zakňučel a pomalu upadal do bezvědomí. Usmívající Lokiho tvář se mu rozplývala, klesl do peřin a jakoby zdáli slyšel ten hlas:
"Užij si své nové chladné srdce, kovový muži."