Trpělivý- 2.část

Další prodleva mezi díly, omlouvám se. :(

V minulé části Tony našeho kapitána Ameriku pozval do lunaparku, vzpomínáte? Hledala jsem nějaký obrázek, co by vám přiblížil tu atrakci "Hammer", ale nenašla jsem nic, co by tak nějak odpovídalo. Ale tohle je dosti podobné, jen tam má být jakože jedno to rameno vždycky se čtyřmi lidmi na každým konci. A točí se to dokola, dokola a dokola... Já to úplně miluju! I když nesnáším výšky, tak tomuhle nikdy neodolám. :D

Nevíte, proč mi má vlastní povídka připomíná film 40 let panic? :D 

Jo a ještě něco hodně důležitého... Nezabíjejte mě, moc vás prosím. Víte, jak vždycky dodávám takový to varování, že je to hodně praštěný, divný nebo úchylný? Tak teď to myslím smrtelně vážně. Nechtěla jsem ty postavy nějak zesměšnit nebo ponížit, jde jen o fikci, která mi trochu ujela, no a vzniklo z toho tohle. Neurážím homosexuály nebo tak něco. Mělo to být prostě jen vtipný... Pochopíte po přečtení. :D

Takže dneska mega varování a znovu ta prosba. Nezabíjejte mě. :)

15+

Maya

   "Je to vysoko," konstatoval Steve, zakláněl hlavu a dlaní si vytvářel kšilt, aby skrz slunce vůbec něco viděl. Tahle pouťová atrakce byla ta úplně největší, co kdy měl možnost spatřit.

   "Má snad kapitán Amerika strach z výšek?" popichoval ho Tony, který už měl v ruce lístky. 

   "Jistě, že ne, jen... to obdivuju," řekl a usmál se na něj. Předali lístky majiteli, který vypadal krapet překvapeně, když ty dva spatřil. Pak se usadili do jedné z dvojsedaček, kde byli následně připoutáni několika pásy.

   Nebyli tu ani pár minut a Stark ho zatáhl na jednu z těch nejděsivěji vypadajících atrakcí. Ani se tu nestačil porozhlédnout, Tony mu nebyl schopný oznámit, kam ho to vlastně dovedl a on sám ani nepostřehl žádnou ceduli, kde to vlastně jsou. Jeli ale docela dlouho, nějaký kus Ameriky jistě projeli.

   Tony mu celou cestu vyprávěl takové historky, že se ani chvíli nenudil. A pak to vzalo rychlý spád, kdy ho prostě drapl za ruku a táhl nemalým davem až před děsivě vysoký kolotoč zvaný "Hammer".

   Mohli jste být superhrdinové, mohli jste zachraňovat svět, ale stejně... Jop, tohle bylo vysoko!

   "Nervózní?" ozval se Iron man vedle něj.

   "Ne, proč?" zakroutil Steve hlavou, podíval se na něj a ve vteřině jeho výraz v obličeji zkameněl, když sebou stroj cuknul a jejich sedačka- společně s dvěma lidmi, kteří seděli zády k nim- pomalu vystoupávala vzhůru. Tony si nemohl pomoct, ale kapitánovo zkoprnění ho natolik dostalo, že se rozesmál. Bylo to něco jako: "Juhů, já jsem kapitán Amerika, nejslavnější voják vůbec, snad mimo Forresta Gumpa, mám svaly a lalala... BUM! M- mami, co to bylo? Já mám strach..." To Starkovi problesklo hlavou, ale skutečný Rogers se na něj jen zamračil.

   "Promiň, jen jsem docela překvapenej, že i ty máš někdy vítr z něčeho takovýho, jako je tohle," přiznal mu. To už se zastavili, když dosáhli úplně nejvyššího bodu, a chvíli se opět nic nedělo, aby mohli nasednout další čtyři osoby na druhý konec.
   "Nemám strach, jen jsem..."
   "Nervózní?" napověděl mu znovu.
   "Napjatý," řekl nakonec Rogers a očima těkal po všech věcech pod ním. Tony sledoval, jak mu ty oči září ze všech dosud nepoznaných novinek, dalších hloupých maličkostí, které jemu přišly naprosto obyčejné a běžné.
   Ozval se zvuk hlubokého rázu, který nemohl znamenat nic jiného než start jízdy. Steve sebou při něm dost znatelně cukl a jeho roztřesená dlaň nahmatala tu Tonyho, která ji bez zbytečných cavyků přijala. Pevně ji stiskl a všiml si, že jeho blonďatý kamarád má rty pevně semknuté k sobě. Natáhl svou tvář co nejblíže k němu, i když to bylo skrz opěradlo s pásy takřka nemožné, a vlepil mu drobnou pusu na pravou tvář. Kapitán Amerika se na něj překvapeně a lehce vyděšeně otočil, jejich oči se na malý okamžik střetly, než se stroj rozjel úplně.
   Kolotoč se rozpohyboval o něco rychleji, než by někdo z nich očekával. Obkresloval kruh, chvíli byli nahoře, chvíli dole. A v ten moment si náš milý Anthony uvědomil, že tohle nedělal zatraceně dlouhou dobu.
   V prvotním šoku vykřikli oba dva. Přiměřeně ječeli první, druhou, možná třetí otočku a pak už to byl jen smích.
   "To je parádááá," bylo slyšet kapitána ve smíchu, přičemž si Stark nikdy nemyslel, že by byl takového jásotu schopen. Světlé vlasy se mu komíhaly ve větru, kukadla mu zářila a tvář mu zdobil snad ten nejšťastnější úsměv na světě.
   "Líbí?" zvolal Tony hlasitě, aby přerušil prudký poryv větru a pokusil se na něj při jízdě znovu podívat, ale přes své vlastní tmavé prameny vlasů sotva viděl. Myšlenky na to, že by se měl po dlouhé době ostříhat, jak mu Jarvis už několikrát připomínal, ho ale zrovna teď netrápily.
   "Strašně móóóóc," jásal Steve rozverně, jako malé spokojené děcko. Nutno podotknout, že Iron manovu ruku stále nepustil. Držel ji celou dobu, zatímco si naplno užíval jízdu a pustil ho, až když z něj nejhorší adrenalin vyprchal, stroj zastavil a někdo je přišel odepnout.
   Miliardář vyšel lehce omámen a přikázal si, že ještě než příště na něco podobného půjde, musí se pořádně napít, aby trochu otupil smysly. Vlastně proč to neudělat hned?
   "Dal by sis něco k pití, zlato?" zeptal se Rogerse, který div radostí neposkakoval, jak byl z takové pitomosti nadšený,
   "Jasně," zacvrlikal a společně šli najít nějaký stánek s pivem, protože na nic ostřejšího tu zřejmě nenarazí, Steve se div nevznášel.
   Dnešek byl mimořádně horký den a něco chlazeného by se šiklo.
   Když mu Tony podal kelímek se zlatavou tekutinou a hustou pěnou, o něco více se uklidnil a s poděkováním nápoj přijal.
   "Moc díky, Tony," zopakoval a napil se.
   "Zrovna teď jsi mi děkoval, tak za co bylo tohle, dobrá vílo?" uculil se.
   "Za tohle všechno. Asi bych se sem sám nikdy nepodíval," odpověděl a věnoval Starkovi přenádherný úsměv.
   "Ještě neděkuj, princezno, ještě nekončíme," upozornil ho.
   "To jsem si mohl myslet," uchechtl se blonďák a to už se miliardářova ruka opět dobývala do té jeho a toužila ho odtáhnout pryč. "Já to ještě nedopil," protestoval, ale Stark ho buď neslyšel nebo ho prostě jen ignoroval. A tak kapitán zbytek piva vyžunkl po cestě a dokonce se mu podařilo trefit i koš.
   Lidé kolem je s pobavením a podivným znechucením pozorovali, když přišel Tony k jednomu chlápkovi a podplatil ho, aby nemuseli na další atrakci vystávat frontu a mohli přeskočit pár skupinek čekajících.
   "Já bych těch pár minut počkal," podotkl starší, ale druhý muž nad tím jen mávl rukou. Citlivý Steve se celý rudý posadil do černě zbarveného vozíku a ohlédl se po lidech ve frontě. Kupodivu teď všichni do jednoho nasadili pobavený výraz, několik z nich si náš milý pár vyfotilo, ale Tony vedle něj nevypadal, že by mu cokoliv z toho dělalo vrásky.
   Drobný vozík, jehož jediní obyvatelé byli momentálně oni dva, se dal do pohybu a postupně mizel v čím dál tmavším tunelu.
   "Říká se tomu 'Strašidelná jízda'. Byls na ní někdy?" optal se ho tmavovlasý.
   "No... jel jsem s tebou v autě," pravil Rogers klidně a Starka to, bůh ví proč, neuvěřitelně rozchechtalo. Vozík mezitím pomalým tempem a se skřípáním postupoval dál. Už nebylo vidět téměř nic.
   "Víš, co by bylo dost šílený na tu tvoji 'Nejpraštěnější příhodu', co jsme chtěli vytvořit? Kdybychom se spolu vyspali právě teď a tady," navrhl Iron man vedle něj lákavou nabídku.
   "S tím nepočítej, ne teď," ozvalo se vedle něj s klidem.
   "Jen jsem to zkusil," pokrčil Stark rameny, i když to on nemohl vidět.
   A v tu chvíli se ze stropu přímo před nimi snesla fosforeskující kostra a oba vyjekli. Když zmizela, po obou stranách se postupně objevovala malá světýlka, takže se navzájem mohli alespoň vidět. Spíše ale vnímali svůj zrychlený dech a hlasitý tlukot srdce.
   Něco jim přelétlo před obličejem, vozík začal více skřípat, ze sarkofágu skákaly mumie, objevilo se tu několik zombíků, čarodějnice- která je oba přetáhla koštětem, pavouci a nespočet příliš živě vypadajících duchů. No a co, že duchové nejsou živí, tihle byli až moc děsiví na to, aby vypadali mrtvě. Úžasná logika.
   Těsně u konce už Tony myslel, že se přecenil, že je na to prostě už moc starý a skolí ho infarkt na dětské atrakci. Ohromné!
   Steve si jeho vytřeštěných očí a kamenného výrazu všiml, dlouho se nerozmýšlel a jednoduše si jeho tvář přitáhl k polibku. Tohle nebylo už žádné drobné *mlask*, tohle bylo jedno dlouhé *mlááááásk*. Starka ani nenapadlo, jak můžou tyhle rty tak nádherně sladce a zároveň hříšně líbat.
   Něco na ně ještě na konci baflo, ale to se u nich projevilo akorát tak, že blonďák Tonyho lehce kousl do rtu a dál se věnoval jejich hře s jazyky.
   Probralo je až příliš oslnivé světlo slunce, hlasitý potlesk a výskání obecenstva stojícího na konci trasy. Jako na povel kapitán zrudnul, s pohledem propalujícím zem vylezl ven z vozíku a zahanbeně se pokusil dotěrným fanouškům zmizet. Mladší Avenger naopak s naprostým klidem všechny projel očima a neodpustil si krátkou poznámku.
   "To je můj miláček Stevie, vážení," zakřenil se a vydal se ho najít. Nemusel hledat dlouho, brzy ho dohonil a předběhl, aby mu mohl vidět do stále trochu rudého obličeje.
   "Co se děje, sluníčko?"
   "Viděli nás," zamumlal blonďák docela zbytečně.
   "Z toho si nic nedělej. Vypadá to snad, že by nás chtěli ukamenovat? Ne. Tak se nemrač."
   "Ale..."
   "Ne- e, zlato. Raději mi řekni, jak se ti líbila jízda," pobídl ho.
   "Byla skvělá," pravil popravdě a mírně se uculil. "A ty ses bál," dodal a kousl se do rtu.
   "Já? Já byl naprosto v pohodě, Steve. To tys měl nahnáno, žes mě musel začít líbat, abys nekřičel strachy," dráždil ho Iron man a obmotal mu ruce okolo boků. "Můj malý strašpytlík."
   "Jsem větší než ty."
   "Tak jen strašpytlík."
   "Ne-" Stark mu zakryl pusu dlaní a sledoval, jak Rogers nespokojeně krčí obočí.
   "Ne, ne, Stevie, nekaž to. Dal by sis cukrovou vatu?" zeptal se a Stevovo napětí ve tváři povolilo. Mírně přikývl.
   Celkově to vypadalo jako výlet tatínka a jeho synáčka, který se nechá uplatit každou kravinou, aby měl rodič klid. Až na to, že tohle byla dost zvrácená verze rodinky. Steve byl přeci starší, vyšší a větší, ale to nebránilo Tonymu představit si menší- větší úchylárnu, kdy pod ním jeho blonďáček leží, sténá rozkoší při sebemenším pohybu a křičí to sladce perverzní oslovení "Daddy"...
...
   Steve si za těch pár týdnu užil více než za celý svůj život. Tedy ten před i po zmrazení. Tony Stark byl pro něj tím nejkrásnějším tlačítkem RESTART. Začínal prostě vnímat svět o dost jinak než dříve, včetně svého postoje k němu.
   Ani by nevěřil, že po všech těch zlých věcech, které se mu staly, je možné zažívat takové krásy, jaké mu je schopný nabídnout jen a jen jeho překrásný Tony
   Často, když společně večeřeli, přemítal, proč o něj vlastně jeví takový zájem.
   "Nikdy asi nepochopím, kolik jsi toho schopný udělat pro to, abych se s tebou vyspal," prohodil.
   "Pořád věříš, že jsem s tebou jen proto, že jednou mé oslňující kráse podlehneš a já budu mít šanci odpanit ten tvůj zadek, kterej je mimochodem víc než dokonalej? Asi tě zklamu, zlato, ale ne." Odkašlal si a zatvářil se na chvíli vážně. "Miluji tvůj úsměv, který by rozmrazil i ten největší ledovec. Pro tvé nevinné modré oči bych zabíjel, pro dotek tvou teplou dlaní a rty bych zemřel, protože ty jsi krev, díky které mé srdce stále bije, a taky můj jediný důvod, proč ráno vstávám," pravil Iron man a Rogersovi málem spadla čelist.
   "T- to... jsi někde slyšel?"
   "Ne."
   "Vyčetl?"
   "Ne."
   "Tak sis to vymyslel... pro mě?" zamrkal překvapeně, jelikož ho opravdu nenapadlo, že by byl Stark až takto romantický typ.
   "Jen a jen pro tebe, lásko."
   Někdy si kapitán připadal až jako... No, jako děvka, která využívá miliardáře pro zisk. To on ale nedělal! Kdyby tak vůbec Tony tušil, jak dlouho už po něm touží a jak moc se musí ovládat, aby jejich společně strávený čas zůstal, co se intimností týče, jen u polibků. Víc si nemohl dovolit. Nemohl by pak přežívat to zklamání, když by se po tom, co by získal Stark, co chce, už neobjevil.
   Miloval ho víc, než bylo zdrávo.
...
   "Tak jak se ti líbil dnešek?" zeptal se.
   "Tak hele, na tohle se ptám vždycky já," řekl naoko naštvaně hnědovlásek a sundal ruku z jeho pasu, aby měl Steve možnost odemknout svůj byt.
   "To jo, ale dneska jsem tu ZOO vybíral já," zasmál se blonďák.
   "No ok, ty můj hrdino. ZOO bývají vždycky fajn, ale z nějakýho důvodu mě vždycky znervózňovali dikobrazi. Vím, že nevystřelují ostny, to je nemožný, ale když oni se na mě vždycky tak zle koukaj, jako že něco kujou, že by člověk řekl, že se proti mě domluvili všichni dikobrazi na světě a jen čekají, až se nějak dostanu do jejich blízkosti, aby se mě zbavili," uvažoval Iron man nahlas.
   "Tak to určitě bude, Tony," uchechtl se kapitán.
   "Ještě si skočím na záchod, zlato. Pak půjdu domů, Jarvis na mě čeká s rozpracovanými obvody," řekl ještě. Vlepil mu pusu, lehce ho poplácal po boku a vydal se do koupelny. Rogers tam zůstal stát a chvíli uvažoval, jestli má nebo nemá... Až se nakonec rozhodl, že ano.. Nikdy se necítil více jistý.
   Tony si opláchl ruce a šel automaticky ke vchodovým dveřím. Chtěl ještě zavolat "dobrou noc", ale Steve se ozval jako první odněkud z neznáma. Zvolal jeho jméno.
   "Copak je, Stevie?"
   "Pojď za mnou, prosím." Teď jsi byl jistý, že to jde z jeho ložnice, i když v té místnosti byl snad jen ve snech, které byly o Stevovi hodně často.
   Omámeně došel do ložnice a spatřil svého miláčka sedícího na posteli.
   "Myslíš, že... by Jarvisovi nevadilo, kdybys za ním přišel třeba až zítra?" zeptal se jako vždy nevinně a rukou poplácal na místo vedle sebe.
   Iron man tam prostě stál s otevřenou pusou ve dveřích, neschopen kloudného slova a očekávaného pohybu, tedy přesunutí se na požadované místo k němu.
   "Řekni, Tony, chtěl bys mě?"
   Ta slova projela miliardářovým tělem jako ledový blesk, nechávajíc za sebou překvapivě hřejivý a příjemný pocit.
   "Víc než cokoliv jiného," šeptl, ale stále se nehnul z místa. Stevovu tvář ozdobil plachý úsměv. Položil se na záda do peřin a pár chvil pozoroval strop, než mu výhled znemožnil Starkův obličej.
   "Jsi strašnej provokatér, víš to?" vydechl miliardář a zíral do oceánově modrých očí.
   "Vím," zavrněl Rogers a zvedl trochu hlavu, aby ho políbil. Dal do polibku tolik něžnosti a zároveň chtíče. Když však nepřicházel žádný ohlas z Tonyho strany, odlepil se od něj a zmateně si ho prohlížel. Najednou silně znejistěl.
   "T- ty... nechceš?"
   "Chci. Jen si užívám pohled na tebe, protože tomu pořád nemůžu uvěřit," řekl Stark s úsměvem.
   "Ne, něco je špatně, t- ty nejsi..."
   "Steve?"
   "Ano?"
   "Miluju tě."
   "... Já tebe taky."
   Nižší se k němu sklonil, lehce ho zalehl a začal s ochutnáváním jeho rtů. Měl strašně rád jejich něžnost, byly tak kouzelné, že by je mohl líbat do skonání světa a stejně by se jich dostatečně nenabažil.
   Najednou jako by bylo něco jinak. Jejich nevinné líbání zvolna přešlo k něčemu vášnivějšímu. Tony se dostal ke zlíbávání blonďákova krku. Udělal to poprvé, nevěděl, jak moc je na to kapitán citlivý, ale brzy to zjistil, když uslyšel jeho hlasitý výdech, skoro sten. jakmile narazil na drobné místečko pod uchem, které pro něj nejspíš bylo zcela nejcitlivější, jelikož na něj reagoval okamžitě.
   "T- Tony..." zalapal po dechu, dlaněmi zkoumal jeho záda, až se dostal k bedrům, kde zatahal za okraj černého trička. "Sundej si to."
   Stark ho poslechl. Na chvíli se odtáhl a během vteřiny si triko stačil přetáhnout přes hlavu. Steve ho vleže pozoroval, pohledem se na chvíli zastavil u obloukového reaktoru, který prvně viděl tak jasně a zblízka a ne přes nějakou látku. Pomyslel si, jak moc rád by se ho i dotkl, ale jeho tok myšlenek byl okamžitě přerušen, když už se ho Iron man přestal dotýkat tak, jako by byl z porcelánu, a jeho dlaně putovaly po blonďákově těle s mnohem větší intimitou. Když jedna z nich zajela do jeho kalhot, už se neudržel a nahlas zasténal.
   "Wau," vydechl miliardář.
   "Co?" nechápal mírně zadýchaný Rogers. Tony se na něj nemohl dostatečně vynadívat. Jeho miláček se červenal při každém drobném projevu lásky a teď, když pod ním ležel na zádech a očekával ten okamžik, kdy si ho tmavovlasý vezme, měl líčka komplet rudá a v očích určitý lesk, který tam viděl jen málokdy. Jen ve chvílích, kdy si byly tělesně blízko.
   "Jsi prostě jen dokonalý," usmál se Stark a vrátil se k jeh krku. Rukama vjel pod kapitánovu košili a poté zase zpátky, aby ji mohl začít rozepínat. Přerývavě dýchal, lehce se třásl a tak mu to trvalo trochu déle, protože se jeho vlastní prsty pletly přes sebe. Steve frustrovaně zakňučel, kalhoty mu začínaly být těsné a touha po jeho dotecích a polibcích ho spalovala víc než kdy jindy.
   Nechal ho ležel napůl rozhaleného, kousku nahé kůže věnoval několik polibků a u toho mu rozepnul kalhoty, které mu hned potom svlékl. Stále líbal jeho svaly, uvědomujíc si, jak nádherné jsou, a pravou rukou kontroloval Stevovo vzrušení pod dost těsnými boxerkami.
   Rogers znovu zavzdychal a nadzvedl se, aby se rozkrokem otřel o Tonyho tělo. Vzal ho za bradu a vytáhl k sobě nahoru. Jejich rty se znovu setkaly.
   Aniž by ho Stark přestal líbat, lehce mu pokrčil nohy a zbavil ho spodního prádla. Teď před ním, spíše pod ním, ležel skoro nahý, jen v rozepnuté košili, v celé své kráse. V celé své superhrdinské dokonalosti. A Tony to věděl. Věděl, jak dokonalý je a právě proto nemohl uvěřit tomu, že je jenom jeho. Že toho opravdu dosáhl, dokázal si ho podmanit. Je jenom jeho, majetek Tony Starka.
   "Nikdy jsem to nedělal," zašeptal Steve a Tony zvedl obličej od jeho břicha, kterému se za jeho tichého vzdychání už delší dobu věnoval. Zíral do modrých očí, které, i když byly protkané vášní, stále působily nevinně. Až moc nevinně, aby to byla pravda.
   "Všechno tě naučím," zazubil se, chtíc si tím trochu dokázat svou dominantnost. "Pokus budeš chtít..." dodal a Rogers okamžitě zakýval hlavou a kousl se do rtu. Tony se zasmál.
   "Trochu moc nedočkavej, nemyslíš?" prohodil, ale nenechal ho už odpovědět a místo toho ho vášnivě políbil. Přesně tak, aby se mu to líbilo a nenapadlo ho si to náhodou rozmyslet.
   Poté se trochu narovnal, aby si ho mohl celého znovu prohlédnout. Seděl mu na stehnech a dlaněmi mapoval svalnaté tělo, párkrát jemně přejel i po kapitánově chloubě.
   "Ale, ale, copak to tu máme?" uculil se a začal ji lehce dráždit. Několikrát ji promnul, blonďák na to reagoval dalšími vzdechy.
   "Jsi trochu pozadu," přerušil ho Steve najednou. Tázavě se na něj podíval, ale vzápětí to pochopil, když se Rogers prsty zahákl o lem jeho kalhot. Tony se jich během chvíle zbavil, odhodil je kamsi do háje i se spodním prádlem.
   "Lepší?"
   "Nejlepší," kývl kapitán a očima těkal po jeho nahém těle. Miliardář ho nechal s úměvem na rtech chvíli se kochat, protože se rozhodně neměl za co stydět. Jeho "Iron man junior" už byl dávno v pozoru, naproti samotnému majiteli dosahoval chvályhodných rozměrů a pulzoval nedočkavostí. Nejdřív však bylo nutné něco dořešit.
   "A chceš to tady?" zeptal se ho.
   "No... a kde jinde?" dostal ze sebe překvapeně starší.
   "Pochop, tvoje poprvé musí být naprosto nezapomenutelný, no ne?"
   "Vážně?"
   "Jasně. Protože jsi můj, Stevie, proto. Přijít o panictví v posteli je moc mainstream," vysvětloval. Blonďák vykulil oči, chvíli to vypadalo, že Starkovi jednu vrazí, ale jako vždy ho překvapil.
   "Tak kde tedy?"
   "Myslím, že vím," uculil se Tony spokojeně, jednou rukou ho objal kolem pasu a odváděl si ho z postele na patřičné místo.
   "Chceš mě shodit dolů," osopil se na něj Steve nervózně, když dorazili na balkón, a opřel se do nich příjemný podvečerní vítr. Tony jen s úsměvem zakroutil hlavou, políbil ho a donutil se rukama zapřít o opěradlo. Steve shlížel na město, ale neměl moc možností přemýšlet o tom, kolik lidí asi přišlo o panictví na balkóně, jelikož Starkovy na dotek vařící dlaně se znovu vrátily ke zkoumání jeho intimních míst. Když se jeho mužství ocitlo v sevření jeho ruky, vzdychl a lehce do ní přirazil. Druhou cítil na své levé půlce.
   "Teď roztáhni nohy víc od sebe, Stevie," podával mu instrukce.
   "Nejsem žádná malá holka," zaprotestoval světlovlasý, protože se k němu Tony stále choval, jakoby nevěděl, proč se rodí děti. V jejich případě to přirozeně nebylo možné, ale princip byl stejný.
   "Ne, to nejsi. Ale je ti 90 a jsi furt panic," řekl Iron man a usmál se proti jeho kůži. Steve něco zamrmlal, ale poslechl, trochu se u toho prohnul v zádech a hnědovlásek měl lepší přístup. Hned toho využil, poklekl a začal kapitánovy útroby slastně mučit svým jazykem.
   Kromě lízání se soustředil i na ukňučené zvuky, které Rogers možná i nevědomky vydával.
   "T- Tony,,,"
   "Hmm?" ozvalo se s jenom vteřinovým přerušením jeho rozdělané činnosti.
   "T- Tony, v- v ložnice je lubrikant," vydechl Steve a otočil hlavu, aby se setkal se Starkovým pohledem.
   "Připravoval jsem se na tvou návštěvu," zašeptal, tváře celé rudé a modré oči s odstínem nedočkavosti.
   "Ani hnout, zůstaň ready," vyhrkl miliardář a rozběhl se zpátky do bytu, kde se ihned vrhl na šuplík u postele, ve které se ještě před chvílí váleli. K jeho překvapení tam našel lubrikant i kondomy. Obojí vzal a utíkal- div se cestou nepřerazil- k Rogersovi, který na něj přes rameno díval, ale stále byl v poloze předkloněné.
   "Už jsem tady, baby, vydrž ještě."
   "Neumírám, Tony, v klidu."
   "Ale měl bys umírat touhou, ne? Na mě."
   "Možná... Tak pojď už, prosím," zakňučel blonďák a zavrtěl pozadím, když se Stark pořád nehnul z místa u dveří.
   "Tak seš přece jenom nedočkavej," pravil Iron man potěšeně a znovu poklekl, aby měl kapitánův zadek před sebou. Na dva prsty nanesl trochu mazlavé hmoty a rovnou se začal oběma dobývat do jeho těla. Steve zalapal po dechu a více se prohnul v zádech, čímž také více vyšpulil pozadí proti Tonyho ruce. Trochu zaryl nehty do zábradlí.
   Když naznal, že je dost připravený, opustil prsty jeho tělo a postavil se za něj. Svým tepajícím údem- nyní už i s kondomem- se zlehka třel o Stevův zadek a natáhl krk, aby viděl přes Rogersovo rameno na jeho obličej. Oba přerývavě dýchali, ale i tak se k němu kapitán otočil, aby ho mohl políbit.
   "Můžu?"
   "Do toho," podpořil ho blonďák a znovu jej políbil, když cítil, jak do něj miliardář pomalu vstupuje. Jednou rukou držel své mužství, kterým do něj vnikal a druhou drtil jeho levý bok, stejně jako Steve zábradlí, které na několika místech trochu ohnul.
   Ocitl se v něm celý a jen čekal na nějakou negativní reakci nebo náznak bolesti, ale když kapitán nijak nespokojeně nezareagoval, povytáhl svou erekci zpátky a poprvé přirazil. To už se starší ozval, bylo to lehce bolestivé ale přeci slastné zavzdychání. Zopakoval pohyb a tentokrát unikl vzrušený sten oběma.
   "Víc... můžeš přidat," zakňučel Steve tiše.
   "S radostí," usmál se Tony a vyhověl mu. Vyhověl jemu i sám sobě, jelikož už myslel, že se zblázní nedočkavostí a touhou.
   Bylo jim horko. I přesto, že už se stmívalo a ochlazovalo, těmto dvěma mužům bylo až neskutečně spalující horko. Těla se jim leskla potem, zapadající slunce je nestačilo sušit, a společně se pohybovali v pravidelném tempu, stejnou mučivě pomalou rychlostí, až do samotného konce, kdy stačilo jen několik zbrklých přírazu, aby oba naposledy zasténali téměř současně.
   Setrvali ještě na místě, Starkovy dlaně zůstaly nehybně na kapitánových bocích a své čelo si opřel o  jeho mokrá záda. Zvolna oddechoval, stejně jako Steve, který pomalu povoloval stisk na pomačkaném zábradlí, ruce- stejně jako zbytek těla- úplně bolavé.
   "Tak jak?" ozval se Iron man po nějaké době jako první.
   "Úplně nejlepší..." zněla odpověď, docela tichounká. Bylo jasné, že blonďák je unavený, příjemně unavený. Oba byli.
   "Není ti zima?" zeptal se Tony pro jistotu a pažemi ho zezadu objal kolem břicha. Odpovědí mu bylo zakroucení hlavou, které sotva postřehl. "To je moc dobře," šeptl miliardář a vlepil mu pusu na zpocená záda. Pak se trochu nahnul, aby společně se svým milencem mohl sledovat oranžovo- zlatý západ slunce, který měli před sebou. Přišel na to, že i když by si tuhle ne moc bohatou oblast k bydlení nevybral, tomuhle výhledu- a společnosti- se nic na světě nevyrovnalo.
   "Je to moc dobře, protože se obávám, že jestli se tě pustím, podlomí se mi nohy a nedojdu ani do tý postele."

O nějaký ten pátek později:
   "Já nevím, Tony..."
   "Ale, baby, co je tom špatného?"
   "Není to normální."
   "To já taky ne a stejně mě miluješ, nebo ne?"
   "No jo, to víš, že miluju, ale stejně, tohle..."
   "Chtěl jsi svou nejbláznivější historku?"
   "To jo."
   "Tak nekecej a pojď," vyzval ho Stark a co jiného mu teda zbývalo? Přijal jeho ruku a nechal se táhnout tmavší chodbou, do které ovšem probleskovala barevná světla ze sálu za rohem.
   "Počkej ještě," vysmekl se mu a zastavil se u velkého zrcadla, na které narazili cestou. Málem se zbláznil z toho krátkého pohledu na sebe. V šedé místnosti doslova zářil.
   "Ne, ne, ne, vypadám příšerně!" vyjekl a schoval si tvář v dlaních.
   "Náhodou, ručím ti na život mého drahého Jarvise, že vypadáš sexy," přesvědčoval ho Stark a pohladil ho po blonďatých vlasech se zelenomodrým melírem a spoustou flitrů, z kterých velká část zůstala v jeho dlani. A co na tom, že Jarvis není živá bytost, ví přeci, co tím myslel.
   "Ale... Co když to zjistí Fury? Nebo ostatní Avengers?" nevzdával se Steve myšlenky z toho vycouvat. Podíval se na něj, nastříbřené řasy několikrát zamrkaly.
   "A nejde právě o to? Udělat něco šílenýho, aby si ostatní nemysleli, že seš suchar," snažil se ho miliardář přesvědčovat nebo možná spíše vyprovokovat.
   "To že říkali?" podivil se Steve. Lehce sebou škubl, čímž Tonyho na chvíli paralyzoval září z růžových flitrů, které pokrývaly většinu jeho těla, tedy nahý hrudník a trochu i černé kalhoty s vysokými botami.
   "No, ne tak doslova, ale... Jo, v podstatě jo. Vždyť i náš Legolas se jednou ožral těsně před tím útokem teroristů v Anglii, pamatuješ, ne? Fury doslova běsnil vzteky, ale stejně nic nezmohl, protože ten idiot je pro tým potřebnej. A kdyby tam náhodou v tom davu buzerantů stál, nemůže říct ani popel na to, že jeho nejlepší zaměstnanec tancuje polonahej v gay baru. Nemohl by se tě zbavit."
   Kapitán na něj ještě pohlédl, v jeho obličeji se zračil děs, nervozita, ale také neuvěřitelné vzrušení. Hudba za rohem hlasitě vyhrávala, lidé jásali nad právě účinkujícími tanečníky, barevná světýlka blikala. Čekalo se na něj.
   "Máš-?"
   "Nemám strach," nenechal ho domluvit. "Jen jsem dost nervózní," přiznal Rogers a jeho pohled se stočil k místu, kde končilo zákulisí a začínal bar. Bar, kde na něj čeká dav homosexuálů, kteří se přišli podívat na dnešní tanečníky, popřípadě nové objevy. U něj ale jen na tanečníky, Tony by ho nedal.
   "Nebuď, je to pohodka. Jakmile se dostaneš do rytmu, bude tě to bavit a nebudeš se stydět. Uvidíš, zlato," usmál se Stark a už ho vedl vstříc světlům.
   "Ty už jsi to někdy dělal..." Nebyla to otázka, spíš jen konstatování.
   "Jop. Tancoval jsem v kleci. Když se neopiješ a neodejdeš s prvním chlapem, co se ti nabídne, dá se na tom i vydělat," uculil se Iron man a vlepil mu poslední pusu. "A teď už běž. Ukaž jim, kdo je můj kluk."
   Steve si povzdechl a opravdu šel. Vypadal jako špatný transvestita, ale nebyl tady jediný.
   Vlastně mu to seklo. Vlastně ho to nakonec i bavilo. A vlastně to nebyl vůbec žádný suchar.