Trpělivý- 1. část

Tak jo, na sto tisíckrát se omlouvám, že dělám takový velký pauzy. Ale na mou obranu mě naprosto ničí škola, ségry nejsou schopný pochopit, že když se člověk výjimečně neučí, tak musí i odpočívat, a  doma je práce nad hlavu. 

Nicméně to jsou jen další důvody, proč se k psaní vracím čím dál raději, protože je to tak uklidňující a mám moc ráda, když to má pozitivní ohlasy. Doma se nechválí, takže mě jen potěšíte, když si na mě najdete trošičku času a přečtete si zase nějakou mou patlaninu. :)

Dobře, teď k povídce. Nečekala jsem ,že bude tak dlouhá, nějak se mi to vymklo z rukou a přetáhla jsem to. Proto to bude rozdělené na dvě části. Nevím, kdy přidám tu další, ale slibuji, že někdy bude (není hotová). Jinak... Budeme tentokrát trochu trápit Thora, co vy na to? ;D Ale varuji vás, nedokážu psát něco na Starka, neumím ho ani trochu napodobit a ve většině případů to dopadá katastrofálně. :D

Omlouvám se za šíleně dlouuuuuhý kecy, jen jsem se tím chtěla ospravedlnit, že mi to vždycky tak trvá. Ale ještě neumírám, lidi! :D Platí pořád to, že kdybyste měli nějaké přání nebo návrh na další jednorázovku, tak mi napište. Nic neslibuji, ale o víkendu jedu na výlet, kde bych měla mít klid a mohla bych psát. Jen musím znovu upozornit, že někdy to prostě a jednoduše nejde. Například jsem se marně pokoušela o Stanner, ale k tomu nějak nemám vztah, takže nic. Navíc, jak už jsem řekla, neumím napodobit Tonyho. :( :D

No nic, v rámci možností vám přeji hezké počtení...  Pokud je to s tímhle vůbec možný.

12+
(Mluví se tam sprostě. A taky se tam z nějakého důvodu opakuje slovo "zadek" ve všech možných podobách.)

Maya

   Tmavovlasý muž ležel v posteli s propletenými prsty na břiše.

   "Jarvisi?" oslovil svého robotického služebníka.

   "Ano, pane?"

   "Nemůžu spát," pronesl do černého pokoje. Okna měl zatažená, v celém komplexu bylo takové ticho, jaké jen bylo možné, ale spánek se stále nedostavoval. 

   "A jak vám mohu pomoci?"

   "To nevím. Má otázka zní, proč tomu tak je," vysvětlil Tony.

   "Existuje spousta možných příčin, pane," odpověděl mu Jarvis a Stark se na lůžku posadil, aby se mohl opřít o zeď a tupě zírat do tmy.

   "Pobav mě."

   "Tak například se můžete cítit nesvůj z vašeho rozchodu s Pepper," navrhl jednu z možností.

   "Neřekl bych," pokrčil Tony rameny. "Já jsem v pohodě, už mě zkrátka nebavila. To jen ona z toho byla... kapánek mimo," protřel si pravou tvář při té bolestivě štiplavé vzpomínce.

   "Dále třeba to, že včera vysílali poslední díl vašeho oblíbeného seriálu a naplánované pokračování se začne natáčet až příští rok."

   Iron man nesouhlasně napodobil zvuk, který se používá pro špatnou odpověď v televizních soutěžích. "Zase vedle. Dál?"

   "Pak je tedy možné, že je na vině Steve Rogers."

   Miliardář zpozorněl a tělem mu projelo zvláštní teplo.

   "Kapitán slušňáček? Proč ten?" snažil se hrát, že vůbec nemá tušení, o čem mluví. Připadal si hloupě, že se takhle chová před svým vlastním vynálezem. Jako děcko, fakt.

   "Když dávali dokument o zrození superhrdiny kapitánu Americe, chtěl jste, abych obraz zastavil, když..."

   "No dobře, tak jsem se chtěl jen podívat," přerušil ho.

   Najednou se televize před postelí rozsvítila a na obrazovce se objevil pozastavený záběr, kdy na nějaké starší nahrávce Steve běžel a upnuté kalhoty v tomto úhlu dokonale obkreslovaly jeho hýždě. 

   "Jarvisi, jak jsi to?"

   "Takže je už opravdu jisté, že za vaši nesoustředěnost a nespavost může pan Rogers," pokračoval robot. "Zvýšená srdeční aktivita a rozšíření zorniček..."

   "To je z těch drog," odsekl Tony.

   "Žádné drogy jste v poslední době neměl, pane," namítl. 

   "Tak dost! Že ti vypnu kamery! A mikrofony. A, kurva, vyhodím z provozu všechny počítače," zakřičel, ale stále neodvrátil pohled od obrazovky.

   "Jste pouze podrážděný. Myslím, že byste měl být šťastný, když jste zamilovaný."

   "Kdo řekl, že jsem zamilovanej?" podivil se Stark.

   "Všechny faktory na to ukazují. Mám panu Rogersovi zavolat? Možná také nespí."

   "Ne," zavrhl to Tony. "Jarvisi, vypni tu telku... Nebo ne! Na chvíli to přibliž," zamumlal a obraz kapitánova pozadí se zvětšil.

   "A co teď, pane?"

   "Tak fajn, teď půjdu ojet Steva. Kde mám bundu?" zeptal se a seskočil z postele na koberec. Pokračoval do koupelny, aby zkontroloval sám sebe v zrcadle. Pod očima se sice mu rýsovaly tmavé kruhy z nevyspání, ale stačilo si jen pročísnout hnědé vlasy, nahodit okouzlující úsměv a TA- DA! Kdo by ho nechtěl?

   "Sexy," pochválil se a hodil na sebe černé tričko s logem Black Sabbath, co našel podle Jarvisových pokynů na spodku skříně ve vedlejším pokoji, a bunda byla pověšená na věšáku v chodbě. Jarvis ho ještě stačil upozornit, že normální lidé ví, kde mají něco na sebe, ale miliardář jen utrousil poznámku o tom, že jeho máma byla kalkulačka, a odešel z domu. Nasedl do jednoho ze svých miláčků a hurá za Stevem. Bylo něco kolem druhé ráno, ale koho by to zajímalo?

...

   Ozvala se rána a ta Rogerse ve vteřině probrala. V bytě byla kompletní tma, ale ticho protínaly kroky a zvuk padajících věcí. V mžiku byl na nohou. Chopil se o stěnu za skříní opřeného štítu a poslepu mířil za zdrojem hluku. 

   Byl připraven se plně bránit i když ještě před minutou tvrdě spal. Musel zapomenout zamknout a někdo toho zřejmě využil.

   Potichu se přikradl na chodbu, odkud se ozývaly ty zvuky a tiché mrmlání. Zhluboka se nadechl a na místo, kde si myslel, že se vetřelec nachází, natáhl nohu, aby ho podrazil. Nepřítel vykřikl a to už ho Steve vší silou štítem, přitisknutým k jeho hrudi, tlačil k zemi.

   "Do prdele, kapitáne, klídek," zachrčel muž pod ním.

   "S- Starku?" podivil se a pomalu povoloval stisk.

   "Pro tebe jen Tony, zlato," svůdně se usmál a zamrkal i když to blonďák nemohl vidět. Ten z něj slezl a natáhl se ke zdi, aby rozsvítil. Pár vteřin mžoural z náhlého přísunu ostrého světla a pak sjel pohledem na miliardáře, který se jen opřel o lokty a stále si hověl na podlaze.

   "Co tu děláš?" dostal ze sebe.

   "Přišel jsem navštívit svýho oblíbenýho Avengera s hezkou prdýlkou," zazubil se.

   "Ty jsi opilý," konstatoval ne moc překvapeně.

   "Přísahám, že jsem dneska nepil," řekl Tony nevinně.

   "Jsou dvě hodiny ráno. Je jedno, jestli jsi pil dnes nebo včera. Měl by ses z toho vyspat," povzdechl si starší.

   "Mně vážně nic není," bránil se Iron man a vydrápal se na nohy. "Ale to vyspání s tebou asi neodmítnu, lásko," ďábelsky se usmál a přiblížil se k němu.

   "Nic takového jsem... Ne, jdi ode mě!" odstrčil ho, když se k němu hnědovlasý úplně natiskl.

   "Přišel jsem jen na přátelskou návštěvu, Steve... Počkat, 'přátelskou' moc ne! Jak se tomu říká? Zapřemýšlel nahlas. "No víš, co myslím, ne? Takový to 'pozvání na kafe'," naznačil prsty uvozovky. "Až na to, že se kafe nepije a já se k tobě pozval sám," dokončil svou zmatenou myšlenku.

   "Pořád moc nechápu, co tím myslíš... Tony. Ale chci spát, tak kdybys byl tak laskav a odešel," mumlal kapitán rozechvěle, když prvotní šok opadl a jemu se znovu začínaly klížit oči.

   "Nikam nejdu, přišel jsem..."

   "Je mi jedno, proč jsi přišel," přerušil ho blonďák. "Ale kde jsou dveře víš, takže můžeš zase odejít."

   "Tak to nebude tak snadný, zlato," zakřenil se nižší muž vesele. Vážně nebyl opilý?

   "Co teda chceš?" zeptal se Rogers a pak se kousl do rtu, aby nezívl.

   "Tebe," odpověděl Stark sprostě.

   "Hmm, to je skvělé. Teď už můžeš jít," pobídl ho, aniž by o jeho slovech přemýšlel. Byl prostě moc unavený, i superhrdinové musí někdy spát. Dokonce i ti, co 70 let chrupkali v ledu.

   Tony se to ale zřejmě nedozvěděl.

   "Jak jsem už řekl, nikam nejdu."

   "Ale jdeš."

   "Ne- e."

   "Uvidíme se později, Tony, teď jdi."

   "V 6 večer se u tebe stavím."

   "Nevyspím se s tebou, jestli ti jde o tohle," zavrtěl Steve hlavou, když mu tak nějak došlo, co se miliardáři honí hlavou.

   "Tak rande," nenechal se Iron man odbýt.

   "Ne."

   "Nebo tu zůstanu," pohrozil mu s úsměvem.

   "Co mám s tebou dělat? rozhodil bezradně rukama a zívl.

   "Dát mi pusu," zubil se Stark, který přišel vždy s nějakým pro-něj-dobrým-a-ostatní-je-jedno řešením.

   "Dobře, beru to rande," zakňučel kapitán napůl nevědomky a šoural se zpátky do postele. "Dobrou noc, Tony."

   "Dobrou, princezno," odpověděl mladší, když mu Stevův zadek zmizel v ložnici.

   Domů se mu pak jelo mnohem líp. I když se Rogersova prdelka stále pyšnila nevinností- v to tedy alespoň Tony doufal, nevěděl o tom, že by někoho jeho blonďáček měl- tak vyhlídky na zítřek byly opravdu lákavé. Okouzlí ho svým šarmem a...

   "Zív!" No né! Únava se dostavila, když byla mise splněna. A tak se Avenger vracel domů s pitomým rozespalým úsměvem na tváři. Okamžitě zamířil k jedné ze svých oblíbených postelí a za sebou zanechával cestičku tvořenou ze svých svršků.

   "Musím podotknout, že to bylo rychlejší než obvykle, pane," rýpnul sis Jarvis.

   "Vyhonil jsem si ho v autě," zamrmlal Tony a zapadl do peřin. 

   "Mám tam ráno poslat uklízečku?"

   "Ne, dělám si prdel. Zítra mám rande," pochlubil se.

   "Gratuluji, pane. Co pro vás můžu udělat?"

   "Sežeň kytici o... Nemám tušení, kolik se normálně dává růží. Vygoogli si to a, až na to přijdeš, tak dvakrát tolik. Nezmiňoval se Steve náhodou, že má rád gumový medvídky? Vím, že cukrovaný borůvky mu moc nejely..." plácal Stark už napůl ze spánku. Jarvis měl zřejmě zase pravdu v tom, že s čistou myslí se lépe usíná. S čistým štítem... "Hmm, štítem," zasmál se Tony se zavřenýma očima.

   "Dobrá, vyřešíme to tedy ráno. Respektive až se rozední," navrhl robot, ale to už jeho stvořitel nevnímal a upadl do pokojného spánku.

...

   Nemohl si pomoct, ale hned po probuzení měl chuť si zpívat, což už tu dlouho nebylo. Vzhledem ke svému pozdnímu (nebo spíše brzkému) času, kdy konečně usnul, se vzbudil někdy kolem třetí odpoledne. Připravil si jídlo, vysprchoval se, oholil a vykouzlil si neodolatelný účes.

   "Zdá se, že jste ve velmi dobré náladě, pane. Může za to opět Steve Rogers?" zeptal se Jarvis, když se Tony soukal do černých riflí za hlasitého zpěvu.

   "A kdo jiný?" uculil se a dopnul kalhoty. "Sehnals ty kytky?"

   "Jistě. A podle vašich pokynů jsem je nechal panu Rogersovi zavést společně s čokoládovou bonboniérou , která je podle různých statistik na internetu jedním z nejvhodnějších dárků na první schůzku."

   "Hodnej kluk," pochválil ho miliardář. "Co myslíš, hodí se k tomuhle kožená bunda?" zeptal se a u toho se prohlížel v zrcadle.

   "Nikdy jsem u vás neviděl tak pečlivou přípravu na cokoliv," poznamenal robot.

   "Na to jsem se neptal," zavrčel.

   "Myslím, že je to vhodná kombinace oděvu," okomentoval to nakonec Jarvis za Tonyho spokojeného pokývání hlavou.

   "Víš, co chci slyšet."

   "Že jste sexy?"

   "Přesně tak, to jsem," uculil se naposledy na svůj odraz a pak už se vydal směr auto, jelikož se už blížila šestá hodina a jeho samotného překvapilo, jak moc se na rande těší. Tohle nebyla žádná jednoduchá děvka do postele. Představoval pro něj jistou výzvu, trofej. Slavný kapitán Amerika, jeho hrdina z dětství, jeho idol...

   Přijel k němu právě na čas. Vyfiknutý tentokrát zaklepal na kapitánovy dveře a napjatě čekal, až mu přijde jeho kamarád otevřít.

   "Ahoj, Tony," pozdravil ho.

   "Ahoj, Stevie," oplatil mu to Stark a zářivě se usmál. Jeho Steve měl na sobě upnuté tmavé kalhoty, modré tričko a džínovou bundu. Neskutečně mu to podle Tonyho seklo. Bránil se pokušení mlsně si olíznout rty,

   "Přišly mi ty květiny a ta čokoláda... ehm, díky," řekl blonďák a zvedl k němu pohled. Lehce mu zčervenala líčka a oči brzy znovu rozpačitě sklopil k zemi.

   "Nemáš za co, zlato," uculil se železný muž. "Máme rezervaci v jedné luxusní restauraci a já jsem tvůj osobní řidič, který tě tam dopraví," chlubil se a Rogers vypadal trochu vyvedený z míry. 

   "Když myslíš," pokrčil rameny a zamkl svůj byt.

    "Bude se ti tam líbit, uvidíš."

...

   "Tak teda ven s tím. Co po mně vlastně chceš?" zeptal se po delším mlčení kapitán. Seděli v nádherné restauraci, jejíž interiér vevnitř by se mohl v eleganci a luxusnosti měřit se Stark Tower. Zbarveno to tu bylo v různých odstínech modré, ale Tony tam nenašel žádný, který by připomínal Stevovy oči. Ty byly jedinečné, nádherně kouzelné.

   "Copak nemůže obyčejný chlap pozvat druhýho chlapa na rande?" opáčil mu tmavovlasý. Znělo to trochu... divně? Přímo absurdně. 

   "Ty nejsi obyčejný chlap," namítl blonďák.

   "V čem je rozdíl? Navíc mi jde mi jen o tebe," řekl klidně Tony, ukousl si kousek ze své ryby a zapil to vínem. Steve si objednal nějaké jednoduché těstoviny a tak si vedle něj připadal trochu blbě.

   "Ale ty můžeš mít holek kolik chceš, tak proč děláš tohle? Co myslíš, že můžu já nabídnout?" nechápal Rogers.

   Miliardář okamžitě spolkl odpověď, která obsahovala něco o kapitánově panictví a krásný prdýlce, a raději se sladce usmál a pravil: "Řekni, kde bych našel někoho s tak krásnýma očima?" A myslel to vážně. Byl by to až nadlidský úkol někoho takového najít.

   Steve mírně zčervenal a sklopil pohled k talíři.

   "A co Thor?"

   "Co je s ním?" zamračil se nechápavě nižší muž.

   "Proč se ti třeba nelíbí on?" vysvětlil první Avenger svůj dotaz. Iron man pochopil, že si prostě není jistý tím, že by o něj měl skutečný zájem.

   "Promiň, ale emzáci, co ani neznají notebooky, spodní prádlo, mobily a Jurský park, mě moc neberou. A k tomu má špatný účes."

   "Taky jsem neviděl Jurský park," podotkl Rogers, ale uchechtl se. "Musím uznat, že mi občas nahání trochu husí kůži," dodal.

   "Náš Viking? To teda jo. S těma jeho velkýma rukama jen stačí, aby tě pohladil a můžeš jít na rentgen kvůli zlomeninám," procedil Tony s úsměvem a Steve vyprskl smíchy. "Chudák ta jeho Jane," pokračoval. "Vsadím se, že když je pryč, vyskladňuje schované zásoby jídla a pití ze sklepa. A nebo to, jak 'nenápadně' flirtuje se svým bráškou. Myslíš, že ho dostatečně ztrestal po návratu domů? Přece jenom dost zlobil, to víme všichni, tak by mu měl dát Thor co proto," plácal a kapitán se málem skácel ze židle.

   "D- dost... to je... nechutný," dostával ze sebe mezi smíchem, přičemž na sebe strhával pozornost všech přítomných.

   "Vsadím se, že proto se na nás Loki tak mračil. Věděl, co ho doma čeká," nepřestával Stark provokovat, ale celý rudý Steve se už ze všech sil snažil uklidnit, protože ho už od smíchu bolelo břicho.

   "To je od nás ošklivé," pronesl a odkašlal si. Na jeho tváři pohrával už jen mírný, připitomělý úsměv, který společně se zářivýma očkama věnoval jen a jen Starkovi.

   "No, já incestu moc neholduju, ale ať si mimozemšťani dělají, co chtějí," uculil se a opětoval mu pohled.

   "Můžu se tě na něco zeptat?"

   "Už se stalo. Ne, poslouchám tě," zasmál se Iron man a stále sledoval blonďáčka, jak usrkává ze své skleničky. Už se uvolnil a nebyl tak skoupý na slovo, to se mu líbilo. V tu chvíli ho ale napadlo, že by tady s ním mohl sedět a rozesmávat ho celičký den a noc. Ke štěstí by mu nic nechybělo.

   "Jsi všude známý tím, že ti nic není cizí a pokaždé uděláš něco novýho a šílenýho," začal Rogers a Tony napjatě poslouchal. Líbilo se mu ponořit se do jeho hlasu, zvlášť když byl směrován přímo na něj, na nikoho jiného.

   "Jo, to asi jo."

   "No a... Co nejšílenějšího jsi kdy udělal?" položil mu konečně otázku a hnědovlásek se znovu usmál. Líbilo se mu, kam tím směřoval.

   "Jednou, to jsem byl ještě mladší, jsem pořádal strašně divokej mejdan. Měl jsem tam kámoše, který se netajil tím, že je na kluky, a tak jsem objednal kromě několika striptérek i striptéry," začal Tony vyprávět a Steve se lokty opřel o stůl, podepřel si bradu a s rozšířenýma očima ho pozoroval. Vypadalo to, že už ten začátek mu přijde fascinující.

   "Jako vždycky se strašně pilo. Kámoš Tom nebyl na míchaný drinky a tak podobně vůbec zvyklej, takže už za hodinu se válel jednomu chlápkovi v klíně. Nějak jsem si ho nevšímal, byl jsem obklopen holkama, který mě zabavily dostatečně. Pak už to mám trochu zamlžený. Co na to říct, to pití bylo moc dobrý," uculil se a Steve také, i když trochu rozpačitě. "Vím pak jen, že některá, nebo možná některej, z nich donesl bičík a pouta. Nevím, jestli chceš slyšet všechny podrobnosti, asi ne, ale... Důležitý je, že jsem se vzbudil na podlaze v obrovským klubku cizích a nahatých těl. Už nevím, kolik jich celkově bylo, ale jenom mezi mýma nohama se rozvaloval Tom, jakási blondýnka a nějakej svalouš na nich. Div je nerozdrtil."

   "Ah."

   "To není všechno, Stevie. Když jsem se vymotal s bolehlavem ven z jejich upocenýho sevření, zjistil jsem, že kromě toho, že mi asi upadne prdel, břicho mám ulepený od zaschlý šlehačky, bůh ví proč, na levý ruce mi visí růžový pouta bez klíčku a kam jsem jen dohlédl, měl jsem všude po těle kousance, modřiny, rozmazanou rtěnku a řasenku..."

   "Co... Co bylo dál?" netrpělivě vyhrkl kapitán, který už viditelně celý napjatý čekal na vyvrcholení Tonyho story. 

   "No jistě, počkej, zlato, už to přijde. Šel jsem jakože na záchod, trochu jsem se motal, ale i tak mi přišlo, že je něco špatně, že asi nejsem u sebe doma. Tak jsem se pořádně rozhlídl, našel dveře a když jsem je otevřel, zjistil jsem, že jsem v letadle."

   "Počkat, co?" zarazil se Rogers,

   "Fakt. Prostě tam byla ulička, sedadla, za okny mraky, všechno! Domotal jsem se dál k pilotovi, který mi řekl, že se tam celá naše úchylná skupinka o půlnoci dokodrcala a  já ho prej mohutně podplatil, aby lítal furt dokola přes státy, abychom měli klid."

   "Ale proč?"

   "To já nevím. Někdo se hold muchluje v taxíku, já v letadle. Jo a pak jsem ještě zjistil, že jsem se s jedním z těch striptérů zasnoubil, ale to se pak dořešilo. Jinak z tý noci toho fakt moc nevím, ale musel to být epický grupáč, soudě podle bolavého rozkroku... zepředu i zezadu," dokončil Stark svou historku a kochal se pohledem na zarudlého a dokonale zmateného Avengera.

   "Tak... to je něco," dostal ze sebe blonďák, neschopen říct něco normálního.

   "A co ty? Řekni mi nějakou tvou úchylárnu," ponoukal ho Tony s úsměvem.

   "Já asi nic nemám. Nic, čím bych se ti v, ehm, tomhle mohl vyrovnat," přiznal.

   "Tak to budeme muset někdy napravit. Udělat něco hodně praštěnýho, abychom se měli čím chlubit. Společně," navrhl miliardář a k jeho překvapení uslyšel kladnou odpověď.

   "Někdy možná ano."

...

   Tony Steva doprovázel domů, když už byla dávno tma. Netušili, kolik je hodin, ale nebylo to důležité. Alespoň tedy pro Starka ne, když by se o něj nejraději opíral klidně celý den, než by ho strhl pod sebe a... znásilnil. Asi. Možná. Klidně by si s ním ale povídal dalších tisíc let. Chtěl o něm vědět víc, úplně všechno, už jen z toho důvodu, že byl na první pohled tak odtažitý, tajemný a neobjevený. A on ho chtěl objevovat a odhalovat!

   "Moc jsem se bavil, Tony," usmál se Rogers, když už stáli před dveřmi od jeho bytu. Na chodbě bylo špatné světlo, ale bylo to lepší než nic a navíc takové šero dodávalo jejich situaci trochu na romantice.

   "Už půjdeš spát?"

   "Asi ano."

   "Nechceš, abych ti dělal společnost?" zamrkal na něj Iron man. Tak jo, vidina možnosti Stevova odpanění tu pořád byla. A že byla lákavá.

   Kapitán se jen nahnul a vlepil mu sladkou, vlhkou pusu na tvář.

   "Možná příště. Nezlobíš se?"

   "Ne, Za některý věci stojí bojovat," uznal Stark i když by jeho penis nějakou péči jistě uvítal. "Přijdu zítra, co ty na to? Byls někdy v nějakým moderním lunaparku?"

   "Nebyl."

   "Tak v tom případě máme na zítra program," usmál se Tony, "Ještě pořádnej polibek na dobrou noc?"

   "Už jsi jeden dostal," zaprotestoval kapitán. "A navíc mám pocit, že bys se mnou pak už praštil o zeď a já už bych se neprospal."

   "Jak to víš?" škádlil ho.

   "Máš takový pohled v očích, jde to vidět," sklopil Steve zrak, než se rozhodl mu věnovat přece jenom ještě jednu drobnou pusu na druhou tvář.

   "Takže zítra?"

   "Budu tu, nikam mi neuteč. Dobrou, Stevie," popřál mu.

   "A Tony..."

   "Jo?" otočil se zpátky, když už se zrovna chystal odejít.

   "Buď trpělivý. Dočkáš se."