sobota 19. března 2016

Jste homosexuál, pane Rogersi?

Dala jsem si menší přestávku od své kapitolovky a
tady je taková menší jednorázovka, ve které bude Steve čelit dotěrným novinářům.
Užijte si víkend (a pokud bude čas, po něm dorazí další Železné srdce).
*Niké*

Vzduchem se ozývá neustálé cvakání fotoaparátů blýská se jako při bouřce. To se poslední dobou děje prakticky vždycky, když se Steve Rogers objeví na veřejnosti a jeho to neskutečně irituje. Novináři jej vždycky odchytí a bombardují jej pořád stejnými otázkami týkajícími se jeho soukromí a dokud neodpoví, nepustí jej ze svého obležení.
Právě skončila tisková konference Avengers a jestli kapitán Amerika očekával, že už budou mít dost vyptávání, hluboce se mýlil. Ten šílený dav reportérů s mikrofony v rukou už se na něj zase tlačí a osobní otázky jen lítají.
"Jaký máte názor na potraty?"
Cože? Tak o tom nikdy moc nepřemýšlel...
"No... pokud není žena schopna se o dítě postarat nebo je nemocné, není jiná možnost něž..."
"Máte rád orientální jídla?"
Ne.
"Jednou jsem jedl... schawaramu nebo tak se to jmenovalo, ale musím říct, že mě to příliš neoslovilo."
"Jak se bavíte ve volném čase? Můžeme vás potkat v nějakém tanečním klubu?"
Tak to sotva.
"Víte, já na tohle moc nejsem. Moc volného času nemám a když už, chodím běhat."
"V poslední době se objevují zprávy o tom, že váš starý přítel pan Barnes neumřel za druhé světové války, nýbrž je naživu a byl prý spatřen i zde v New Yorku. Je to pravda?"
Jak to sakra vědí?
"Je pravda, je naživu. Pátráme po něm, ale zatím bezvýsledně."
"Existují spekulace, podle kterých jste s Barnesem  za druhé světové války udržoval...jaksi intimnější vztah, jestli mi rozumíte. A i teď se zdržujete spíš v mužské společnosti a zjevně nemáte přítelkyni..."
To jsou tak neskuteční šťouralové....
"Nevím, kam tím míříte."
"Jste homosexuál, pane Rogersi?"
Jaké se najednou rozhostilo ticho... No, asi už je čas na coming-out.
"Ano, jsem a nepovažuji to za nic, za co bych se měl stydět nebo to skrývat."
Obří dav se jako jeden muž nadšeně nadzvedne, začne výskat a tleskat a Steve už ví, co uvidí dnes večer ve zprávách jako nejžhavější novinku.
"Ano máte pravdu, jste opravdový americký hrdina, že se nestydíte za svou orientaci. Ale povězte... máte přítele?"
Na to zjevně všichni čekali. Rogers úplně cítil, jak rudne.
"Ehm... ano."
"WoooHooo! A můžete nám prozradit, o koho jde?"
A dost. Teď se cítí jak třináctka při hraní flašky. Neměl to nechat zajít takhle daleko.
"Ne, to nemůžu. A teď už budu muset jít."
Začal se prodírat džunglí mikrofonů, kamer a foťáků směrem pryč, ale oni jsou mu vytrvale v patách.
"Tady se mluví o panu Starkovi, který se také očividně nebrání novým... možnostem....?"
Stark? Ten se novým sexuálním zážitkům nebrání až moc. Ale fešák on je, o tom žádná.
"Můžu vás s klidem ujistit, že Tony to není."
"A co Thor - exotický svalovec? Anebo intelektuálně založený doktor Banner? Nebo jste si našel někoho mimo tým Avengers? Máte rád spíš blonďáky nebo brunety?"
Brunety. Rozhodně brunety.
"Budete tu vyjmenovávat lidi, dokud se netrefíte nebo už můžu jít?"
Kapitán se konečně prodere ven z dotěrné masy novinářů a zrychlí krok, aby se dostal ke své motorce a mohl jet domů.
"My se to stejně dozvíme!"
Ne, nedozvíte.

Zámek zašramotí, dveře mírně vrznou a Steve už je doma. Svlékne si boty a pečlivě si je srovná vedle dalšího páru, oblíbených tenisek jeho spolubydlícího. Zápasí se zipem u bundy, když se otevřou dveře ložnice.
"Dobré ráno, tedy spíš dopoledne."
"Čau, ty můj teplomíre. Já nespal, díval jsem se na tebe živě v televizi."
"A cos tam viděl?" Steve nechá bundu a jde muže obejmout.
"Jednoho kapitána, rudýho jak rajče, kterej se přiznal ke svý lásce k pořádným chlapákům," usmál se brunet a dorozepnul kapitánovu bundu.
"Takže žádná novinka," dodal a vlepil kapitánovi polibek.
"Ptali se na tebe," poznamenal vyšší, vzal svého miláčka do náruče a nesl jej do kuchyně.
"Skvělý," prohodil druhý nezaujatě a věnoval se rozepínání stevovy košile.
"Tak co jsi mi uvařil?"
"Nic... nejsem žádná žena v domácnosti!"
"Ale ten dominantnější jsem já! To znamená, že ty budeš vařit a já vydělávat peníze."
"Ne, to ty jsi ten teplejší. Právě ses k tomu i přiznal, což bych já nikdy neudělal. Co je ostatním po tom, s kým chodím?"
"Být gejem už není tak hrozné, jako to bylo dávno, Bucky."
"Vážně? A znamená to teda, že vaříš ty?"
Steve se k němu přitulil, našel si jeho ruku a rozhodně pronesl:
"Ne. To znamená, že si spolu můžeme klidně vyjít na jídlo do restaurace a nikdo nás neodpráskne ani nezavře do léčebny nebo nezavře do koncentráku."
"Dobře, ale šaty a paruku si bereš ty."
"Už jsem ti říkal, že můžeme jít jako pár dvou mužů..."
"Tak fajn. Dal bych si nějaké orientální jídlo, co ty?"

2 komentáře:

  1. Omlouvám se, že do toho autorce kecám, povídka je jinak hezká, ale kapitán přeci jen vyrůstal v jiné době a vzhledem k tomu by dost pravděpodobně trpěl četnými vnitřními zábranami. Nechce se mi moc věřit, že by se tak ochotně veřejně přiznal.

    OdpovědětVymazat
  2. Karin pěkně napsané.

    OdpovědětVymazat