Pouto 8. část

Přeji hezký večer, zlatíčka. :)
Příběh "Trpělivý" už je skoro hotový, takže by měl být na příště.
Jo a v této kapitole se opět Loki objevuje jen ve vzpomínkách, ale nezlobte se na mě, příště by to mohlo být lepší... snad.

Z nějakého důvodu se tu všichni plácají po zádech a podávají si ruce, nevím proč, neptejte se mě. :D
(Ten gif se sem nehodí, Steve a Bucky se tu nemlátí, ale já se toho nemůžu nabažit :)

Maya

   V helikoptéře, kterou cestovali všichni tři, bylo ticho. Trapné ticho. Thor to ale zřejmě nějak nevnímal- mimozemšťani si to zřejmě můžou dovolit- a broukal si další absurdní melodii z nějaké Midgardské reklamy. Televize na něj hold měla špatný vliv, ostatně asi jako na každého. Rozhodl se raději s nimi letět v zařízení S.H.I.E.L.D.u, než tam být Mjollnirem sice o něco dříve, ale pak se proplétat celou Anglií, aby své kamarády našel.
   Steve měl na Buckyho haldy otázek, ale hlas se mu zadrhl v krku a žádnou z nich nevyslovil nahlas. Mohl za to nejspíše šok z toho, že se tam Thor s Jamesem objeví na první pohled jako největší přátelé- na ten druhý bylo jasné, že se mýlil- a on s ním nemá šanci strávit ani chvíli o samotě.
   Žárlil? Trochu. Byl to jeho přítel, jeho kamarád z války i před ní, jeho nej kámoš z Brooklynu. Asgarďan s ním neměl přeci nic společného, tak proč ho, sakra, našel on?
   Naštěstí byli brzy na místě, v severní částí města Oxford v Anglii.
   "Tak jsme tady," pronesl zcela zbytečně Steve, když přistáli, a druhý voják k němu s podivem zvedl hlavu. Buď zapomněl, že tu s ním sedí ještě někdo jiný nebo se zkrátka podivil nad kapitánovou hloupou poznámkou.
   Rogers myslel na to, že je potřeba se vzpamatovat, že mají úkol. Buckymu se myšlenky motaly kolem toho, co bude, až uvidí Lokiho, jestli ho vůbec uvidí... A Thor měl hlad.
   Pilot jim popřál hodně štěstí a skupinka o třech superhrdinech- vlastně jen dvou, třetí byl.. eh... Bucky- se vykodrcala ven na rušnou ulici. Kolem jejich helikoptéry bylo prázdno, jelikož by se k nim kdokoliv v důsledku větrného odporu z helikoptérových lopatek špatně dostával, ale jinak lidé s křikem přebíhali silnice, když se odněkud ozvala střelba, a poté mizeli v budovách.
   Téměř okamžitě se z poza nějakého paneláku vynořil na nejvyšší míru vytočený Hulk s dvěma- zcela jistě nepřátelskými- muži, držíc je za nohy v mohutných zelených pěstích. Už na první pohled šlo poznat, že se jedná o nějakou teroristickou organizaci, soudě podle stejného z velké části vojenského oblečení a vybavení v podobě zbraní, které byly ovšem dosti vylepšené na nejnovější a nejefektivnější technologii.
   Menší skupinka dalších z nich vyběhla, bůh ví odkud, a začala neúprosně střílet po civilistech, kteří se nestačili ukrýt. Dřív, než stačil kapitán vydat nějaký povel nebo rozkaz, vytáhl Winter soldier svou pistoli a využil momentu překvapení a své obstojné fyzičky k odrovnání daných jedinců. Jen "obstojné" z toho důvodu, že bylo lepší se nebezpečí vyhýbat a jakožto hledaný zločinec si nemohl jen tak zaplatit posilku.
   Thor také nelenil a s bojovým pokřikem vyrazil na pomoc Hulkovi. Steve se právě vypořádal s nově příchozími, když se přiřítil jako blesk z čistého nebe- ne ten Thorův- Iron man a svými repulzory mu pomohl.
   "Už jsem myslel, že ses na nás vydlábl, kapitáne. Tohle už je jen poslední hrstka, všechno jsme odbyli za tebe," řekl a odhrnul si masku, protože se zdálo, že nastala chvíle klidu. Už to asi nebude přehnaně náročné. Bojechtivý bůh a zelené monstrum se bavili dostatečně, takže kolem Rogerse a Tonyho bylo čisto.
   "Neuvěříš, koho jsem-"
   "Bucky. Viděl jsem ho. Hochu, z něho jde docela strach, abych řekl pravdu. Dávej bacha, abys ho nenaštval. Jen se ožene rukou..." předvedl mu pohyb, který u něj, když prolétával nad ním, spatřil.
   "Neměl by tu být, Tony. Je pořád hledaný a jestli ho najde Fury, nedopadne to dobře. Nebo Nat! Musíme jí to říct," rozvzpomněl se kapitán, ale to už spatřil další civilisty a šel jim pomoct.
   "No jistě, Stevie, zařídím pro tebe cokoliv, když tak hezky prosíš," zamrkal Stark uraženě, ovládal se, aby na něj nevyplázl jazyk jako vzpurné děcko, a vzlétl, aby našel Natashu. Musel jí říct, že toho dlouhovlasého parchanta nemá zabíjet... jo a ještě Buckyho. Tím prvním narážel na Thora, přišlo mu to v tuhle chvíli jako dobrý vtip a sám pro sebe se uchechtl, ale i kdyby ho někdo slyšel, zřejmě by se tomu nesmál.
   Pod ním se proháněl Hulk, jako vždy ničící vše a všechny kolem sebe, a taky si všiml Clinta poskakujícího na jedné z budov. Nakonec spatřil v jedné menší uličce i Winter soldiera, který právě oddechoval po zbrklém ubodání několika teroristů.
   "Moc hezké," okomentoval výjev o nepřátelích válících se mrtvých v krvi Tony. Přistál vedle něj, ale Bucky se naň ani nepodíval. Nohou se zapřel o břicho jednoho nehybného těla, aby mu z hrudi mohl vytáhnout jeden ze svých nožů.
   "Pravej bad guy, co?" prohodil, nasadil Starkovský úsměv a tentokrát už k němu James vzhlédl. Na tváři, lehce zašpiněné krví, kterou pot postupně rozmazával, vytvořil nezájmový poker face.
   "A ty jsi...?"
   "Tony Stark, hlavní člen týmu Avengers, génius, miliardář, playboy, filantrop," představil se hezky po svém a natáhl k němu ruku. Barnes chvíli otálel, ale pak mu s ní potřásl.
   "Jůůů, silnej stisk. S tebou bych se nechtěl dostat do křížku," uculil se. "A vsadím se, že ta tvoje kovová ozdoba je ještě hustější... Jen tak mimochodem, všiml sis těch jejich zbraní? Nic takovýho jsem ještě neviděl, musí to být jejich vlastní upgrade," uvažoval Iron man nahlas a kupodivu ho Bucky poslouchal.
   "Tohle by nemohly být vylepšené zbraně například z fronty," vložil se do toho Barnes a ukázal na zbrani, kterou Tony zvedl ze země, nějaká místa. "Vidíš tohle? Na tom se drží rukojeť, ale zároveň je to propojený tady s hlavní. To znamená, že je to dost nepraktický pro... spoustu věcí. Vytvořili to jen pro jeden účel, jen na teď a pak..."
   "...už je jim to na hovno," pokračoval za něj Stark. "Protože tady se ti to zanese, dostane se ti něco dovnitř a už to nerozjedeš, leda bys to tady oddělal a vyměnil za něco účinnějšího. Proto to nefunguje nikde jinde než tady na ulicích. Takže v podstatě na nic," pronesl chytře a pak překvapeného Buckyho poplácal po zádech. "Konečně někdo, s kým je rozumná řeč. Budeme kámoši, co ty na to?" zasmál se, ale když pak oba zvedli pohled a zmlkli, blížila se k nim Black Widow s pistolí v každé ruce. Než však stihli ti dva něco říct, doběhl k agentce Steve.
   "Nat, to je v pohodě. Bucky nám pomáhá, je na naší straně."
   "Není to Bucky vzpomínáš? Víš, co s ním udělali," odsekla mu a stále nesklopila zbraně.
   "Už si vzpomíná, už ho Hydra přece nedrží. Porazili jsme je a Buckymu se vrací paměť," vysvětloval udýchaně kapitán. V tu chvíli ale blízko nich přistál vrtulník, z něhož okamžitě vyskákali další ozbrojení agenti a jejich jednooký ředitel. Všichni mířili na jediného člověka, který zatím s předstíraným klidem jen stál na místě.
   "Starku, vy celý komplex ještě jednou prolétněte a pokuste se zjistit, jestli je to z té zatracené organizace všechno. A vy Romanovová máte na starosti Bannera," rozkázal a jeho zaměstnanci neochotně poslechli.
   "A vy, Rogersi, vysvětlujte," pobídl ho, ale ani na okamžik nepřestal na Barnese mířit.

   "Jamesi, tohle je můj bratr Thor. Thore, tohle je James, avšak potrpí si na oslovení Bucky," představil je Loki a hromovládce věnoval svému novému příteli takové poplácání po zádech, že mu málem vyrazil dech. Bůh neplechy po něm hodil zamračený pohled.

   "Omlouvám se," pravil Thor posmutněle.

   "Jsem v pohodě... Jen nejsem zvyklej," přiznal smrtelník a, aniž by chtěl, zatvářil se jako malé ustrašené dítě ve společnosti nepřátelských sousedů. Lokimu ho bylo líto.

   "Přátelé popíjí v sále, přidáme se k nim?" zeptal se bůh hromu vesele. Bucky se podíval na svého přítele a vzpomněl si na jejich historicky první rozhovor, kdy mu Loki mimo jiné řekl o tom, že tady jsou zvyklí na trochu jiné pití. 
   "Chceš?" optal se ho pro jistotu černovlásek. Moc se mu nechtělo, ale jestli to pomůže Barnesovi dostat se trochu do klidu, tak proč ne?
   "Jo, jasně," přitakal voják a tak všichni tři zamířili k Thorovým přátelům. Teda, hromovládce je vedl a Bucky s Lokim po boku ho následoval.
   "Určitě mě tady nikdo nesežere?" prohodil James s uchechtnutím, ale Loki byl přeci bůh klamů, takže poznal, že to s ním stále trochu cuká a je zmatený.
   "Budeš v pořádku, za to se ti mohu zapřisáhnout. Thorovi přátelé mne sice nemají moc v lásce, avšak jsem si jistý, že takové roztomilé stvoření, jakým jsi, si jistě zamilují," řekl mladší princ Asgardu a vzal Barnese za ruku.
   "Nejraději bych ti dal pusu," usmál se voják.
   "Co ti brání?" položil mu Loki otázku, ale pak pochopil, když smrtelník střelil pohledem po hromovládci, který  kráčel před nimi. "Neměj obavy, zde se vše bere mnohem snáz nežli u vás na Zemi. Není to tu tak... upjaté," vysvětloval zelenooký bůh, ale to už je Thor zavedl do nějakého menšího sálu, kde několik dalších Asgarďanů sedělo u stolu a vesele si prozpěvovalo. Když uslyšeli kroky, utišili se a zvedli k nim pohled. 
   "Přátelé, hleďte. Tohle je přítel mého bratra Buc... James. Není zdejší, tak k němu, prosím, buďte shovívaví. Přivítejte jej mezi nás," zvolal. První, kdo se zvedl, byl Fandral, který Barnesovi podal ruku. 
   "Zdravím, Jamesi, posaď se k nám," vyzval ho. Bucky poděkoval a usadil se k mladé pohledné dívce.
   "Ty jsi Lokiho přítel?" podivila se. "Jen je to zvláštní, nevěděla jsem, že nás princ někoho má," zasmála se a nalila nově příchozím pití.
   "V pohodě, hmm... A můžu znát tvý jméno?"
   "Jmenuji se Sif. Tento otravný a velmi vtíravý muž je Fandral, tohle je Hogun a Volstagg," ukázala mu všechny, zatímco se Thor usadil vedle něj a Loki s nespokojeným zabručením naproti nim.
   A začalo se pít. Bucky toho sice vypil značně méně než ostatní, ale nezvyklost na něco tak silného způsobila, že byl opilý asi stejně jako všichni zde přítomní. Dokonce i Loki, který tomuhle zrovna neholdoval, se výjimečně připojil k ostatním a i on měl docela slušně upito.
   "Ty jsi zvláštní," uchechtla se dáma, která statečně držela tempo s muži a zírala na Barnese.
   "Proč zvláštní? Já jsem úplně, úplně... co?" mumlal Bucky, čímž způsobil záchvat smíchu u všech.
   "Máš divný přízvuk," zakřenil se Fandral.
   "To ty taky," oplatil mu ve smíchu James.
   "Stejně nechápu, kde jsi na něj přišel, Loki. Nic ve zlém, kamaráde, ale neřekl bych to do tebe," pokračoval blonďák a znovu se napil.
   "Já jsem úplně normální, Fandrale. Mám klasický vztah a... Co proti mně všichni máte?" nechápal přiopilý černovlásek.
   "Mysleli jsme, že nemáš... eh, koule," přiznal Volstagg a rozesmál se. "Dost dlouho jsme to rozebírali a shodli jsme se na tom, že jsi jen ženská bez ňader. Víš, kvůli té tvé eleganci a vkusu a tak..."
   "Vy odporná bezcitná stvoření, jste všichni do jednoho praštění," předstíral bůh neplechy pohoršení, ale doopravdy to ani moc nevnímal. "Jamesi, svlékni se! Musíme jim ukázat, co vše Loki Odinson dokáže," rozhodl a začal s rozepínáním svého kabátu.
   "Na to ti kašlu, z tý země mě budou bolet záda," postěžoval si Barnes. "A navíc já jsem nahoře, takže máš smůlu."
   "Trochu moc informací," zamrmlal Hogun, který vše do teď naprosto v tichosti pozoroval.
   "Mé komnaty?" 
   "Ale já vedu."
   "Pro tebe vše, má lásko."
   "Fajn. Sbohem všichni... Eh, 'sbohem' je takový divný... Prostě ahoj," zamával jim, chytil Lokiho za zadek a spolu mířili někam, kde budou mít dostatek soukromí.

   Právě se nacházeli na ústředí S.H.I.E.L.D.u a Winter soldier se mračil na desku stolu. Seděl ve výslechové místnosti zcela sám- to velké zrcadlo, kterým šlo jistě vidět z protější strany, nebylo vůbec podezřelé- a čekal, až se někdo odhodlá a přijde a ním.
   Steve o něm Furymu řekl hned vše, co věděl, ale to, že Bucky už nic nezákonného nepáchá, nemohl dokázat. Nevěděl to, nikdo to nevěděl.
   Byl zvyklý být sám a dlouze čekat, takže ztratil ponětí o čase. Nakonec se dveře přece otevřely a dovnitř vklouzl Rogers.
   "Ahoj, Bucky," pozdravil a nervózně se posadil před něj.
   "Ahoj, Steve," kývl hlavou.
   "Je mi líto... tohle všechno. Ale pochop, Fury-"
   "Chápu to," umlčel ho. "Rád bych věděl, kdy můžu odejít."
   "Já... Chceš odejít? Napadlo mě, že bys... nám třeba mohl pomáhat. Víš, Fury už pracuje na zrušení veškerých obvinění a stačí, abys prošel ještě nějakým výslechem a zdravotními testy a všechno bude v pořádku. Všechno pak může být zase dobrý," vysvětloval mu kapitán.
   "Ty mi věříš?" zeptal se Barnes a pohlédl do pomněnkových očí.
   "Jistě, jsi můj přítel. A... všichni budeme rádi, když tu budeš s námi. Stark si tě oblíbil a... na ostatní jsi taky udělal dojem," usmál se blonďák.
   "Sebrali jste mi zbraně," podotkl zimní voják.
   "Jo, to... mě mrzí. Ale dostaneš ty nože a tak zpátky. Hned po těch testech, aby věděli, že už nejsi... však víš."
   "Zabijáckej psychopat?"
   "Asi," potvrdil mu Avenger a chápavě se na něj usmál. Rvalo mu srdce takto o něm mluvit. "Můžu se tě na něco zeptat?"
   "Povídej."
   "Thor musel Furymu říct, že tě přivedl on," začal a Bucky zpozorněl. Něco mu říkalo, že Lokiho, pokud ho teda znají, nebudou mít rádi, i když je to podle všeho Thorův brácha. On přeci říkal něco o tom, že... taky není "ten hodnej".
   "Říkal, že jste spolu měli někam namířeno, ale nechtěl říct kam. A Fury myslí, že... něco kryje, vzhledem k tomu, že jsi byl ozbrojený a tak."
   Barnes pocítil trochu štěstí z toho, že ten blonďatej létající podivín ho chrání, protože je nejspíš hodně důležité, aby se nikdo jiný nedozvěděl o jeho plánované návštěvě Lokiho do vězení.
   "Nic nebezpečnýho, jen se to týká prostě mě a Thora, tak bych... to nerad rozebíral," vymlouval se Winter soldier, ale bylo jasné, jak moc přijde Stevovi jeho odpověď nedostatečná. "Chtěl bych s ním mluvit," dodal.
   "Slibuješ, že mi později řekneš, o co jde?" zkusil to blonďák, protože ho najednou zachvátil ochranitelský a milující pud, který nechtěl, aby se Barnes něčím trápil sám.
   "Možná jo, ale ne teď. Záleží na tom, jak moc máš rád... rád..." zasekl se uprostřed věty a chytil se za hlavu. Myslel, že ty nejbolestivější  návraty vzpomínek ustaly. Doufal v to.
   "Bucky, jsi v pořádku?" vyhrkl Rogers a přiskočil k němu. James se bolestně opřel čelem o stůl a držel se za spánky. V tom okamžiku dovnitř výslechové místnosti vběhlo několik lidí.
   "Musíme s ním na ošetřovnu," vyhrkl kapitán a pomocí jednoho z Furyho zaměstnanců ho podepřel.
   "Ne, já... uhh... jsem... v pohodě," mumlal Bucky, ústa zkřivená bolestí.
   "Položte ho vedle na postel, doktor tam musí mít něco na uklidnění," řekl jeden z agentů spěšně.
   Hnědovlasému muži se teď hlavou míhaly další a další střípky drobných vzpomínek. Některé bolely jako střep do srdce, jiné byly... nádherné. Nádherné jako jeho překrásný bůh.