Železné srdce - 6.kapitola

V téhle kapitole se ukáže, jak nebezpečné je brát si něco od zlých pánů.

(Od bonbónků po nová železná srdce)

*Niké* 

Vražda

Steve, Bruce, Tony i všichni doktoři stáli v kruhu kolem Tonyho Starka a nevěřícně na něj třeštili oči. Jeden z lékařů se k němu už po několikáté nahnul, hmatal mu tep na krkavici, a když zase nic neucítil, otřel si zpocené čelo a nevěřícně zamumlal:

"Nic. To je nemožné."

"Co se stalo Tony? Jak to, že nemáš tep a žiješ?" zeptal se opatrně kapitán a položil kamarádovi ruku na rameno.

Ten si ji chvilku zamyšleně prohlížel, pak ji ze sebe shodil a vstal.

"Fakt díky za vaší milou návštěvu, nesmírně jsem si ji užil, ale teď už vypadněte," vyháněl je.

Fury zachmuřeně pokynul rukou a všichni se za ním vydali zpět do výtahu. Tedy až na kapitána Ameriku, který si Ironmana nepřestával zkoumavě prohlížet.

"A co Pepper? Milovala tě a ty jí přece taky, tak co se stalo?" naléhal na něj.

Nemohl se zbavit pocitu, žeto záhadné uzdravení přes noc a rozchod spolu souvisí. Tony se choval divně sobecky,... tedy ještě sobečtěji než normálně.... a byl bezohledný a navíc také odmítal o včerejšku cokoliv prozradit.
Tmavovlasý zjevně poznal, co se mu honí v hlavě.
"Láska...pche! Co je to? Jenom pět písmen bez významu a bez chuti," vyštěkl na kapitána.
"No ale co my, tví přátelé? Přišli jsme ti pomoct a ty nás ještě vyháníš...," připomněl mu Steve.
"Přátelé?" vyprskl:"Asi ne moc dobří, když jediný, kdo mi nakonec doopravdy pomohl byl...," ztichl.
Uhnul před  rogersovým podezřívavým pohledem a vydal se ke svému šatníku.
"Kdo?!"
"Mám schůzku... velmi důležitou. Budu muset odletět," bylo naprosto evidentní, že si vymýšlel.
Kapitán ho nevybíravě zastavil a donutil ho k očnímu kontaktu.
"Co se ti včera stalo? Jsem rád, že jsi naživu, ale chováš se... divně," staral se a ke svému znepokojení ucítil, že tonyho paže je až nepřirozeně chladná.
"Osvítil mě duch svatý a já prozřel," odbyl ho otráveně vymyšlenou odpovědí.
"Ale..."
"Už budu muset jít mami. Neboj, obleču si čepici a bundu, abych se nenastydl," pokračoval sarkasticky železný muž, vykroutil se mu, oblékl se do kvádra a odešel, aniž by se ohlédl.
Za chvíli Steve uslyšel, jak Ironman vzlétá a mlčky ho pozoroval, dokud se mu neztratil v mracích.
"Musím vás poprosit, abyste odešl pane Rogersi," ozval se posmutněle J.a.r.v.i.s.

...

Kapitán bydlel v jedné nenápadné bytovce poblíž centra, kde vlastnil menší byt ve čtvrtém poschodí. Nahoru vždy chodil po schodech, jelikož výtahy rád neměl. Byly to většinou ztísněné prostory bez možnosti úniku nebo efektivní obrany a mohl zde být lehce polapen.
Každopádně  vystoupal až ke svému bytu, odemkl a unaveně vklouzl dovnitř. Bylo sice ještě poledne, ale on věděl, že pokud se teď pořádně nevyspí, asi z té únavy a celkového stresu zkolabuje. Bleskurychle se osprchoval, převlékl se do spacího tílka a lehl si do postele. Měl tu nejtvrdší matraci, která byla po celém městě k sehnání a tak mu vcelku vyhovovala. Přikryl se dekou a zavřel oči.
I přes enormní únavu se mu ale nedařilo usnout, jelikož ho trápily starosti. Konkrétně a nejvíce kamarádova podivná proměna - to, jak se k nim choval nebo to, jak se tak necitlivě rozešel s Pepper... normálně by to kapitánovi vůbec nevadilo, tonyho ex-přítelkyni totiž opravdu nemusel, ale...
Se zamručením se převalil na druhý bok a násilím vytěsnil všechny otravné myšlenky ze své hlavy a pomalu se odebral do světa snů.

Mezitím Tony letěl přes celé město a zastavil se až nad chudinskou čtvrtí. Zeslabil trysky a přistál v jedné ze špinavých, zanedbaných uliček. Pak vystoupil z Ironamana, uhladil si oblek a upravil drahého motýlka.Bylo důležité, aby vypadal hodně bohatě a snobsky, neboť věděl, že to místní chudé obyvatele bude iritovat.
Chtěl je vyprovokovat ke rvačce a vyzkoušet tak, jestli je opravdu nesmrtelný, jak mu Loki sliboval. No a kdo by byl lepším soupeřem, než parta nasraných socek? Tady jsou navíc rvačky na denním pořádku a nepřiláká tím pozornost policie, ani Avengers.
Pomalou, vycházkovou chůzí se vydal ulicemi a spokojeně sledoval podezíravé pohledy místních. Netrvalo to ani dlouho a cestu mu zastoupila trojce bouchačů. Všichni byli namakaní, jejich oblečení zešedlé stářím a mastnotou. Ten prostřední, zjevně jejich kápo, si s odporem prohlédl miliardářův dokonalý oblek.
"Vybral sis špatný místo na procházku, prdelko," vyšlo mu z neoholených úst.
Stark na něj zase pohlédl s výrazem, ze kterého schválně opovržlivost a nadřazenost jenom čišela s klidem ho vyzval:
"Uhni špeku."
Muži zatnuli své ohromné pěsti, až to zapraskalo.
"Teď chcípneš ty zazobaná děvko," zavrčel jeden.
"To bych opravdu nerad," usmál se Tony a lenivě si upravil svůj dokonalý účes.
Tři hory svalů na sebe jen kývly a obestoupily ho. Zablýsklo se ostří nožů.
"Teď se ukáže," zamumlal se pro sebe Ironman.
Vyrazili na něj všichni naráz, ale on se jim šikovně vyhnul a jednoho ochromil prudkou ranou do čelisti. Ti hoši zjevně byli na rvačky zvyklí, jejich rány byly přesné a silné a bylo těžké je vyblokovat. Druhému zakroutil ruku za zády, aby ho znehybnil, a pak si na poslední chvíli všiml vrženého ostří a prudce uhnul. Svalovec se mu vysmekl a loktem mu vrazil do břicha. Ta bolest Starka natolik ochromila, že už nebyl schopen se bránit. Kdosi ho chytil za ruce a držel mu je tak, aby se nemohl ani pohnout. Mlel sebou jak mohl, ale surový stisk nepovolil, až... až mu jejich kápo vrazil nůž do srdce.
A Loki mu nelhal. Opravdu necítil žádnou bolest! Ale předstíral ji, aby ho pustili. Když to udělali, vrhl se na ně s novým zápalem a nově nahromaděným vztekem.
"To byl novej oblek vy svině!" zaječel a toho muže, který jej zapíchl povalil na zem.
"To není možný!" zachraplal mlátič, než mu Tony vztekle vyrazil zuby.
Tmavovlasý svého soka zasypával stále dalšími a dalšími ranami. Mozek mu zaplnil zběsilý vztek a tak pokračoval tak dlouho, dokud všechen nevyprchal.
Pak udýchaně vzhlédl, ale ti další dva u byli pryč.
"Utekli, srabi," zasmál se: "Nechtěli dopadnout jako tady jejich..." shlédl na zem a uličku zaplnil jeho šokovaný výkřik.
V návalu paniky vstal a klopýtal pryč od toho, co dříve bývalo silným mužem, ale teď to spíše připomínalo výlohu řeznictví.
"J-Já nechtěl! Nešlo to... ovládnout!" opakoval horečnatě sám pro sebe a rukama, pokrytýma krví mrtvého, se nešťastně chytil za hlavu.
Nedaleko se ozvalo ječení policejní sirény.