Just you and me

   Hezký večer, přeji. :)

Pokoušela jsem se o Pouto, ale nevím proč, jednoduše jsem se zasekla a nejde to dál. Takže jsem se příšerně namíchla, objevila tuhle tisíc let starou povídku, sedla si a během několika opravdu krutých hodin ji dopsala. Mimochodem je to asi nejdelší jednorázovka, co jsem kdy napsala, přes 7000 slov!

TA- DA! Je tu Thorki, vážení. :D 

Jsou tu změněná některá základní fakta, jakože tu nejsou bratři a tak podobně. Výjimečně žádnej incest, což možná oceníte.

Za jakýkoliv ohlas budu moc ráda, tak mě netrapte a dejte vědět, klidně i kritikou. Prostě chci vědět, jestli tohle někdo čte. Děkuji.

Pěkné počtení.

Maya

   Ozvaly se fanfáry, všichni přítomní zpozorněli a začali se stavět podél obou zdí velké síně. Na jejím konci se nacházel honosný trůn, na kterém seděl samotný král Asgardu Odin, po pravé ruce se svou ženou a po levé se synem. Naproti nim se otevřela brána a dovnitř království začal vcházet rytířský doprovod.
   Když hudba ustala, byli už všichni uvnitř. Jeden z rytířů vystoupil a poklonil se.
   "Mocný všeotče, je nám potěšením, že jste nás dnes přijal. Já, Kantir, královský posel, jsem pověřen vám oznámit, že náš král se nemohl dostavit a proto jsme bez něj dorazili o den později. Žádá vás o odpuštění. Situace v naší zemi si vyžaduje jeho přítomnost," odříkával posel z paměti. Oba manželé ho bedlivě poslouchali, ale mladý princ natahoval krk, aby konečně spatřil důvod jejich návštěvy.
   "Jste zde vítáni. Vašemu vládci zasílám část svého vojska, abych mu pomohl ve válce, již jsem o ní zaslechl. Vaše koně necháme ustájit v našich stájích a vaše komnaty jsou připraveny," pravil Odin poté, co vyslanec domluvil. Dav rytířů se rozestoupil a před královskou rodinkou stanula princezna, až doposud všem mimo dohled, jediná dcera sousedního krále.
   Thor nervózně zalapal po dechu a nevědomky otevřel ústa. Jeho nastávající byla neobvyklá kráska s milým obličejem hezké dospívající dívky a dobrou postavou, která vynikala díky v pase upnutým šatům a obstojným dekoltem. Až do poloviny zad dlouhé krvavě rudé vlasy měla svázány v copy, plné rty se usmívaly a svůdné řasy na blonďatého prince pravidelně pomrkávaly.
   "Buďte zde vítána, překrásná Pagen," uvítal ji všeotec. "Jistě si po dlouhé cestě budete chtít odpočinout. Můj syn vás zavede do vašich komnat," dodal ještě. Uklonila se, poděkovala a to už k ní Thor ochotně došel a nabídl jí, aby se zapřela o jeho loket.
   "Pojďte se mnou, princezno," vyzval ji a společně odešli z přeplněného sálu. Nebylo pochyb o tom, že místní jsou zklamaní z absence očekávaného vládce.
   "Nač taková formálnost, princi?" uchechtla se rudovláska a za chůze si prohlížela zdobené sloupy v chodbách.
   "Máte pravdu. Říkejte... ehm, říkej mi Thore," usmál se hromovládce nervózně, když ji dovedl k jejímu pokoji.
   "Já jsem Pagen."
   "Těší mne," zasmál se mladík. "K večeru se pořádá velká slavnost na počest naší svatby," oznámil jí a sledoval, jak se jí zelené oči rozšířily. Až teď si všiml jejich pronikavosti, líbily se mu.
   "Zveš mne tímto k tanci?" optala se ho a znovu svůdně zamrkala. Byla v tomhle dobrá, Thorovi se podlamovala kolena. "Našemu prvnímu?"
   "Ano, smím- li."
   "Vzhledem k tomu, že jsme zasnoubeni již několik staletí, myslím, že je na to vhodný čas," řekla a ještě jednou se usmála. "Tak tedy večer," potvrdil Thor a políbil její drobnou ruku. "Bude mi potěšením."
...
   Na oslavu se dívka převlékla do dlouhých zelenkavých šatů se zlatými pásky a vlasy si vyčesala nahoru. Thor, oblečený ve slavnostním lehkém brnění, si ji zatím ve větší vzdálenosti prohlížel. Teď stála vedle své blízké služebné, která dorazila brzo po ní, a o něčem si s ní povídala. Všímal si její mimiky, drobných zvyků, které často opakovala. Když na svou poddanou zvýšila hlas, naštvaně krčila nos a občas jí zacukaly konečky prstů. Byla hezká přesně tak, jak o ní už od mala snil, až se to zdálo klišé. Nemohl odtrhnout pohled od jejích drobných gest, které mu pomáhaly dívku poznat i z vnitřní stránky, protože on nebyl povrchní a- i když by pro svůj přitažlivý zevnějšek mohl- nezáleželo mu na bytí s kráskou jen kvůli posteli. A ke všemu se měla stát co nevidět jeho ženou, takže byl opravdu zvědavý.
   "Je velmi sličná, že ano?" uslyšel matčin hlas a leknutím lehce nadskočil. Mírně zčervenal, přichycen při zírání, a přikývl.
   "Ano, to je. Avšak..."
   "...je to zvláštní vidět ji poprvé a vědět, že brzy bude tvou manželkou, rozumím ti," řekla mu a pohladila ho po tváři. Už dávno ji přerostl, ale stále ji vnímal se stejnou úctou a respektem.
   "Líbí se mi, jen... jsem nervózní," přiznal a stiskl její ruku.
   "Chápu tě, Thore. Mrzí mne, že spojit naše království a uzavřít společný mír vyžadovalo vaše zasnoubení," zašeptala, ale bůh hromu zakroutil hlavou.
   "Ne, matko. Víš dobře, že se na vás s otcem nezlobím, neviním vás z toho. Mám jen trochu strach, abychom spolu byli šťastní, abychom se k sobě hodili," usmál se a krátce ji obejmul.
   "Běž za ní, synu," ponoukala ho a naposledy ho poplácala po rameni. "Ukaž jí, že lepšího si přát nemohla."
   "Děkuji, matko," zasmál se Thor a vykročil směrem k Pagen, která se stále bavila se služebnou. Už se nadechl, aby je pozdravil, ale obě byly příliš zaměstnány jejich rozhovorem.
   "Vždy vám dělám účes, Pagen. Pořád nerozumím, z jakého důvodu jste mě najednou odmítla i pustit do vašich komnat.," nechápala už docela dost vytočená starší žena.
   "Pojednou jsem se nachystala po svém. A vůbec, proč jsi na mě tak drzá? Já jsem tvoje nadřízená, ne ty má," odsekla princezna a vztekle našpulila rty.
   "Nevím, co se vám stalo, já vám pokaždé pomáhám s ustrojením na ples. Tato róba..." nedokončila větu a místo toho si s pohrdáním prohlížela tmavě zelenou látku.
   "Co je s ní?!" zavrčela rudovláska. "Mne se líbí a sluší mi, takže raději zmlkni."
   Namíchnutá služebná chtěla něco namítnout, ale hromovládce, stále trochu vylekaně stojící u nich, si odkašlal. Vzhlédly k němu a v dívčiných očích se objevil krátký záblesk, tentokrát ne zlostný.
   "Omluvila bys nás?" zacvrlikala princezna ke své poddané a na to nebylo potřeba odpovídat. Starší žena ohrnula nos, vysekla odfláknutou úklonu a vypařila se.
   "Něco v nepořádku, Pagen?" zeptal se Thor konečně. Princezna na to okamžitě zareagovala. Zamrkala, jakoby se snažila udržet pláč na uzdě, a položila si ruku na srdce. Vypadala jako ztracené štěňátko a, vážení, mladý bůh jí to zbaštil. Ne, nebyl hloupý, jen snadno manipulovatelný.
   "Jsem pouze nervózní z toho všeho tady. Chybí mi otec, mám o něj strach a..." nezvládla to doříct, jelikož se zajíkla v pláči a Thor se trochu polekal. Otřel jí palcem uniklou slzu a vzal její dlaně do svých.
   "Slíbil jsem ti tanec. Doufám, že sis to nerozmyslela." Sotva to dořekl, chtěl si vrazit za to, jak hloupé to bylo. Smysluplné věty to sice byly, ale estetiky moc nepobraly. Thor rozhodně nebyl talent na řečnictví- pokud to nebylo podpoření bojovníků těsně před bitvou- na hezké věty, kterými by mohl okouzlit svou nastávající, rozhodně nebyl.
   Pagen zřejmě ale kostrbatost jeho slov moc nevadila. "Ano, zatančíme si," řekla s úsměvem. Kapela si zřejmě všimla, že princ Asgardský vede svou snoubenku na taneční parket a začala vyhrávat něco více vhodného situaci. Zároveň už přišly i další páry, které na tuhle chvíli čekaly, protože nebylo vhodné začít s tancem dříve nežli královská rodina.
    Boha hromu celý život připravovali na tenhle sňatek, takže tancovat už dávno uměl. Jeho partnerka si toho všimla a zdálo se, že to i oceňuje. Nikdo nemá rád, když mu partner šlape na nohy.
   "Jsi výborný tanečník, Thore," pochválila ho a přitom bedlivě dbala na své kroky.
   "To samé mohu říct i já o tobě, Pagen. A... ty šaty se mi velmi líbí," pravil k ní s úsměvem. Okamžitě ho napadlo, že možná měl říct, že jí sluší, ne že jsou jen hezké. To jeho snoubence viditelně nějak nevadilo, její tvář se rozzářila.
   "Mám ráda tyhle barvy," řekla a princ pokýval hlavou, čímž dával najevo, že on také. A pak se na nějaký čas věnovali jen tanci v tichosti, za což byl hromovládce velmi vděčný, jelikož mu právě došla témata ke konverzaci. No co, tohle vás učitelé tance, šermu a jízdě na koni nenaučí.
...
   Naštěstí se ukázalo, že mladá kráska je dost ukecaná, když chce, a nakonec se oba skvěle bavili a hodně nasmáli. Po několika hodinách ji Thor doprovázel do jejich pokojů za poznatků Pagen o tom, co všechno se dá dělat s opilým strážným. Bůh hromu se občas chechtal tak hlasitě, že ho musela princezna párkrát poplácávat po zádech, aby se nezadusil.
   "Zdá se, jako bys měla stříbrný jazyk, již dlouho jsem se nepobavil tak jako nyní," pravil k ní Odinson, ještě se stále připitomnělým výrazem ve tváři, když stál u ní ve dveřích. Pagen se také neskrývavě culila a věnovala svůj pohled jen a jen jemu.
   "Nechtěla by sis se mnou zítra vyjet na koních do lesa?" Než si to vůbec dívka stačila pořádně rozmyslet, nadšeně kývla a usmála se. Měla ráda zvířata a dlouhé projížďky. Sama nad sebou se ale okamžitě podivila, jak rychle se nechá ukecat.
   Thor se k ní nahnul a jemně ji políbil. Docela krátce, ale dostatečně procítěně, aby to u obou způsobilo zrychlení dechu a tepu srdce.
   "U- uvidíme se zítra," vykoktala Pagen, když ji princ pustil a zavřela dveře. Zády se opřela o dřevo a pomalu klesala dolů, až dosedla na zem. O protější zeď bylo opřené velké zrcadlo, takže viděla sama sebe v celé své kráse a zoufalství. Chtělo se jí brečet.
   Povzdychla si a pomalu nechávala opadávat svou iluzi. Její tělo v zelených šatech na několika místech zeštíhlilo a chytilo bledší odstín. Dlouhé rudé vlasy v drdolu nahradily černé jako havraní peří, dosahující sotva na krk. Obličej chytil jiný tvar, rty teď byly užší, lícní kosti výraznější a nos trochu delší. Jediné, co zůstalo stejné, byly ty pronikavé zelené oči.
   Nová bytost stále ve stejných šatech vstala a došla až k zrcadlu, kde si svůj odraz prohlížela. Pak nad sebou jen zakroutila hlavou a odebrala se k velké posteli, kde sebou unaveně třískla.
   "Co to zase děláš, Loki?" zamumlal a schoval si tvář v dlaních.
   Jeho plán nezněl zase tak moc složitě. To nejtěžší měl za sebou- uvěznit sousední princeznu, vzít na sebe její podobu, aby se dostal ven z hradu. Ta druhá část se zdála o něco lehčí- utéct do bezpečí, ať už je to kdekoliv, jenže když s nimi nejel král (No možná měl Loki na vzniku té války jistý podíl... možná.) byli rytíři na jeho rozkaz mnohem více důslední v jejím hlídání a nepouštěli ji na krok samotnou. Nedostal žádnou příležitost. A tady, kde u brány stojí stráž ve dne v noci a okna jsou v takové děsivé výšce...
   "Zítra," zašeptal si pro sebe, zbavil se šatů a zahrabal se do peřin. "Zítra při projížďce," potvrdil si. Dostane se ven! Myšlenka na projížďku mu znovu připomněla Thora a jeho polibek.
   "Je to barbar," zavrčel naposledy a zavřel oči. Ne, nebude na něj myslet! Je jen nepotřebný ubožák... Blonďatý, modrooký, svalnatý, hezký... ubožák!
...
   Slunce už dávno vylezlo na obzor, když mladý pár vyjel vstříc rozlehlé louce směrem k lesu. Pagen v tomhle byla opravdu dobrá, ale Thor se nechtěl nechat zahanbit a dělal, co mohl, aby jejich závod ke starému dubu vyhrál. Dívka však byla lepší a u cíle stanula na zemi jako první a ještě musela na boha hromu chvíli čekat.
   Přemýšlela, kdy bude nejlepší mu zmizet. Nejvhodnější by byla situace, kdy by ji nehledal okamžitě a ona měla dostatek času utéct nebo ujet dostatečně daleko, kde by se mohla ukrýt. Nevnímala moc, co se kolem ní děje, když jí někdo zaťukal na rameno.
   "Vyhrála jsi," konstatoval Thor s širokým úsměvem. "Gratuluji."
   "Jsem prostě lepší, zahanbila jsem Odinova syna," uniklo rudovlásce dřív, než si stačila zakrýt pusu. Kupodivu byl hromovládcovou reakcí hlasitý smích.
   "A pročpak jsi takový udýchaný, Thore? Cožpak jsi místo svého oře závodil ty?" dráždila ho jeho snoubenka.
   "Nejsem znaven," vydechl bůh hromu s úsměvem. "Možná jen lehce," dodal nakonec. Kecl zadkem do trávy a chtěl se opřít o strom, ale jako by ho něco trklo, byl hned zpátky na nohou.
   "Eh, málem bych zapomněl, dáma první," pokynul jí, aby se posadila, a princezna se rozesmála. Byl tak roztomilý...
   "Tedy, ovšem, pokud ti nevadí sedět na zemi, já... ti dám plášť, můžeš se posadit na-" Než se stačil vymáčknout, Pagen bez cavyků sedla do trávy vedle něj.
   "Ty jsi jednoduše úžasná," vydechl Thor. "A plná překvapení."
   "To bys ani nevěřil jak moc," špitla s potutelným úsměvem. Bůh hromu se opřel o strom a podíval se na svou princeznu, která zírala do země.
   "Pagen?"
   "Ano?" zvedla k němu pohled.
   "Jsi smutná, proč?" pohladil ji po tváři. "Jestli jsem prostě jen hloupý, tak stačí říct a budu už zticha. Nevím, jestli to pomůže, avšak..."
   Pagen vyprskla smíchy.
   "Nejsem smutná, jsi zábavný," usmála se už klidněji.
   "Dovolím si nesouhlasit," zavrtěl Thor hlavou. Trochu se posunul, aby seděl přímo naproti své snoubence a položil jí dlaně po obou stranách hlavy. Srdce uvnitř princezniny hrudi se ji pokoušelo umořit hlasitým tlukotem, jakoby jejímu společníkovi snad chtělo prozradit její tajemství.
   "Nejde o to, že se usmíváš ústy, jde o oči. Učila mne to matka. Ty máš překrásné oči, Pagen, ale jsou smutné," přemítal hromovládce a topil se v intenzitě zelené barvy jejích uhrančivých kukadel. "Je v nich takový nešťastný lesk, takový šedý stín," pravil a rudovlasá kráska ho napjatě poslouchala s pusou lehce pootevřenou.
   Proč to musí Lokimu takhle stěžovat? Proč je k němu tak hodný, proč to není jen obyčejný pitomec? Proč ho nutí zamilovat se?
   Thorovu tvář ozdobil mírně nervózní úsměv. Pravou rukou jí zastrčil za ucho pramen vlasů, který vypadl z jednoduchého účesu. Pagenina kukadla jeho ruku pozorovala, poté co vystoupala po její paži, až se znovu ocitla v těch princových.
   "Zkusím tě rozveselit," zašeptal a pomalu se k ní přiblížil rty. Byl od ní tak blízko, dech se mu zrychloval, když najednou princezna překonala tu malou mezeru mezi nimi a políbila ona jeho. Přesunula své dlaně na jeho ramena, ale Thor ty své z její tváře nesundal.
   Ta zdánlivě nevinná, ale zatraceně proříznutá ústa ho tak strašně okouzlila... Zdálo se, jakoby dívka převzala veškerou iniciativitu. Nutila ho svou vášní a zapálením bláznit. Šílet. Ztrácet rozum a čistou mysl.
   Když byli donuceni kvůli nedostatku kyslíku přestat, odlepili se od sebe a Thor spatřil v jejích stále smutných očích slzy.
   "Tohle jsem nechtěl. Chtěl jsem tě rozveselit, ne rozplakat," naříkal mladý bůh a otíral jí mokrost z líček. "Pokud líbám tak špatně..."
   "Ne, to ne," zasmála se Pagen, ale její smích se utápěl spíše v zoufalosti než v radosti. "Thore, tohle nemůžeme," špitla.
   "Něco se děje?" polekaně.
   "Vlastně ano. Musím ti něco říct."
   "Ah, Pagen... Máš jiného muže?" zeptal se hromovládce. Bylo to první, co ho napadlo. Znali se přeji jen tři dny a on už měl strach, že by o ni před svatbou přišel.
   "Ne... Jde o to, že já..."
   Vyrušil je šramot v koruně stromu. Oba zvedli pohled a najednou po kmeni, o který byli opření, přeběhla drobná veverka, která to vzala zkratkou přes sedícího Thora. Ten se šíleně lekl a překulil trochu dál. Veverka byla pryč stejně rychle, jako se objevila, Thor s vytřeštěnýma očima zíral před sebe a Pagen se upřímně a hodně nahlas smála.
   "To jsem se lekl," poznamenal docela zbytečně a podíval se na princeznu, která se nemohla přestat chichotat.
   "To bylo super! Pojď, najdeme jiný strom a zkusíme najít nějakou další," vyhrkla vesele, drapla boha hromu za ruku a táhla ho dál.
   "Počkej, nechtěla jsi mi něco říci?"
   "Ne, to počká," odbyla ho a snažila se myslet jen na ty hezké věci. Jako třeba veverky.
...
   "Za chvíli je hostina, tak ti nechám chvíli čas, aby ses mohla převléci. Je mi těch šatů líto," řekl Thor v princezniných komnatách.
   "Nemusí, Thore, mohu si za to sama, že jsem je roztrhala a namočila v jezírku, když jsem spadla z toho stromu. Ale jsou to přeci jen šaty, nic závažného," usmála se a její snoubenec také.
   "Zase ten smutný úsměv, Pagen. Omlouvám se, avšak tentokrát mi už opravdu musíš říci, co tě trápí," rozhodl Thor a chytil ji za boky, aby mu nemohla nikam utéct. "Mám nápad. Já prozradím své tajemství, co ty na to?" navrhl.
   "Pochybuji, že skrýváš něco takového jako já," ušklíbla se rudovláska.
   "Na tom nesejde," usmál se. "Tak platí?"
   "A- ano."
   "Než jsi sem přijela, měl jsem ze svatby velký strach. V paláci jsem se na tebe ptal různých strážných a rytířů, kteří byli u vás, abych věděl, jaká jsi. Pravili, že neviděli krásnější a sebevědomější dívku než tebe. Avšak také mi neskrývali to, že se ti ostatní muži nevyhýbají, i když ví, že jsi zasnoubená."
   "T- Thore..."
   "Ne, poslouchej mne, prosím. Nezlobím se na tebe, chápu, že již jsme v podstatě dospělí, ale i tak jsi za svůj předchozí život potkala mnoho jiných a nejspíše i lepších, než jsem já. Svatba slouží pouze  k naplnění mírových dohod, ale nezařídí, abychom se milovali. Důležité je spojení a potomek, rozumím tomu. A vím, že tě mám velmi rád a pokud se mnou nebudeš šťastná, udělám cokoliv, abys byla a nebude tě k ničemu nutit nebo-"
   "Thore!"
   "Co je, Pagen?"
   "Já nejsem tvá princezna," vyklouzlo z ní rychle.
   "Cože?" nechápal hromovládce.
   "Pagen je opravdu taková, jak jsi o ní slyšel. Netouží po svatbě a nechce sem jet. Využil jsem rozruchu v království, abych unikl a dostal se pryč. Využil jsem... její podoby," říkala dívka a Thor ji polekaně pustil.
   "N- nechápu to," vykoktal a vyděšeně ji pozoroval. "J- jak to myslíš?"
   "Jsem uprchlý vězeň. Tvá nevěsta zůstala doma, avšak mám dojem, že ji již objevili. Neboj, neprovedl jsem ji nic, co by jí ublížilo. Jen jsem potřeboval podobu, s kterou bych mohl utéci," pokračovala a bůh hromu ji pozoroval s otevřenou pusou a nechápavě kroutil hlavou.
   "Kdo tedy jsi?"
   "Jmenuji se Loki," zašeptala.
   "Okamžitě se přeměň na zpět, nezneužívej její podobu!" vyštěkl nabroušeně a chytil ji za zápěstí. Pagen sevřela rty do úzké linky a intenzivně zelené oči se jí zaleskly slzami.
   "Udělej to!" zakřičel Thor znovu a nepřestával s pohledem do jejích oči.
   Obličej rudovlasé princezny se začal měnit, stejně jako její tělo, ale to teď Asgarďan nevnímal. Pozoroval jen měnící se rysy v její/ jeho tváři. Zalapal po dechu, ale neuhnul pohledem. Stále pevně svíral úzkou ruku ve svém sevření, až to bolelo. Sledoval ty oči, byly pořád stejné, zatímco všechno ostatní se změnilo.
   "Ty jsi..."
   "Ano, jsem mrtvý. Zabij mne, Odinsone, nic jiného si nezasloužím," zašeptal a Thor zavrčel.
   "Nezabiji tě," pravil po chvíli napjatého ticha. "Prozatím. Je to nečestné," dodal na vysvětlenou.
   "Mrzí mě to," uslyšel od nižšího černovlasého muže před sebou. Na kraťoulinký okamžik se zarazil, na milisekundu měl chuť své rozhodnutí změnit, ale... nešlo to.
   "Stráže!" zavolal hlasitě.
...
   Uběhl týden a Thor s princeznou se procházeli lesem. Vypadalo to snad úplně stejně jako, když tu šel s Pagen o sedm dní před tím, ale stejně to bylo jiné. Opravdovější a... horší.
   "Neposloucháš mě."
   "Uh, omlouvám se, Pagen, co jsi pravila?" zamumlal a podíval se na, po svém pravém boku kráčící, dívku. Tentokrát tu pravou.
   "Jsi nemožný. Říkala jsem, že chci zpátky domů. Tedy, myslím mé komnaty, samozřejmě. Je mi zima," odsekla a zastavila se, aby dala najevo, že to myslí vážně a chce se otočit a odejít.
   "A nechceš se na chvíli posadit ke stromu tady k jezeru? Je tu hezký výhled," navrhl.
   "Je. Mi. Zima. A navíc, ta tráva je mokrá, cožpak nevidíš?" zavrčela nespokojeně a zamračila se na něj.
   "Jak myslíš, Pagen," odkýval ji to hromovládce a taky se vydal směrem zpátky. Myslel, že drobné výlety mu pomohou lépe se do princezny zamilovat, vše by pak bylo jednodušší. Nechápal, kde je problém.
   "Příště, až dostaneš další geniální nápad na výlet, pojedeme kočárem. Můj sloužící Daren by to nikdy nedopustil," vykládala po cestě.
   "Daren je tvůj přítel?" zeptal se bůh hromu naprosto nezájmově. Vlastně mu to bylo jedno. Ani se nesnažil postřehnout to, jak se na něj výhružně jeho snoubenka podívala.
   "Vlastně ano, ale jestli to někomu prozradíš... Udělám ti z našeho manželství peklo. Jako by to snad nebylo přirozené. Jednoduše několik staletí je dlouhá doba, nechtěla jsem žít v celibátu. Daren je... jeden z těch, co mne miluje a já zase jeho. Rozhodně nejsem připravená na manželství, mám ráda volnost a pozornost..."
   "Mít ráda pozornost neznamená být děvka," pravil Thor klidně a netrvalo dlouho a ucítil štiplavě bolestivou facku na tváři.
   "Tohle nemám zapotřebí," ohradila se, věnovala mu pár nepěkných nadávek, ráznou chůzi ho předehnala a vyloženě nasraně si to vykračovala směrem k paláci.
   "To já také ne," pravil Odinson sám k sobě a rozhodl se ještě nějakou dobu zůstat na čerstvém vzduchu.
...
   Ozvalo se zaťukání a poté i Thorův hlas: "Pagen, omlouvám se. Pusť mě, prosím, dovnitř."
   Princezna vstala z postele a když klepání neustávalo, rozhodla se podvolit a otevřít.
   "Co chceš?"
   "Přišel jsem se omluvit za ty věci, co jsem ti řekl," špitl blonďák a podíval se své snoubence, opírající se o dveře, do zelených očí. Postrádaly ten živočišný lesk.
   "To je všechno?" nadzvedla nezájmově jedno obočí.
   "Ano," přitakal Thor. "To je vše," kývl a chystal se odejít, ale Pagen ho zastavila.
   "Počkej. Taky se ti chci omluvit. Omlouvám se, ale nevezmu si tě. miluji někoho jiného," řekla chladně a opětovala mu pohled.
   'Několik jiných,' problesklo princi hlavou, ale raději to nechal být.
   "Musíme to oznámit našim otcům. Tedy mému a tvému až dorazí. Zaslechl jsem, že bitva na vašem území se již chýlí ke konci ve váš prospěch a je možné, že během několika dnů dorazí."
   "Také jsem to zaslechla, ale možná není vhodné, aby přijel, jen aby se dozvěděl, že sňatek se neuskuteční. Měli bychom za sebe najít náhradu, myslím tím, někoho po boku, s kým bychom mohli sdílet vládu," řekla Pagen a Thor chápavě pokýval hlavou.
   "Víš o někom?" zeptal se.
   "Ano. Padli jsme si do oka s princem Bastienem. Má překrásný palác, je na ženění a  má obrovskou a velmi přívětivou armádu o pohledných rytířích," uchechtla se. "A jeho osobní komorník má rád lázně jako já a stájník..."
   "Aha, jistě," usmál se hromovládce nervózně. Víc asi slyšet nepotřeboval. "Takže zbývám jen já," dodal.
   "Princ Bastien má sestru. Je sice trochu mladší než ty, ale myslím, že není s žádným jiným zasnoubená, tak můžeš zkusit štěstí u ní. Myslím, že můj drahý princ pravil, že má ráda projížďky na koních a ráda cestuje, stejně jako ty. Stálo za pokus."
   "Asi máš pravdu, Pagen. Ehm, děkuji," řekl nejistě a chystal se už opravdu odejít.
   "V pořádku, už o mne nemáš zájem, chápu, líbat ruku mi tedy nemusíš," ušklíbla se rudovlasá kráska ve velkých růžových naškrobených šatech, které se Thorovi osobně vůbec nelíbily, a zapadla zpátky do pokoje.
   Odinson se mohl zbláznit z toho, jak se bál to říct otci. Další den se rozhodl domluvit si s Pagen, jak to udělají. Nejdříve ale musel vyslat posla k té záhadné princezně, aby neměl Odin možnost vynadat mu za pokus ponížení a potupení království, které by tím pádem skončilo bez manželského páru k nástupu na trůn. I kdyby to mělo ještě pár let počkat, když je Bastienova sestra prý moc mladá. 'Čím později, tím lépe,' napadlo Thora.
   Zamířil ke svému pokoji, když narazil na jednoho strážného. Rozmýšlel se, jestli to má nebo nemá udělat, a už chtěl odejít pryč, ale nohy ho zradily a vydaly se neposlušně k němu.
   "Princi," pozdravil ho muž mírnou úklonou.
   "Zdravím. Chtěl jsem se zeptat na... toho vězně, co... no, víte, koho myslím, ne?" snažil se předstírat, že jeho jméno nezná. Nikdy by ho ale nezapomněl.
   "Loki?" napověděl mu.
   "Ano... Loki, správně," potvrdil mu blonďák.
   "Byl uvězněn v Asgardských celách, jak jistě víte. A na rozkaz všeotce bude zítra při poledni popraven," řekl muž v brnění klidně.
   "Cože?!" vyhrkl Thor a setkal se s jeho mírně pobaveným výrazem.
   "Za své činy bude připraven o hlavu..." vysvětloval a bůh hromu měl najednou pocit, že se zhroutí. Tady a teď.
   "Vím, co to znamená," vyštěkl a držel se za hlavu.
   "Ehm, jste v pořádku, princi?" zeptal se strážný hloupě. Pochopitelně v pořádku nebyl. Vykašlal se na něj a změnil svůj původní cíl trasy na cely v podzemí.
   Seběhl dolů, netrpělivě odstrkoval sloužící, co se mu pletly do cesty, až se konečně ocitl v Asgardském vězení. Uvěznění zde na něj pokřikovali, nadávali mu, protože to byl ve většině případů on, kdo je sem jako válečné zajatce dostal. Blonďáka to ovšem nevnímalo a jen očima těkal po jednotlivých celách, aby našel toho, koho potřeboval. Narazil na něj skoro až na konci chodby.
   Byl otočený zády k němu. Krátké černé vlasy měl dost rozcuchané a oblečen byl do obyčejného dlouhého zeleného trika, černých kalhot a byl bosý. Bylo vidět jen, jak si hází o protější stěnu malým rudým balónkem.
   "Loki?" oslovil ho Thor, když se k tomu donutil. Potily se mu dlaně schované za zády a měl pocit, že dřív nebo později se mu zlomí hlas nebo podlomí nohy. Jmenovaný se viditelně zarazil a zcela ignoroval míček, který se po svém odrazu od zdi vesele kutálel pryč mimo Lokiho dosah. Trvalo nějakou dobu, než se vězeň postavil a otočil se. Princ spatřil nefalšovaný překvapený výraz v jeho tváři.
   "Thore," odpověděl mu a přešel naproti němu. Hromovládce si uvědomil, že si ty výrazné rysy na bledém obličeji, ty vlasy, ty rty... všechno si to dokonale pamatuje, vše má vyryté v mozku, i když tuhle jeho pravou podobu spatřil jen na pár minut, než ho nechal zavést sem. Ale nejkrásnější a nevýraznější na něm byl jeho uhrančivě intenzivní pohled a jiskra v očích. To byla ta největší zbraň, která nutila Thora přemýšlet o věcech, za které by si nejraději vrazil. Hmm, v tom může říct Pagen.
   "Jestli jsi mi přišel oznámit, že mne zítra čeká poprava, nemusíš se obtěžovat, již dávno to vím. Bylo to celkem pochopitelné," usmál se Loki.
   "Usmíváš se, ale jsi smutný," řekl Odinson, což mladého kouzelníka překvapilo. "Věděl jsi, co tě čeká. Již od začátku jsi věděl, co se stane, když se ti nepodaří utéct, avšak stejně si to riskoval. A prohrál jsi. Proč jsi to udělal?" chtěl věděl hromovládce.
   "Některé věci za risk stojí. Zemřel bych i tam. Nakonec bych je svým neustálým obýváním jejich vězení omrzel a zabili by mne stejně tak. A chápu, že princ Asgardu neví nic o tom, jak krásná a lákavá je svoboda, i když v ní máš jen malou šanci na úspěch. Nevíš, co je to život v zajetí, když se narodíš do zlodějské rodiny, která se tě lehko vzdá pro vlastní svobodu. Byla to šance utéct pryč, já ji nevyužil, neuspěl jsem, to je celý příběh," řekl černovlásek a znovu se usmál.
   "Lituješ něčeho na své cestě?"
   "Možná toho, že jsem ti překazil svatbu, princi," ušklíbl se mírně ironicky.
   "Víš moc dobře, že bychom se k sobě nehodili a že bych si Pagen nemohl vzít," podotkl Thor.
   "Ano, vím. Musím tedy přiznat, že nelituji ničeho," pravil Loki popravdě.
   "Ani toho, žes poznal mne?" toužil vědět bůh hromu.
   "Ani toho ne," odpověděl bez toho, aby nad tím byť jen na sekundu zaváhal. "A budu tě nejspíše muset zklamat, ale nemám v plánu se ti omlouvat."
   "S tím ani nepočítám," vyvedl ho hromovládce z míry. "Pro omluvu jsem si nepřišel, chtěl jsem pouze, abys zde nebyl sám."
   "Trochu pozdě řekl bych, ale i přesto mne to těší a... vážím si toho. Když zítra vykonají rozsudek a já přijdu o život, nebudeš už muset na mě myslet a můžeš opět začít znovu, jako král, který dostal cenou lekci a radu do nového života," řekl mu a pohlédl mu do modrých kukadel.
   "A to jakou?" zajímal se.
   "Že je nutné nejdříve zjistit, jaké se ti líbí pohlaví," vysvětlil mu naprosto vážně Loki a oba se rozchechtali.
   "Pověz, je to poprvé, co se za ten prázdný týden směješ?" zeptal se ho černovlasý muž a přišel ještě o kousek blíž, že už to dál kvůli bariéře nebylo možné.
   "Popravdě ano," přiznal Thor. "A co myslíš tím 'prázdný týden'?
   "No přeci týden beze mne. Chyběl jsem ti, to nepopřeš, princi," uculil se vězeň a, i když na to neřekl blonďák nic, bylo víc než jasné, že Loki má pravdu. Ten týden byl prázdný.
   "Už bych měl jít," řekl Odinson, spíše sám k sobě než ke svému společníku. Ne, nemohl tu být déle, protože věděl, že čím více s ním stráví času, tím bolestivější to bude pro něj po tom.
   Mladý kouzelník se špatně snažil skrýt zklamání.
   "Přijdeš se podívat na mou popravu?" toužil vědět.
   "Pokud budeš chtít," zašeptal Thor.
   "Ano. Chtěl bych. Musím totiž před svou smrtí vědět, že alespoň jedna věc, kterou jsem ve svém životě udělal, byla správná," řekl tiše. Usmál se a bůh hromu mu úsměv opětoval. A v tu chvíli spatřil ten smutek tentokrát on v jeho očích, modř celého Pacifiku byla zakryta šedivým mrakem s deštěm v podobě slz.
   "Tak tedy na shledanou, Loki."
   "Na shledanou, Thore."
...
   Bylo chladno. Chvílemi poprchávalo, nebe bylo zahaleno tmavými oblaky, které vytvářely dokonalou kulisu pro scénu jako z historického filmu. Dva strážní vedli obviněného na vyvýšené místo, malé dřevěné pódium, na kterém už byl připraven špalek a dva muži, jeden z nich oblečen do šatů, které byly příslušné k nošení pouze u katů.
   Loki se nebránil. Jednak to nemělo cenu, jednak neměl energii. Jediné, o co se snažil, bylo projet očima nemalý dav shromážděných obyvatel paláce i z okolních vesnicí, aby našel někoho moc důležitého. Jenže Thor tam nebyl, neviděl ho. Žaludek se mu stáhl úzkostí, když to na něj začalo všechno doléhat. On zemře a jeho milý tu není, aby ho naposledy spatřil. Není tu, aby mu pohlédl do očí a mohl spatřit to, co tam mezi smutkem spatřil včera, to kouzelné cosi, co v mu dodávalo falešnou naději, že není sám.
   Vzhlédl a na balkónu paláce, kousek nad jejich místem, spatřil mocného všeotce pozorovat ho svým jediným okem, které ho ale provrtávalo skrz naskrz. Vedle něj stála i jeho manželka, která ovšem všechno pozorovala pod závojem smutku, který ji tížil. Jistě neměla ráda žádné popravy.
   Byl odvláčen na své místo a donucen pokleknout u popravčího špalku.
   "Všichni přítomní slyšte! Zde je seznam obvinění vězně, oslovujícího se Loki, který za své skutky bude připraven o hlavu," hlásal muž na kraji pódia. Černovlasý zajatec se třásl a potlačoval pláč. Už je vážně konec a on tu není, aby mu to řekl! Aby mu řekl, že ho miluje.
   "Výtržnictví a časté krádeže v minulosti, vloupání do sídla sousedního království, bránění se zatčení, nepovolené využívání-"
   "Zadržte! Přerušte proces!" ozvalo se odněkud za davem, kterým se rozhostil šum. Trochu se rozestoupil, ale i tak nově příchozí do mnoha z nich vrazil.
   "Netahej mne tak," zlobila se jeho společnice, která ho ne moc dobrovolně držela za ruku. Thor ji pustil a oba se zastavili. Blonďákův pohled se na chvíli setkal s tím Lokiho a pak vystoupal vzhůru k Odinovi.
   "Otče, matko... a všichni přítomní. Já a Pagen jsme se rozhodli, že náš sňatek neuskutečníme," začal a už to způsobilo v davu i u obou vládnoucích nahoře znepokojení a mumlání.
   "Nemilujeme se a není to správné. Pagen si zvolila někoho jiného k další životní etapě. Někoho jiného, s kým stráví zbytek života a pojme jej za manžela. A já také," pokračoval.
   "Co to pravíš, Thore?! Tohle je nesmysl," zavrčel překvapený Odin.
   "Ne, poslouchej otče. Mírové smlouvy zůstanou zpečetěné i tak. I když si Pagen vezme někoho jiného, hlavní přeci je, že je urozeného rodu, ne?"
   "Dořešíme to později, synu," rozhodl král.
   "Ne, tohle nepočká. Já si také zvolil," pravil a pohlédl na černovláska, stále klečícího u špalku vedle kata se sekerou v ruce. Viděl i na tu dálku jeho slzy a ustrašený výraz, který zakrýval zmatení.
   "Navštívil jsem Norny, které mi osvětlily pravdu. Během války s obry, přišel král Laufey o dítě. To dítě bylo příliš malé a slabé a nehodilo se k jeho dalším sourozencům, kteří naopak i ve svém mladém věku byli připraveni jednoho dne usednout k vládnutí, pokud by měli tu možnost. O tohohle potomka by se nemohl nikdo starat tak, aby přežilo kruté zimní podmínky, když bylo takto slabé, protože si válka vyžádala nemalé oběti. Nechali dítě ležet na mrazu, ale při odchodu Asgardské armády si ho všiml jeden ze strážných a tajně jej odvedl pryč z Jotunheimu, jelikož se nad ním slitoval. Předal ho jedné vesnické rodině, která se zrovna stěhovala do vedlejšího království, aby se o něj postarala. Nevěděl však, že jde o nepoctivou rodinu, která se musí neustále stěhovat kvůli dluhům a obviněním z loupeží a podvodů. Chlapec dostal jméno Loki, ale rodina jej brzy ztratila jako kompenzaci za to, aby neskončila v žaláři. Loki byl po pár letech z cely propuštěn, protože neměl mnoho přestupků, ale jelikož se začal živit stejně nepoctivě jako jeho adoptivní rodiče, brzy tam skončil znova," vyprávěl Thor a celou dobu, dokud neskončil, byl naprostý klid. Všichni naslouchali téměř neuvěřitelnému příběhu.
   "Na co tím narážíš, Thore?" ozval se opět Odin. "To, že je vězeň odmítnutý Laufeyův syn, nemění nic na jeho obviněních."
   "Jde o to, že si mohu vzít pouze někoho královského původu," vysvětloval hromovládce. "A uvážím- li, že můj vyvolený tento požadavek splňuje.... Vezmeš si mě, Loki?"
   Ticho davu, které brzy přešlo v šum, najednou přerostlo v hlasité mumlání, přes které nešlo slyšet vlastní slova Thora nebo Odina.
   "Nemůžeš si vzít zločince!" zahřměl všeotec tak hlasitě, že všichni v rámci možností zmlkli. "Stráže, odveďte jej! A popravčí, ty konej svou povinnost!"
   "Ne!" vyhrkl Thor zoufale. "Pagen, pomoz mi!"
   "Všechno je na holce," zamrmlala, ale poslechla, podržela si sukni a rozběhla se směrem k pódiu. Thor natáhl ruku, ve které se během několika vteřin objevil Mjollnir. A další dvě vteřiny, než se nebe ještě více zatáhlo a k zemi se snesl blesk. Lidé vyjekli a když se spustil šílený liják, začali utíkat. Pagen se mezitím povedlo dostat se až nahoru a nepřipraveného kata shodit dolů.
   "Thore, ty hlupáku!" zaječela pak, ale bylo ji sotva slyšet. "Ten déšť jsme si nedomluvili!" Poté pomohla vstát Lokimu a rozvázala mu ruce, které měl za zády.
   "Princezno, tohle nesmíte," podotkl muž, který předtím četl obvinění, ale rozjetá princezna ho jednou ranou skolila k zemi. Příšerné počasí způsobovalo, že nebylo vidět dál než sotva pár metrů před sebe. Poté se otočila za sebe, kde stál totálně vykolejený Loki a změřila ho v dešti pohledem.
   "Pěkné," zhodnotila ho, ale pak si začala zuřivě otírat oči, které ji začaly štípat kvůli velkému množství šminek, které na sebe často patlala. "Zabiji tě, Thore," vyštěkla.
   "Princezno, odstupte od něj," řekl jeden strážný s hordou svých kámošů, které Odinsonova bouřka nevylekala a museli plnit královy rozkazy.
   "Vydržte, pořád to štípe," špitala a bolestivě mrkala. Najednou byla celá horda stržena jedním Thorovým zásahem.
   "Děkuji ti, Pagen," zamumlal a opatrně ji odstrčil, aby se dostal k Lokimu.
   "To si ještě vyřídíme, mám zničené vlasy i šaty," naříkala, ale to princ to neposlouchal. Došel k němu a usmíval se nad tím, jak si odhrnuje krátké černé vlasy z očí. Vzal ho za ruce a přiblížil se k němu, aby se mohli slyšet i bez překřičování hřmění a burcování deště.
   "Loki, vezmeš si mě?" zopakoval svou otázku.
   "Teď je asi pozdě na to říci ne, že?" prohodil nižší muž s úšklebkem. Stále potlačoval třas svého těla z toho, že právě málem přišel o hlavu.
   "Já..." zasekl se Thor. S tímhle nějak nepočítal.
   "Ano, ty blázne! Jistě, že si tě vezmu, miluji tě. Ano, ano, ano!" křičel Loki a hromovládce ani nestačil zareagovat a už cítil jeho rty na svých. Byl studené, promrzlé, ale stejně chutnaly tak přenádherně sladce. Cítil tak neskutečný pocit štěstí, které s každou vteřinou jejich spojení narůstalo a tak bouřka začala pomalu opadávat. Dokonce mizely i ty šedivé mraky, které na obloze byly ještě před tím, než se začal Thor do počasí vrtat.
   Museli se od sebe odlepit, když jim došel dech a hleděli si do očí, které byly u obou opravdu šťastné, opravdu se usmívaly.
   "Vezmu, vezmu, vezmu," mumlal, zatímco se nemohl přestat usmívat a opřel svým čelem o to jeho. Stále se drželi za ruce.
   "Ehm, chlapci," ozvalo se kousek od nich. Oba neochotně zvedli pohled a viděli Thorovy rodiče a trochu hloupě culící se Pagen s rozmazanýma černýma očima a rudou rtěnkou po celé puse.
   "Synu, myslíš to vážně s tím příběhem Laufeyova syna?" zeptala se Frigg.
   "Ano, matko. Norny mi prozradily Lokiho původ, o kterém skoro nikdo netušil," řekl popravdě a raději před rodiči pustil jeho ruce. Zároveň se ale z části postavil před něj, aby neměl nikdo možnost mu ublížit, když ho brání vlastním tělem.
   "A... Loki, ani ty jsi netušil, že jsi královské krve?" zeptala se pro jistotu a černovlásek zavrtěl hlavou. Pak si ale uvědomil, že to nebylo zrovna slušné a tak ještě dodal: "Ne, má paní."
   "Laufey se ho vzdal. V tom případě jeho původ padá," pravil Odin rozhodně a v ruce svíral hůl jako o život. Thor nervózně svého miláčka ještě více zastoupil, aby na něj nemohl.
   "O tom se dá spekulovat," podotkla Frigg.
   "Stojíš na straně toho zločineckého zbabělce?" obořil se na ni.
   "Stojím na straně svého syna," odpověděla mu chladně.
   "O to nejde. Uvědomuješ si, co to znamená? Kromě tedy našeho spojenectví se sousedním královstvím?"
   "Dovolte, abych se do toho také vložila," přerušila je Pagen a otočila se k nim. "Nic ve zlém, ale Thora nemiluji a myslím, že tatínek bude velmi rád z možnosti spojit se i s dalším královstvím. Otec miluje pozornost a bude z takové velké rodiny jistě nadšen," vykládala.
   "To je nereálné," odporoval Odin nafoukaně.
   "Vážně? Jak dlouho mého otce znáte, hm? Já celý svůj život," zvedla vítězně obočí.
   "Já se s tvým otcem přátelil již pár století před tvým i Thorovým narozením," odpověděl král klidně.
   "No, tak dobře, no... Ale přeci nemůžete bránit svému synovi vybrat si toho, koho chce, když se mu nelíbí dívky," snažila se ho překecat.
   "Odkdy ti na mne tak záleží, Pagen?" podivil se hromovládce, stále schovávajíc Lokiho.
   "Od té doby, co mi dlužíš nové šaty za tu bouřku," odpověděla pohotově.
   "Thore," vložila se do toho opět královna. "Synu, miluješ jej?" zeptala se. Mladý bůh hromu se usmál a naklonil hlavu, aby mohl vidět do jeho mokrého obličeje.
   "Ano, matko, miluji," řekl a nepřestával se zkoumáním těch zelených kukadel, které vlastně miloval už úplně od první chvíle. Jakkoliv to bylo zvrácené, byly to právě ony, ty oči, které ho okouzlily. Poté ten stříbrný jazyk, který vždy řekl něco úžasného, krásné a vtipné věci, které ho nenechaly v klidu. Poetická duše s neuvěřitelnou fantasií. A až nakonec to byla černovláskova krása, kterou odhalil jako poslední kousek skládačky, který mu chyběl k celkovému obrazu.
   "Také tě miluji," opáčil mu Loki s úsměvem.
   "Kdo kdy slyšel o králi s manželem, to je holý nesmysl," zavrčel Odin a vydal se pryč. Frigg se mírně usmála, kývla hlavou, jakože se to ještě dořeší později, a vydala se za svým mužem. Loki si poté hromovládcovu tvář natočil prsty zpět k sobě a znovu ho políbil. Nechtěl ho už nechat na pokoji. Co kdyby ho náhodou v noci unesli a rozhodli se ho tajně popravit? Chtěl z něj dostat maximum, i kdyby to mělo znamenat, že ho nepustí nikdy.
   "Tak... domluvíme se později," zamumlala Pagen a odtrhla od nich pohled. "A, eh, užijte si to," mávla na ně ještě, ale asi si ji vůbec nevšimli, jak byli sami sebou zaměstnaní.
...
   Uběhl měsíc. A byl to ten nejvíc nervyrvoucí měsíc, který kdy Loki zažil. A to se živil jako zloděj! Několikrát ho zatkli, poté znovu pustili, trápili ho, vyslýchali, osud ho nutil dělat šílené věci a šílené věci mu také prováděl. A zamiloval se. Prudce a rychle jako strhnutí náplasti.
   Dlouho to bylo doslova peklo. Odin jej razantně odmítal, přítomní ho nenáviděli, ale hromovládce věřil v to, že to bude dobré. Hlavně když byl on s ním. A zdálo se to téměř nemožné, ale dočkali se.
   Bylo to jako z pohádky.
   Objevily se i služebné, které si mladého Laufeysona oblíbily. Mimochodem Thor se zmínil o tom, že když šel za kouzelnými Nornami, neměl tušení nic o jeho původu. Prý byl přesvědčen, že ho napadne nějaká důvěryhodná lež, pokud by mu kouzelné sudičky nepomohly. Ale náhoda je blbec a osud pěkný prevít ale taky génius, co z života dělá telenovelu.
   Nicméně právě teď stál před zrcadlem a služebné mu pomáhaly zdobit bílo- zlaté svatební šaty. Loki se netajil tím, že mu rozhodně nevadí nosit ženské šaty a i pro spokojenost veřejnosti, jakožto Thorova "manželka", se tomu nápadu nebránil.
   "Opravdu vám to sluší, princi," rozplývala se jedna ze starších žen. "Vypadáte úplně jako má milovaná dceruška, když se vdávala."
   "Ehm, děkuji vám, Marin, avšak neříkejte mi 'princi', nejsem na to zvyklý," usmál se a rozpažil ruce, aby mu na dlouhé sněhové rukávy mohly přišít poslední detaily.
   "Mimochodem, omlouvám se za svou zvědavost, ale chtěla jsem vědět, jak vás mám tedy oslovovat. Nemyslím teď, myslím až si vezmete za manžela Thora. 'Králi' se asi nehodí, avšak nic jiného nás nenapadá."
   Mladý Jótun se zamyslel, ale pak jen zavrtěl hlavou. "Říkejte mi pouze Loki," pravil mile.
   "Vlastně, proč ne? Je to velmi hezké jméno," usmála se Marin a sundala mu ruce zase zpátky. Potom mu ukázala, aby se sklonil a do vlasů mu připnula jednoduchý závoj.
   "Tak a je hotovo. Ach, to je nádhera," spráskla ruce a nemohla se přestat usmívat. "Tak moc vám to sluší, Loki. Co na to říkáš, Nallo?" zastavila jednu trochu mladší ženu, která odnášela krabici se stužkami.
   "Stejně by bylo lepší, kdyby si Thor vzal dívku. Klidně Pagen," zamrmlala a zase zmizela.
   "Z toho si nic nedělejte. Byla do prince Thora zamilovaná a nedokázala se přenést přes to, že má  rád muže," uchechtla se.
   "Oh, jistě," pokrčil černovlásek rameny. "Pochopitelně."
   "Tak pojďte. Myslím, že královna povídala, že se král, tedy už skoro bývalý král, možná ukáže na vaší svatbě. Tak vidíte, že vás má rád. A jak se vám vůbec chodí na těch podpatcích?"
   "Dá se na to zvyknout," kývl Loki hlavou, ale docela ho zarazila ta věc s Odinem.,. Že by se vážně překonal a objevil se na svatbě svýho teplýho syna? No co, je moderní doba, všechno možné.
...
   "A proto vás z moci mi svěřené prohlašuji za krále a... za manžele," prohlásil muž a odpovědí mu byl mírně rozpačitý potlesk z řad svatebčanů. Thor přijal za svědka jednoho ze svých přátel, ale problémem bylo, kdo půjde s Lokim. Nakonec se tohoto úkolu ujala Pagen, která pár dní před tím odjela za svým drahým Bastienem, pohlednou armádou rytířů, stájníkem a komorným, ale tuhle svatbu si přeci nemohla nechat ujít.
   "Můžete se políbit a naplnit tak vaše manželství."
   Odinson celou dobu nespustil oči ze svého vyvoleného, stejně tak jako on z něj. Bylo to tady, Ty důležité okamžiky, které mohly být ty nejzásadnější v jejich životě, pokud se nic nepokazí, nikdo se nesnese z nebe a nezastřelí je oba za ničení několikatisícileté tradice zvané 'muž+ žena.'
   Nic takového se nestalo. Políbili se a byli svoji.
   A když pak přežili hostinu, rozhovory se šílenými zvědavci a laserový pohled jediného Odinova oka, bylo jim umožněno na koních dojet na krásné místo, kde mohou strávit své líbánky. Šlo o letní sídlo Asgardské královské rodiny, které bylo momentálně prázdné. Nacházelo se tu pouze několik sloužících, co by je měli těch několik dní sytit.
   Thor se vrhl na Lokiho ústa chtivěji než kdy předtím. Byl nadržený až hanba a toužil svého miláčka z těch šatů dostat, co nejrychleji to půjde. Poprvé mohli, už byli svoji, nikdo jim na to nemohl nic říct.
   Hromovládce si vzpomněl, že Norny říkaly i něco o tom, že Loki je velmi variabilní a přizpůsobivý i tak, že může mít děti, tedy otěhotnět. Hodlal to hned otestovat.
   Líbal ho a rukama se mu přitom snažil dostat pod vrstvy sukně, která tvořila velkou část svatebních šatů. Hladil ho po stehnech a usmál se do polibku, když slyšel jeho přerývavý dech.
   Zničehonic se Loki odtáhl. Mlčky poklekl a začal mu rozepínat kalhoty. Ty zelené oči k němu ještě vzhlédly, jakoby čekaly na povolení. Bůh hromu ho pohladil po vlasech a nechal ho to udělat.
   A když pak cítil ten jazyk, tolikrát ho nazývajíc stříbrný, na svém mužství, tak neskutečně nebezpečný a mrštný, věděl, že ho jednoduše a nefalšovaně miluje i kvůli tomu.
   Někoho tu zřejmě bude bolet zadek.