Železné srdce - 2. kapitola

Jedna dobrá a jedna špatná zpráva

Z nevědomí Steva vytrhl až po pěti hodinách hluboký hlas velitele SHIELDu, Nicka Furyho.

"Jak je na tom, doktore?"

Celé tělo jej šíleně bolelo a oční víčka, ztěžklá únavou, nechal ještě zavřená. Jeho mozek také odmítal nějak zvlášť spolupracovat a tak jen tiše ležel a naslouchal.

"Pan Rogers má spoustu těžkých pohmožděnin, otřes mozku a nesčetné množství různých škrábanců a odřenin. Měl neobyčejné štěstí, že z toho vyvázl jen takhle. Každopádně by se měl díky sérem zvýšené regeneraci rychle dát do kupy," odpověděl druhý, cizí hlas, který zřejmě patřil tomu doktorovi.

Voják se zavrtěl a donutil se otevřít oči. Co se vlastně stalo?

Zjistil, že leží na nemocničním lůžku v prosté, bíle vymalované místnosti, v jejíchž dveřích stojí Fury ve svém obvyklém černém oblečení a páskou přes oko a baví se s mužem s černými vlasy prokvetlými stříbrem oblečeném v bílém doktorském plášti.

Ani jeden si nevšiml, že už se Steve probral. Ten toho využil, trochu se na posteli nadzvedl a snažil se pochytat roztříštěné myšlenky. I tento jediný pohyb vyvolal v jeho svalech hotová muka. Bojovali v lese, snažili se dostat do jeskyní a... počkat, nespadla na něj ta skála?

"A co ten druhý, pan Stark?" zajímal se dál jednooký velitel.

Co je se Starkem? Kapitán se za ostrého protestu bolavého těla  rychle posadil a neubránil se zaúpění, čímž přilákal pozornost těch dvou. Nervózní doktor k němu okamžitě vyběhl a začal jej až moc starostlivě prohlížet. A proč to vypadá, že je rád, že nemusí Furymu odpovědět?

"Pane, je dobře, že jste vzhůru, ale ještě musíte ležet a odpočívat. A posléze se vyhnout náročnější fyzické aktivitě po dobu..."

"Co se stalo Tonymu?"  přerušil jej jeho pacient zvýšeným hlasem.

K vysvětlení se jako první měl jednoočko:

"Ti grázlové odpálili skálu přímo nad vámi. Téměř celého vás to zavalilo a moc dlouho byste nepřežil, nebýt právě Starka. Odhazoval ty těžké kameny a tím vás zachránil před rozdrcením. Naneštěstí to jeho oblek kompletně vyšťavilo a došlo ke zkratu a vypovězení služby reaktoru. Našli jsme vás oba v bezvědomí a okamžitě jsme vás transportovali sem."

Zachránil mu život! Steve se rozhlédl po pokoji, žádné další lůžko však nespatřil. Posadil se a zmáčkl doktorovu paži, co nejsilnějším stiskem to nyní svedl.

"Jak na tom je? Proč se vyhýbáte odpovědi?"

Muž v bílém plášti se mu s ledovým klidem vykroutil a řekl:

"Pan Anthony Stark je... snad radši pojďtě se mnou."

Nick Fury s viditelně napjatou tváří pomalu vyšel z místnosti a Rogers se k tomu chystal také, když jej doktor přimáčkl zpět na lůžko.

"To není nic pro vás. Teď musíte hlavně odpočívat, ať se ještě nezhroutíte," vysvětloval doktor se stopou námahy v hlase, jak se snažil udržet svalnatého blonďáka v klidu. V ruce se mu zatřpytila injekční stříkačka.

"Je to můj parťák a kamarád!" protestoval Steve vytrvale.

Doktor mu zkušeně vpravil uspávací dávku a smutně jej přikryl dekou, aby se mu dobře spalo.

"Klid, pan Stark žije," uklidnil ho a vydal se za Furym.

"Alespoň zatím," dodal ponuře, když za ním klaply dveře.

Kolem lůžka tmavovlasého miliardáře se proplétala sem a tam spousta sestřiček, ale doktor pořád nikde. Kromě otravného píchání u srdce a děsného bolehlavu byl v pořádku a měl také dobrou náladu. Z jedné z žen se mu podařilo vymámit, že Steve je v pořádku.
"... akorát se tam pořádně praštil do hlavy. Ale třeba si nebude pamatovat, že mě porazil v počtu zabitých cápků, to by bylo fajn," vtipkoval se svými opečovávatelkami.
Ty se snažily usmívat, ale v jejich tvářích bylo patrné napětí. Nu, ženy v hrdinově přítomnosti bývají často nervózní.
Konečně přišel doktor. muž asi ve středních letech, a v patách mu byl zamračený Fury.
"Zdravím vás, pane doktore... i vás, pane piráte," zahlaholil pacient.
První příchozí jen nepatrně kývnul a všechny sestřičky kvapně opustily místnost. Stark je zvědavě sledoval pohledem, dokud nezmizely v chodbě a pak se otočil k návštěvě. Spatřil, že doktor se posadil k jeho posteli, stejně nervózní jako jeho kolegyně.
"Stalo se něco? Snad Steve nakonec neumřel?" zeptal se Tony žertovně.
Doktor jen zavrtěl hlavou a pak změnil výraz na takový, který obvykle nasazují dospělí, když mluví s dětmi. Chápavý a laskavý. Hrdina nervózně polkl.
"Ne, nikoliv. Pan Rogers je sice pochroumaný, ale bude žít."
"No super, podařilo se mi zachránit mu život. To má chlapec u mně," usmál se.
Muž v plášti si povzdechl, chvíli jakoby sbíral energii a pak vážným, naléhavým hlasem mluvil dál:
"Zachránil jste jeho život, ovšem na úkor toho vašeho."
"C-Cože?"
"Během těch pár minut, kterých váš reaktor nefungoval, nepracoval ani magnet, který udržoval smrtonosné střepiny od vašeho srdce. Ty do něj pronikly a je jen otázka času, než poškodí hladkou svalovinu nebo oběhový systém, dojde k vnitřnímu krvácení a...," doktor se svému pacientovi nedokázal déle dívat do očí:"... Nejde s tím nic udělat, neboť srdce už je nevratně poškozené, i když už magnet funguje..."
Tonymu na tváři stále zůstával stín posledního úsměvu, ale jeho oči, jakoby ztratily veškerou barvu.
"Kolik mám času?" jeho hlas, jako by zněl odněkud z daleka.
"Asi dva dny," z doktorova hlasu přímo čišela lítost.
Ironman chvíli nehnutě civěl do prázdna  a vstřebával plný a hrůzně osudový význam těch tří slov.
"Můžu jít domů?" zeptal se po chvíli.
"Ano, samozřejmě. Vaše věci jsou na stolku," přitakal tázaný a zvedl se k odchodu.
Vynálezce už na nic nečekal, energicky vstal, oblékl si černé tričko a džíny, lhostejně se shlédl v zrcadle a nasadil si sluchátko.
Pak tam Furyho nechal stát a vydal se pryč. Za chůze promluvil ke svému počítači.
"J.a.r.v.i.s.i?"
"Slečna Pottsová je na jednání v Evropě, ale už o vaší... ehm... situaci ví a přiletí co nejdříve to bude možné," začal okamžitě softwareový hlas.
A jak o tom sakra ví J.a.r.v.i.s?
"Ta ať si klidně zůstane, kde je. Pošli pro mě auto a na večer mi objednej chlast, kokain a děvky. Než milostivě umřu, chci se bavit."