O bratrech a holi - epilog

Štěstěno, poklekni před Lokim!

Na Mitgardu svítá slunce a Thor právě otevírá své rozespalé modré oči. Se vší opatrností ze sebe sejme Janinu ruku, která jej objímala po celou noc, a vstane. Obleče si své tradiční brnění asgardského prince a než opustí byt, umístí na stůl kytici růží, jako poděkování za ty překrásné tři dny, které zde strávil. Pak už za sebou jen tichounce zavře dveře a vyjde na ulici do nového svěžího rána.
"Ó, ty můj romantiku... růže? A co takhle pusa na rozloučenou?" ozve se rozespalý hlas ze dveří.
"Jane, má milá! Nezamýšlel jsem tě probudit. Ale když už jsi vstala...," Thor se dvěma ráznými kroky vrátí zpět k dívce do dveří a pevně ji obejme:
"Čas strávený zde mi byl opravdu skvostným zážitkem. A... jsem také rád, že jsem se alespoň někomu svěřil, jak to je vlastně doopravdy s tou bratrovou nenávistí. Zahlížíš teď na něj lépe?"
"Mno... prožil si díky tobě perné chvilky, ale to z něj pořád nedělá světce nebo obětního beránka. Zabil stovky lidí Thore!"
"Dobrá, dobrá. Ale vždycky to bude můj malý bratříček. Určitě byste si padli do oka, kdybyste se více poznali. Loki je chytrý a dovede být i...,"
"NE, děkuju, opravdu radši ne. Kde vůbec je teď ten parchant?"
"Já nevím. Poté, co předstíral svou smrt a vzápětí utekl jsem o něm nedostal jedinou zprávu."
"Aha... tak to je dobře. Kdy se zase vrátíš?"
"Brzy Jane, brzy. Kdy má tvá babička čas?"

...

"... A v tom šíleném vzteku jsem tu prokletou hůl o toho tupce bratra zlomil. Ztratil jsem cestu zpět k tobě a navíc jsem byl potupně potrestán, jako nějaký zlobivý fracek, a uvržen do domácího vězení."
Měsíční světlo prosvěcuje vodní hladinu a na jezerním dně vytvářejí podivné vlnící se obrazce.
Tmavovlasý pár sedí na jedné zídce jezerního města a z dálky k nim doléhá hudba z právě konaného bálu.
"Ale já se nevzdával a procházel jsem různými rozhraními a portály mezi světy, jen abych tě našel," pokračuje ve vyprávění vysoký muž s dlouhými černými vlasy, objímaje přitom modrovlasou ženu vedle sebe.
"A dokázal jsi to můj drahý, jsem na tebe hrdá. Co se stalo s tím tvým bratrem?" zajímá se Lenora.
"Stane se vládcem Asgardu. On měl zkrátka vždycky štěstí, hňup jeden."
"Nespravedlnost," zavrčí lokiho společnice.
"Ale už bych to s ním rozhodně neměnil. Když mám tebe...,"
Lenora přeruší Lokiho sentimentální chvilku, chytí jej za ruku a táhne ke zdroji znějící hudby.
"Tak pojď, přece nezmeškáme bál k našim vlastním zásnubám! Otec král už určitě zuří."
Bůh neplechy kráčí ruku v ruce se svou láskou, princeznou jezerního království, Lenorou. Brzy se stane králem této rozlehlé krajiny, všichni jej zde ctí a mají k němu obdiv...
Snaží se držet své nadšení co nejvíce na uzdě. Kdyby si připustil všechno to nenadálé štěstí, asi by musel pobíhat všude okolo a líbat vše živé, na co by narazil, což by mu poněkud pocuchalo pověst.

Nakonec bude muset tomu svému nemožnému bratrovi ještě poděkovat!

KONEČNÍK :p