Tady je další kapitola, která tentokrát hraje na trochu smutnější notu.
*Niké*
----------------------------------------------------------------
Jezerní království
Je pozdní odpoledne, slunce barvy grapefruitu už pomalu mizí za obzorem a Jane ve svém bytě rozsvěcuje bílou štíhlou svíci. Staví ji na stůl před nedočkavého boha hromu, oběma nalije sklenku červeného vína a pak oběma přinese pečená bažantí prsa ozdobená čerstvou snítkou tymiánu na bělostných talířích. Dme se pýchou na své vlastní dílo, se kterým se dělala poslední tři hodiny."Ó, to vypadá vskutku nádherně," chválí poslušně blonďák.
Hnědovláska se usměje. To je alespoň romantika!
"Dobrou chuť!" Jane si opatrně ukrojí decentní kousek a labužnicky jej převaluje v ústech. Ano, tato kombinace koření a zvěřiny se jí opravdu povedla. Ale možná by to chtělo více propéct. V receptu psali hodinu při osmdesáti stupních, ale však jí to přišlo nějak málo. Musí se svého přítele nenápadně zeptat, zda mu maso chutná... možná, že mu to nedostatečné propečení zkazilo celkovou harmonickou chuť, možná si dokonce všiml...
"*Mlask*Mohu si přidat, lásko?"
"Ehm... jistě, přinesu ti další porci. Mimochodem... jak ti to chutnalo?"
"Skvělá krmě, avšak je jí málo."
"Možná jsem to měla péct trochu déle. Nejsem si jistá, jestli jsou prsa dosti měkká."
Thor ani zdaleka neoplývá tak vybroušenými chuťovými pohárky. Obvykle se spokojí téměř se vším, jen pokud se to dá jíst a je toho hodně, a tak rezolutně vrtí hlavou, až jeho blonďaté vlasy létají vzduchem.
"Je to vý-bor-né miláčku."
...
Když nese astrofyzička ke stolu už třetí talíř bažantích prsou a pak se vrací ke svému vychladlému talíři, rozdrtí hromovládcovo mocné mlaskání zbylou romantiku jako kladivo těžké kladivo tenké střípky skla.Když se pak blonďák řádně přesvědčí, že v pekáči nezůstal už ani kousek skvělé krmi, přitulí se ke své rozčarované dívce.
"Jsi ta nejchytřejší, nejkrásnější a nejšikovnější mitgarďanka. Ne každá žena umí ulovit divokého ptáka," praví a obejme její štíhlá ramena.
"Jak, prosím?"
"Inu, ten... bažant... určitě nebyl snadná kořist."
Jane protočí panenky a vyvlíkne se z thorova objetí:
"U nás se všechna zvířata pěstují! Ten bažant, kterého jsi snědl vyrostl nejspíš někde ve voliéře, kde jej uměle krmili a poté odborně zabili, zamrazili a dodali do obchodu, kde jsem si ho statečně koupila a nic jsem lovit nemusela. Tak se to tady na Zemi zkrátka dělá."
Asgarďan je jejími slovy velice překvapen, teď však není vhodná doba, aby se vyptával. Teď si musí svou dívku nejprve usmířit.
Chvíli nerozhodně hypnotizuje pohledem její záda ale vzápětí se mu tvář rozjasní. Dostal nápad.
"Jane?"
"Co je žroute?"
"Jenom, že by tě možná zajímalo, jak pokračovala ta příhoda."
"Chm!"
"Nemáš náladu? Nu, to je škoda. Zrovna v tom předposledním světě mě Loki začal nenávidět trvale, myslím. Kalich jeho zloby se naplnil až po okraj a přetekl," láká blonďák a spokojeně pozoruje, že se brunetin postoj znatelně uvolnil a je vidět, že naslouchá:
"Z té překrásné zahrady nás tedy runa podobná liteře "A" přenesla do světa, který byl zase zcela jiný, než ty předchozí.
První věc již jsme uzřeli, byla tráva. Nádherná, svěže zelená a vysoká tráva. Krajina tam byla stejně rovná jako na té podivné kamenné poušti, byla však nesrovnatelně živější a krásnější. Všude se rozkládala stříbřitá jezera plná vodního ptactva a vzduch tam hezky svěže voněl.
Když jsme se tam octli, nemohl jsem se nabažit toho nezvyklého pohledu. Vše bylo tak jiné, než u nás doma. Chyběly hory a lesy, ale přesto měl tento kraj neobyčejné kouzlo.
"Už zase jsme se netrefili," zaúpěl Loki zoufale:"Na Asgardu tě už jistě hledají a ani nevíme, kolik času tam uběhlo. Pokud došlo k časové diskontinuitě, je možné, že dokonce i celá staletí..."
"Jen klid, Loki. Podívej na tu nádhernou rozlehlou krajinu! Co se zde zase porozhlédnout? Třeba najdeme něco k snědku! To je ono, potřebuješ se najíst!"
Chytil jsem jej za ruku a proti jeho vůli jsem jej táhl vpřed. Došli jsme k jednomu z jezer a když jsme shlédli pod hladinu, zatajil se nám dech.
Dole, dole pod vodou byli lidé. Tedy, ne tak úplně, ale podobali se nám. Spatřili nás a opatrně vystoupili na souš a prohlíželi si nás. Moc se mi nelíbily jejich modré vlasy ani bledá pleť, ale mluvili naší řečí a říkali, že mají jídlo a tak jsme šli navštívit jejich podvodní obydlí."
"Cože? A jak jste tam propána dýchali?"
Hromovládce si ani nevšiml, jak se Jane ocitla u něj na klíně, ale rozhodně si nestěžuje.
"Ona to byla jakási podivná voda, ve které jsme mohli dýchat já i Loki. Bratr celou dobu téměř nic neříkal a jen si ty stvoření fascinovaně prohlížel a když jsme nedůvěřivě vstoupili pod hladinu a uzřeli jejich velkolepá obydlí, byl z toho jako u vytržení.
Čím méně se to tam v té tmě pod vodou zamlouvalo mě, tím více se tam líbilo Lokimu. U večeře strávil nejméně dvě hodiny rozmlouváním s ostatními a v jeho zelených očích jsem po dlouhé době zahlédl... štěstí. Přemluvil mě, abychom tam ještě zůstali, že chce celé jezerní město prozkoumat, a já svolil. Jakoby bratr dočista zapoměl na magickou hůl i na domov, trávil celé hodiny někde pryč a já se šíleně nudil na pokoji, jelikož mě toulky městem nikterak nebavily a s místními obyvateli jsem si nerozuměl.
A po týdnu jsem toho měl již vážně dost. Nedokázal jsem se těšit z Lokiho štěstí, když já sám jsem šťastný nebyl a tak jsem z dlouhé chvíle začal podrobněji prozkoumávat tu hůl. Po půlhodině pátrání jsem nalezl runu, která byla totožná s tou, vyrytou v čele odinova trůnu a poznal jsem, že to je naše cesta domů. Celý šťastný a hrdý jsem klacek vzal a pelášil najít Lokiho.
Když jsem jej konečně uviděl, byl v objetí s jakousi dívkou modrých vlasů a bledé pleti."
"Cože? On si tam našel holku?"
"Už je tomu tak. Dodnes velice lituji, že jsem jej od ní odtrhl, neboť to byla i podle jeho slov jediná žena, kterou mohl milovat."
"Ach... co jsi udělal?"
"Křičel jsem jako na lesy zaslepen štěstím:
"Loki, Loki už vím, jak se odsud dostat! Našel jsem správnou runu, je to ta stejná, která je vyřezaná..."
"Vypadni," zavrčel jenom.
"Ale Loki, můžeme se konečně vrátit domů," řekl jsem pomalu, abych mu celou situaci vysvětlil. Zdálo se, že to nějak nechápe.
"Ale já tam nepatřím. Na Asgardu mě každý nenávidí a toto místo jsem si zamiloval. Jsou tu milí lidé a líbí se mi tu a nikam nejdu. Jdi sám," odsekl a přitiskl k sobě tu modrovlásku.
Oba na mě hleděli se stejným chladným odporem v očích, že bych v tu chvíli přísahal, že jsou bratr a sestra.
Ale Loki byl MŮJ bratr a já se jej odmítl vzdát. Než stačil jakkoli zareagovat, popadl jsem jej, stiskl tu správnou runu a práskl o zem. Zablýsklo se a zazněl Lokiho výkřik:
"Lenoro," volal svou dívku v slzách.
Octli jsme se na Asgardu a já jsem skákal štěstím. Bratrovy slzy zmizely a nahradil je šílený vztek. Popadl první věc, kterou uviděl vší silou ji o mě přerazil. Ke vší smůle to byla ta magická hůl a on ji tím zničil, čímž si zničil i zpáteční cestu do jezerního města.
Chvíli své dílo jen beze slova pozoroval s prázdným výrazem v očích a poté se do mě pustil. Jsem silnější než on, ale tehdy jej hnala bezhlavá zloba.
"Thore, zlatíčko, jsi to ty, už jsme se tak báli!"
"Loki?! Okamžitě bratra pusť! Budeš uvězněn ve věži, dokud nevychladneš."
Matka a všeotec nás našli a byli radostí bez sebe, že jsem se vrátil. Ani se neptali, kdo z nás mohl za naši nepřítomnost a jako vždy potrestali Lokiho, jelikož se na mne neustále vrhal a pokoušel se mě zabít."
"A to jsi nic neřekl? Vždyť to nebylo právě spravedlivé."
"Já jsem to tehdy tak nebral. Za spravedlnost jsem považoval lokiho trest za tu rvačku a tečka. Bratr se časem uklidnil a zatvrdil své srdce. Choval se zase jako předtím a já na naše dobrodružství vzpomínal jako na skvělý zážitek. Byl jsem to ale rozmazlené princátko, že?"
"Takže Loki už Lenoru nikdy nenašel?"
"Hledal ji všude možně, ale myslím, že nikoliv. Teď už víš, proč se k Lokimu chovám tak uctivě? Snažím se odčinit své chyby. A takových příhod, kdy jsem mu ublížil je mnohem víc."
Jane svého přítele jemně pohladí po hlavě a něžně mu slíbá slané slzy z tváří:
"Ty můj čestný hrdino. Co takhle zajít na nějakou večeři?"
"V-Vždyť už jsme jednu měli."
"To? To nebyla večeře, to byl pouze předkrm můj drahý. Zvu tě!"
Žádné komentáře:
Okomentovat