Pouto 5. část

Ahojky. :)

Asi začnu omluvou, že mi to vždycky docela trvá, než přidám další díl téhle kapitolovky. Docela se snažím a pokouším se i o delší kapitoly, než na jaké jsem zvyklá, a nerada bych to uspěchala na úkor kvality. Doufám, že to chápete a nebude vám to vadit. Mám okolo toho rozepsané i nějaké další. Furt mě straší to Okouzlení, které se nějak zaseklo a nechce dál, a mám tu i nějaké další nápady na Thorki, takže se to snažím nějak střídat. ;)

Za veškeré komentáře a podporu u minulých částí moc děkuju. :3 Bez vás bych to nejspíš vzdala už u první kapitoly. Jste skvělí! :*

Ok, tahle část je taková hodně kecací. Nicméně už zde jsou oba hlavní hrdinové a opět oblíbené flashbacky, tak uvidíme, co z toho bude. :D

Maya

   "Pokusíš se utéct a udělám ti scénu," varoval bůh člověka, když se zastavili před nějakou větší kavárnou, kterou Loki z nějakého neznámého důvodu vybral, a podržel dveře, aby mohl voják vejít první.
   Rozhodl se nejdříve zjistit, co ví. Problém byl jen v tom, že Bucky nebyl ani v nejmenším hloupý, i když většina jeho vzpomínek zůstala v mrazáku, takže bylo potřeba první získat jeho důvěru.

   "Co to děláš?" zeptal se a ani se nehnul z místa.

   "Dáma má přednost," uculil se, nevnímajíc Buckyho vraždící pohled. "Avšak pokud si dáma nepospíší, strhne na sebe příliš pozornosti a nedopadne to s ní dobře," pokračoval, čímž ho donutil k jakési kapitulaci i když se to neobešlo bez děsivého zavrčení. 

   Černovlásek vybral stůl. Bylo tu docela plno, podnik se nacházel v rušné čtvrti, takže o zákazníky rozhodně neměl nouzi. Přesto se mu podařilo vybrat místo krapet vzdálenější od ostatních, nacházející se u okna.

   "Co si dáš?" položil mu Asgarďan otázku, když se usadili. Winter soldier propaloval pohledem stolek a to se nezměnilo ani když mu do jeho zorného pole položil seznam s nabídkou nápojů. "Dobrá tedy, vyberu něco já."

   "Tak co to bude, pánové?" zacvrlikala mladá brigádnice, když k nim po chvíli docupitala. Viditelně se snažila býti vzorná, což dokazovaly svázané vlasy, pečlivě vyžehlená uniforma a milý tón v hlase.

   "Dvakrát ořechové kaučíno a k tomu kousek medového dortu, zlatíčko," usmál se Loki, až se z toho dívka mírně začervenala. Když odběhla, Barnes konečně zvedl pohled.

   "A pak kdo přitahuje pozornost," ušklíbl se.

   "Nemáš důvod, kvůli tomu žárlit," ujistil ho bůh neplechy a ignoroval Buckyho nespokojené zamračení.

   "Co kdybys už konečně přešel k věci?" snažil se ho už mladší rozmluvit. Vůbec se mu nelíbila představa, že ho teď nějaký pošuk drží v hrsti, v podstatě rozhoduje o jeho osudu. Unikal spravedlnosti- tss, jaká to spravedlnost- na vlastní pěst skoro rok a nehodlal o svou svobodu přijít jen proto, že se zničehonic objeví on a dělá... to, co dělá.

   "Dobrá," rozhodl Loki. "Jediné, oč tě žádám, je, abys mne vyslechl a věřil mi."
   "Nevěřím ti," řekl voják prostě.
   "To chápu, avšak... Učiňme dohodu. Když já ti budu něco vyprávět, ty mi budeš naslouchat. A pokud ti položím nějakou otázku, smíš ty na oplátku položit nějakou i na mne."
   "To zní fér," souhlasil Barnes po chvíli, protože se stejně zdálo, že nemá moc na výběr.
   "Smíš začít," pokynul mu Asgarďan.
   "Dobře. Pro koho pracuješ?" vyhrkl Bucky bez rozmyslu.
   "Vážně? Tisíce otázek a ty mi položíš zrovna tuto. Co trocha fantazie? No nic, slib dodržím. Nepracuji pro nikoho, vše, co dělám, je pouze pro můj vlastní užitek," odpověděl mu a pak se odmlčel, když jim dívka přinesla objednávku. Věnoval jí další okouzlující úsměv už jen z principu.
   Popravdě byl docela zklamaný, že ho nepoznala, jelikož si myslel, že je známý po celém tomhle ubohém světě. Na druhou stranu ale chápal, že je to dobře, když tu teď měl jeho a mohl si alespoň ponechat svou podobu a sundat si kapuci.
   Nižší si nejprve usrkl a po chvíli se zamračil, když zjistil, že ho druhý muž pozoruje.
   "Co je?"
   "No... je to s ořechy," pronesl Loki a očividně čekal nějakou určitou reakci. Ta se ale nedostavila.
   "A?" nechápal Barnes.
   "...Nic," vzdal to prozatím bůh. Vzpomínku momentálně vyhnal z hlavy a soustředil se na něco jiného. Na to bude potom čas.
   "Nyní je řada na mně. Co si pamatuješ z doby před tvým zmrazením?  Asi toho není moc, ale i tak se o to, prosím, pokus."
   "Já..." Docela jej děsilo, kolik toho o něm ten muž ví. Tak nějak v něm ale vzbudil zájem svým přístupem. Nevypadal jako někdo, kdo ho chce strčit do vězení nebo do špinavých rukou někoho z těch agentů, s kterými už měl tu čest. "Vlastně toho vážně není moc... Vzpomínám si na krátké útržky z války... z bitvy, A na vojáka jménem Steve. Potom na nějakou sestřičku, co mi obvazovala zranění, potom ještě jednu ženu v rudých šatech a třeba divný jídlo v konzervě, co všichni vojáci dostávali. Bylo jich tam hodně... A pak vítr hučící mi kolem hlavy, pode mnou byl sráz, byl jsem vysoko..." skončil své vyprávění. Vážně se tolik rozkecal? Neutrálně nebo možná se špetkou zahanbení se podíval na přemýšlícího Lokiho.
   "Toť vše? Pamatuješ si nějaké děv- ženy v šatech a nic víc?!" podivil se, ale v rámci možností krotil svůj vztek. Zlobí se na něj, že se nesnaží vzpomenout si na svého nesmrtelného milence a raději se motá myslí na bojištích a v horách? Zlobí se na ty nacistické zrůdy za to, že ho vytrhli z jeho života? Nebo se snad zlobil na sebe, že tu s ním nebyl častěji...? Ne! Loki za to nemůže! To ti němečtí parchanti!
   "Pokud vím, teď je řada na mně," vytrhl ho ze zamyšlení Bucky. "Vsadím se, že ses tady neobjevil náhodou. Odkud mě znáš?"

   "Nemůžeš mne tu nechat," vykřikl, ale znělo to spíše zoufale než výhružně. Měl slzy na krajíčku, spodní ret se mu třásl a celkově připomínal malé dítě, které právě zjistilo, že jeho oblíbená plyšová hračka se roztrhla a už nejde zašít.
   "Já za to nemůžu, Loki. Svět je ve válce a povinností nás všech je bránit svou rodnou vlast," pravil Bucky omluvně a položil své dlaně na jeho ramena. Bůh se mu pokusil vytrhnout a tak si ho natiskl k sobě, aby mu nemohl utéct.
   "Ne, ne, ne! Oni tě zabijí, já tě nepustím!" vzlykal černovlásek, už úplně kašlajíc na své ego či sebeovládání.
   "Pssst... to bude dobré, zlato. Vypadá to příznivě, brzo budu doma. Pokud všechno vyjde, za chvíli máme z krku Japončíky v Pacifiku, skopčáky-"
   "Ne! To jsou jen idealistické představy, které se vůbec nemusí stát skutečností. Nechci, aby se ti něco stalo, Bucky... Já znám válku, vím, co znamená přežít byť jen jednu bitvu. Viděl jsem umírat své blízké, můj bratr nemálokrát neměl daleko od smrti a já o něj měl takový strach. Málem jsem o něj přišel. Nemůžu tu samou beznaděj zažít i s tebou! Miluji tě." Poslední slova mu už přes pláč nešla ani rozumět, ale Barnes věděl, co tím myslí.
   "Loki..." zašeptal voják, zvedl jeho obličej ze svého ramene, aby se na něj mohl dívat. "Jsi nejdůležitější člověk v mým životě a já tě neopouštím. Ne navždy. Vrátím se ti, slibuju," dodal, pohladil ho po tváři a políbil ho na třesoucí se rty.
   "A co kdybych..." špital Loki a rozostřeným pohledem se skrz závoj slz díval do lesknoucích se modrých očí. "... ti prozradil, že nejsem člověk."

   "Řeknu ti to," odpověděl po menším rozmyslu bůh a prudce vstal od stolu. "Avšak ne zde," dodal, narazil si kapuci a pokynul mu, že má jít za ním.
   "Vždyť jsme to ještě ani nedopili," pokusil se Bucky protestovat, ale instinkt mu říkal, že není dobré na sebe znovu upozorňovat v místnosti plné lidí. Černovlasého Asgarďana to ale ani v nejmenším nezajímalo a razil se cestu k východu. Cestou ještě před překvapenou servírku položil bankovku. Na vteřinku Jamese napadlo prostě zmizet na záchodě a protáhnout se zadním oknem, ale nejspíš zvědavost byla silnější než jeho obvyklá ostražitost. "Mně to pití chutnalo," neodpustil si a Loki se uchechtl.
   "Nyní je čas, abys mne zavedl k tvému bytu, kde budeme mít soukromí," řekl klidně a Bucky vykulil oči.
   "Jsi upad, ne? Ani mě nehne," odsekl- znělo to trochu pubertálně- složil ruce na prsou a odvrátil zrak.
   "Ale no tak... Bucky." Po vyslovení jeho jména muž viditelně zpozorněl, lehce sebou škubl, ale i tak se dál snažil hrát nezájem. "Jak myslíš," doplnil, když se dál nic nedělo. Loki nakráčel doprostřed chodníku, otočil se směrem k davu na protější straně a hlasitě zvolal:" Místní občané, neuhodnete, koho jsem zde na-"
   "Zbláznil ses?!" vyjekl voják a už byl u něj a zakrýval mu zdravou rukou v rukavici ústa. Pár lidí k nim vzhlédlo a zvědavě si ty dva blázny prohlíželo.
   "Dostaneš svou odpověď, až ve svém obydlí. Přijmi to riziko možnosti prozrazení nebo mne tam zaveď," nenechal si to vyšší vymluvit a usmál se, když Buckyho dlaň zmizela v bohových rtů.
   "Proč bych ti měl věřit, že jakmile ti ukážu svůj byt, tak mě hned nepráskneš?" zavrčel.
   "Budeš to muset risknout."
   "Nenávidím tě," zamumlal Barnes nasupeně a pomalu vykročil po chodníku doleva. Loki se usmál nad svým malým vítězstvím a brzy už spokojeně kráčel vedle něj. "Taky tě miluji," pronesl vesele.
   "Jedno mi vysvětli," promluvil po delší době ticha první kupodivu právě Winter soldier. To už se stmívalo a oba muži už začínali být unavení, aniž by to ani jeden z nich dal najevo. Zároveň se dostali do temnější Londýnské čtvrti, do které by nikdo normální nevkročil. Copak ale oni byli normální? "Proč ta kavárna, když si mi to divadlo mohl udělat okamžitě, hned mi začít vyhrožovat a vykašlat se na nějaký oblbující kecy?"
   "Chtěl jsem získat tvou důvěru a respekt," vysvětlil černovlasý.
   "Tak to se ti fakt nepovedlo," zalhal částečně smrtelník. Něco v něm tajemný únosce vyvolával, ale nebyl si tak úplně jistý co.
   "Vskutku?" uchechtl se bůh chaosu, když stanuli před vchodem do další špinavé bytovky. Opět vypadala z větší části neobydleně. "Právě jsi mne zavedl ke svému úkrytu, nebo snad k dalšímu falešnému bytu, což bych ti neradil, a to mi jako důkaz, že jsem na tebe zapůsobil, stačí.
   "Jsi psychopat! To je to jediný, co si o tobě budu myslet," zamrmlal Bucky a neochotně vešel dovnitř s bohem lsti v patách. Vystoupali pár poschodí, než vytáhl voják z kapsy klíček, ale před odemknutím se zastavil a pohlédl na Lokiho.
   "Jak ti můžu věřit?" zeptal se a Asgarďanovi se zdálo, jako v jeho hlase slyšel slabý náznak strachu.
   "Prostě mi věř. Věř, že tohle není mým cílem," odpověděl mu tentokrát bez jízlivosti nebo povýšenosti. "Chci ti pomoct, ne ublížit."
   Hnědovlásek si ho prohlížel s pevně semknutými rty. Hlavou se mu motalo tisíce myšlenek najednou. Jak by mu mohl někdo pomoct? Ještě včera se úspěšně všem vyhýbal, žil život v utajení, kdy se stěhoval z místa na místo, když někdo v okolí pojal podezření. Zařizoval si nové identity a když už se zdálo být vše v klidu a on už viděl šanci v normálním žití, normálním bydlení a práci, najednou BUM! Černovlasý blázen mu to celé překope. Měl chuť ho zabít... a zároveň ho poznat.
   Mlčky kývl a oba se ocitli uvnitř.
   Loki se rozhlédl kolem, nebylo toho tady moc k vidění. Rozhodně to ale vypadalo esteticky lépe než zvenku. Z obou stran bílé chodby byly dvě místnůstky, vypadající trochu jako ložnice či obývák a kuchyň, přičemž odhadoval, že na konci bude ještě koupelna. Vybaveno to tu měl Barnes hodně skromně, nábytek vesměs žádný. Jediné, co se tu zřejmě nacházelo od majitele téhle bytovky, byla maličkatá kuchyňská linka a jedna židle. Poté se tu válely ještě dvě velké nevybalené tašky a spacák, co si stačil bůh neplechy všimnout.
   "Budeš tu ještě dlouho stát?" přerušil podivné ticho opět mladší a pokynul mu, aby se posadil na židli a jelikož tu jiná možnost nebyla, on sám kecnul na spacák opřený o zeď čelem k němu.
   "Ne, takto to nepůjde," zavrtěla nechtěná návštěva hlavou a poklekla vedle něj. Vzal ho za ruce stále schované v rukavicích.
   "Co to děláš?!" vylekaně zaječel Bucky a pokusil se mu vyškubnout, ale Lokiho stisk byl příliš pevný.
   "Podívej se mi do očí," přikázal mu Asgarďan a zároveň se snažil udržet na místě. "Udělej to!"
   "Proč?" zachrčel James. Už byl unavený, zpocený od snahy se vyprostit a ten cizí chlápek mu už lezl pěkně na nervy. Kdo si myslí, že je?! Spíše z vyčerpání naň pohlédl, tmavě modré a pichlavě zelené oči se střetly.
   "Já ti pomáhám, Bucky, můžu ti navrátit vzpomínky, slyšíš?!" Smrtelník sebou jen zaškubal v odpovědi. "Poslouchej, musíš mi věřit! Dokážu lidem vlézt do hlavy. Můžu zjistit, co si kdo myslí, najdu i zapomenuté. Můžu ti pomoct," opakoval stále dokola, až se Barnes docela zklidnil. Zmateně, nechápavě, ale zároveň ztraceně si ho prohlížel. Putoval očima po výrazných rysech v bledém hubeném obličeji a hledal v něm něco, co by mu dokázalo, že ho ten muž chápe, že mu rozumí. Něco, co by mu řeklo, že mu může věřit.
   Připadal si slepý.
   "Co- cože?" vydechl.
   "Už jsem to zkoušel, mohu projít tvým mozkem," vysvětloval Loki. Cítil, že hnědovláskovy svaly začínají povolovat a proto pomalu pouštěl jeho zápěstí. "Potřeboval jsem klidné místo, proto jsme tu. A teď potřebuji tvůj souhlas. To je součástí rituálu, bez něj nesmím v tvém myšlení a paměti nic měnit a přetvářet. Podvol se, prosím, ať ti mohu pomoct, Bucky."
   James měl pootevřená ústa a zdálo se, že jeho zrak zdobí čerstvě zrozené slzy, první za velmi dlouhý čas.
   "Uzříš, jak zapadám i já do tvého příběhu. Navrátím ti vše, co-"
   "Udělej to," špitl Winter soldier nečekaně. Možná už měl všeho dost a přestávalo ho to bavit. Uviděl naději... a chopil se jí.

   "Co tím myslíš, Loki?" nechápal modrooký a stále se naň díval. Toužil otřít ty slané slzy ze zarudlých líček a líbat je tak dlouho, dokud by Asgarďanovu tvář nerozzářil ten sladký a šťastný úsměv, do kterého se zamiloval.
   "Nevěříš mi?"
   "Nevím, o čem mluvíš..." přiznal. Řekl mu, že není člověk. Nějak mu nedocházelo, co by tím mohl myslet.
   "Ukážu ti to," zašeptal Loki, slzy si otřel rukávem, chytil Buckyho za jednu ruku a už ho táhl ven z bytu. Překvapený smrtelník to sotva stačil postřehnout a už stál venku, konkrétně vzadu za domem na zahradním dvorku.
   "Co to-"
    "Věříš mi?"
    "Já ne-"
    "Věříš mi?" naléhal dál černovlásek.
    "A- ano."
   Stále ho držíc zvedl pohled k obloze. "Heimdalle, otevři Bifrost."

   Laufeyson přiložil dlaně na Barnesovy spánky po obou stranách hlavy.
   "Neměj obavy, teď tě líbat nebudu," ujistil ho s úsměvem.
   Nižší muž na sucho polkl a nepřestával udržovat oční kontakt se svým- už ani moc ne- únoscem.
   "Bude to možná jen lehce brnět, možná i usneš, avšak stále mi musíš důvěřovat," pronesl ještě směrem k Jamesovi, který na znamení pochopení kývl.
   Cítil, jakoby se jeho hlavou proháněly drobné elektrické jiskřičky, sem tam mu před očima blýskl nějaký obraz. Oči se mu klížily, začínal se cítit jako omámený. Jako ve snu... nebo na drogách. Co to s ním, sakra, dělá?
   "L- Loki..." vyděšeně.
   "Ještě ne, Bucky, ještě-" zarazil se, když si uvědomil, že venku slyší hromobití. Vlastně na to přišel pár vteřin před tím, než blesk udeřil nepříjemně blízko jejich oknu s obrovskou řachou. Asgarďan ztuhl a naposledy ke svému společníkovi zvedl pohled. Nemusel se otáčet, pochopil, co se děje.
   "Zatraceně," špitl, když se okno rozletělo na kusy a dusavé kroky boha hromu se neúprosně blížily k nim.